Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kamera na čelním skle, diktafon v kapse. Pomůžou u soudu? A v pojišťovně?

| rubrika: Když se řekne | 15. 7. 2014 | 12 komentářů
Jedete po dálnici. Nespěcháte. Předjíždíte kolonu kamionů a jeden z nich náhle vybočí a natlačí vás na svodidla. Jeho řidič si ani nevšimne – vy se snažíte rozdýchat hrozící infarkt a náklaďák mizí v dáli. Co teď?
Kamera na čelním skle, diktafon v kapse. Pomůžou u soudu? A v pojišťovně?

Řidič, který mi přesně takový příběh vyprávěl, se vydal kamion stíhat, a podařilo se mu ho dohnat. Před patnácti lety se ani nic jiného dělat nedalo. Dnes běžně narazíte na reklamu, která vás přesvědčuje, že se můžete spolehnout na záznam z kamery umístěné ve voze. Ale přijme ho jako důkaz soud? A jak rády soudy přijímají záznamy kamer nebo diktafonů v jiných situacích?

Jako důkaz může sloužit jen legálně pořízený záznam

Záznam z kamery nebo z diktafonu může v zásadě posloužit jako důkaz v řízení trestním, správním nebo civilním a obecně lze říct, že jak soudy, tak i správní orgány mají podle těchto předpisů přijmout za důkaz všechno, co pomůže zjistit stav věci. Háčky tu ovšem jsou.

Soudy se totiž zdráhají akceptovat takové důkazy, které byly získány v rozporu s obecně platnými právními předpisy, tedy nezákonně. Důvodů pro to mají hned několik a souvisejí s právem na spravedlivý proces a s řádným výkonem soudní moci. Pokud by soudy takovéto důkazy paušálně připustily, vybízely by tím nepřímo strany sporu, aby si obstaraly důkazy za jakoukoliv cenu, třeba i jednáním, které by bylo závažnější než to, o které se vede spor. V některých sporech by pak zvýhodnily stranu, která se neštítí využít jakýchkoli praktik, před tou, která brání svá práva, aniž překračuje zákon. V případě audio- a videozáznamů tak může nejčastěji dojít k rozporu se dvěma právními předpisy. Tím prvním je občanský zákoník, tím druhým pak zákon o ochraně osobních údajů.   

Vítejte v Rusku

Zemí, kde se kamera na předním skle může obzvlášť hodit, je Rusko. Kvalita tamějších silnic a zvyklosti tamějších řidičů připomínají středověk. Kdyby ovšem středověk znal vznětový či zážehový motor. YouTube je plný videí, nad kterými se zastavuje dech i rozum...

Občanský zákoník

Nový občanský zákoník říká ve svém paragrafu 84 toto: „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ Starý občanský zákoník hovořil v podstatě stejně. V čem se ale nový kodex dostal dál, je ustanovení paragrafu 88, kde se praví, že „svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový nebo obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob“. Podobné ustanovení totiž jeho předchůdce neobsahoval a soudům nezbylo, než se s tím poměrně krkolomně vypořádávat. To by se teď mělo změnit.

NESPOLÉHEJTE NA NÁHODU!

Nechte si od nás zdarma zpracovat návrh havarijního pojištění a povinného ručení.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Zákon o ochraně osobních údajů

Občanský zákoník je právním předpisem soukromého práva a dává tedy v zásadě možnost k obraně pouze osobě, která byla zaznamenána. Pokud se tato osoba neozve, aby se bránila, občanský zákoník se nepoužije. Zákon o ochraně osobních údajů je však normou veřejného práva, to tedy znamená, že bez ohledu na to, zda se někdo cítí dotčen, může do celé věci vstoupit stát, respektive Úřad pro ochranu osobních údajů, a trochu nám zatopit.

Formulace tohoto zákona je pak poněkud vágní. Vše začíná již vymezením pojmu osobního údaje. Podle tohoto zákona je osobním údajem jakákoli informace, na základě které je subjekt určený nebo určitelný. Osobní údaj tedy umožňuje zjednodušeně řečeno identifikaci osoby. Pokud takové údaje zpracováváme (shromažďujeme, ukládáme, zpřístupňujeme, vyhledáváme a podobně) jsme podle tohoto zákona správci osobních údajů. Z této skutečnosti nám plyne oznamovací povinnost vůči Úřadu podle paragrafu 16 tohoto zákona. Nadto musíme mít souhlas subjektu, jehož údaje zpracováváme. Souhlas ale mít nemusíme, pokud je zpracovávání údajů potřebné k ochraně našich práv nebo práv jiné dotčené osoby.

Dosahu zákona o ochraně osobních údajů unikne ten, kdo (tedy fyzická osoba) zpracovává osobní údaje pro svou osobní potřebu, nebo kdokoli, kdo pořizuje osobní údaje nahodile, aniž by je dál zpracovával. V těchto případech se tento předpis nepoužije vůbec. Bohužel je ale sporné, jestli je využití záznamu v řízení před soudem použitím pouze pro vlastní potřebu.

Natáčení provozu na silnici může zase působit jako nahodilé pořizování osobních údajů, bohužel druhou podmínku – zákaz dalšího zpracování osobních údajů – nesplníme tím, že se záznam uchovává třeba na paměťové kartě kamery. Sporné může v této souvislosti být, jak by se posoudily situace, kdy se záznam po určité krátké době automaticky maže. Tady by sice mohla mít dušička úředníka klid, ovšem poslední vývoj napovídá, že tomu tak nebude. Víc níž v boxu Ochrana vandalských práv...

Nehoda na záznamu a pojišťovny

Ptali jsme se v pojišťovně UNIQA, jestli se kamery používají u prokazování viny či neviny za škody, které by mělo krýt povinné ručení či havarijní pojištění, jestli kvůli tomu pojišťovna instalaci kamer třeba doporučuje, nebo ji dokonce zohledňuje při stanovení výše pojistného.

Odpovídá Daniel Červenka, ředitel likvidace škod UNIQA pojišťovny

Daniel Červenka

„Řidiči si do vozu malé kamery instalují stále častěji. V pojišťovně UNIQA ale zatím neregistrujeme žádný případ, kdy by náš klient aktivně nabízel svůj záznam nějaké události při vyřizování škody. Existence či nexistence možnosti kamerového záznamu není ani nijak zohledněna výší pojistného, protože to zatím nelze považovat za všeobecně závazné vodítko pro určování skutkové podstaty dopravní nehody. V tomto smyslu nelze ani klientům instalaci kamer doporučovat nebo je podporovat.

Obecně lze říci, že do budoucna si dovedeme představit větší roli kamerového systému ve vozidlech v oblasti pojištění. Důkazní nouze je v povinném ručení dnes poměrně častá (i vzhledem k tomu, že k naprosté většině nehod se policie nepřivolává) a může jistě poškozeným při uplatnění nároku na náhradu škody pomoci. Důkazní břemeno je vždy na straně poškozeného. Případně záznam může klientům jakožto označeným viníkům (škůdcům) pomoci třeba při stanovení míry účasti při dopravní nehodě. Obecně lze tedy konstatovat, že v případě likvidace škody by mohl kamerový záznam pomoci likvidátorům s určením odpovědnosti a poškozenému sloužit jako jeden z možných důkazů. Nicméně jde zatím spíš jen o predikci do budoucna.“

Přiměřeně, přiměřeně

Rozhodujícím kritériem pro to, aby mohl být záznam použitý jako důkaz, je zásada přiměřenosti (nebo jak by řekli právníci „proporcionality“). V krátkosti řečeno jde o to, abychom pořízením záznamu nenapáchali víc škody, než kolik způsobila zaznamenávaná osoba. Pozitivní je, že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku prohlásil, že pokud je záznam pořízený soukromou osobou, nelze tento záznam automaticky jako důkaz vyloučit jen proto, že nebyla dodržena některá zákonná omezení spojená s jeho pořízením (například že jste o pořizování záznamu neinformovali Úřad pro ochranu osobních údajů). Přípustnost tohoto záznamu jako důkazu pak bude třeba posoudit vždy v konkrétním případě. A to na základě zásady proporcionality.

Co je předmětem sporu

V první řadě soud (nebo správní orgán) přihlédne k tomu, jaké jednání má být záznamem dokázáno. Obecně lze říci, že v řízeních trestních a přestupkových zde bude ve prospěch použití kamerového záznamu hovořit zájem státu na odhalení pachatelů takovýchto činů. V čistě civilních věcech už bude prosazení záznamu jako důkazu o něco složitější.  

Prvotní účel pořízení záznamu

Soudy daleko snáze přijmou záznam, který byl pořízen k legitimnímu účelu, než ten, který byl pořízen z pochybných důvodů (například záznam, kterým chtěl někdo cíleně zasáhnout do něčího soukromí). Pokud byl záznam pořízen z pochopitelných důvodů, půjde dále o to, jestli nebylo možno dosáhnout cíle i jinak.

Způsob pořízení záznamu

Kamerový systém by měl být pokud možno viditelný. Rozhodně by neměl být záměrně co nejvíce skrytý. Zásah do soukromí pak bude o něco menší, bude-li záznam pořízen na veřejném místě. Stejně tak bude pro soudy přijatelnější záznam, který zachycuje určité osoby při výkonu jejich povolání (ovšem pozor na zákoník práce) nebo při obchodní nebo veřejné činnosti. Rozhodující může být dále rovněž délka záznamu, způsob jeho uchování a další

Co všechno je na záznamu vidět

Obecně by se dalo říci, že záznam by měl zabírat pouze nejnutnější výseč. Pokud bude část události na záznamu chybět, neznamená to ještě, že bude záznam nepoužitelný. Pokud bude záznam korespondovat s dalšími důkazy, jako jsou třeba výpovědi svědků, kteří popsali část děje, která se odehrála mimo záznam, bude záznam prostě jedním z důkazů, který soudu „zapadne do mozaiky“.

Ochrana vandalských práv u evropského soudního dvora

Pokud splníte výše popsanou podmínku proporcionality a soud nebo správní orgán váš záznam jako důkaz příjme, máte bohužel vyhráno jen z poloviny. Jedna věc je totiž přípustnost důkazu a druhá věc je vaše povinnost ohlásit úřadu, že sbíráte osobní údaje. O tom se bohužel přesvědčil pan František Ryneš, jehož případ právě teď řešil až Soudní dvůr Evropské unie.

Pan Ryneš nainstaloval na svůj dům kamery. Důvod? Ochrana rodiny a majetku. Na dům – a na pana Ryneše samotného – už několik let útočila neznámá osoba, kterou se nedařilo dopadnout. Pan Ryneš v podstatě učinil, co považoval za nezbytné, aby se nenaboural do soukromí jiných. Kamera byla umístěna napevno, takže s ní nebylo možno nepozorovaně otáčet, nebyl k ní napojen monitor, takže nebylo možno lidi pomocí kamery špehovat, pevný disk, na který se záznam ukládal, se automaticky přemazával, jakmile byl disk plný. Jinými slovy šlo dovodit, že pan Ryneš se o záznam z kamery nezajímal, dokud nedošlo k nějakému incidentu. Když byl pak jeho dům v roce 2007 napaden útočníky, kteří prakem rozbili okno, s pomocí kamerového záznamu se je podařilo identifikovat. Jeden z podezřelých pak podal podnět k Úřadu na ochranu osobních údajů – mimo jiné proto, že pan Ryneš svůj kamerový systém tomuto úřadu nenahlásil a že sbíral údaje o osobách na veřejném prostranství bez souhlasu těchto osob (kamera zabírala navíc i vstup do protějšího domu). Rozhodnutí úřadu v neprospěch pana Ryneše pak absolvovalo povinné kolečko českou správní i soudní soustavou a poté se Nejvyšší správní soud rozhodl, že požádá o výklad některých pojmů Soudní dvůr Evropské unie. Proč právě ten? Náš zákon o ochraně osobních údajů vychází z evropské směrnice 95/46/ES. Otázka adresovaná Soudnímu dvoru EU zněla takto: „Lze provozování kamerového systému umístěného na rodinném domě za účelem ochrany majetku, zdraví a života majitelů domu podřadit pod zpracování osobních údajů ‚prováděné fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností‘ ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46 [...], třebaže takovýto systém zabírá též veřejné prostranství?“

Pro kladné zodpovězení této otázky se vedle pana Ryneše vyslovila i česká vláda, dále rovněž vláda italská, polská a vláda Spojeného království. Proti byl naopak Úřad pro ochranu osobních údajů, rakouská, španělská a portugalská vláda a také Evropská komise.

Věc pak pro Soudní dvůr EU zpracovával generální advokát Niilo Jääskinen. Jeho stanoviskem se sice Soudní dvůr nemusí řídit, ale většinou na generálního advokáta dá.

Niilo Jääskinen v celé věci viděl víc než jen střet mezi právy pana Ryneše a právy odhalených pachatelů. V obecné rovině se totiž podle něj jedná o střet zájmů pana Ryneše a všech fyzických osob, které se nacházely na veřejném prostranství, které kamera zabírala (ačkoli si nikdo z nich nestěžoval). Směrodatné pak pro Jääskinena nebylo ani to, jestli použití kamerového systému vedlo k dopadení pachatelů. Na základě těchto a dalších argumentů se pak v případě kamery na domě pana Ryneše podle generálního advokáta nejedná o výkon výlučně osobních či domácích činností.

V doplňujících poznámkách pak Niilo Jääskinen uvádí, že ve prospěch pana Ryneše hovoří jiná ustanovení směrnice (a tedy i našeho zákona), a sice že k tomuto monitorování docházelo kvůli ochraně oprávněných zájmů pana Ryneše. Pouze doplním, že i v takovém případě je bohužel potřeba ohlásit takovýto systém Úřadu pro ochranu osobních údajů a že takovéto neoznámení je rovněž přestupkem. Soudní dvůr tedy zná názory stran i stanovisko generálního advokáta v případu, nezbývá nám než si počkat na rozsudek.

Anketa

Máte v autě kamerku?

Na co si dát ještě pozor

První věcí, na kterou bychom si měli dát pozor, pokud budeme chtít záznam použít, může být, zda záznam nevypovídá i proti nám. Může se totiž stát, že například orgán řešící na základě záznamu přestupek bude muset zahájit přestupkové řízení z úřední povinnosti i proti nám, jelikož je ze záznamu patrné naše nezákonné jednání – jízda na červenou, nedání přednosti v jízdě, překročení povolené rychlosti, ale z audiozáznamu třeba i naše nadávky na adresu druhé strany a podobně.

Druhý potenciální problém se týká především kamer na domech. Pokud bude kamera zabírat i část sousedního pozemku, může to soused považovat za takzvanou imisi. Imisí je stručně řečeno pronikání rušivých činitelů z našeho pozemku na ten sousedův (kouř, hluk, zápach atp.). Stejně tak se bude jednat o imisi, pokud bychom například fotografovali a filmovali po nějakou dobu každou situaci na sousedově pozemku, která je z našeho pohledu podezřelá nebo obtěžující.

Třetí problém pak může vyvstat u kamer v automobilech v případech, kdy tyto kamery brání řidiči ve výhledu. Řidič by tak mohl být nejen pokutován, ale mohl by rovněž zavinit dopravní nehodu, protože na danou situaci dobře neviděl.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+55
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

15. 7. 2014 7:45, Roger

///Soudy se totiž zdráhají akceptovat takové důkazy, které byly získány v rozporu s obecně platnými právními předpisy, tedy nezákonně. Důvodů pro to mají hned několik a souvisejí s právem na spravedlivý proces a s řádným výkonem soudní moci.

Rád bych zdůraznil to slovo SPRAVEDLIVÝ. Tento protimluv snad musel vymyslet idiot, aniž by to bylo potřeba dále komentovat. Mne to jen utvrzuje v tom, že ze všeho nejdůležitější je, se vůbec soudním sporům pokud možno vyhnout, protože SPRAVEDLNOST je jedna z posledních věcí, kterou lze od nich očekávat - a to pochopitelně nejen na základě tohoto článku. Podstatou soudnictví je, na základě stupidních a nedomyšlených zákonů, odsoudit kohokoliv, jenom aby to těm zákonům nějak vyhovělo, třebaže by skutečný děj událostí proběhl zcela nepochybně (leč 'legálně' neprokazatelně) zcela jinak. Dost dobře nechápu, jak na tuto špinavou práci může někdo mít žaludek. Třeba různí advokáti, kteří za vysoké odměny obhajují zločince, kteří prokazatelně (leč ne podle oficiálního práva) páchali zlo ve velkém. Totéž platí o soudci, který by na videu viděl skutečný průběh události, ale prostě by to ignoroval a třeba vraha propustil pro nedostatek ('legálně získaných') důkazů.

Reagovat

 

+93
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

15. 7. 2014 12:01, czhunter

Víte, on naštěstí, nebo bohužel, "logický rozum" není to jediném, čím se může soud řídit.
Logicky (utilistaricky) rozumné třeba je jedno zdravého člověka zabít, rozřezat na součástky a ty použít na transplantace pro 10 lidí*. Jeden mrtvý, deset zachráněných, logice ("co nejvyšší míra dobra pro co nejvyšší počet lidí") bylo učiněno za dost, ale přesto by se soudu - a snad ani veřejnosti - takový blahosklonný doktor asi moc nelíbil.
Takže do práva začnete tahat filozofie a další divná slova, jako třeba "morálka", "dobrý úmysl" atd., a tím se to hrozně komplikuje.

*ano, je to jedna z běžných otázek morálních dilemat

Reagovat

 

-2
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Veteran 54 15. 07. 2014 08:19)

Další příspěvky v diskuzi (12 komentářů)

25. 4. 2015 | 20:40 | erik

Jak se dá dokázat, že záznam nebyl zmanipulovaný?(nebo případně opak) více

16. 7. 2014 | 7:45 | Roger

Pavle, něco takového jsem již taky slyšel. I když nevím, kde a kdy to bylo, a nepamatuji si ani, zda je to pravda, nebo jen nějaká myšlenka. Něco by na tom bylo - nicméně, na stav zdraví člověka má velký vliv i to, co do...více

16. 7. 2014 | 7:28 | Pavel

Ve staré Číně prý pacienti platili svým lékařů, když byly zdraví. Když onemocněli, přestali platit, dokud je ten lékař nevyléčil. Možná by se mělo něco podobného zavést i dnes. Ale to je těžké, protože s rozvojem lékařských...více

15. 7. 2014 | 22:21 | Roger

Právě, že ona i logika je svým způsobem relativní - jak jsme si navzájem ukázali :-). Nicméně pro doktora je logické především to, aby pacienty léčil, ovšem nikoliv vyléčil. Kdyby byli všichni zdraví, z čeho by žil? Zní to...více

15. 7. 2014 | 20:55 | czhunter

Je to sice pořád OT, ale v "odsudku" se posuzuje pohled chirurga, nikoliv dárce orgánů.
Z pohledu lékaře (dokonce i z pohledu celého zbytku světa) je lepší mít jednoho pacienta mrtvého a deset živých, než jednoho živého...
více

Čtenáři také navštívili

4. 7. 2014 |  | 5 komentářů

Facebook. Myšičko, a co teď?

Problém není, že Facebook experimentoval s emocemi svých uživatelů. Problém je, že neumíme na odhalení stále běžnějších experimentů reagovat líp než směsí rozhořčení a ignorance.

5. 6. 2014 |  | 44 komentářů

Jménem zákona otevřete kotel!

Čím topíte? Že do toho nikomu nic není? Přijde na to… Kupříkladu sousedům je do toho dost, když do kotle ládujete, co tam nepatří, a otravujete jim vzduch. Ministr životního prostředí chce prolomit ústavou...

3. 12. 2013 |  | 2 komentáře

Autonehoda nebo porucha v zahraničí. Co dělat? A jak vybírat asistenční služby?

Lyžařská sezona klepe na dveře a mnoho řidičů se chystá za sněhem do ciziny. Co dělat, když vás za hranicemi potká porucha nebo nehoda? Kde všude platí vaše povinné ručení a havarijní pojištění? A s čím...

24. 10. 2012 |  | 12 komentářů

Sledování mobilů: Operátoři naše data zase sbírají pro policii

V Česku je přes čtrnáct milionů aktivních SIM karet. Na jednoho člověka (včetně novorozeňat, která ale zas tak často nevolají) u nás tedy připadá téměř jeden a půl telefonního čísla. Údaje o všech našich...

25. 5. 2012 |  | 4 komentáře

Velký barman vás vidí. Chytré kamery obracejí marketing naruby (a děsí zákazníky)

Nová služba v přímém přenose roztrubuje, ve kterých podnicích je plno, jak staří lidé tam zrovna jsou a jaký je poměr mužů a žen. A to je teprve začátek!

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Obchodní marže (rozpětí), Cenné papíry peněžního trhu, FF (fully funded), auto, zaměstnání, forex, parkování, benefity, rozdíly pojištění, hackeři, Online Investment Group, bisnode, Pražská plynárenská, spiklenecké teorie, odvody, Supermarket fondů, dopis investorům, výpomoc

5S10626, 1J47860, 2S20011, 4E84218, 5C32726

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK