Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Stárneme. Poradí si s tím zdravotnictví?

Stárneme. Poradí si s tím zdravotnictví?
Vysoké výdaje za léky, nízký podíl soukromých zdrojů financování, dynamický nárůst počtu seniorů. Tak by se daly charakterizovat hlavní body, které zazněly na konferenci "Zdravotnictví: šest klíčů k reformě". Přednesená fakta jsou skutečně alarmující.

"Největší problém představuje rapidní snižování počtu obyvatel v produktivním věku", bylo slyšet snad z každého příspěvku. Dynamický nárůst počtu seniorů spolu se stagnací nebo poklesem podílu dětské složky budou charakteristiky příštího vývoje. Co to bude konkrétně pro zdravotnictví znamenat? Například to, že v roce 2050 by se z veřejných zdrojů pokrylo jen 50 % potřebné péče. Pokud by se měla pokrýt celá, pak by se sazba pojistného na zdravotní pojištění musela zdvojnásobit. "Toto je zcela neúnosné zvýšení daňové zátěže," tvrdí Pavel Hroboň z občanského sdružení Reforma zdravotnictví.

Soukromý sektore, rač vstoupit

Zdravotnictví: šest klíčů k reformě

Jednalo se o první ze šesti setkání, které se budou během roku 2005 zabývat reformou zdravotnictví. Na úvod byla zařazena témata, která se snaží vysvětlit a přiblížit otázku financování zdravotnictví.

Hroboň vidí řešení ve zefektivnění systému, na kterém současné zdravotnictví funguje. Navrhuje, aby si pojišťovny, na rozdíl od současného stavu, své obchodní partnery mohly vybírat samy. Omezil by se tím například přísun drahých léků. Aby totiž daná pojišťovna uspěla mezi konkurencí, musela by se zaměřit na vysokou kvalitu a zároveň na únosnou cenu. Dále by zvýšil motivaci občanů, což by znamenalo zavedení osobních zdravotních účtů a regulačních poplatků s možností nákupu doplňkových služeb. Zvýšil by podíl soukromých zdrojů na financování. Na druhou stranu by chtěl zachovat všeobecnou dostupnost zdravotních služeb, ale výdaje z veřejných rozpočtů by nezvyšoval.

Osobní zdravotní účet:

• příděl na osobní zdravotní účet se řídí individuálním zdravotním rizikem
• mohly by se chovat jako účty zdravotního spoření, a to v míře dané volbou jednotlivce
• zdroji by mohly být osobní prostředky, příspěvky od zaměstnavatelů a podobně
• nakupovalo by se z něj zdravotní pojištění, popřípadě by se přímo hradila zdravotní péče a podobně

Nyní jsou veřejné výdaje na zdravotnictví z více jak 80 % hrazeny zdravotními pojišťovnami. Ty se však každoročně zadlužují více než 5 miliardami Kč a ke konci tohoto roku se má jejich dluh vyšplhat až k 15 miliardám Kč. "Zásadní reforma je nutná," myslí si Jarmila Fuchsová, ředitelka zdravotnického odboru Ministerstva financí. Zároveň se však domnívá, že i když současný systém bude pokračovat, "vždy se to nějak udělá, bez zdravotní péče to nejde."
Navrhuje přehodnotit míru odpovědnosti. Ta by směřovala od státu ke samosprávním orgánům, od těch ke zdravotním pojišťovnám, dále k soukromému sektoru a konečně k občanovi. Sledovat problémy na regionální úrovni a ne celostátně doporučuje i Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Milan Kubek z Lékařského odborového klubu má za to, že je to stát, kdo okrádá systém zdravotního pojištění. Zároveň se však staví proti zásadní reformě, protože prý podobný experiment nikde jinde nefunguje.

Staří lidé jsou drazí

V současné době je polovina české populace starší 37 let, v roce 2065 se hranice posune až k 50 letům. Délka života se prodlužuje. Mezi roky 1991 a 2002 vzrostla naděje dožití při narození u mužů na 72 let z 68,2 a u žen na 78,5 z 75,7 let. A tento trend bude pokračovat. Počet osob v produktivním věku je dnes na historickém maximu a za 60 let by tento počet měl klesnout o čtvrtinu. Lidé v poproduktivním věku se stanou jedinou složkou populace, která poroste. Ukažme si to na příkladu:

Vývoj poměru počtu osob v poproduktivním věku (starších 60 let) na počtu osob v produktivním věku (15 -59 let)

  • nyní: 29 osob na 100 obyvatel
  • za 30 let: 58 osob na 100 obyvatel
  • rok 2050: 75 osob na 100 obyvatel

Pozn.: Tato čísla vycházejí z prognózy vývoje obyvatel v České republice, kterou zpracovali Tomáš Kučera a Boris Burcin z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Za základ si vzali rok 2002 a podívali se na vývoj do roku 2065.

Důchodci čerpají ze zdravotního pojištění 4krát více než produktivní obyvatelé. Jejich péče stojí ročně kolem 35 tisíc Kč, stát za ně přitom dává 6krát míň. Průměrné náklady na jednoho obyvatele za rok pak činí 12 500 Kč u muže a 13 200 u ženy.
Podle Leoše Hegera z Fakultní nemocnice v Hradci Králové je úroveň standardní péče poskytované u nás příliš vysoká. Například ambulantních kontaktů je 2x tolik, než je běžné v zemích Evropské unie. Za léky se utrácí 27 % všech výdajů, což nemá ve světě obdoby. A právě třeba na lécích a jídle v nemocnicích by se dalo ušetřit až 30 miliard Kč ročně. Naše společnost si však nechce ekonomické bariéry přiznat. Na druhou stranu Heger připouští: "Peníze se vždycky najdou, je jen otázkou priorit, kam je investovat."

Obávanou hrozbou je skutečnost, že k poklesu obyvatel dochází v době, kdy věkem nejintenzivnější plodnosti prochází velmi početné ročníky žen narozených v 70. letech. Od nich se původně očekávalo vytvoření sekundární populační vlny právě k vlně vzniklé v letech 1971 až 1980. Od roku 1996 se počet živě narozených dětí na jednu ženu drží pod hladinou 1,2 dítěte. Tento vývoj by v dlouhodobé perspektivě zajistil prostou obměnu obyvatel jen z 58 %. Předpověď plodnosti, stejně jako srovnání minulého vývoje v některých evropských zemích uvádíme v tabulkách.

Porovnání prognóz plodnosti žen v ČR
Rok Prognózované hodnoty - úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí na jednu ženu v produktivním věku)
Burcian a Kučera ČSÚ OSN
2010 1,34 1,32 1,23
2020 1,51 1,44 1,38
2030 1,57 1,50 1,63
2040 1,61 - 1,78
2050 1,64 - 1,85
2065 1,68 - -
Zdroj dat: Burcin a Kučera

Jak tedy tento stav řešit? Reforma zdravotnictví ještě nemá tak propracovanou koncepci jako důchodová reforma, se kterou pochopitelně úzce souvisí. Proto jako částečné východisko se nabízí prodloužení věku odchodu do důchodu na hranici 65 nebo až 68 let, která odpovídá hranici v Evropské unii. Ovšem největším problémem zůstává minimální podíl soukromých výdajů na zdravotnictví. Ten máme nejmenší z celé Unie. "Nebojme se soukromého sektoru," vyzývá Ondřej Schneider z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Porovnání prognóz plodnosti žen v ČR a některých evropských zemí
Země Úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí na 1 ženu v produktivním věku)
1960 1970 1980 1990 2000 Minimum Minimum v roce
ČR 2,12 1,90 2,10 1,89 1,14 1,13 1999
Dánsko 2,57 1,99 1,55 1,67 1,77 1,38 1983
Itálie 2,41 2,43 1,64 1,33 1,24 1,17 1995
Německo 2,37 2,03 1,56 1,45 1,38 1,28 1985
Nizozemí 3,12 2,57 1,60 1,62 1,72 1,47 1983
Rakousko 2,70 2,29 1,65 1,45 1,34 1,32 1999
Zdroj dat: Burcin a Kučera

Jste spokojeni se současným stavem zdravotnictví? Zastáváte stejný názor jako ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, že do zdravotnictví nesmí vstoupit soukromý sektor? Hlasujte v naší anketě.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-157
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

7. 5. 2005 21:01, Petr B. Novak

Na léčbu nemocenského systému není zřejmě jeden zázračný recept, ale podle mého názoru by pomohla kůra sestavená takto:

- optimalizace nákladů ve zdravotnických zařízeních ( plýtvání existuje všude). Ředitelem by neměl být lékař, ale vyškolený finanční manažer. Už se těším na eventuální rozhořčené reakce -))
- omezení nákladů na základní léky tím, že tyto budou k dispozici pouze za hotové v lékárnách (Paralen si nikdo nemusí nechat předepisovat...)
- dát pravomoc zaměstnavataleům ke kontrolám a tvrdým postihům v případě porušení léčebného režimu (To není jenom podvod na pojišťovnu, ale také podvod na zaměstnavateli. Nikdo nemůže tvrdit, že nemocnost 8 -12 % je normální. A některé firmy mají i vyšší procento)
- stravování při hospitalizaci by nemělo být v žádném případě bez úhrady, to je naprostá deformace
- optimalizovat a centralizovat nákup investic, neboť fixní náklady jsou po nákupu neměnitelnou položkou a závisí pouze na využití ( počtu paciantů a výkonů), jak efektivně bude investice umořena
- vysvětlit pánům soukromým lékařům, že vyšší počet výkonů nelze z finančního a účetního pohledu účtovat za stále stejné ceny. To je proti selskému rozumu, protože alokace fixních nákladů je na každý výkon navíc příznivější.
- nasadit elektronickou kontrolu na odhalování "mrtvých duší", za podvod ukládat zákazy činnosti a milionové pokuty
- umožnit pacientům, aby si mohli připlatit za jiný, dražší výkon, moderní materiály apod.
Setkávám se se vzdělanými lidmi, kteří mají stále ke zdravotnictví vztah značně odlišný od toho, který by praktikovali k záležitostem vlastním. Ti musí první dostat signál, že se něco děje a časem pochopí, že jedině změna je možnost pro ufinancování systému.

Ovšem důvodně se obávám, že na tohle nebude politická i jiná vůle. Koalice i opozice křičí, ale to je všechno. Skutek - steně jako vloni a před pár lety - utek......

Reagovat

 

+28
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

6. 5. 2005 10:48, Jirka

Lidi jsou bohužel schopni mnoha neuvěřitelných věcí. Na jednu stranu je pro ně euthanasie něco zavrženíhodného, ale (jak praxe ukázala) stačí být pojištěn u špatné pojišťovny nebo bydlet mimo rozumný dosah nejbližší záchranky (které se pro nedostatek financí ruší) a jiný doktor než zubatá vám nepomůže. Jednou na tom možná zdravotnictví bude tak špatně, že nebude ani na tu milosrdnou injekci.

Odpůrci euthanasie argumentují tím, že nemáme právo brát život, vedou spory o tom, co ještě život je a obávají se zneužití milosrdné smrti, neboť nemocný někdy nemůže střízlivě rozhodnout o konci svého života a jeho blízcí by mohli té možnosti zneužít. A lékařská věda je prý tak pokročilá, že dokáže nemocného zbavit bolesti.
Nemáme-li právo brát život, zlikvidujme zbraně. Za život nepovažuji stav, kdy nejsem schopen být nějak užitečný, nebo se alespoň bavit a těšit z toho, co jsem během života vytvořil. Prohlášení o své vůli ukončit život v případě onemocnění nevyléčitelnou nemocí ve stavu, kdy budu trpět a nebudu schopen rozumně žít, mohu sepsat u notáře stejně jako závěť kdykoli dříve. Bez pomoci lékaře, který zákrok provede, není zneužití možné. Lékař bude jednat na základě vůle nemocného a jeho zdravotního stavu, ne na základě přání příbuzných. A pokud lékaři dokážou zbavit bolesti, proč jsem se měsíce musel dívat na své blízké, jak trpí, když onemocněli rakovinou? Proč se modlili, aby to už měli za sebou? I tak spotřebovali spousty tišících léků za obrovské peníze. Léčba má smysl dokud je naděje, že zabere a člověk je ve stavu, který mu umožňuje dělat víc, než jen ležet či sedět a trpět. Ne, když už jen bezmocně přihlížíme.

Nechci aby jednou zemřel nějaký pacient jen proto, že z ekonomických důvodů zbyly v republice dvě nemocnice, k čemuž jsem dopomohl tím, že jsem se nechal udržovat v nenávratně špatném stavu za peníze jiných. Pokud budu mít možnost podepsat prohlášení, o němž jsem psal výše, udělám to.

Reagovat

 

-28
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Pavel 06. 05. 2005 07:24)

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

7. 5. 2005 | 21:01 | Petr B. Novak

Na léčbu nemocenského systému není zřejmě jeden zázračný recept, ale podle mého názoru by pomohla kůra sestavená takto:
- optimalizace nákladů ve zdravotnických zařízeních ( plýtvání existuje všude). Ředitelem by neměl...
více

6. 5. 2005 | 10:48 | Jirka

Lidi jsou bohužel schopni mnoha neuvěřitelných věcí. Na jednu stranu je pro ně euthanasie něco zavrženíhodného, ale (jak praxe ukázala) stačí být pojištěn u špatné pojišťovny nebo bydlet mimo rozumný dosah nejbližší záchranky...více

6. 5. 2005 | 7:24 | Pavel

Možná by stačilo, kdyby si doktoři uvědomili, že nejsou páni nad životem a smrtí, a v okamžiku, kdy už nejde nic dělat, nechali pacienta v klidu umřít. Podle statistik se 30% celoživotních nákladů na zdravotní péči spotřebuje...více

5. 5. 2005 | 18:58 | Černý

Takováto konstatování o stárnutí populace se objevují dnes a denně v tisku a nepřinášejí vůbec nic nového. Úkolem autora takovéhoto článku by mělo být něco navrhnout a ne jen omílat už dnes několikaletou písničku. Jenom nevím...více

5. 5. 2005 | 14:19 | dchytilova

Máte pravdu, že jsem myslela minimum v roce. Děkuji. Už je to opraveno. více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Zástava, Optimální portfolio, Bludný kruh chudoby, bydlení, petra pospíšilová, marta nováková, andrej babiš, restaurace, daňová novela, protikrizová opatření, stagnace, rada ekonomických poradců, kojení, cukrovinky, garantovaný dluhopis, majetek státu, Stochastický oscilátor, ekonomicky aktivní obyvatelé

3U81647, 5AA3692, 1AA0368, BUBUBUS1, 4AV1462

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK