Hlavní otázkou podle Stiglitze je, zda Bushem navrhovaný privatizovaný penzijní systém vyřeší problémy, nebo celou situaci ještě zhorší. Protože o podobné variantě uvažuje řada dalších zemí, píše Stiglitz, tato otázka si žádá řádné prozkoumání.
Privatizace sama o sobě není řešením, píše americký ekonom. Problémy sužovaný americký systém - jeho dluh nyní dosahuje stovky miliard dolarů - už začíná být zralý na záchranu ze strany státu. Byly doby, kdy se privatizace, která by umožňovala lidem zakládat individuální účty, zdála lepším řešením než systém sociálního zabezpečení. Ten totiž investuje do instrumentů s nízkým výnosem, jako jsou vládní dluhopisy. Zastánci privatizace argumentovali, že fondy vydělají mnohem více, pokud investují do akcií. A předpovídali zisk okolo 9 %.
Systém sociálního zabezpečení je efektivnější
Stiglitz ovšem zdůrazňuje, že akciový trh negarantuje výnos; dokonce negarantuje ani to, že se zisk z investování do akcií udrží na úrovni inflace. A již jsme zažili období, kdy to akciové trhy nedokázaly. Současný americký důchodový systém chrání obyvatele před rozmary trhu a inflace. Poskytuje jim totiž určitou formu pojištění, kterou soukromý trh nenabízí.
A dělá to s viditelnou efektivitou, domnívá se Stiglitz. Náklady na správu systému sociálního zabezpečení jsou podle něj menší než náklady spojené se soukromými účty. Je to prý pochopitelné, protože soukromé investiční firmy vydávají enormní částky na marketing a platy.
Je možné, že ve snaze redukovat tyto náklady Bush navrhne omezenou možnost výběru, což bylo hlavním argumentem ve prospěch privatizace. Tento omezený způsob výběru (například fond investující z 90 % do vládních dluhopisů a z 10 % do indexovaného akciového fondu) by ovšem podle Stiglitze mohl být jednoduše implantován také do systému sociálního zabezpečení.
Podle George Bushe je reforma nezbytně nutná, protože systém přestane být během 25 let schopen vyplácet důchody. Závisí to ovšem na růstu americké ekonomiky. Jestliže se vrátí výkonnosti z 90. let, žádný problém nebude. Ale i kdyby problém nastal stačilo by nasypat zlomek ze sumy, která byla použita na financování dvou daňových škrtů. To by zabezpečilo důchodový systém na 75 let. A drobné snížení důchodů, přizpůsobení věku pro odchod do důchodu nebo minimální úprava výše příspěvku by zajistilo systém na vždy, tvrdí Stiglitz.
Dluh se nesníží
Politické strany a penzijní reforma |
Chcete vědět, jak hlavní politické strany hodlají reformovat tuzemský penzijní systém a jak jejich plány zhodnotili námi oslovení analytici? Přečtěte si to na stránce reforma.penize.cz. |
A navíc, Bushovy návrhy
důchodový systém nezabezpečí, pokud nebudou doprovázeny drastickým snížením důchodů. Jak by také mohly? Bush navrhuje přesunutí téměř třetiny odvodů na důchody na soukromé účty. To znamená, že
do systému bude přicházet méně peněz. Jestliže důchody nebudou sníženy,
propast mezi příjmy a výdaji se zvětší. Člověk nemusí být nositelem Nobelovy ceny, aby na toto přišel, poznamenává Stiglitz.
Privatizace by tedy neochránila důchodce před platební neschopností důchodového systému. Pouze by významně přispěla k rozšíření dnešního dluhu, protože peníze, které by mohly být použity na odstranění propasti mezi příjmy a výdaji, budou přesunuty do soukromých fondů.
Předvídaný nárůst fiskálního deficitu je přitom pozoruhodný. Hlavní plán, o kterém diskutuje Bushova rada ekonomických poradců, by podle jejího vlastního odhadu přinesl zvýšení amerického fiskálního deficitu o dva bilióny (2 000 miliard dolarů) v průběhu příští dekády. Zastánci privatizace zdůrazňují svou víru v trh, přitom ale navrhují, aby se tyto ztráty zakryly pomocí účetních triků, jako kdyby se trhy daly tak snadno oklamat.
Nic není zadarmo
Kdo je Joseph Stiglitz |
Profesor ekonomie na Columbijské univerzitě. V letech 1997 - 2000 pracoval jako hlavní ekonom Světové banky. Řada pozorovatelů tvrdí, že byl donucený tuto funkci opustit kvůli své otevřené kritice Mezinárodního měnového fondu (který je sesterskou institucí SB). V roce 2001 získal Nobelovu cenu za ekonomii. |
Amerika a celý svět by si měl podle Stiglitze připomenout, že
privatizace penzijního systému v Argentině byla jedno z příčin nedávných rozpočtových problémů země. Kdyby Argentina neprivatizovala, její rozpočet by zůstal zhruba v rovnováze. Spojené státy startují svůj riskantní privatizační podnik dokonce s fiskálním deficitem ve výši 4 % HDP.
Příznivci privatizace trvají na tom, že investice do akcií zajistí dostatečně vysoký zisk, aby lidé měli stejně vysoký důchod jako předtím. S tím, že dodatečné výnosy budou využity ke zmenšení rozpočtové díry. Jenomže když trhy fungují dobře, výnosy budou vyšší pouze při vyšším riziku. V ekonomice dosud není nic zadarmo.
Existuje reálná možnost, že při takto vysoké úrovni rizika bude mít mnoho lidí za 40 let méně, než potřebují na důchod. Ale i když se někdo domnívá, že je možné něco dostat zadarmo, pořád tu není důvod pro privatizaci. Vláda by mohla získat dodatečné výnosy tak, že by na trhu investovala sama, myslí si americký ekonom. Podle něj přesně toto navrhoval prezident Bill Clinton.
O co jde vlastně prezidentovi?
Očekávají se zvýšené transakční náklady, zhoršování platební schopnosti systému, zvětšování rozpočtového deficitu a snižování důchodů a jistoty pro důchodce. Jaký je tedy důvod pro privatizaci, ptá se Stiglitz? Jedním z nich je podle něj zájem finančních trhů získat část z oněch transakčních nákladů. Druhým pak odpor Bushovy administrativy k mírnému přerozdělování bohatství, které je důsledkem existence veřejného systému. Americký důchodový systém byl tolik úspěšný v boji s chudobou, protože chudí z něj dostávali zpět o něco víc, než přispěli a bohatí naopak o něco méně.
I přes to, že sociální zabezpečení má mírný redistributivní efekt, míra chudoby a nerovnosti se ve Spojených státech zvyšuje. Privatizace by celou věc pouze zhoršila, domnívá se ekonom.
Bush se snažil vyděsit lidi závažností problému a pokoušel se je zmást tím, že privatizace bude řešením. Jenže deficit sociálního systému bledne v porovnání s deficitem, který vznikl v důsledku Bushových daňových škrtů nejvyšších příjmových skupin nebo v porovnání s deficitem programu Medicare, který zajišťuje zdravotní péči starých lidí. Proč prezident ignoruje tento problém? Nebo mu snad jde o něco jiného?, ptá se závěrem Joseph Stiglitz.
Co si o problému, který popisuje Joseph Stiglitz, myslíte vy? Vyřeší podle vás privatizace penzijních systémů jejich obtíže?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 5. 2005 10:40, Speedy
Dokud měla vesnice tady do roku 1989 nějakou perspektivu (nejsem staromilec, ale venkov plní další úkoly, než jen ty čistě tržní, škoda, že se na to účelově zapomíná), tak se do zahrady píchnul s odstupem, vedle starého, nový baráček se všemi modernitami uvnitř a potom se začal renovovat (přestavovat) baráček původní. Výměnek ze soumraku 20. století.
Tak i to soukromí bylo potom přijatelnější a nehledě na to, že stavebníkům se tehdy všemožně u zaměstnavatele vycházelo vstříc a kolegialita v práci byla o řády silnější, než dnes, takže některé práce se daly řešit i takto, s posezením někde u ohýnku závěrem.
Z dnešního pohledu něco naprosto a zcela nepředstavitelného. Pamatuji se, jak počátkem roku 1990 a protentokrát ve fabrice (byť vlastně také na vesnici) vystoupil na bednu náš vrchní odborový předák s radostným oznámením, že tyto zbytečnosti už od nynějška nebudou třeba, že se každý bude pěkně starat jen sám o sebe, totiž, že si brzo každý postaví barák na klíč a třeba kdykoli zařídí rekreačku či lázně pěkně za svý a někam do Ameriky na půl roku, že každý bude mít peněz jako šlupek.
Fabrika je dnes zkrachovalá, pohrobci tehdejších JZD tady dodělávají také, lidi, co můžou a mají štěstí, jezdí denně a na směny 50 km do práce starou rachotinou dotaženou z Německa a společně se skládají na benzín, baráčky, co si postavili nebo zrenovovali předtím nejsou schopní udržet, nějaké záhumenkaření - na to nezbývají síly.
A ti staří? Už zase někdy spíše ujídají z krajíce. Tak se na ně také, žel, žel, žel, pod tlakem existenčních okolností dívá: šup proto honem někam do LDN-ky, hlavně, ať to jde z očí, ještě tak mít z toho větší depresi, jako by nestačily problémy vlastní, natož se starat o dědka nebo babku...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 5. 2005 15:19, Martin Zika
Zdroj je samozřejmě uvedený, v perexu je napsáno, že jsme použili text z Guardianu.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.