Celkové pojetí zastoupení, jak ho dosud známe, tedy jako oprávnění jednoho subjektu právně jednat za druhý s tím, že zastoupenému tak přímo vznikají práva a povinnosti, se v novém občanském zákoníku nemění. Nový občanský zákoník ale v souvislosti s institutem zastoupení přichází s formulačním upřesněním a stanovuje také obecná pravidla, která byla zatím pouze dovozována z dosavadních rozhodnutí soudů.
Článek se soustředí – vzhledem k rozsahu tématu – pouze na nejdůležitější změny.
Obecná pravidla pro zastoupení
Jedno z nových obecných pravidel pro zastoupení se týká především překročení tohoto oprávnění. Nejedná se přímo o faktickou změnu, ale o zakotvení toho, co zatím jen ve své praxi dovozovaly soudy.
Další změnou jsou pravidla pro situace, kdy je zmocněno více zástupců. Podle dosavadního zákoníku musí všichni – pokud není stanoveno jinak – jednat společně, v budoucnu se bude užívat formulace „má se za to, že každý z nich může jednat samostatně“. Formulace „má se za to“ vyjadřuje vyvratitelnou právní domněnku, je možné se tedy dohodnout, že platit nebude. Došlo také k rozšíření možností zastoupeného, pokud jde o volbu dalšího zástupce. Doposud mohl k „zástupu za zástupce“ oprávnit jinou osobu jen tehdy, pokud taková možnost byla ujednána, nový občanský zákoník mu dává možnost ustanovit dalšího zástupce také v případě nutné potřeby.
Další významnou změnou v té části občanského zákoníku, která se týká smluvního zastoupení obecně, je ochrana třetích osob, a to v situaci, kdy jedna ze stran vyvolá u takové třetí osoby domněnku, že zmocnila k jednání někoho jiného. Ten, kdo takový dojem vyvolá, se pak nemůže dovolávat toho, že nikoho k jednání za sebe nezmocnila v případě, že třetí osoba byla v dobré víře a ze situace se dalo rozumně předpokládat, že osoba domněle pověřená zastoupením měla skutečně oprávnění jednat.
Prokura
Zastoupení je v novém občanském zákoníku nejprve definováno obecně, pak se kodex věnuje jeho „poddruhům“: smluvnímu zastoupení (v stávajícím zákoníku: zastoupení na základě plné moci) a pak ještě prokuře, což má vyjádřit její zvláštní povahu vůči smluvnímu zastoupení. Novinky týkající se tohoto prokury (dosud se jí věnoval obchodní zákoník) jsou především možnost udělení prokury pro některou pobočku závodu nebo pro některý z několika obchodních závodů, tato možnost v obchodním zákoníku nyní není. Dále tu pak jsou drobné změny jako třeba ustanovení, kterým je prokurista výslovně zavázán jednat s péčí řádného hospodáře. Výslovně je také upravena nepřenositelnost prokury, což znamená, že prokurista nemůže své oprávnění přenést na další osobu, nepřihlíží se ani k případným ujednáním mezi stranami, která tuto možnost připouštějí.
Pro platnost prokury není důležitá její písemnost a stává se účinnou již udělením. To je proti stávajícímu zákoníku velká změna, zatím platí, že prokura vzniká až zápisem do obchodního rejstříku. K zápisu do obchodního rejstříku ale stejně musí dojít, stále platí zásada publicity, zápisu ale může být proveden až zpětně.
Zákonné zastoupení a opatrovnictví
Velkou změnou, týkající se zákonného zastoupení, je bezesporu nové pojetí jednání statutárního orgánu, který jedná v současnosti přímo za obchodní korporaci. V novém pojetí se však bude jednat o zákonné zastoupení, tudíž se dá předpokládat, že se budou užívat i obecná pravidla pro zastupování, nikoliv pouze speciální, jako dosud.
- Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti. Opatrovnická rada
Co se týče opatrovnictví, nově bude možno ustanovit člověku opatrovníka bez nutnosti omezovat zároveň jeho svéprávnost. Důvodová zprávy k novému občanskému zákoníku říká, že důvodem je nabídnout řešení situací, kdy by potenciálně opatrovanému mohlo uškodit nikoli jeho jednání, nýbrž nejednání – typicky se tím myslí třeba nepodání žádosti o sociální dávku a podobně.
Jak vyplývá přímo ze znění nového kodexu, zákonodárce měl velký zájem na tom, aby byly ctěny potřeby, zájmy a osobnost opatrovance. Tato myšlenka je vyjádřena také vytvořením nového institutu opatrovnické rady, jejímiž členy můžou být jenom zákonem vymezené a opatrovanci blízké osoby, které znají jeho potřeby a názory. Důvodová zpráva uvádí, že smyslem tohoto institutu je především následovat názor opatrovaného a případně ulehčit situaci soudům, to ale platí pouze v souladu s předpokladem, že dojde ke shodě zúčastněných a soud i opatrovník budou jednat v souladu s takto vzniklým rozhodnutím.
Zastupování v rodině
- Zastoupení členem domácnosti
Tento institut je možný použít v případě duševní poruchy osoby, která je zletilá, ale není schopna sama jednat. Zastupovat ji podle nového občanského zákoníku můžou potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky. Zástupce může být zvolen pouze rozhodnutím soudu, a to jedině tehdy, pokud s tím potenciální zastoupený po vyrozumění neprojeví nesouhlas, ať už jakýmkoliv možným a dohodnutým způsobem.
- Vzájemné zastupování manželů
Jeden z manželů je oprávněný jednat za druhého v běžných záležitostech, avšak pouze tehdy, pokud s tím onen druhý neprojeví nesouhlas nebo pokud nebude jeho zástupčí právo zrušeno soudem.
Dítě samozřejmě není pro řadu situací právně způsobilé – institut zastoupení dítěte je tedy dobře známý. Připomínáme jenom, že rodiče za dítě rozhodují společně a v případě, kdy dochází ke střetu jejich zájmů, přichází na řadu soud, který rozhodne o jmenování opatrovníka.
Nově bude možné, pokud se nebude jednat o osobní stav dítěte, aby zákonní zástupci uzavřeli smlouvu o zastoupení s osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou. Pokud takovou smlouvu uzavře dítě, pak se k ní nepřihlíží. Dále pokud vznikne rozpor mezi případným rozhodnutím zákonných zástupců a zástupci zvoleným odborníkem (smluvním zástupcem), rozhodne soud v souladu se zájmy dítěte.
Text zpracovala Sára Štětková
Sdílejte článek, než ho smažem