Napřed ale přece jenom na chvíli zpátky ke Slevomatu. V první půlce rozhovoru odhadoval Tomáš Čupr jeho hodnotu na miliardu korun.
Zajímalo nás pochopitelně, jestli Slevomat nevstoupí na burzu – a zjistili jsme, že jeho zakladatel má na akcie dost nezvyklý, ale jasný a také inspirativní názor...
Americký slevový server Groupon, otec všeho slevového byznysu, při vstupu na burzu pohořel. Pokusíte se se Slevomatem být v tomto směru úspěšnější?
O vstupu na burzu jsme ještě seriózně neuvažovali.
A zkoušeli jste si to aspoň představit?
Burzu považuji za iracionální instituci, která naprosto podkopává fundamenty byznysu. Když bych to měl zjednodušit, tak jde o bandu týpků v kravatách, u kterých platí, že když začne panikařit jeden, tak panikaří všichni. Podívejte se třeba na Facebook. Fundamenty byznysu Facebooku se od IPO vůbec nezměnily, ale přesto najednou všichni vnímají hodnotu firmy o padesát procent níž. A to všechno jen proto, že se něco napsalo o mobilních aplikacích a proklikovosti? V tuhle chvíli rozhodně nemám pocit, že bych se se svojí firmou chtěl něčeho takového účastnit.
Takže vás neláká ani investování do akcií jiných firem?
Pro mě je to prostě gambling. Nechce se mi spoléhat na to, jestli se na Wall Street někdo dobře vyspí. Když už, tak mám rád dlouhodobé sázky. Nakoupil jsem třeba kupu akcií Applu za sto sedmdesát dolarů a dneska jsou na sedmi stovkách. To je skvělé zhodnocení. Dřív jsem si dovedl představit dlouhodobé investování do akcií solidních firem. Když ale vidím, že i solidní firmy na burze mnohdy trpí, tak mě to už moc neláká.
Letos jste v Praze v Galerii Myšák otevřeli svou první kamennou pobočku. Jak jste spokojen s jejím provozem?
Jsem příjemně překvapen. Chodí tam hodně lidí. Je to pěkné designové místo, které nám pomáhá šířit naši filozofii. Zároveň pomáhá i se zbožím, protože Češi si věci rádi vyzvedávají osobně. Ale musím zdůraznit, že kamenná pobočka nebyla nikdy koncipována jako nějaké profitové centrum. Vždy půjde jen o takový pěkný doplněk.
Ve vaší pobočce se dá platit jen platební kartou. Věříte, že se změní přístup Čechů, kteří stále upřednostňují dobírku, do platby kartou se jim moc nechce?
Internetových obchodů stále přibývá, naučili jsme se v nich nakupovat, baví nás to. Přitom ale Češi mají obavy z placení přes internet, nezdá se jim bezpečné. A tak vede – stará dobrá dobírka.
Nedávno jsem se o tom zrovna bavil s Táňou Le Moigne z Googlu. Věřím, že se Češi v tomhle ohledu jednou změní. Bude to ale vyžadovat účast největších hráčů. Budou muset zatnout zuby a dobírce vystavit stopku. Je paradoxní, že i když dobírku skoro žádný obchodník nechce, tak ji všichni nabízejí. Já vím, že se mi to radí, když nesedím na pozici toho ředitele, který má přes dobírku šedesát procent byznysu. Chápu, že se to pak blbě vypíná. Nemyslím si ale, že by tím přišli o zákazníky, kteří takto platí. Kdyby mělo jít třeba o ztrátu deseti procent klientů, tak to za to stojí. V tomhle ohledu bychom se už měli posunout dál. A jinak než radikálním řezem to asi nepůjde.
Řada e-shopů se snaží prodej na pobočkách omezovat a zavádí poplatek za osobní vyzvednutí. Jak se na to díváte?
Když se na to dívám byznysově, tak si myslím, že to bylo asi nevyhnutelné. Zákazníci tam ale budou stejně chodit. Když začnete proti svému přesvědčení budovat síť poboček a pak zjistíte, že jsou vlastně ztrátové, a musíte to dohánět tím, že zvedáte ceny produktů a zavádíte poplatky za vyzvednutí na pobočce, tak si pod sebou podřezáváte větev. Už totiž není cesta zpět a váš byznys je tím o dost složitější.
Budou tedy na poli e-commerce vítězit firmy, které odolají zakládání poboček?
Já si osobně myslím, že souboj na poli e-commerce bude rozhodovat rychlost doručení. Komu se to podaří dělat opravdu rychle, bude vítěz. Když si ráno objednáte balík toaleťáků, tak by vám měl nejpozději v poledne přijít. V Británii a ve Spojených státech je ta infrastruktura už taková, že nikoho ani nenapadne, že by šel na pobočku. Kdybych se rozmýšlel o milionové investici do Slevomatu, tak ty peníze radši vložím do rozšíření a zkvalitnění téhle infrastruktury než do nové pobočky. Zákazníci stejně vyzvedávají na pobočkách zboží hlavně proto, že to tam je dřív. Nejde jen o cenu. Já bydlím v Holešovicích kousek od Mallu a všechno si nechávám posílat na pobočku jen kvůli tomu, že to tam budu mít ještě ten den. Kdyby mi řekli, že mi to stejný den dojde i poštou, tak mě ani nenapadne zvedat zadek.
Nově máte na starosti investiční společnost Slevomat Group Ventures. O co jde?
Pět let žil ve Velké Británii. Podílel se zde na založení marketingové agentury, brokera půjček na automobily a několika dalších firem. Pak se Tomáš Čupr vrátil zpět do České republiky. Do Česka uvedl slevové servery – nápad, který funguje v zahraničí, přesadil správně do českých poměrů. Následoval boom slevového byznysu, ve kterém se začaly točit stovky milionů korun.
Po dvou a půl letech v pozici výkonného ředitele firmy Tomáš Čupr rozhodl podniku věnovat jen z dozorčí rady a soustředit se na nové projekty. V čele investiční společnosti Slevomat Group Ventures hodlá expandovat na trh on-line objednávání hotových jídel.
Chtěli jsme využít síly Slevomatu, ale také mých schopností při rozjíždění nových projektů. Jde o investiční fond, který bude hledat zajímavé nápady, které by mohly uspět na českém a slovenském trhu. Naše první investice míří do společnosti PizzaTime, ve které jsem přebral řízení. Jde o portál, který agreguje širokou nabídku rozvozu hotových jídel. Jsem přesvědčený o tom, že tento způsob stravování je u nás nedoceněný a skrývá velký potenciál. Rád bych do tohoto segmentu přinesl nový vítr.
Nemáte pocit, že je tenhle trh už trochu přesycený?
Určitě ne. Naopak si myslím, že tady není žádný silný hráč, kterého by měli lidé v povědomí. Zkuste mi někoho vyjmenovat.
Když už si objednávám dovážku jídla, tak většinou u konkrétní restaurace.
Její nabídka vám u nás ale taky vyskočí. Navíc ji budete moci porovnat se spoustou dalších, které jsou dostupné ve vaší lokalitě.
Kdy vás napadlo, že se pustíte právě do této oblasti?
O nejrůznějších příležitostech jsem přemýšlel docela dlouho. Čas mezi rozhodnutím, že půjdeme právě do tohoto projektu, a samotnou realizací, byl ale rekordně krátký. Něco kolem tří týdnů.
Čím se chcete odlišit od konkurence? Co budete nabízet navíc?
Já bych ještě nechtěl úplně všechno odkrývat. Pořád před sebou máme obrovský kus práce. Naším hlavním cílem je zvýšit celkovou kvalitu služeb a naučit lidi využívat donášky hotových jídel tak, jak je běžné v západních zemích. Rádi bychom celému trhu dodali transparentnost. Doteď v tomto segmentu všichni působí hodně neobratně a my bychom to rádi změnili. Taky chceme proměnit zažitou představu, že když si někdo objednává jídlo domů, musí to být automaticky pizza. Proč by si člověk nemohl objednat třeba jen salát nebo čtyřchodové menu?
O jak velkou investici šlo?
Celková investice se skládá ze dvou částí. Za něco jsme celý projekt PizzaTime koupili, další peníze pak dáváme na jeho pozvednutí. Řádově jde o jednotky milionů korun.
Jak dlouho bude ještě trvat, než se podoba projektu přiblíží vašim představám?
Než bude všechno podle našich představ, bude to ještě nějaký čas trvat. Věřím ale, že mnohem blíž našim představám bude projekt už do měsíce. Plánujeme změnu názvu a řadu dalších novinek.
Kolik projektů zároveň může ve Slevomat Group Ventures běžet?
Dohoda je zatím taková, že se budeme starat jen o tenhle jeden. Časem uvidíme, jak všechno půjde a zda by nebylo možné přibrat ještě něco dalšího. Samozřejmě bude záležet na tom, o jak zajímavou příležitost půjde. Teď budeme mít ale práce jako na kostele, takže se do ničeho příliš nehrneme.
V poslední době celý svět zachvátila start-upová horečka. Je na ni české prostředí připraveno?
Jak píše Michal Kašpárek:
Začínající podnikatelé prý nemají koho poprosit o investici. Vláda jim tedy dá miliardu a půl. Znovu ale řeší důsledek místo příčiny. Vy byste do „debilů ze Dne D“ svoje peníze vložili? Já ne.
Nedávno jsem byl na jedné konferenci, která měla představovat výkvět start-upové scény. U dvou z deseti projektů jsem pochopil, o co vlastně jde. A jen jeden z nich měl reálnou šanci na úspěch. Celé tohle prostředí je zatím hodně úsměvné. Start-upy se tu totiž asociovaly v jakýsi cool life-style a úplně se zapomnělo na to, že to hlavní je tvrdá a urputná práce, která by měla za jednotlivými projekty stát. To platí i pro různé start-upové inkubátory. Ty žijí z nejrůznějších akcí, kde se snaží neustále zviditelňovat. Nejlépe se přitom zviditelní tak, že vznikne nějaký opravdu dobře fungující projekt. Ten se ale jen těžko zrodí na konferencích, kde se všichni plácají po zádech a říkají si, že už mají dva zákazníky a jak je super dělat start-up, i když vlastně ani nevědí, čím se zabývají. Start-up se nerovná zábava. Start-up je spousta dřiny a potu. Ta zábava spočívá v tom, že pracujete v prostředí stejně nadšených lidí, nemáte z toho skoro nic, ale přesto si to užíváte, protože vás ta dřina baví a máte před sebou vidinu nějakého úspěchu.
Co se stane, až tahle bublina splaskne?
Jestli vůbec někdy splaskne. Možná ve chvíli, až to přestane bavit iniciátory těch akcí a konferencí. Nebo až si po pěti letech všichni uvědomí, že se tady mezi sebou sice všichni oslavují, ale za celou tu dobu vůbec nikdo nezaznamenal žádný úspěch. A to se může s tímhle přístupem stát velmi snadno. Když se podívám na úspěšné firmy kolem sebe, tak ty jsou zavřené v kancelářích a tam tvrdě dřou. Nechodí se ukazovat na nějaké konference a neříkají tam o sobě, jak jsou super.
Jak váš život změnily úspěch a peníze?
Řekl bych, že strašně málo. Nikdy jsem neměl pocit, že by mi to stouplo do hlavy. Člověk je možná trochu populárnější u žen, ale i to má své stinné stránky. Můžete si taky koupit lepší věci a lepší auto. To vám ale štěstí nepřinese. Já jsem své štěstí našel ve věcech, ke kterým nejsou peníze vůbec potřeba.
O Češích se často říká, že neodpouštějí úspěch. Souhlasíte s tím?
Asi na tom něco bude. Vidím to na některých lidech, které jsem v minulosti považoval za své přátele, ale oni se ke mně najednou začali chovat úplně jinak. Nevím, jestli je to přímo závist, nebo spíš jen pocit nějaké vnitřní nespravedlnosti. V Británii a Americe to funguje úplně jinak. Když má někdo úspěch, tak mu to ostatní přejí a motivuje je to, aby se taky o něco pokusili. U nás ale spousta lidí zatrpkne.
Sledujete českou politickou scénu?
Přinesli jsme sérii rozhovorů s tvářemi Nadačního fondu proti korupci:
Karel Janeček:
Karel Randák:
Jan Kraus:
Radim Jančura – ještě než se k fondu dal:
A zase ten Karel Janeček:
Nemám na to čas. Na televizi se dívám tak hodinu týdně, zprávy si čtu nejvíc na záchodě na iPhonu. Vím co se děje, zaznamenám, když někdo střílí na prezidenta. Rozhodně bych ale nedal dohromady jména všech ministrů a nemám pocit, že by mě to nějak ochuzovalo.
Neštve vás, že je české prostředí označované jako ráj korupce? To se přece nemůže líbit ani rozvíjejícím se firmám, ani zahraničním investorům.
Musím zaklepat, že jsem se na vlastní kůži s korupcí nikdy nesetkal. Internet je v tomhle ohledu relativně čisté prostředí. Působí v něm mladí lidé, kteří asi ještě neměli kde získat takové návyky. Rozhodně ale souhlasím s tím, že není dobře, když se o naší zemi mluví jako o zkorumpované. Možná to chce jednu dvě generace, aby se to tady trochu srovnalo a pročistilo. Myslím si, že ryba v tomhle případě smrdí od hlavy a na morální čistotu musí být nějaký tlak shora. Když ale vidíte, například jako daňový poplatník, kam míří vaše peníze, tak je vám z toho na zvracení.
Neměl jste někdy chuť přidat se k podnikatelům a byznysmenům, kteří proti korupci veřejně vystupují?
Já si myslím, že tohle je role médií. Každý podnikatel totiž může být nařčen, že to dělá pro svůj vlastní prospěch. Média by prostě měla sloužit jako hlídací pes demokracie. To se u nás ale neděje. Jak je možné, že tady informace o korupci nebo nějaké levotě jen tak probublá médii a už se k tomu nikdo nevrací? Novináři by přeci měli zkorumpované politiky pranýřovat, dokud nesloží svůj mandát. Možná jsou za tím nějaké soukromé zájmy vlastníků. Těžko říct.
Teď příliš generalizujete. Určitě se tu najdou i média, která jdou korupčníkům po krku. Stejně tak jako jsou některé špatné a nedůvěryhodné slevové servery, které kazí reputaci těm dobrým, je to i v jiných oblastech. Třeba právě v novinařině.
Dobře. Máte pravdu, že některá média o zlodějinách už celkem dost informují. Pořád mi tu ale chybí důsledná investigativní novinařina. Ta je mnohem potřebnější, než aby se sdružovali podnikatelé a sami brojili proti korupci.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 10. 2012 10:21, Radim
Hm, burza je jen nástavba. Peníze se někde nějakou reálnou činností musí vydělat, ale potom ty vydělané peníze se podle nějakých zákonitostí musí nějak distribuovat a dělit nebo slučovat na další potřeby. Investorské i do osobné potřeby. A tohle dělá burza. Kdo vydělává nějaké peníze "navíc", které plánuje upotřebit za 10 let nebo ještě později, může je tam ihned a v tisíci různých variantách vložit a kdo třeba z dědictví něbo nějak jinak získal nějaké akcie a chce je zpeněžit, může je tam okamžitě prodat.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 10. 2012 13:56, Bo
jehehehe. Pan chyrolín rzumí koukám všemu.... A to čemu nerozumí to shodí.... Jak časté a hloupé
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.