Na to se podíváme v dnešním díle. A začneme situací, kdy insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka.
Rozhodnutím o úpadku se začíná utahovat pomyslný šroub. Nejen, že nadále trvají účinky zahájení insolvenčního řízení a nadále platí předběžná opatření, tedy dlužník dál nemůže nakládat se svým majetkem, s jeho majetkem teď můžou nakládat jiní. Konkrétněji: rozhodnutím o úpadku přechází právo nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce.
Soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách, které se týkají majetkové podstaty a které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, se přerušují. Stejně tak se přerušují soudní nebo rozhodčí řízení o pohledávkách, na které se v insolvenčním řízení hledí jako na přihlášené, nebo které se v insolvenčním řízení neuspokojují. V těchto řízeních neběží lhůty ani se nekonají žádná jednání a už vůbec se nevydávají rozhodnutí. Po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nelze takováto řízení ani zahájit. Nařídit nebo zahájit nelze ani exekuci a už vůbec nelze v době trvání účinků rozhodnutí o úpadku exekuci provést.
Na druhou stranu je celá řada řízení, k jejichž přerušení nedojde. Ta vyjmenovává § 140d odst. 2 insolvenčního zákona, a to pouze příkladmo, jde například o daňové řízení nebo řízení o dlužných mzdových nárocích zaměstnanců podle zákona č. 436/2004 Sb. Zjednodušeně lze říci, že vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka má dopad na soudní a rozhodčí řízení, jiných řízení se příliš netýká.
Samotný fakt, že se rozhodnutí o úpadku doručí, asi není příliš překvapivý. Způsob, jakým se rozhodnutí o úpadku doručuje, ovšem naznačuje, že jde o velkou akci. Kromě zveřejnění v insolvenčním rejstříku se toto rozhodnutí doručuje dlužníkovi a insolvenčnímu správci do vlastních rukou, dále se doručí insolvenčnímu navrhovateli (pokud jím nebyl dlužník) a osobám, které k řízení přistoupily. Pokud to soud považuje za vhodné, doručí rozhodnutí i věřitelům, kteří před vydáním tohoto rozhodnutí už přihlásili své pohledávky.
Insolvenční soud nadto vyrozumí o rozhodnutí o úpadku celou řadu dalších orgánů, jako např. obecný soud dlužníka, příslušný finanční úřad, příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce, příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení a další subjekty uvedené v § 139 insolvenčního zákona.
Proti rozhodnutí o úpadku se může odvolat pouze dlužník a to jen tehdy, pokud insolvenční návrh nepodával sám. Důvody, které může dlužník v odvolání namítat, jsou pak poměrně omezené. Dlužník se může dovolávat pouze toho, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, protože úpadek nebyl osvědčen, případně protože tomu bránila jiná překážka uvedená v insolvenčním zákoně. Manévrovací prostor pro dlužníka je pak omezen navíc ještě tím, že odvolací soud se nebude zajímat o skutečnosti, které nastaly nebo vznikly poté, co bylo vydáno rozhodnutí v prvním stupni. Soud druhé instance bude zkrátka zkoumat pouze to, zda v době vydání rozhodnutí o úpadku byly pro vydání takového rozhodnutí předpoklady, tedy především, zda se dlužník objektivně v úpadku nachází. Pokud se například dlužníkovi podaří vyvrátit, že navrhovatel nebo navrhovatelé vůči němu mají pohledávky, ale i tak bude mít závazky vůči dalším věřitelům více než 30 dní po splatnosti a nebude schopen je plnit, nezbude odvolacímu soudu, než potvrdit, že dlužník se nachází v úpadku.
Chcete si půjčit? Nebo už máte půjčeno a chcete zjistit, jestli vám jinde nenabídnou lepší podmínky? Chcete sloučit více svých úvěrů do jednoho a vyjednat si příznivější podmínky splácení. Máme řešení.
Insolvenční soud zároveň s vydáním rozhodnutí o úpadku svolá schůzi věřitelů. Tu svolá tak, aby se konala do tří měsíců od rozhodnutí o úpadku. Schůze věřitelů má možnost závazně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Nemusí tomu tak být ale vždy.
Případy, kdy tomu tak nebude, upravuje § 148 insolvenčního zákona. Insolvenční soud může na základě tohoto ustanovení společně s rozhodnutím o úpadku rozhodnout i o způsobu jeho řešení. Pokud bude u dlužníka vyloučena možnost řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, vydá insolvenční soud společně s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Jak už víme z prvního dílu Insolvence pro každého, jinou možnost ani nemá, protože pokud není možná reorganizace ani oddlužení, zbývá už jenom konkurz. V případě, že dlužník předloží společně s insolvenčním návrhem reorganizační plán schválený nadpoloviční většinou zajištěných i nezajištěných věřitelů (počítáno podle výše pohledávek), spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Obdobné platí v případě, že dlužník podá společně s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení.
V ostatních případech bude mít hlavní slovo především schůze věřitelů. Pokud půjde o dlužníka, který je podnikatelem (u něj nepřichází v úvahu oddlužení), může schůze věřitelů rozhodnout o tom, zda se bude dlužníkův úpadek řešit konkurzem nebo reorganizací (za předpokladu, že je reorganizace podle insolvenčního zákona přípustná). Pro hlasování o této záležitosti je v § 151 insolvenčního zákona stanovena zvláštní většina, které je třeba dosáhnout. Pro návrh se musí vyslovit buďto nadpoloviční většina zajištěných i nezajištěných věřitelů, nebo 90 procent všech věřitelů přítomných na schůzi (počítáno podle výše pohledávek).
Pokud schůze věřitelů najde společnou řeč ohledně způsobu řešení úpadku, musí soud (až na výjimky) rozhodnout v souladu s přáním schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Pokud se ale schůze věřitelů neshodne, je na řadě opět insolvenční soud. Schůze věřitelů se tady musí shodnout na určitém řešení dlužníkova úpadku, nikoli na tom, že určitým způsobem úpadek dlužníka řešit nechce. Pokud by se tedy třeba schůze věřitelů shodla jednomyslně na tom, že způsobem řešení nemá být konkurz, neznamená to automaticky, že se schůze věřitelů vyslovila pro reorganizaci. Soudu v takovém případě nic nebrání, aby rozhodl, že se dlužníkův úpadek bude řešit právě konkurzem.
Jak už víme z minulého dílu, nemusí insolvenční řízení skončit vždy rozhodnutím o úpadku dlužníka. Insolvenční soud může řízení zastavit nebo insolvenční návrh zamítnout. Pokud má návrh vady, nebo je zjevně bezdůvodný, soud jej odmítne. Účinností všech těchto rozhodnutí (v některých případech až s jejich právní mocí) zanikají účinky, které byly spojené se zahájením insolvenčního řízení, případně zanikají rovněž předběžná opatření. Pokud bylo proti těmto rozhodnutím podáno odvolání, platí i zde, že odvolací soud bude zajímat stav řízení jen do doby vydání rozhodnutí v prvním stupni. Ke skutečnostem, které nastaly potom, se ani zde v odvolacím řízení nepřihlíží.
Rozhodnutí o dlužníkově úpadku tedy máme a víme už také, co by mělo následovat. V příštím dílu tedy budeme přihlašovat pohledávky.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
