Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Už dávno nejsme konzervy, říká alkoholový guru Richard Švéda

| rubrika: Rozhovor | 14. 2. 2015 | 4 komentáře
„Například u vína jsou Češi stále znalejší a mají chuť poznávat a ochutnávat nové věci. Je dobře, že se tu už nerozlišuje jen mezi bílým a červeným, krabicí a lahví,“ říká v rozhovoru generální ředitel společnosti Premier Wines & Spirits Richard Švéda.
Už dávno nejsme konzervy, říká alkoholový guru Richard Švéda

Mohlo by se mu říkat alkoholový guru. Na začátku devadesátých let pracoval pro pivovary včetně plzeňského. Pak se na dlouhou dobu přesunul do likérek. A po víc než dvaceti letech v alkoholovém průmyslu se pustil do vlastního podnikání v marketingu a obchodu. Vína a destiláty se ale do jeho života rychle vrátily. Spolu se dvěma společníky vede firmu Premier Wines & Spirits, která letos počítá s obratem dvě stě milionů korun. Kromě distribuce prémiových značek alkoholických nápojů se společnost rozrůstá i o vlastní restaurace. Zvláště od Grand Cru, ve které dělá šéfkuchaře gastrocelebrita Jan Punčochář, si hodně slibuje.

S Richardem Švédou si povídáme v jeho kanceláři právě nad touhle restaurací. Nejdřív ale absolvujeme exkurzi celým objektem, v jehož vinném baru děláme fotografie k rozhovoru. Když neopatrně zavadím o jednu z lahví a ta se mírně zachvěje, s úsměvem říká, že tu by klidně oželel. Horší by to prý bylo s jinou – ukazuje na bedýnku, ve které odpočívá obří láhev šampaňského za půl milionu korun. Při pomyšlení, že až do důchodu umývám v restauraci nádobí a umazávám tak z dluhu, udělám rychle pár posledních fotek a jdu radši stranou.


Richard Švéda

Richard Švéda

Narodil se v roce 1966 v Plzni. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze a následně absolvoval stáž na University of Florida v USA. Začínal jako obchodník v domažlickém pivovaru, odkud se posunul do marketingového oddělení v Plzeňském prazdroji. Patnáct let pak působil jako marketingový a obchodní ředitel ve společnosti Stock Plzeň, následovala malá odbočka do firmy Bochemie, ale vzápětí se vrátil zpět k lihovarnictví, do společnosti Rudolf Jelínek, tentokrát jako výkonný ředitel.

Po mnoha letech strávených v korporacích začal podnikat jako poradce v obchodu a marketingu. Od roku 2014 je společníkem a generálním ředitelem společnosti Premier Wines & Spirits.

Křehký půlmilion

V krabici na víno může být uložené jmění. V téhle například sladce spí půl milionu korun, ovšem v tekutém stavu

Když se člověk dívá na váš životopis, v podstatě jste se nehnul od alkoholu. Jak jste se do té branže dostal?

Výroba alkoholických nápojů mě zajímala už při studiích na zemědělské univerzitě. Po škole jsem se vydal na zkušenou do Spojených států, pracoval jsem jako asistent na výzkumných projektech a při tom jsem si přivydělával v McDonaldu. Po roce jsem se vrátil zpátky a pokračoval jako odborný asistent na vysoké škole. Brzy mi ale došlo, že to po finanční stránce asi nebude žádné terno. Byl jsem už ženatý a musel jsem myslet víc na zajištění rodiny než na vědeckou kariéru. Našel jsem si tedy práci v pivovaru v Domažlicích.

Proč ale v obchodním oddělení? Nelákala vás spíš výroba?

Ředitel pivovaru mi říkal, že chce na pozici obchodního manažera někoho, kdo mluví anglicky a zároveň má obchodního ducha a rozhled. Tak jsem to vzal. Nejdřív jsem si ale musel projít kolečko celým podnikem, abych poznal, jak všechno funguje. Začal jsem ve flaškárně, pak jsem pracoval ve skladu piva, taky jsem myl sudy, ležácké tanky a rozvážel pivo po zákaznících. Až po půl roce jsem se mohl přesunout do kanceláře a začít prodávat pivo. Tahle zkušenost mi hrozně moc dala. Myslím si, že by to lidem ve velkých koncernech prospělo i dnes.

Jak na začátku devadesátých let ve firmách vypadala oddělení obchodu a marketingu? Zaměstnanci s děláním byznysu asi neměli moc zkušeností…

Měl jsem štěstí, že to byly „dřevní doby“, kdy se u nás kapitalismus teprve rozjížděl. Člověk prostě skočil do vody a učil se plavat. Začínali jsme budovat jednotlivé značky. Bez toho by se skutečný marketing nemohl dělat. Vymýšleli jsme, jak jednotlivá piva pojmenujeme, do té doby tu v podstatě byla jen desítka a dvanáctka.

Poměrně záhy jste se pak přesunul do Plzně.

Domažlický pivovar tehdy patřil pod akciovku Plzeňské pivovary. Prazdroj začal budovat oddělení marketingu a ředitel mě tam poslal. Vždycky byli oproti konkurenci o krok napřed, takže jsem se hodně naučil. Zahraniční poradenské firmy nám radily, jak budovat značky. Učili jsme se pracovat s agenturami, vytvářeli jsme obchodní týmy a vyvíjeli logistické systémy. Taky jsme vymysleli historicky první porevoluční reklamu se sloganem Smetana mé vlasti. Postupně jsem to dotáhl na pozici vedoucího oddělení marketingu. V Prazdroji jsem nakonec zůstal necelých pět let. Pak ho ale koupila Nomura a všechno začalo jít směrem, který se mi moc nezdál. Měl jsem pocit, že se jim nechce investovat do dalšího rozvoje.

Proč jste se pak vydal zrovna do likérky?

Byla to náhoda. Četl jsem si noviny a viděl jsem inzerát firmy Stock Plzeň, která hledala marketingového manažera. Říkal jsem si, že by mohla být výhoda, že jsem už dělal pro jiného výrobce alkoholu. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a práci dostal.

Ve Stocku jste pak strávil dlouhých patnáct let.

Byla to dlouhá, ale moc pěkná doba. Asi jsem byl zas ve správný čas na správném místě. Podnik tehdy přebíral obří německý koncern Eckes, který byl i přes svou velikost stále „rodinnou firmou“. Ve Stocku žádný marketing v pravém slova smyslu ještě neexistoval. Prostě tam vyráběli rum a fernet a nějak to prodávali. Němci to chtěli změnit, viděli obrovský potenciál pro růst. Bylo nesmírně důležité, že to s firmou mysleli vážně. Eckes totiž nebyl finanční, ale strategický investor. To je při procesu přebírání firem naprosto zásadní. Za celých patnáct let nedošlo k tomu, že by si majitel stahoval peníze na úkor vývoje firmy. Naopak se dost investovalo do technologií, marketingu, obchodu i do lidí. Taky zpětně oceňuji, že tam nebyla velká fluktuace zaměstnanců. Někteří personalisté říkají, že to není dobré, že by týmy měly rotovat. Nebo že by člověk měl být ve firmě maximálně tři roky a pak jít o dům dál. To jsou pro mě ale jen nepodložené řeči. Pořád se ještě argumentuje tím, že to tak funguje na Západě. Ovšem ve chvíli, kdy to přicházelo do Česka, už v Americe pochopili, že to není ideální cesta. Lepší je přece mít pracovitého zaměstnance, který je firmě věrný a má k ní dlouhodobý vztah. Točit lidi jen tak, aby se neřeklo, je úplná blbost.

Restaurátoři české gastronomie

Možná neznáte jeho jméno. Ale jména jeho podniků asi ano: Ambiente, Lokál, Čestr, Naše maso. A La Degustation Bohême Bourgeoise, které šéfkuchař Oldřich Sahajdák vyvařil michelinskou hvězdu. Rozhovor s restauratérem Tomášem Karpíškem

„Ohrnujeme nos nad něčím, čemu jsme začali za bolševika říkat hotovka. To je ale paradoxně ta složitá kuchyně. Radši jdeme na idiotský kuřecí plátky s broskvema a eidamem,“ říká v exkluzivním rozhovoru šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk.

Zakládala časopis Apetit, resuscitovala trhy s lokální zemědělskou produkcí, vydávala kuchařky a teď už skoro rok vede bistro Sisters, kam se chodí na nejlepší chlebíčky v Praze. Hana Michopulu.

Na co za těch patnáct let nejvíc vzpomínáte?

Každé ráno ve čtvrt na devět byla degustace toho, co se vyrobilo předchozí den. Člověk si dal po ránu pár vzorečků a všechno bylo hned veselejší…

Ale vážně. Moc mě bavilo rozvíjet značku Fernet Stock. V roce 1997 jsme připravovali první televizní kampaň na lihovinu v České republice. Tehdy to byl slogan Výjimečně hořký, výjimečně dobrý. Nevěřili byste, jakým způsobem se to projevilo na prodeji. Němci nás ale hned varovali, že bychom se měli zamyslet nad tím, co budeme dělat, až se raketový růst zastaví. Než k tomu došlo, už jsme měli vymyšlený Fernet Stock Citrus. To bylo podle mě v kategorii lihovin jedno z nejlepších uvedení značky na český trh. Na přelomu tisíciletí pak Stock prodával ročně přes šestnáct milionu litrů těchto dvou značek. To je na desetimilionovou republiku neuvěřitelné číslo.

Proč jste po patnácti letech ve Stocku skončil?

Bylo to podobné jako u Prazdroje. Stock koupila investiční skupina Oak Tree Capital Management a najednou přestal fungovat strategický rozvoj firmy. Chyběla dlouhodobá vize, hodně se škrtalo. I když mě ta práce pořád bavila a věřil jsem, že firma má velký potenciál, tak se mi špatně spolupracovalo s lidmi, kteří to vedli. Stejně jako Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné láhve jsem si nakonec řekl, že už to tam nemám rád. Po krátké epizodě v Bochemii jsem se vydal do další likérky Rudolf Jelínek. Mým úkolem bylo nastavit procesy v obchodním a marketingovém oddělení, podobně jako předtím ve Stocku. Povedlo se, a tak jsem zase začal přemýšlet, kam se vydám dál.

A začal jste pracovat sám na sebe…

Prostě uzrál čas. Už jsem měl z byznysu spoustu zkušeností, mohl jsem si dovolit nabízet poradenství v oblasti obchodu a marketingu. A rozhodně to nebyla chyba. Najednou jsem nemusel každý den vstávat brzy ráno. Práci jsem si organizoval podle sebe. A mohl jsem si taky vybírat, s kým budu spolupracovat.

Anketa

Co pijete nejradši?

Přes poradenskou činnost jste se dostal i do Premier Wines & Spirits?

Přesně tak. Přes jednoho šikovného investičního poradce jsem se seznámil s Martinem Nejedlým, velkým znalcem a milovníkem vín, který firmu založil. Říkal mi, že podniká v oblasti vína a destilátů a že by se rád dál rozšiřoval. Spolupráce se rozjela tak rychle, že jsme se domluvili, že už nebudu jenom radit, ale stanu se i spolumajitelem firmy. Postupně jsme tedy náš byznys rozšířili o další značky prémiových lihovin, vín, a také nealkoholických nápojů.

Tím ale rozvoj firmy očividně neskončil.

Ano. Když se nám podařilo vyrůst v oblasti importovaných značek, tak jsme přemýšleli nad tím, jak bychom se mohli rozvíjet dál. Řekli jsme si, že nechceme nabízet jenom destiláty třetích stran, ale že na trh vstoupíme i s vlastní značkou. Problém firem, které pouze importují a nemají vlastní značku, je v tom, že vám můžou ze dne na den zavolat a říct, že značku přebírá jiná společnost. A vůbec nemusí záležet na tom, jestli jste to dělali dobře, nebo ne. Ve spolupráci se Zámeckým ovocným lihovarem Blatná jsme proto loni v září uvedli na trh značku Baron Hildprandt. Spolupracujeme na tom s baronem Janem Hildprandtem a předsedou Unie destilatérů Václavem Šitnerem, který se výrobou destilátů zabývá už přes čtyřicet let. Obrovská výhoda je v tom, že jsme nemuseli vymýšlet žádnou umělou marketingovou story. Ve značce je obsažena tradice místní šlechtické rodiny, zkušený destilatér, lokální jihočeské ovoce. Na téhle autentičnosti chceme stavět.

Může se nějaký český destilát stát světově nebo aspoň evropsky proslulou značkou?

Kdyby tu byl nějaký strategický investor, který by to s danou značkou myslel opravdu vážně, tak klidně. Například Becherovka by podle mě tu možnost měla. Firma, která ji vlastní, je ale obrovská, takže pro ni nemá v celosvětových plánech moc místa. Nikdy do toho navíc nechtěli nainvestovat tolik peněz, kolik je potřeba. Velké české značky jako Becherovka nebo Fernet jsou navíc hodně chuťově specifické. Proti nápojům jako vodka, whisky nebo koňak, které se pijí po celém světě, se budou těžko prosazovat.

Jak je těžké na našem trhu prorazit s novou značkou, ať už vlastní, nebo nezavedenou dováženou?

Není to vůbec snadné. A nic na tom nemění, že konzervativnost českých konzumentů je už dávno pryč. Starší ročníky se už asi nezmění, ale mladé generace chtějí zkoušet neustále něco nového. Podívejte se, co se na trhu děje v oblasti piv. Před deseti lety by si nikdo nedokázal představit, jaký rozkvět tady budou mít minipivovary nebo ovocná piva.

A co české víno, může konkurovat předním evropským vinařským oblastem?

Situace v českém vinařství se podle mě diametrálně vylepšila. Jestli ale můžeme konkurovat Itálii, Španělsku nebo Francii, na to se spíš zeptejte moravských vinařů. Já si ale myslím, že tady není dost kvalitní suroviny, aby se mohla vyrábět světová značka v takovém množství, v jakém by bylo potřeba pro uspokojení vyšší poptávky. S českým vínem můžete prorazit u zahraničních znalců, kteří ho budou považovat za určitou specialitu. Globální hit se z něj ale asi nikdy nestane.

Češi jsou v mnoha žebříčcích na špici ve spotřebě alkoholu. Hodně tu ve srovnání se Západem pijí i mladiství. Co se odehrává v hlavě člověku, který na jednu stranu musí mít radost, když je spotřeba vysoká, ale zároveň si uvědomuje, že z hlediska zdraví obyvatel to rozhodně není dobré?

Samozřejmě, že se ve mně tenhle souboj odehrává. Neberu to ale zas až tak dramaticky. Alkohol tu byl odjakživa. Lidi to jen nesmí přehánět.

Pokud mluvíme o alkoholismu mladistvých, tak bych se mnohem víc zaměřil na jejich výchovu v rodině. Když se o ně rodiče nestarají a dávají jim špatný příklad, tak se nemůžeme divit.

Přikázat? Zakázat?

Má být v restauracích aspoň jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo?

Nemyslím si, že by takové nařízení mělo velký smysl. Prostě se začne prodávat kohoutková voda za desetikorunu a pro hostinského je to rázem vyřešené. Jde o opatření, které se snadno obejde. Pokud toho budou chtít naši politici dosáhnout, budou muset zvýšit spotřební daň. To jim ale moc popularity nepřinese.

Je ale pravda, že je tu, zvlášť ve srovnání se Západem, hodně levné pivo. V Německu nebo Velké Británii stojí sklenice piva stejně jako panák.

+12
Líbí
Nelíbí

A co zákaz kouření v restauracích?

Já bych s tím souhlasil, protože jsem nekuřák. Chápu, že se to kuřákům nemusí líbit, ale je to jen otázka zvyku. Byl jsem v Irsku, když tam tento zákon vstoupil v platnost, a všichni mi říkali, že to bude konec irských restaurací. Ve finále se nic zásadního nezměnilo. Zákaz kouření v restauracích mimochodem platí i v Itálii a ve Francii, kde se kouří mnohem víc než u nás.

+15
Líbí
Nelíbí

Jak moc by měl trh s alkoholem regulovat stát?

Nějakým způsobem do něj určitě zasahovat musí. Nemělo by se to ale přehánět. Spíš než nějaké další přiškrcování by teď bylo lepší dohlédnout na to, aby se všechny zákony a normy skutečně dodržovaly. Vezměte si metanolovou kauzu. Už když jsem byl ve Stocku, tak jsme varovali před černým trhem. Upozorňovali jsme na spoustu podezřelých věcí. Stát ale nechtěl nic slyšet a mafiáni nám vyhrožovali. Kdyby úřady patřičně reagovaly na všechny výzvy, tak to nemuselo dojít tak daleko.

V Praze jste se také se pustili do restaurací. Proč?

Když už jsme měli zajímavé portfolio vín a destilátů, dávala nám vlastní restaurace smysl. V Lodecké ulici jsme koupili objekt, který jsme kompletně rekonstruovali a otevřeli tam vinný bar a restauraci Grand Cru. V loňském roce jsme k tomu ještě přidali Národní banku vín a restauraci Monarch.

Vítězí u Čechů v gastronomii pořád kvantita nad kvalitou?

Naštěstí už ne. Kdyby to tak bylo, tak bychom splakali nad výdělkem. Většina našich produktů je prémiová, takže pokud by trh reagoval jenom na cenu, neměli bychom vůbec šanci se na něm udržet. Co se týče třeba vína, tak tam jsou Češi stále znalejší a mají chuť vína poznávat, ochutnávat a užívat si je. Je dobře, že se už nerozlišuje jen mezi bílým a červeným, krabicí a lahví.

V Praze je spousta špičkových restaurací a pořád se otevírají další. Není trh už přesycený?

Jíst se bude vždycky. Samozřejmě, že kdyby tu bylo restaurací méně, tak by mi to nevadilo. Na druhou stranu nás to alespoň nutí k tomu, abychom na sobě pořád pracovali. Spousta restaurací se navíc v Praze otevře, funguje pár let, a pak se ruší, protože nejsou peníze na další investice nebo jejich byznys model nefunguje. My to bereme jako dlouhodobou investici.

Měli jsme vizi, že kromě importování alkoholu budeme mít i vlastní restaurace na špičkové úrovni. Je to běh na dlouhou trať. Nějaký čas trvá, než se restaurace etabluje, i když v tomhle ohledu jsme v Grand Cru angažováním šéfkuchaře Honzy Punčocháře udělali maximum. Jestli si ale někdo myslí, že si otevře restauraci a za rok i se třemi dovolenými bude boháč, tak na to ať klidně zapomene.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+80
Ano
Ne

Diskuze

9. 2. 2016 | 23:01 | Lenci

Tomu rikam ,, PANI ,podnikatele, co vi jak na to" .. Fanditm tez.. více

16. 2. 2015 | 22:31 | Honza

Richard rules! více

15. 2. 2015 | 15:26 | jaroslav jirak

Fandím tomu kdo začíná od píky. Systém "Bati" je stále nenahraditelný. více

15. 2. 2015 | 12:39 | Karel

Jen tak dál fandíme ti. více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Ex post, Platební bilance, Demokracie, vodafone, start-up, brno, daň z příjmů, fayn, padělání, rok 2011, nemovitá zástava, výběrové řízení, portály, hmotná odpovědnost, bolestné, bankovní domy, zvyšování nájemného, kolaudace

2P67598, 4P65678, 3AE3677, 8T32021, 5M33339

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK