Bez ohledu na to, jakou profesi vykonávala žena před mateřskou a rodičovskou dovolenou, zjistí obvykle po několika měsících, že by se nejspíš v dalším běhu života raději věnovala práci s dětmi. Možná za to mohou hormony, možná radikální změna životního stylu. Každopádně, od vize porodní asistentky, přes laktační poradkyně, instruktorky kojeneckého plavání a dětské psycholožky je pak už jen kousek k osvícení: otevřu si vlastní školku!
Minimálně tváří v tvář tristní nabídce předškolních zařízení v Česku se může zdát, že jde o zaručený návod na úspěch. Pokud se rozhodnete tuto svou vizi zrealizovat, můžete se vydat v zásadě dvojí cestou. Jedna je po finanční stránce možná schůdnější, zato svázaná mnoha pravidly a omezeními. Ta druhá je určitě dobrodružnější.
Jistě. Naše nejdražší, naše zlato a tak dál. Ale taky s ním nemůžete být pořád. Jednou ta otázka přijde...
Mateřské školy zařazené do sítě zařízení pod Ministerstvem školství mají nárok na státní dotace na žáka a mohou žádat i o nejrůznější granty. Na druhou stranu, než se vám podaří sehnat vhodný prostor a adekvátně ho vybavit, počítejte s úpravami a investicemi. Například: na jedno dítě s celodenní docházkou potřebujete čtyři čtvereční metry vnitřního prostoru a stejně tolik zahrady. O jeden dětský záchůdek a umyvadlo se nesmí dělit více než pět dětí. Šatna musí mít přímé denní světlo. Musíte vyřešit přípravu a vydávání jídel, a spoustu dalších věcí. Na hygienické stanici, u hasičů a v dalších institucích už vás za chvíli budou znát i křestním jménem. Musíte sehnat kvalifikovaný personál, a pokud plánujete přijímat i děti mladší tří let, shánějte rovnou i zdravotní sestru. Pak si také musíte pořídit živnostenský list na podnikání v oboru mimoškolní výchova a vzdělávání a můžete začít.
Markéta Machková, zakladatelka Studia Kytka, které provozuje jednu školku v Berouně a jednu v Praze 9, vzpomíná na svoje začátky v roce 2002: „V době vzniku první školky (byla první soukromá ve Středočeském kraji) bylo dost míst ve státních školkách a dávat dítě do soukromé školky byla zhýralost. Školku jsme dotovali z jiných aktivit a já jsem ji měla jako svůj koníček (a pro svou mladší dcerku). V případě pražské školky v roce 2010 už byly cesty více prošlapané a dnes si myslím, že založit cokoli, co nazvu školkou, není žádný problém – ani co se týká vložených financí, ani vzdělání, ani dodržování pravidel. Myslím, že tak vzniká situace, kdy rodiče vůbec netuší, kam dítě dávají a co mohou a v jaké kvalitě očekávat.“
Proč vůbec dávat dítě do soukromého zařízení? V případě dvouletých a části tříletých je to celkem jasné – na státní školku za pár stovek měsíčně můžete zapomenout, je narváno a přednost mají předškoláci. „Obecně si myslím, že je dobré dávat dítě do školky, která je otevřená spolupráci s rodinou a učitelé mají obdobný postoj k hodnotám a principům výchovy jako rodiče. Nespornou výhodou v soukromých školkách jsou počty dětí ve třídách, které umožňují jiný přístup ke skupině i jednotlivým dětem a pravděpodobně i rozsah nabízených činností. Myslím, že je hodně státních i soukromých školek, které jsou výborné, a hodně, které jsou mizerné,“ říká Markéta Machková.
A co splnění podnikatelského snu? Zkoušeli jsme oslovit několik soukromých školek s otázkou, jak si vedou po finanční stránce. Jediná konkrétnější odpověď zněla: „Rozhodně se mi to vyplatí, protože dostávám velmi pozitivní zpětnou vazbu na něco, co jsem vytvořila a co spolu se mými kolegy naplňuje můj pracovní život. Dlouhodobě zaměstnáváme učitelky a instruktorky, které vždy dostávaly a dostávají své výplaty, zvládáme přiměřený rozvoj a obnovu školky.“ Inu, budiž.
Výběr z kalkulaček na Peníze.cz:
spočítejte si, jestli máte nárok na porodné, jaká vám náleží mateřská, jak vysoký měsíčně může být váš rodičovský příspěvek, kolik dostanete na přídavcích na děti (nebo že nedostanete nic), případně kolik vám dají na ošetřovném, pokud budete muset zůstat doma s nemocným dítkem.
Pokud máte silnou vizi a odvahu, můžete se na spoustu pravidel vykašlat a zařídit se naprosto po svém. Zajímavou alternativou klasických školek mohou být například takzvané školky lesní. Tedy, začněme tím, že se oficiálně nesmějí nazývat školkou, protože nesplňují náročná pravidla, o kterých byla řeč výše. Proto se nejspíš setkáte s krkolomnými názvy typu „dětský klub inspirovaný lesní školkou“, nebo s něčím podobným. Počet těchto vzdělávacích institucí nicméně rok od roku roste a dnes jich je už zhruba 70.
Pojďme se na ně podívat trochu blíže, třeba očima Martiny Cibulkové, která jednu takovou školku založila v Hradci Králové jako lesní klub U Tří veverek.
Školku zakládala v době, kdy měla sama čtyřletou a roční dcerku. Chtěla jim dopřát co nejvíc zdravého pohybu venku, jakousi protiváhu hektického života ve městě. V březnu roku 2011 tedy založila občanské sdružení a otevírat první ročník školky chtěli v září. Zázemí našli ve skautské klubovně na kraji městských lesů, první úpravy a přípravy prostoru zabraly zhruba půl roku a vyšly na nějakých sto tisíc korun. Hned zkraje bylo nezbytné formulovat dobře stanovy, provozní řád, vzdělávací program a sehnat učitele – profesionály každým coulem, a přitom otevřené osobnosti. Jen tyto pohovory zabraly desítky hodin.
V srpnu uspořádal tým vznikající školky zahradní slavnost a zároveň den otevřených dveří pro zájemce a s napětím čekali, kolik dětí se nakonec zapíše. Bylo jich pět, jako v té známé dětské knížce. „V té době jsme neměli co ukázat, vlastně jsme sem pozvali lidi a říkali jim, že máme tuhle zajímavou vizi. Ani se nedivím, že jich nebylo víc,“ vzpomíná Martina Cibulková. První půlrok byl těžce ztrátový, postupně ale žáčků přibývalo. „Po dvou letech máme úplně plno a zájemce musíme odmítat. Ze strany rodičů je velký tlak na vytvoření druhé třídy, kterému se zatím úspěšně bráníme. Nemáme na to ani prostory, ani personální kapacitu,“ vysvětluje zakladatelka.
Jelikož všechny lesní školky visí v jakémsi legislativním vakuu a nespadají mezi oficiální vzdělávací ústavy, na žádné dotace na žáka nedosáhnou a provoz musejí ze svých kapes kompletně hradit rodiče. Občanské sdružení se účastní soutěží o granty, a to jak u velkých společností (Lesy ČR, ČEZ…), tak i na městském úřadě. Tyto granty se nedají použít přímo na provoz školy, ale s jejich pomocí se počáteční skrovné zázemí postupně velmi vylepšilo. Dnes mají děti k dispozici například i týpí nebo zahradní altán. Dalšími sponzory jsou rodiče-podnikatelé nebo jejich obchodní partneři. „I tak se ale naše měsíční hospodaření ve výsledku pohybuje kolem nuly,“ říká Martina Cibulková, která sama sobě výplatu nevyplácí.
Na období rozjezdu školky vzpomíná ráda. „Bylo to asi podobné, jako když jste na drogách. Obrovská energie a euforie, kdy nevnímáte únavy, nevnímáte nic, jenom jedete a plníte si sen. Určitě bych do toho šla znovu.“
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
