Reakce na článek "Dlouhodobou investici ovlivňují i detaily"

"I malou dírkou uteče hodně vody, i malým poplatkem hodně peněz. Lákat klienty na sedmiciferné sumy na konci 30letého 'spoření' - to je klasická ´pojišťovácká´ matematika."

Takto napsaný úvod (Dlouhodobou investici ovlivňují i detaily, www.penize.cz 3. 10. 2006) určitě zaujme většinu čtenářů, kteří se dnes o tuto problematiku zajímají. Rád bych však poukázal na některé nepřesnosti v parametrech, které jsou klíčové pro to, aby čtenáři i autor mohli jednotlivé produkty správně porovnat a hodnotit.

Diskutabilní parametry

Nejdříve bych se rád zastavil u vstupních hodnot. Je zde uvedeno, že propočty vycházejí nejlépe s 1 000 Kč měsíčně. Podle článku se nejedná o realistickou částku ve vztahu k hypotéce nebo našetření potřebné sumy na důchod. Doplňme však jeden podstatný faktor - tato částka ani tak nevychází z daňových úlev (i když to samozřejmě tak může vypadat), ale z průměrného pojistného, běžně ukládaného na investiční životní pojištění.

Opravdu se můžeme bavit o tom, že všeobecně jsou úložky (především na zajištění důchodu) nízké, ale nemůžeme tento fakt ignorovat. I částka 1 000 Kč měsíčně je v současné době nadstandardní úložkou. Zdůrazňuji přitom, že proti příkladu na 3 000 Kč měsíčně nic nemám, ale rozhodně taková smlouva není standardní záležitostí. Stejně tak pojistná doba, která je stanovena na 20 let. Vezmeme-li v úvahu, že průměrný vstupní věk do investičního životního pojištění je 30 až 35 let, volba pojistné doby 20 let nám nedává možnost využít daňových výhod. Zároveň ve zvoleném případě pojišťovny přišly o největší výhodu skládaného úročení, která je nejmarkantnější mezi 20. a 30. rokem trvání pojištění, což velmi zásadním způsobem pozitivně ovlivňuje konečné efektivní zhodnocení.

Dovolil bych si polemizovat i s větou: "Produkt tím (z hlediska daňových úlev) však zároveň ztrácí výhodnost pro OSVČ a jiné osoby bez zdanitelných příjmů, které vědí, jak optimalizovat své přiznávané příjmy či daňové povinnosti." Podpora daňových úlev na životní pojištění má především motivovat klienty, aby si spořili na důchod. Jako optimalizace přiznaných příjmů je zcela zanedbatelná, nicméně to ani není účelem tohoto opatření.

Dostáváme se k části článku "Osoby a obsazení". Píše se zde o rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou, který prý je převážně na úrovni 5 %. Toto je pravda pouze částečně - za férovou bych považoval zmínku o tom, že na trhu jsou investiční životní pojištění s rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou 2 až 3 % - Kooperativa (profil, názory), Uniqa (profil, názory).

Obhospodařovací poplatek

Další nepřesnosti vidím v informaci o obhospodařovacích poplatcích (management fee). Asi bychom mohli souhlasit se "subtilním" odhadem jedno a půl procenta. Hlavní problém je ale v tom, odkud tento poplatek odečteme. Když už o něm mluvíme, pak musíme rozlišovat management fee zahrnutý v pojištění (ten platí pouze klienti některých pojišťoven) od poplatku promítnutého do ceny podílové jednotky (ten platí všechny pojišťovny, případně jejich klienti již v ceně jednotky).

Jestliže tedy vezmeme management fee tak, jak byl popsán podle údajů z TER, tak je již započítán v ceně podílové jednotky u všech popisovaných pojištění, a nelze ho tedy přičítat ještě jednou, protože to bychom ho vlastně započítali dvakrát.

A ještě jedna věc. Pokud chtěl autor článku započítat poplatek zahrnutý do ceny podílové jednotky všem stejně, dopustil se další nepřesnosti. Když totiž přičteme jedno a půl procenta management fee k produktům, které ho mají nastaveno na nulovou hodnotu (Kooperativa, Uniqa), vyjde celkové management fee jedno a půl procenta.
Když naproti tomu poplatek přičteme k pojištění, které má management fee například 0,5 % (Pojišťovna ČS), mělo by vyjít management fee 2 %. V článku je však opět uvedeno jedno a půl procenta. Stejně je to u ING Investora Plus T nebo B 150 (profil, názory). V tomto případě by bylo pro zachování objektivity nutné také přičíst k management fee 2 % ještě jedno a půl procenta, takže celkový poplatek je tedy 3,5 %.

Ze všech uvedených informací vyplývá, že investiční životní pojištění jsou pro mnoho klientů bezesporu vhodným řešením a nejsou tak "nevýhodná", jak by se z článku mohlo zdát. O jejich oblibě koneckonců svědčí zejména jejich úspěch na trhu v posledních letech.

Autor: Marek Vích, tiskový mluvčí pojišťovny Kooperativa

Je podle vás investiční životní pojištění výhodný produkt? Souhlasíte s reakcí Kooperativy? Napište vaši reakci na reakci.