Krach pojišťovny aneb nebuďme opilí jistotou

Jakkoli silná může mateřská společnost být, neznamená to automaticky, že je o dceru "postaráno". Mateřská pojišťovna totiž není podle žádné právní úpravy povinna sanovat ztráty dceřiných společností. "Záleží jenom na tom, jak dalece si matka cení své jméno a zda by se rozhodla závazky v zájmu ochrany svého vlastního jména uhradit dobrovolně," říká finanční konzultant Petr Šafránek.

Povinnost převzít odpovědnost vzniká jen v případě, kdy mateřská společnost vydá za své lokální dcery písemné záruky. U nás se takové pomoci mohou dožadovat jen AIG Czech republic a První americko-česká pojišťovna AMCICO (profil, názory), za které ručí jejich americká matka AIG.
V případě všech dalších pojišťoven působících na českém trhu můžeme o důsledcích případného krachu jen spekulovat. Hlavní scénáře jsou ovšem tři a nikoli nezajímavé.

Krkavčí matka

Jak už bylo uvedeno, žádnou odpovědnost matka za dceru nenese. Zkrachuje-li dceřiná společnost, může se tak snadno stát, že se k ní matka otočí zády. Jde o samostatnou podnikatelskou jednotku s vlastním účetnictvím a vlastní právní subjektivitou, která si za své činy nese vlastní odpovědnost. Proč by ji tedy měla matka sanovat, nemá-li o český trh dostatečný zájem nebo nemá-li prostředky.

Česká podnikatelská pojišťovna: nejhorší rating a omezené nakládání s majetkem

Nejhorší ratingové známky "dosahuje" již dlouhodobě Česká podnikatelská pojišťovna (profil, názory). Standard & Poor´s jí přidělila B pi, tedy spekulativní stupeň. Společnosti s ratingem B vyjadřují hraniční charakteristiky finanční bezpečnosti a nepříznivé obchodní podmínky pravděpodobně znemožní pojišťovně dostát svým finančním závazkům vůči klientům. Více se o ratingu pojišťoven dozvíte v článku Pojišťovny: není rating jako rating. Navíc ČPP v současné době hrozí nucená správa, již od poloviny srpna smí ČPP nakládat se svým majetkem pouze omezeně. Vyjímkou je běžný provoz, například sjednávání a výplata pojistek. Pojišťovně to nařídil dohled Ministerstva financí nad pojišťovnami poté, co jeho kontrolní tým prověřil, jak hospodaří a zda plní ozdravný plán. Pro klienty se nic nemění, pojišťovna dál sjednává pojistky a proplácí náhrady škod. ČPP však nesmí bez souhlasu úředníku Ministerstva financí za peníze svěřené klienty například nakupovat akcie, dluhopisy, nemovitosti a další majetek. Za zmínku stojí i vlastnické vztahy v ČPP. Pojišťovnu ovládá SPGroup prostřednictvím Capital Management Company. SPGroup vlastní z více než 92 % jedna fyzická osoba - podnikatel Pavel Sehnal, který je současně vlastníkem Capital Management Company (tato společnost je jediným vlastníkem ČPP od března letošního roku).

Podle Ivana Špirakuse, místopředsedy představenstva Komory pojišťovacích makléřů, nelze se záchrannou injekcí automaticky počítat. Například v případě Allianz  pojišťovny (profil, názory) stál za snížením ratingové známky Standard & Poor´s (16. ledna z BB+ pi na BB pi) mimo jiné fakt, že v roce 2003 musela pojišťovna několikrát doplňovat kapitál z Německa od své matky, a částečně i obava, že příště již "nebude kam sáhnout". Mateřská Allianz má totiž své vlastní problémy. (V roce 2002 musela odepsat investice do akcií za zhruba 5,5 miliardy euro, vynaložit obrovské prostředky na plnění z povodňových škod ve střední Evropě, ale finančně ji dusí zejména dceřiná Dresdner Bank. Tu s velkou pompou převzala v roce 2001. Právě z důvodu zhoršení rizikového profilu, ziskovosti a snížení kapitalizace Standard & Poor´s snížila rating závazků německé Allianz z AA na AA-.)

Ačkoli se podle tiskového mluvčí Allianz Milana Káni jedná jen o nevyžádané hodnocení opírající se pouze o veřejně dostupné informace, které podle něj nejsou pro takovéto hodnocení dostatečné, podle informací Standard & Poor´s jde již o stupeň spekulativní s touto charakteristikou: nepříznivé obchodní podmínky mohou způsobit neschopnost pojišťovny dostát svým finančním závazkům vůči pojištěným klientům. "Kde je ale záruka, že až příště Allianz opět natáhne ruku do Německa, získá od matky potřebné prostředky? Může se totiž lehce stát, že 'velká' Allianz nebude mít odkud brát," upozorňuje Ivan Špirakus.

Přece ji nenecháme padnout

Opusťme krajní řešení a podívejme se na pravděpodobnější variantu. Pokud mateřské firmě bude na českém trhu záležet, bude se s největší pravděpodobností snažit její místní zkrachovalou dceru sanovat. "Pro některé firmy je ale český trh malý a tedy nezajímavý, na druhou stranu pro jiné jde o trh evropský," říká Ivan Špirakus. "Nezáleželo by ale pouze na vůli či nevůli pomoci, rozhodnutí poskytnout finanční pomoc by se odvíjela zejména od velikosti ztráty a objemu prostředků, které by si matka mohla dovolit dceři postoupit," dodává.

Starejme se kolektivně

AMCICO, nebo AIG?

Čtenáři se nás často ptají, jaký že je mezi nimi rozdíl. Jak to tedy je? Činnost v České republice zahájily tyto subjekty pod hlavičkou První americko české pojišťovny jako dvě samostatné divize - divize životního pojištění (AMCICO) a divize neživotního pojištění (AIG). Podle zákona o pojišťovnictví z dubna roku 2000 došlo k rozdělení životního a neživotního pojištění, proto místo původních dvou divizí jedné pojišťovny fungují dvě samostatné pojišťovny - AIG Czech republic (neživotní pojištění) a První americko-česká pojišťovna AMCICO (životní pojištění).

Pro třetí variantu sáhněme do prvorepublikové historie, a to přímo k na poli českého pojišťovnictví "největšímu krachu" – konci české filiálky vídeňské Phönix-Leben, pojišťovny Fénix-život. Za jejími problémy stály podivné praktiky jak matky, tak dcer. Zajímavý byl tak nejen "začátek konce" (poplatní úředníci a různí veřejní činitelé, kteří dlouho zastírali skutečný stav věcí, zaplacení novináři, kteří vydávali oslavné články apod. – více zajímavostí o tomto případu se dozvíte v článku Proč krachla česká pojišťovna Fénix-život?), ale z pohledu dnešního zejména způsob, jak se situace vyřešila.

Díky solidárnímu přístupu životních pojišťoven působících v Československu a pochopení vlády a parlamentu se podařilo najít schůdné řešení. Všichni aktéři na pojišťovacím trhu se totiž báli důsledků "aféry Fénix-život", který by mohl těžce poškodit "pojišťovací myšlenku" a podrýt důvěru nejširší veřejnosti v životní pojištění a pojišťovnictví vůbec. "Ostatní životní pojišťovny se proto rozhodly situaci zachránit tím, že si rozebraly pojistný kmen podle podílů na trhu. Bývalí zaměstnanci této pojišťovny byli navíc prakticky všichni převzati do služeb ostatních pojišťoven," vysvětluje tehdejší události Špirakus.

Dojde-li ke krachu pojišťovny dnes

Ukončení činnosti pojišťovny:

Ministerstvo financí odejme pojišťovně povolení k činnosti a pojišťovna vstoupí do likvidace. Pojišťovna nesmí uzavírat pojistné smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy, prodlužovat již uzavřené smlouvy, zvyšovat pojistné částky či limity pojistného plnění. Ministerstvo financí přijme opatření, nutná k ochraně spotřebitele. Převodem pojistného kmene (buď nařízený ministerstvem financí, nebo dobrovolný na žádost pojišťovny). Tuto situaci upravuje zákon o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb. v platném znění. Převod pojistného kmene na žádost pojišťovny Ministerstvo financí nepovolí  tehdy, pokud by tím byla ohrožena splnitelnost závazků vyplývajících z pojistných smluv. S převodem pojistných smluv dojde k převodu finančních prostředků určených k plnění závazků vzniklých z předávaného pojistného kmene a převáděné pojistné smlouvy plynule pokračují. Zdroj: Credit Suisse Life & Pensions

Zda by se dnešní subjekty zachovaly stejně solidárně, nelze předpovědět. Pravděpodobné ale je, že při krachu některého zvučného jména by zapůsobil stejný strach, který zafungoval již před válkou: strach o ztrátu důvěry v pojišťovnictví, který by mohl vyústit v kolaps systému v důsledku skandálu.
O malé subjekty s neatraktivními kmeny pojistek by ale zájem také být nemusel. "Například v případě Union pojišťovny byl převeden pouze kmen životního pojištění a povinného ručení, o které měla zájem Kooperativa (profil, názory)," uvádí Špirakus. Zhruba 13 tisíc zbylých klientů si na výplatou svých peněz bude muset počkat až do konkurzního řízení. Union pojišťovna se do problémů dostala na jaře loňského roku po krachu Union banky, Ministerstvo financí v ní pak 13. 8. 2003 zavedlo nucenou správu. V té době měla pojišťovna zhruba 70 tisíc klientů.

"Pokud pojišťovna rozhodne o likvidaci, musí s jejím rozhodnutím souhlasit dozorný orgán, Ministerstvo financí," říká Milan Káňa z Allianz. Příslušný likvidátor, který převezme správu nad končící pojišťovnou pak musí nejprve uspokojit pohledávky státu (daně, zdravotní a sociální pojištění, apod.), poté by teprve došlo k uspokojení klientů - v případě životních pojistek k předčasnému ukončení smluv a výplatě odbytného.

Nelze se spoléhat na to, že žádná z dalších "českých" pojišťoven neskončí. Na rozdíl od jiných zemí na takovou variantou ale nejsme příliš připraveni. V oblasti bankovnictví tzv. fond pojištění vkladů funguje (poskytuje náhrady vlastníkům vkladů u bank a stavebních spořitelen, které nemohly dostát svým závazkům; náhrady se poskytují vkladatelům ve výši 90% hodnoty pojištěných korunových i devizových vkladů, maximálně však do limitu 25 000 euro pro jednoho vkladatele u jedné banky), na poli pojišťovnictví se ale o ničem podobném neuvažuje. "Například klientům pojišťoven v Německu či Polsku se fond pojištění vkladů do pojišťoven již nejednou osvědčil," uzavírá Špirakus.

Jak kvalitní jsou naše pojišťovny? Máte nějakého adepta na krach? Uvítali byste fond pojištění vkladů pojišťoven?