Ideální důchodová reforma?

Cestou ven z dnešní situace schodků důchodového systému je podle mého názoru změna základního principu financování důchodů. Alespoň na část důchodů by si lidé měli spořit sami, pomocí soukromých penzijních fondů. Soukromé spoření nabízí vyšší zhodnocení ukládaných prostředků a poskytuje tak do budoucnosti šanci financovat vyšší důchody při nižším odvodovém zatížení zaměstnanců. Na dnešní úroveň důchodů by stačilo spořit si v soukromém systému po dobu čtyřiceti let 13 % mzdy, tedy přesně polovinu dnešních odvodů. Pokud bychom si ukládali celých 26 % mzdy, kterou dnes odvádíme na důchodové "pojištění", činil by důchod po čtyřicetileté pracovní kariéře 130 % průměrné čisté mzdy.

Důchodová reforma podle analytiků

Před krátkým časem jsme vám představili koncepce důchodové reformy podle parlamentních politických stran (včetně hodnocení odborníků). V rámci pokračování projektu vás chceme seznámit s některými dalšími recepty na ozdravení penzijního systému, tentokrát z dílny analytiků. Toto "druhé kolo" dnes startuje Ondřej Schneider svým obecnějším zamyšlením.

Samozřejmě, nic není v ekonomice zadarmo. S ideální situací, kdy by si lidé sami a dobrovolně spořili na důchod, zřejmě nelze počítat, částečně také kvůli propagandě státu a návyku na pohodlný státní systém. Reformátoři proto nejčastěji navrhují ustanovit povinnost ukládat si na důchod u penzijního fondu část mzdy.
První zemí, která tuto reformu provedla a která ji i dala jméno, je Chile. V poslední dekádě ji však následovala řada dalších zemí (Maďarsko, Polsko, Mexiko, Švýcarsko, Švédsko, Slovensko...). Ve všech těchto zemích provází zavádění reforem široká diskuse, nicméně nikde nedošlo k žádnému kolapsu systému, či k odmítnutí reforem ze strany obyvatel.
Některé země se však rozhodly nestanovit povinné penzijní úspory, ale poskytly nejrůznější výhody dobrovolným institucím, zaměřujícím se na důchodové spoření (USA, Velká Británie). Jde většinou o země s rozvinutým kapitálovým trhem a se zakořeněným pocitem zodpovědnosti lidí za svůj osud. V takové situaci je mírné zvýhodnění důchodového spoření ze strany státu naprosto dostatečné a ani třeba ho doplňovat o povinné spoření.
Rozsah tzv. druhého pilíře (tj. soukromých úspor na důchod) se v různých zemích liší: někde je dominantní (Chile, Nizozemí), někde spíš doplňkový (Švédsko). Penzijní fondy jsou všude regulované, ale vždy dosahují lepšího zhodnocení, než jaké nabízí státní průběžný systém. Hlavní výhoda systému soukromých úspor je odolnost vůči demografickému vývoji: každý si spoří na svůj vlastní důchod a nemůže tedy dojít k nepoměru mezi plátci daní a důchodci, tak jako v systému průběžného financování.

Reformní strategie musí být flexibilní

I Česká republika se bude muset rozhodnout, zda bude spoléhat na zázrak a zachová jen dominantní důchodový systém založený na průběžném financování (doplněný nedostatečně funkčním penzijním připojištěním), anebo zda se rozhodne pro zavedení dalšího principu financování důchodů. Samotná změna v českém důchodovém systému může mít mnoho podob. Pokud má ale jít o smysluplnou změnu, musí se změnit způsob financování alespoň části důchodů - tj. je potřeba začít šetřit alespoň na část budoucích důchodů.
Jednu variantu reformy představuje polský přístup: všichni starší padesáti let zůstávají v dnešním systému a nic se pro ně nemění. Naopak, všichni mladší třiceti let jdou povinně do nového, kombinovaného systému a část svých odvodů (např. 10 % mzdy) si spoří u jednoho z licencovaných (a regulovaných) fondů. Lidé mezi 30 a 50 lety si mohou vybrat zůstanou-li ve starém systému, nebo přejdou-li do nového. Takovým způsobem se zachovají "jistoty" dnešní starší generace a zároveň se vytvoří úspory pro financování důchodů dnešních mladších ročníků. Cenou za tuto reformní strategii je přechodný deficit důchodového systému, kde rychle klesne počet plátců.

Důchodová kalkulačka

Chcete si spočítat, jaké výše by dosahoval váš důchod v průběžném (tedy současném) systému, kolik v systému NDC (který prosazuje vládní ČSSD) a také v systému smíšeném (kombinace průběžného a kapitálového pilíře)? Využijte naši kalkulačku!

Druhá varianta reformy by spíše napodobovala britský přístup. Všichni dnes zaměstnaní by měli právo tzv. "opt-out":, tj. částečného vyvázání z dnešního průběžného systému. Stát by těm, kteří by se přihlásili, snížil odvody na důchody z dnešních 28 % na např. 18 % a za to by jim poskytl jen garanci minimálního příjmu ve stáří. Zbývajících 10 % mezd by si lidé mohli spořit u některého penzijního fondu s tím, že si úspory mohou vybrat jen v okamžiku odchodu do důchodu a to ve formě doživotní renty (důchodu). Ti mladší a s vyššími příjmy by této nabídky pravděpodobně využili, protože by si tak naspořili na vyšší důchody. Starší, opatrnější a hůře placení zaměstnanci by pravděpodobně s přechodem váhali. Při této variantě reformy nemusí vznikat velký deficit a efekty důchodové reformy se projeví dříve. Systém bude však více "nerovnoměrný": bohatší státu "utečou" a zajistí si vysoký důchod sami soukromými úsporami. Vzhledem k tomu, že se tak dnes stejně děje, nejde zřejmě o příliš velkou nevýhodu této varianty.

Hlavní je rozhodnout se

Ať už se rozhodneme jakkoliv, čím dříve k rozhodnutí dojde, tím lépe. Odkládání reformy pouze zhoršuje podmínky pro její zahájení. Dnes platíme 28 % mezd na důchody, za 10 let to bude 30 % a za 20 let 38 %. Tím se buď prodraží česká pracovní síla a zvýší nezaměstnanost anebo klesnou reálné mzdy. Zahájení reformy však bude v každém případě obtížnější.
Úplně vedlejší je, zda důchodovou reformu označíme nálepkou "radikální", "liberální" či "solidární". Hlavní je podívat se okolo, zjistit co se osvědčuje v zemích s podobnými problémy jako máme my a pak to použít. Co na tom, bude-li výsledek teoreticky nezařaditelný do uměle vytvořených škatulek?
Hlavní kritérium důchodové reformy je jediné: slušné, bezpečné důchody pro seniory a vypočitatelná a únosná zátěž pro zaměstnané. Důchodový systém bude tehdy správně nastaven, když nebude způsobovat obrovské schodky ve veřejných rozpočtech a když bude umožňovat všem lidem rozhodovat se co možná nejflexibilněji kdy a za jakých podmínek chtějí odejít do důchodu.
Řada ekonomů spojuje s důchodovou reformou i makroekonomické efekty: stimulaci domácích úspor, snazší financování investic a rychlejší ekonomický růst. Jakkoliv jsou tyto efekty důležité a jakkoliv jsem přesvědčen o tom, že by skutečně nastaly, jde jen o příjemný "vedlejší efekt". Hlavní motivací reformy je úsilí zachránit důchodový systém do budoucnosti. Snad se shodneme, že jde o cíl nás všech.

Autor je ekonom a přednáší na FSV UK a ISEA.

Jaká by podle vás měla být ideální důchodová reforma?