Alimenty: jak vyživovat současnou a jak bývalou manželku či matku mého dítěte

V návaznosti na minulý článek Alimenty se týkají rodičů, dětí, předků i potomků si dnes objasníme další vyživovací povinnosti, které nám ukládá zákon o rodině. Ten totiž myslí i na manžely za trvání i po rozpadu manželství i na neprovdané matky.

Vyživovací povinnost mezi manžely

Zákon stanoví, že manželé mají mít stejnou životní úroveň a že mají vzájemnou vyživovací povinnost. Pokud jeden z manželů neplní dobrovolně vyživovací povinnost k druhému partnerovi, stanoví mu výživné soud. Touto formou lze např. upravit vzájemná finanční situace v případě, kdy došlo k rozvratu manželství, který však manželé nechtějí řešit rozvodem.

Vyživovací povinnost k bývalému manželovi či manželce

Zajímavostí této vyživovací povinnosti je to, že není nijak časově omezena, tj. může být úspěšně uplatňována i za dosti dlouhou dobu po zániku manželství. V roce 2005 se tato forma vyživovací povinnosti stala předmětem celospolečenské diskuse, kdy se i parlament zabýval návrhem tuto vyživovací povinnost omezit délkou trvání, zatím však nedospěl k dohodě a návrh byl zamítnut.

Ke vzniku této vyživovací povinnosti dochází, pokud jeden z rozvedených manželů se není schopen sám živit, a to zejména z důvodu:

• péče o malé dítě či dítě vyžadující zvláštní péči,
• svého nepříznivého zdravotního stavu,
• z důvodu ztráty kvalifikace pro déletrvající péči o společnou domácnost.

Vyživovací povinnost zaniká smrtí, příp. uzavřením nového sňatku tím z manželů, kterému je výživné poskytováno.

Výživné by mělo rozvedenému manželovi zajistit přiměřenou výživu. Výjimkou je situace, kdy se domáhá výživného rozvedený manžel, který se na rozvratu manželství nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma - tento rozvedený manžel má ze zákona nárok na vyšší výživné, a to výživné stanovené v rozsahu stejné životní úrovně s druhým manželem. Ovšem takto vysoké výživné lze přiznat nejdéle na dobu 3 let od rozvodu.

Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce

Žena, která není s otcem dítěte provdána, má nárok na příspěvek na úhradu své výživy po dobu dvou let (tato lhůta může začít běžet nejdříve otěhotněním a nejpozději dnem porodu - o konkrétním počátku rozhodne soud) a také na příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (tj. výdaje na zakoupení těhotenského oblečení, vitamínů či jiných léků apod.).

Zákon o rodině počítá ovšem také z možností, že si o finanční příspěvek může požádat i těhotná neprovdaná žena ještě v době těhotenství, kdy ještě není určeno otcovství k dítěti. V tomto případě jí je povinen přispívat pravděpodobný otec dítěte. Zde soud rozhoduje pouze usnesením, kdy pravděpodobnému otci uloží, aby ženě poskytnul odpovídající částku příspěvku - ať již jednorázově či opakovaně (jedná se o jakousi formu předběžného opatření).

Co dělat, když ten, kdo má platit, neplatí?

Nárok na výživné i jeho výši ve všech případech posuzuje soud výhradně podle svého uvážení. Co ale dělat, když výživné sice bylo stanoveno, ale povinný svou povinnost dobrovolně neplní? Nabízejí se tři možnosti.

1. Trestní stíhání
Na základě podání trestního oznámení zahájí Policie České republiky trestní stíhání, v rámci kterého by měla shromáždit všechny podklady. Tyto podklady jsou pak předány státnímu zástupci, který věc předloží soudu. Za neplnění vyživovací povinnosti lze v nejzávažnějších případech uložit trest až 3 roky nepodmíněně.
Zákon nestanoví, jak dlouho je nutné vyživovací povinnost neplnit, proto je dobré trvat na sepsání protokolu a zahájení trestního stíhání. Pro mnohé z povinných pak vidina trestu může být tím správným podnětem ke splnění vyživovací povinnosti. Bohužel ti, kteří raději zvolí výkon trestu, nejsou stále nuceni přijmout zaměstnání, takže nemají ve vězení příjem, ze kterého by šlo výživné srážet, tím se tento trest poněkud míjí účinkem.

2. Exekuce
V porovnání s předchozí možností se zdá tato již perspektivnější a ve většině případů je dosaženo kýženého výsledku. Pokud povinný výživné neplatí, je možno podat k soudu návrh na exekuci. Pro výživné na děti tyto návrhy bezplatně sepisují úřednice na sociálních odborech městských úřadů s rozšířenou působností. Pokud povinný pracuje, je mu výživné sráženo exekučně přímo z příjmu (pro výpočet částky, kterou lze srazit existují určitá pravidla), přičemž výživné je přednostní pohledávkou (má přednost před splátkami jiných dluhů, hypoték apod.) U podnikatelů či nezaměstnaných je již exekuce složitější - např. lze "obstavit" účet u banky či uvalit exekuci na majetek. Tyto případy je však nutno řešit s právní pomocí.

3. Příspěvek na výživu pro nezaopatřené děti
Pokud selhaly již všechny možnosti, jak pro dítě výživné zajistit, lze ještě využít možností sociálního systému. Tou je dávka nazývaná příspěvek na výživu. Poskytují ji sociální odbory pověřených městských úřadů s rozšířenou působností. Je však určena pouze sociálně potřebným dětem, tzn. že dávka se stanovuje ve výši rozdílu mezi životním minimem dítěte a jeho příjmy (včetně poměrné části z příjmů rodiny, která na dítě připadá), maximálně může dosáhnout výše stanoveného výživného. Za povinné pak vlastně výživné hradí stát, který jej pak také po povinném vymáhá. Tímto způsobem nelze pokrýt již vzniklý dluh na výživném.
Nevýhodou také je, že dávka nenáleží všem dětem, ale mohou ji s úspěchem využít např. děti nezaměstnaných matek či matek na mateřské a rodičovské dovolené apod.

Pokusila jsem se zhodnotit možnosti, které současný právní řád ve věci výživného poskytuje. Jeví se vám jako nedostatečný či jako postačující? Znáte ze svého okolí řadu případů, kdy se povinní této povinnosti úspěšně vyhýbají?