Daňová optimalizace z pohledu podnikatele znamená využít všechny možnosti, které současná legislativa připouští – stejně jako některým zaměstnancům přispívají jejich zaměstnavatelé například na vzdělávání, mají tuto možnost i podnikatelé. Jejich specifikem je ale to, že ve spoustě příkladů vlastně přispívají sami sobě. Proto má takový systém svá pravidla, která je třeba dodržovat.
Osoby samostatně výdělečně činné nebo majitelé společností s ručením omezeným pochopitelně mají oproti zaměstnancům mnohem víc možností, jak s daňovým základem pracovat. Ve výhodě jsou pak ti, kdo mají chuť o svých dosud nezdaněných penězích přemýšlet.
Velkou škálu možností nabízejí pro OSVČ například daňové paušály. Ty nahradily – respektive rozšířily – komplikovaný způsob počítání daňového základu podle skutečně vynaložených nákladů. Místo toho, aby drobní živnostníci celý rok shromažďovali paragony a další doklady za nákup materiálu a služeb, umožňuje jim zákon snížit si dosažené příjmy o jeden jediný paušál v příslušné výši.
Existují samozřejmě obory, kde skutečné náklady převyšují částky vypočítané na základě paušálu. Podnikatelé, kterých se to týká, mohou zůstat u starého osvědčeného – ale administrativně bohužel nepoměrně náročnějšího – způsobu.
Zemědělci a řemeslníci tak nemusí vykazovat skutečné náklady, které vynaložili na podnikání, ale můžou daňový základ automaticky snížit o 80 procent všech výdajů. Jiní živnostníci si mohou jako paušální výdaje uplatnit 60 procent příjmů. To už sice není tak zajímavé jako 80 procent u zemědělců a řemeslníků, ale pořád to je od státu velkorysý ústupek, zvlášť pro některé obory. Však je také na spadnutí změna v zákoně a takové výše paušálů nezůstanou navždy. Těm, kteří spadají do kategorie nezávislého podnikání nebo jsou znalci, tlumočníky či insolvenčními správci, umožňuje zákon o dani z příjmů odečíst paušálně jen 40 procent a pronajímatelům už „jen“ pouhých 30 procent.
Paušály značně zjednodušují administrativu právě drobným živnostníkům a těm, kteří mají minimální režii a účtování o skutečně vynaložených nákladech by pro ně nemělo smysl, protože k výkonu své práce potřebují toliko stůl, počítač a vlastní hlavu. Vyplatí se dopředu počítat, zda se vyplatí snižovat daňový základ o koupené zboží a služby, nebo všechno jedním šmahem zdanit paušálně.
OSVČ, daně, paušály, názory, argumenty:
Aby státu alespoň nějaké peníze neunikly, zavedou politici do zákona tu a tam nějaká vylepšení a výjimky, které podmínky jen zřídkakdy zjemňují a výhody zpříjemňují. Osoby, které chtějí čerpat daňové slevy na děti a na manželku/manžela, nemohou například od roku 2013 uplatňovat současně daňový paušál. Pokud mají příjmy z několika činností a u některých paušál využívají a u jiných ne, zůstává jim nárok zachován, pokud součet základů daně s využitím paušálu bude nižší než 50 procent součtu základů daně bez využití paušálu. To už je ale matematika pro zkušenější daňové akrobaty.
Jiné paušální možnosti nabízí automobil, ať už ho ke svému podnikání používá OSVČ, nebo obchodní společnost. Pokud se ani v případě využívání automobilu nevyplatí účtovat skutečné náklady a pravidelně sepisovat knihu jízd, je možné na každé auto uplatnit měsíční paušál ve výši 5000 korun. Podmínkou je, aby se paušál uplatňoval během celého roku (nelze ho v průběhu zdaňovacího období kombinovat se skutečně vynaloženými náklady) a aby auto nebylo bezúplatně půjčené. Pokud stejný vůz používá zaměstnanec i pro soukromé účely, snižuje se paušál na 4000 Kč za měsíc. Paušál lze uplatnit až na tři osobní automobily.
Ještě větší výhody pro zaměstnance představuje auto vlastněné zaměstnancem. Pokud ho zaměstnavatel vyšle na služební cestu, náleží mu kromě diet, tedy náhrady stravného, také náhrada pohonných hmot. Cestovní náhrady jsou pro firmu daňově uznatelným nákladem a nepodléhají odvodům sociálního a zdravotního pojištění ani dani z příjmů. Oproti firemnímu autu poskytnutému zaměstnanci pro soukromé účely to má tedy výhody – kupní cena vozu se totiž v takovém případě nezahrnuje do zdanitelných příjmů zaměstnance.
Část peněz je možné platit zaměstnanci také příspěvkem na životní pojištění, penzijní připojištění nebo nově doplňkové penzijní spoření. Je to šance, jak zaměstnanci přilepšit, ale neplatit z této částky na přilepšenou sociální pojištění a zdravotní pojištění. Samozřejmě – zaměstnanec svoje peníze nevidí hned, u penzijka a doplňkového spoření se na ně načeká, argument, že ve stáří jako když je najde, je tady ale opravdu platný.
U životního pojištění se možná je to podobné, možná se zaměstnanec peněz nedočká nikdy (a to mu přejeme, protože pojistka se většinou vyplácí po nepříjemných událostech), a pokud má pojištění investiční složku, zase si počká. Každopádně ale zaměstnanec dostane pojištění, které se jaksi vždycky může hodit, mohl by to ocenit… A mezi produkty pojišťoven poskytujících životní pojištění najdete dokonce i takové, z nichž klient dostane peníze každý měsíc, a nikoli za desítky let.
Souhrn příspěvků na životní pojištění nebo některý ze dvou pilířů penzijního systému může u jednoho zaměstnavatele dosahovat 30 000 Kč ročně na zaměstnance, aniž by je museli zaměstnavatel (ten náklad uplatní jako daňový) nebo zaměstnanec jakkoli danit, takže se jedná o poměrně zajímavou možnost, jak příjmy daňově optimalizovat.
Rodinné a menší firmy můžou využít i takzvaného motivačního příspěvku poskytnutého žákovi nebo studentovi připravujícímu se na výkon profese ve firmě. Příspěvek může být poskytnut na stravování, ubytování, vzdělávání ve vzdělávacích zařízeních souvisejících s výkonem budoucího zaměstnání. Také to je pro zaměstnavatele daňově odečitatelná položka (dva tisíce měsíčně na žáka, pět tisíc měsíčně na studenta vysoké školy) a ani z ní se neplatí sociální a zdravotní pojištění.
Zaměstnavatel může zaměstnanci rovněž přispět na vzdělávání, které souvisí s výkonem jeho pracovní činnosti. Je-li poskytnuto jako nepeněžní plnění, tedy pokud zaměstnavatel uhradí například rekvalifikační kurz pořádaný specializovanou agenturou nebo výuku angličtiny, jsou tyto náklady daňově uznatelné a odvody za ně neplatí ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec. Samozřejmě – posílat zaměstnance na školení jen proto, abyste si školení mohli odčítat z daní, není dobrá motivace.
A do třetice věc, kterou hojně využijí pracující ve vlastních firmách: zákon umožňuje přispět každému zaměstnanci až dvaceti tisíci ročně na dovolenou jeho a jeho rodinných příslušníků. Daňově odpočitatelnou položkou tento náklad sice není (firma z ní tedy zaplatí daň z příjmu), ale zaměstnanec peníze dostane na ruku, aniž by z něj musel zaplatit jakékoli odvody (daně, zdravotní nebo sociální pojištění) a dvacetitisícové přilepšení rozhodně není k zahození.
Ať už jste živnostník, nebo sebevětší firma, můžete si daňový základ snížit také slevami za zaměstnávání osob se zdravotním postižením: za každého z nich vám náleží sleva 18 000 korun. Pokud se jedná o zaměstnance s těžkým zdravotním postižením, máte k dobru dokonce 60 000 na každého z nich.
Pokud v nějakých letech dosáhnete záporného hospodářského výsledku, tedy místo zisku dosáhnete ztráty, je možné ztrátu uplatnit v příštích pěti letech. A nemusí to být najednou – daňový základ můžete snižovat postupně, vždy o takovou část dosažené ztráty, jaká se vám právě v daném zdaňovacím období hodí.
Nemáte-li takovou smůlu a nevykazujete záporný hospodářský výsledek přímo vy, není na tom každý stejně dobře. Dnes si můžete firmu nejen nechat založit (i o tom bude v této publikaci řeč), ale můžete si dokonce i nějakou již založenou koupit. A co takhle koupit takovou, která má historii a v posledních letech vykazuje zajímavé účetní ztráty? Nákupem společnosti, která je v minusu, si daňový základ rázem snížíte. Na trhu jsou firmy, které se na obchodování s firmami specializují. Pozor ale na to, abyste nekoupili zajíce v pytli, protože společnost s historií může mít v kancelářské skříni schované nějaké kostlivce.
Vzhledem k obecné nepopulárnosti tzv. daňových rájů mezi evropskými ministry financí je možnost optimalizovat daňový základ prostřednictvím offshorové společnosti na hraně. Státy s vysokým daňovým zatížením si uvědomují, že stěhováním nebo umisťováním firem do zemí s jednoduššími daňovými systémy a nízkými korporátními odvody přicházejí o velké peníze, proto se snaží přelévání peněz mezi firmami podnikajícími na jednom a daněmi příslušejícími k jinému území kontrolovat. Zřízení struktury za hranicemi může být ošemetné a rozhodně se nevyplatí všem. Stále však patří k taktice, která se dá zvažovat. V úvahu je třeba ale vzít to, co se stalo s bankovními účty na Kypru: mezinárodní věřitelé poskytli Kypru půjčku na sanaci ekonomiky výměnou za zmrazení části vkladů v tamních bankách. Takové opatření se týkalo i firem, které si Kypr vyhlédly jako daňově zajímavou destinaci.
I když by se to tak mohlo zdát, daňová optimalizace není synonymem pro daňový podvod. Jde o zcela legální způsob, jak maximálně snížit daňovou zátěž. V některých uvedených případech může firma své zaměstnance lépe motivovat vyplácením zaměstnaneckých benefitů, a přitom se daňové odvody nezvýší, jindy optimálně využije možnosti a ušetří na zaplacených daních. Ne nadarmo patří do této oblasti nejrůznější účetní fígle, jako odpisy, rezervy, opravné položky a jiné, jejichž rozsah a komplikovanost přesahují možnosti a ambice této knihy.
Výhod, kterých můžou v rámci platné legislativy využít vedle zaměstnavatelů i zaměstnanci, je poměrně dost. Každému ale může vyhovovat něco jiného – vždyť ruku na srdce: lavírování vždy znamená zbytečnou komplikaci jak pro jednoho, tak pro druhého. Spousta lidí má ráda, když je pokud možno jednoduše psáno a pak taky stejně jednoduše ve výplatním termínu dáno – když už ne na dlaň, tak alespoň na bankovní účet.
Všechny nástroje mají ale jedno společné a pro podnikatele významné plus: uspořené prostředky můžou položit na oltář dalšího rozvoje firmy.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
