Šestero důchodce

"Takováto míra nivelizace už víc než solidaritu připomíná loupež," poznamenal na konto důchodového systému manažer velké nadnárodní společnosti působící v České republice. Průměrný důchod nyní nedosahuje ani sedmi tisíc korun. Co je ale horší, je právě nepřiměřená míra solidarity. Z příjmu deseti tisíc korun měsíčně plyne důchod, který se hodně blíží platu (asi 6500 korun v závislosti na řadě podmínek), přitom z padesáti tisíc vyplyne státní penze jen asi 8200 korun. Při pohledu do světa je navíc vidět, že se na tom ani v budoucnu asi moc nezmění. Řada zemí se snaží státní pilíř důchodového zabezpečení minimalizovat na nejzazší míru. Rozhodování, jak se zajistit na důchod, ale není tak triviální, jak se snaží namluvit reklamní kampaně, a hlavně dobré rozhodnutí se často pozná až za desítky let.  Pár dobrých rad:

1. Nejdřív musíte bydlet

Ač to může znít překvapivě, nejdůležitější, co byste měli udělat pro šťastné stáří, je pořídit si vlastní bydlení. Finanční rozdíl mezi tím, když bydlíte ve vlastním bytě či domě nebo v pronajatém bytě, je hodně poznat i dnes a v důchodu to díky relativně nižšímu příjmu bude ještě horší. Pokud totiž platíte nájem, potřebujete každý měsíc významnou částku jen na to, abyste měli kde bydlet. Pokud máte vlastní nemovitost, budete sice platit náklady spojené s údržbou nemovitosti, ale ty budou výrazně nižší než nájemné. Nájem je tak "zbytečným" výdajem. Navíc se dá v dohledné době několika let očekávat liberalizace nájemného a se vstupem do Evropské unie navíc i růst cen nemovitostí a s ním i nájmů. Pokud se rozhodnete pro vlastní bydlení a třeba i cestou úvěrů, budou splátky stále stejně vysoká. Neporostou tak výrazně jako poroste nájemné.

2. Pozor na státní podpory

Máte-li už vlastní bydlení a po zaplacení splátky hypotéky vám ještě zbývají volné peníze, pak už můžete skutečně začít spořit na důchod. Pokud vás na první místě napadnou státem podporované či daňově zvýhodněné produkty, pak nejste na správné cestě. Záleží totiž na tom, kolik let do nich budete spořit. Pokud je vám dnes třicet pět let, pak budete muset peníze ukládat po dalších nejméně 25 let. Ačkoliv během celé této doby budete například v penzijním fondu dostávat státní příspěvek, tak vám v tomto dlouhém období nevyrovnají ztracenou investiční příležitost oproti situaci, kdy byste tyto peníze uložili do výnosnějších aktiv. Důvod je podle Zdeňka Sluky, výkonného ředitele poradenské společnosti Sophia Finance, jednoduchý: "Penzijní fond je balík peněz, které tam jsou uloženy mladšími klienty na desítky let a současně tam jsou peníze pro lidi, kteří je už dnes dostávají ve formě penzí či jednorázových vyrovnání. Tento fakt hodně omezuje investiční možnost fondů a vede k nižším výnosům." Především mladším proto doporučuje ukládat peníze do portfolia podílových fondů. Penzijní fondy doporučuje spíše starším, pro které mohou být v případě, že navíc platí vyšší daňové sazby, i zajímavější než stavební spoření.

3. Penzijní jen 1500

Rozhodnete-li se pro penzijní fond, nastává otázka, kolik spořit. Na prvních pět set korun měsíčně dostanete státní příspěvek (až 150 korun) a dalších tisíc si můžete odečíst ze základu daně. Dávat do penzijního fondu více než 1500 korun měsíčně (maximální částka na kterou je příspěvek plus částka ze které plyne daňová výhoda) nemá smysl. "Máte-li pak ještě nějaké peníze, které chcete uspořit na důchod, tak je lepší je ukládat do podílových fondů," říká k tomu Zdeněk Sluka. Ty mají oproti penzijním jinou výhodu – jejich výnosy se po půl roce nedaní, takže vám nakonci zůstane o patnáct procent více. V současnosti většina účastníků zdaleka nevyužívá maximálních možností systému. Například v penzijním fondu Credit Suisse Life and Pensions (profil, názory), zdaleka největším českým penzijním fondu s více než čtvrtinovým podílem na trhu (měřeno jako podíl na celkovém objemu majetku v penzijních fondech), je průměrný měsíční příspěvek na jednoho účastníka 677 korun a tyto peníze navíc zahrnují i peníze od zaměstnavatelů. Tato částka však zdaleka nestačí k tomu, aby v důchodu představoval příjem z penzijního fondu významnou částku. Potvrzuje to i Petr Žaluda, generální ředitel penzijního fondu CSLP: "Lidé si spoří málo. K tomu, aby penzijní připojištění fungovalo jako další pilíř důchodového zajištění, je optimální hranice deseti procent ze mzdy."

4. Opatrně se životní

První otázkou, kterou byste si před uzavřením životní pojistky měli položit, je "potřebuji být pojištěn, je na mně někdo závislý?" Pokud je odpověď záporná, žádnou životní pojistku si nekupujte, jsou to vyhozené peníze. Máte-li rodinu a děti, pak už má pojistná ochrana smysl. Pojistka, kterou si pro takový případ pořídíte, by měla být maximálně flexibilní, aby vám umožňovala zvyšovat či snižovat úroveň pojistné ochrany (v podstatě částky, kterou by dostali vaši pozůstalí v případě vaší smrti či invalidity) a také ovlivňovat částku, kterou si budete spořit.

Životní pojistky nejsou tak jednoduché jako penzijní připojištění, kde jsou si všechny fondy podobné jako vejce vejci. Pojistek je k dispozici řada typů. Tím nejjednodušším je pojištění na smrt i dožití (klasická kapitálová životní pojistka). Po jejím skončení dostanete předem dohodnutou garantovanou částku plus zhodnocení, které ale záleží na výsledku investování pojišťovny. V případě, že byste v průběhu pojištění zemřel, dostanou vaši pozůstalí sumu, která se většinou rovná částce, kterou byste jinak za trvání pojištění naspořil (někdy jde o násobek této částky). Taková podobnost už u flexibilní životní pojistky neplatí. To má rizikovou složku – částku pro případ vaší smrti, jejíž výše ale nemusí být spojena se sumou, kterou si v rámci pojištění spoříte. Výsledek vašeho spoření ale není v tomto případě garantován.

Produktem, který má u nás zatím krátkou historii, je investiční životní pojištění. Na rozdíl od klasických kapitálových pojistek nejsou tady vaše peníze uloženy do tzv. technických rezerv (ty vytváří pojišťovna z vkladů klientů a investuje je podle pravidel daných zákonem), ale jsou ukládány do podílových fondů, které si sami můžete vybrat. Na rozdíl od klasických pojistek vám sice pojišťovna negarantuje pevnou částku na konci smlouvy, vy ale zase máte možnost ovlivňovat, kam jsou vaše peníze ukládány (prostřednictvím výběru fondů) a vidíte, jak se aktuálně zhodnocují. Pravděpodobně i díky její průhlednosti patří tento typ životních pojistek celosvětově mezi nejprodávanější.

5. Kolik procent?

U flexibilních pojistek je třeba být opatrný v případě, že si ji kupujete od obchodního zástupce. Jelikož částka na konci pojištění není pojišťovnou garantována (jak tomu je u kapitálové životní pojistky), může vám prodejce vypočítat vysoký zůstatek na konci pojištění s použitím nějakého "virtuálního" ročního zhodnocení a tak vás přesvědčit k uzavření pojistky. Pravděpodobnost, že byste na konci pojištění dostali naslibovanou částku, je však velice nízká, tito vykutálení prodejci totiž často bývají příliš velcí optimisté. Než tedy takovémuto výpočtu uvěříte, zeptejte se, s jakým výnosem je slibovaná částka vypočtena. Při současné úrovni výnosů z dluhopisů, které tvoří většinu portfolií pojišťoven, je pět a více procent ročního výnosu spíše v říši fantazie. Od poradce, který vám "vypočte" pojistku s takovouto sazbou, si nic nekupujte, na konci pojištění byste totiž určitě byli zklamáni. S téměř stoprocentní jistotou vám můžeme totiž slíbit, že byste dostali podstatně méně než vám nasliboval.

I životní pojistky "postihla" v minulých letech daňová výhoda, můžete si tak odečíst ze základu daně až 12 tisíc korun ročně uložených do životní pojistky. To ji udělalo atraktivnější, ale podle názoru Petra Sluky většinou stejně nemá smysl spořit více než daňově zvýhodněných 12 tisíc korun ročně.

6. A nemovitosti

Penzijní fondy a životní pojistky jsou státem podporované cesty ke šťastnému stáří, určitě by to však neměly být jediné produkty, do kterých si budete na důchod spořit. Proto nezapomeňte na stavební spoření a podílové fondy. Ti, kteří disponují většími částkami, by také neměli pominout nemovitosti. Na jejich variantu "pro chudé" – podílové fondy složené z nemovitostí si ale ještě budeme muset počkat. Žádné české neexistují a ty zahraniční s sebou přinášejí riziko změn devizových kurzů, kvůli čemuž je jejich relativní konzervativnost rázem pryč.

V našich sekcích najdete další informace o penzijních fondech, podílových fondech a pojistkách. Všechny zmiňované produkty si naším prostřednictvím můžete též koupit.

Co děláte vy pro to, abyste se nestali chudými důchodci? Jak velkou část příjmů očekáváte, že vám v důchodu zajistí stát. Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.

Psáno pro společenský časopis E8.