Práci na dálku podporuje celá Evropa

Evropští sociální partneři přijali již v červenci 2002 "Rámcovou dohodu o práci na dálku". Její jedinečnost spočívá v tom, že poprvé nebyla dohoda tohoto charakteru implementována formou směrnice, ale sociálními partnery v jednotlivých členských státech Unie, v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku a v kandidátských zemích EU v souladu s článkem 139 Smlouvy, který umožňuje zaměstnancům a zaměstnavatelům provádět pracovní dohody autonomním způsobem.
"Autonomní pozice Evropských sociálních partnerů zakotvená ve Smlouvě o Evropském společenství dává zaměstnavatelům a odborům na evropské úrovni, jako hlavním aktérům světa práce, možnost zcela samostatně v rámci sociálního dialogu řešit problémy spojené s fungováním trhů práce a adaptabilitou pracovníků i podniků. Tyto autonomní dohody nového typu pak nahrazují legislativní iniciativu Evropské komise a jsou implementovány na národní úrovni v garanci sociálních partnerů. Důvodů pro uzavření Dohody o práci na dálku (takzvaného teleworkingu) bylo hned několik: snaha o zvýšení adaptability pracovníků a podniků, podpora flexibilních forem práce, snadnější integrace ohrožených skupin pracovníků a pracovnic na trh práce a snaha po sladění profesního a osobního života," komentovala evropskou podporu této formy práce Vladimíra Drbalová, ředitelka Sekce mezinárodních organizací a EU ve Svazu průmyslu a dopravy ČR.

První zprávu o plnění této dohody dostal na stůl komisař Vladimír Špidla, který se zabývá zaměstnaností, sociálními věcmi a rovnými příležitostmi, loni v říjnu. Zpráva podle serveru EurActiv uvádí, že práce na dálku se nejvíce prosazuje ve Velké Británii a v Nizozemsku (8 % všech pracujících), nejméně naopak v České republice a v Maďarsku (kolem 2 % všech pracujících). Dohoda se provádí i v Norsku a na Islandu. Naopak vůbec nebyla implementována na Kypru, na Slovensku, v Estonsku a v Litvě. Nejvíce rozšířena je práce na dálku v oblasti telekomunikací.
Každý stát dohodu implementoval na základě své úpravy pracovně-právních vztahů. Například ve Francii, Itálii, Lucembursku, Řecku, Dánsku a ve Švédsku mají podobu kolektivních dohod, ve Velké Británii a v Irsku byla dohoda implementována jako kodex chování a v České republice a v Maďarsku má podobu právního předpisu. Nový zákoník práce sice nehovoří přímo o "teleworkingu", ale obsahuje ustanovení o atypických formách práce a to společně s principem "co není zakázáno, je dovoleno" umožňuje i práci na dálku.

"Zpráva ukazuje, že sociální partneři jsou schopni dohodu nejen vyjednat a uzavřít, ale mohou také přímo přispět k jejímu provádění. Podpora práce na dálku je důležitým krokem ke sladění pracovního a soukromého života," komentoval její obsah sám Vladimír Špidla.
Zpráva nerozlišuje práci na dálku jako zaměstnanecký poměr, nebo kontrakt živnostníka. Z většiny výzkumů i v USA, kde na dálku pracuje kolem 30 milionů lidí ale vyplývá, že mnohem častější je přímý zaměstnanecký poměr.