Dva litry Smetany na zdraví

Platby v řádu dvacetikorun, které by nás v budoucnu měly u lékaře potkat, bude hradit každý český občan starší osmnácti let. Oproštěni zůstanou jen sociálně slabí. Roční příspěvky ale pacienta nepřijdou na více než dva tisíce korun. Po dosažení této hranice bude lékařská péče nadále zdarma. Spoluúčast by tak vzrostala ze současných 8,6 procent na procent patnáct. Toto jsou jen některé změny s kterými přišla ministryně zdravotnictví. Příliš razantní ale nejsou. Například průměrná spoluúčast pacienta se v Evropské unii pohybuje kolem 25 procent.

Inspiraci Marie Součková nejspíš hledala u našich východních sousedů. Slovensko podobné poplatky uplatňuje již od letošního 1. června.

Hlavním přínosem reformy ale má být zamezení zbytečných návštěv u lékaře. Lidé totiž často chodí do ordinace jen proto, aby buď získali neschopenku, nebo si odnesli předpis na lék, který je volně prodejný. Česká republika tak patří mezi země, kde se "k doktorovi" chodí s každou maličkostí. Zatímco občané Evropské unie ročně navštíví lékaře pět až sedmkrát, Češi to stihnou čtrnáctkrát až dvacetkrát. Navíc čtvrtina ze 140 miliard, které plynou do zdravotního pojištění, jde na léky.

Omezit návštěvy ordinací je jistě správné, ale na druhou stranu vyvstává otázka, jestli skutečně pouhá "Ema Destinová" odradí lidi od měsíčního rozvalování se v posteli. Proč se po překročení dvoutisícové hranice dlouhodobě "nehodit marod" za státní peníze? Navíc, když to někteří zaměstnavatelé, v době, kdy nejsou zakázky, po svých zaměstnancích chtějí? Čeští lékaři navrch píší neschopenky až příliš ochotně…

Ministryně si od zavedení spoluúčasti slibuje dalších osm miliard korun pro české zdravotnictví. Systému zdravotního pojištění bude ale již příští rok chybět miliard šestnáct. Návrhy Marie Součkové proto rozhodně nelze považovat za ucelenou reformu zdravotnictví. "Jsou to pouze jednotlivé dílčí kroky vytržené z kontextu nezbytných změn, kterými zdravotnictví musí projít. Tyto dílčí kroky vypadají jako vypuštění pokusného balónku se snahou získat odezvu od pacientů, zaměstnanců ve zdravotnictví, ale také od spolustraníků a dalších politických uskupení," komentuje návrh ministryně Miroslav Ševčík, ředitel Liberálního institutu.

Jak léčit zdravotnictví

Nápady, jak na zdravotnickou reformu, má několik subjektů. Institut zdravotní politiky a ekonomiky nesdílí názor Marie Součkové, že by se zavedením spoluúčasti systém pohnul k lepšímu. Dílčí řešení spíše vidí v úsporách za léky. Lékaři by měli místo drahých originálů předepisovat lacinější přípravky se stejnými účinky.

Liberální institut by naopak poplatky vybíral. Částky související s hospitalizací, stravováním a ubytováním na lůžku by ale odvozoval od nákladů spojených s poskytováním těchto služeb. Také by sjednotil vyplácení nemocenských dávek a zdravotního pojištění pod jednotlivé pojišťovny. "Nakonec by takový krok mohl vyústit ve zrušení buď ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva práce a sociálních věcí. Ušetřilo by se až několik miliard korun ročně, které z tohoto systému odsává administrativa a byrokracie," upřesňuje Ševčík.

Nakrmit hladový rozpočet chce Součková také rušením nemocničních lůžek. Z celkového počtu 64 tisíc lůžek akutní péče by se mělo sedm tisíc změnit na lůžka následné péče a tři tisíce plánuje zrušit zcela. "Obávám se, aby nedošlo k poškození občanů v těch regionech, které postrádají silnou politickou podporu. Pochybuji, že dojde k masivnímu rušení lůžek v Praze či Brně, ale v těch nejchudších krajích by zdravotní péče občanů mohla dostat na frak," uvádí Ševčík.

Paradox české politické scény

Nutnost reformy je omílána již několik let. Dokud varování pronášelo pravicové spektrum, levicová část o spoluúčasti nechtěla ani slyšet. Například ještě po posledních volbách vláda prohlašovala, že senioři budou dostávat léky zdarma. Když teď ministryně za ČSSD přišla s "pravicovým" návrhem, zděsila i své spolustraníky. Chvála ovšem nepřichází ani zprava. ODS totiž názor na spoluúčast změnila. Podle ní by pacient u lékaře podepisoval účet, který by neplatil, ale podle kterého by věděl, kolik léčení stojí. Ti, kteří vyčerpali peněz méně než průměr, by od pojišťovny měli získat bonus.

V Sedmičce TV Nova Součková prohlásila, že pokud reformu neuděláme, půjde české zdravotnictví ke dnu jako Titanik. Jak by ale navržený systém měl technicky fungovat není známo. Kdo a jak zjistí, že pacient právě "proléčil" dva tisíce? Může si sice schovávat účtenky a stvrzenky. Ale kam s nimi? Nosit je na nějaký centrální registr, který spolkne peníze na další administrativu? Jak určit, kdo má nárok na bezplatnou péči? A vůbec… Ceníme si svého zdraví jen na dva tisíce korun ročně?

Jak se Vám návrh ministryně Součkové líbí? Chodíte k lékaři s každou drobností nebo až když jste skutečně nemocní? Kolik utratíte měsíčně za léky? Nakolik si ceníte svého zdraví? Čekáme na vaše názory!

Pošlete ministryni Marii Součkové emailem dvoutisícovou bankovku!