Co vás přivedlo na myšlenku založit českou pobočku seznamky pro podnikatele – franšízové sítě Business for Breakfast? Na webu jsem se dočetl jen, že vše začalo špatnými okny v bytě v Manchesteru…
Ano, máte pravdu. Tak nějak jsem se k Business for Breakfast dostala. Byt, který jsem si v Manchesteru pronajímala, patřil majiteli Business for Breakfast Johnu Fisherovi. Nevyhovovala mi okna v bytě, takže jsem uzavřela svůj první „obchod“ s Johnem: výměnu oken. A pak už jsem s ním jen zůstávala ve spojení, dokud okna nebyla vyměněna, což trvalo zhruba tři čtvrtě roku. Za tu dobu jsme se docela dobře poznali. Pokud to ale vezmu úplně od začátku, je to ještě trochu delší historie. Na jejímž začátku byla česká armáda…
To zní dobrodružně.
Business for Breakfast (BforB) se specializuje na sdílení informací, referencí, poskytování kontaktů a doporučení v oblasti byznysu, obchodu a podnikání. Jako první tak přináší tak do Česka osvědčený byznys model: referenční networking. Poskytuje podnikatelům a organizacím zázemí pro sdílení kontaktů a obchodních příležitostí.
V ČR působí přes dva roky a v současnosti má více jak 23 klubů v různých městech po republice (např. ve Zlíně, Praze, Hradci Králové, Brně, Ostravě, Pardubicích, Liberci, Plzni a Olomouci).
Jedná se o privátní členský klub, který dává členům exkluzivní přístup ke kvalifikovaným referencím, doporučením a představením, která se obracejí v byznys.
Zas takové drama to není. Ve svých devatenácti letech jsem se rozhodla jít do armády. Do dvaadvaceti let jsem v ní pak působila na finančním oddělení. Terno to právě nebylo, proto jsme se s přítelem rozhodli, že je čas na změnu, a vyrazili hledat štěstí do Velké Británie. Tam se mi podařilo sehnat práci ve firmě s outdoorovým vybavením, kde jsem na noční směně balila oblečení. Ani tahle práce mě ale právě nenaplňovala, a tak jsem se po několika měsících zúčastnila výběrového řízení do oddělení logistiky, které jsem vyhrála. Pak už věci nabraly rychlý spád. Brzy jsem byla povýšena do manažerské pozice a po odchodu svého tehdejšího šéfa, jsem celé oddělení logistiky a nákupu převzala. Nakonec jsem se ale rozhodla vrátit do Čech…
Proč? Takhle to vypadá jako velmi slibně rozjetá kariéra.
Následovala jsem tehdy svého přítele. Vrátit jsem se ale plánovala stejně.
Teď asi přijdou ta špatná okna v manchesterském bytě? Nápad na rozjetí české pobočky Business for Breakfest jste si přinesla z Anglie…
Ano. Díky těm „špatným oknům“ jsem už Johna znala, takže jsem se s ním chtěla rozloučit a poděkovat mu. Jen tak mezi řečí se mě zeptal, jestli jsem se už byla podívat na jeho Business for Breakfast – snídani pro podnikatele. Já mu ale rozuměla Bed and Breakfast – hotel se snídaní, a tak jsem automaticky přikývla, i když jsem moc nechápala, nač se ptá.
Naštěstí se ale nenechal odradit a dál vyprávěl, jak se na jím pořádaných akcích scházejí truhlář s grafikem, účetním a právníkem a pomáhají si. Moc jsem tomu nerozuměla, ale protože jsem měla Johna ráda, slíbila jsem, že se na jednu z akcí podívám.
Co na vás čekalo?
Skupina lidí v oblecích, kteří se vzájemně poslouchali, nezávazně se bavili a radili si. Ajťák radil truhláři, jak správně optimalizovat web pro vyhledávače, ten mu zase na oplátku doporučil své známé podnikatele, kteří také potřebují zvýšit funkčnost webu… To není možné, honilo se mi hlavou. V tu chvíli všechno zapadlo dohromady. Jedna z věcí, které mě od návratu do Čech opravdu demotivovala, byl rozdíl mezi českou a anglickou mentalitou. Opravdu chci žít v zemi, kde si lidé vzájemně nepřejou úspěch a závidí si? ptala jsem se sama sebe.
Neříkejte, že si v Anglii lidé nezávidí…
Já jsem ten rozdíl mezi Českem a Anglií vnímala nesmírně silně. Svou roli v tom určitě sehrálo i to, že jsem vyrůstala na malé vesnici, kde si neustále všichni vzájemně koukají do talíře, jestli náhodou někdo nemá něco lepšího. Na tohle jsem v Anglii opravdu nenarazila.
Naši selfmademani, kteří se se čtenáři Peníze.cz podělili o příběh své cesty k úspěchu:
Rozhovor s Tomášem Karpíškem: učí Čechy dobře jíst. Zakladatel sítě restaurací Ambiente, majitel podniku La Degustation Bohême Bourgeoise, autor konceptů Lokál a Čestr...
Rozhovor s Radimem Jančurou: Ten, kdo je bohatý a nekrade, si peníze zaslouží. Buďto je chytřejší, nebo pracovitější… Pokud nekrade! Což je bohužel v tomhle státě docela běžné.
Rozhovor s Martinem Pomothym: Příběh impéria filmových fanoušků. Návštěvnost Česko-slovenské filmové databáze vystoupala až k 1,7 milionu přístupů měsíčně...
Rozhovor s Tomiem Okamurou: v Japonsku začínal jako popelář, v Česku se stal milionářem...
Rozhovor s Tomášem Čuprem: po návratu z Anglie byl za vodou, aby ho však rodiče přestali posílat do práce, musel něco dokázat i doma – tak postavil Slevomat...
Čím to je?
V přístupu k práci. Britové chtějí pracovat a své práce si váží – a když pracují, mají peníze.
Platí to podle vás i na nižších pozicích?
Především tam. Sama jsem pracovala ze začátku za minimální mzdu, přesto jsem si mohla dopřát slušný životní standard, na který bych v Čechách s minimálním příjmem rozhodně nedosáhla. Důležité však nebyly peníze, ale přístup. A právě ten jsem se rozhodla přivést do Čech. Líbila se mi myšlenka spolupráce, snaha hledat řešení, místo vzájemného osočování a ostrých loktů. A nejen v podnikání.
Zadařilo se?
Podle mého ano. Baví mě pozorovat, jak se lidé vzájemně inspirují a vzájemně si pomáhají k úspěchu, novým zakázkám. Nabíjí mě to energií.
Mluvíte o mentalitě, etice, morálce… Jak se podle vás podniká v Česku?
Nevím, jak to platí obecně. Já se ale pohybuji mezi lidmi, kteří každý den dokazují, že to jde. Velký vliv mají lidé, kterými se obklopujete. Tím nejdůležitějším faktorem jste ale vy sám. Pokud chcete být úspěšným podnikatelem, musíte být především odhodlaným podnikatelem.
Jak se vyrovnáváte s předsudky, s nimiž je u nás podnikání spojováno? Když to přeženu, spousta lidí zastává názor, že každý úspěšný podnikatel musí být nutně namočený v nějaké levárně.
Protože jsem vyrůstala v rodině státních zaměstnanců a nepodnikal ani nikdo z rodinných přátel, setkávala jsem se tímhle názorem už od malička. Nikdo, kdo podnikat nezkusil, si přitom nedokáže představit, jaké to je, vydělávat si sám na sebe. Soudit a odsuzovat je snadné, podnikat ne. Já jsem si zkusila obě strany mince, jak klasický zaměstnanecký poměr, tak nyní podnikání. Také proto teď zastávám názor, že by zaměstnanci mohli a měli změnit přístup k práci, kterou mohou pro zaměstnavatele vykonávat.
To je odvážné tvrzení…
Samozřejmě je potřeba citlivé a rozumné chování podnikatelů. Je však třeba zdůraznit, že podnikatelé svou prací vytvářejí příležitosti pro ostatní. Nebýt podnikatelů, jsou zaměstnanci, kteří příležitosti konzumují, bez práce. Tohle si zaměstnanci neuvědomují. Svou roli určitě hraje i komunistická minulost. Češi zkrátka ve většině případů nepracují rádi a neváží si šance, kterou jim zaměstnavatel dává. Vždyť právě díky tomu, že se někdo rozhodl podnikat, si mohou po práci koupit chleba a v létě vyrazit na dovolenou… Zvláštní je i to, kolik času stráví Češi nadáváním na svou práci. Nadávají, že do ní musí, nadávají, když tam jsou, a nadávají na ni i doma nebo v hospodě.
Já jsem rozjezdu vlastního podnikání obětovala naprosto všechno. Když pak potkám někoho, kdo mi to nepřeje, řeším to jednoduše. S takovými lidmi se nestýkám. A nemám s tím nejmenší problém. Nevyvracím jim to, ale obhajovat se nehodlám…
Svůj díl viny na přetrvávajících náladách ale mají i podnikatelé. Kuponová privatizace, převlékání kabátů, tunelování, korupce, zneužívání evropských dotací, rozkrádání státního majetku, klientelismus… Jeden by mohl pokračovat opravdu dlouho. Jak pak mohou zaměstnanci důvěřovat podnikatelům?
V devadesátých letech jsem chodila do školy. Co bylo, už neovlivním. Každý z nás ale můžeme ovlivnit přítomnost a budoucnost. Ať už byla vina, kde byla, není to pro mě podstatné.. Mě zajímá hlavně to, co můžu udělat já, aby se tady dýchalo lépe.
Janouška, Starku, Řebíčka ale změníte jen těžko. Ti k vám do klubu nepřijdou. A právě tihle velkopodnikatelé mají největší vliv…Co s nimi? Jak vysvětlit jim, že se dá podnikat podle pravidel a fair?
Ředitelka a zakladatelka české pobočky projektu Business for Breakfast
Po vystudování Střední ekonomické školy v Blansku působila v několika administrativních funkcích v Armádě ČR. V roce 2005 se rozhodla dále kariérně vzdělávat a odešla do Velké Británie, kde působila ve firmách Network Recruitment (personalistika) a Regatta (outdoorové oblečení a vybavení) a absolvovala řadu kurzů a seminářů zaměřených na management a HR. Zde se také setkala s konceptem BforB, který po té úspěšně uvedla do ČR.
Jako majitelka licence BforB založila firmu Business for Breakfast Česká republika, ve které je jednatelkou a působí na pozici – ředitelka franšízové sítě BforB ČR. Do budoucna se chce zaměřit na rozšíření klubů do celé České republiky
Má ráda tanec, plavání, turistiku, čtení, kino a je ráda ve společnosti ostatních lidí.
Já osobně bych tím neztrácela čas. Tihle lidé žijí úplně někde jinde. Jedou si podle vlastního jízdního řádu na vlastní koleji. Proto se chci soustředit na malé a střední podnikatele, kterých je u nás většina. Snažím se posilovat jejich samostatnost, důvěru v sebe sama, ale také schopnost obrátit se na druhé a pomoci, když je v úzkých někdo jiný.
Jak byste reagovala, pokud byste zjistila, že některý z členů vašeho klubu nejedná férové, uplácí či jinak porušuje zákon?
V krajním případě mohou ostatní členové klubu podvodníka vyloučit. Zatím se to ale ještě nestalo. A jsem za to ráda.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Není úplně překvapující, že je plný schůzek. Nejnáročnější jsou takové dny, kdy začínáte brzy ráno setkáním v klubu, zrovna zítra musím být v půl osmé v Plzni, a končíte velmi pozdě večer buďto večeří s klientem, nebo doděláváním restů. Když se pak dokodrcáte domů a z ledničky se na vás už druhý týden směje opuštěný kečup, je to občas mírně depresivní. Jedním jsem si ale jistá: kdyby mě to ale nebavilo, tak to nedělám.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
