Dvě stě let. Tak dlouho už rok co rok vyplácí akcionářům dividendy jedna z firem v portfoliu třetího nejstaršího amerického akciového fonduPioneer Fund. „Dividendy naznačují kvalitu. Dlouhodobě si vedou nejlépe právě akciefirem, které vyplácejí a postupně zvyšují dividendy. Znamená to, že jim roste cash flow i zisky,“ vysvětluje John Carey, portfolio manažer fondu Pioneer Fund, kterému velí už téměř třicet let. Stabilní dividendyjsou jedním z důležitých kritérií, podle nichž do fondu akcie nakupuje.
Carey původně vystudoval historii. Pro investování to prý byla dobrá volba. „Historici jsou odkázaní na trpělivé studium dokumentů, z nichž skládají, jak se události staly. V tomto ohledu je investování podobné. Taky musíme jít do firemních dokumentů, děláme základní průzkum a analýzu,“ prohlásil Carey na pražském semináři.
Své metody za celou kariéru nezměnil. V investování se podle něj nic zásadně nového neobjevilo. Pořád jde o studium čísel, zisků, schopností managementu, kvalitního účetnictví, prohlásil loni v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Změnilo se však chování některých investorů. „Je vidět příliš velká orientace na krátkodobý zisk, příliš moc spekulování. Opomíjí se důkladné hodnocení firem,“ připojuje se Carey ke kritikům fungování finančních trhů před vypuknutím finanční krize.
John Carey, portfolio manažer fondu Pioneer Fund
Řada ekonomů soudí, že před krizí se spousta investorů až příliš spoléhala na teorii efektivních trhů, která tvrdí, že veškeré dostupné informace už jsou v cenách akcií započítané. Jinými slovy, netrápili se zdlouhavými analýzami, protože čekali, že je za ně udělal už někdo jiný. Když akcierostly, věřili, že pro to je racionální důvod. Výsledkem byla bublina, jejíž prasknutí poslalo ceny akcií dolů o více než padesát procent.
Carey je opakem těchto spekulantů. „Držíme se hesla zakladatele našeho fondu Philipa Carreta, který říkal, kupujte dobré tituly a seďte na nich,“ připomíná americký portfolio manažer. Akcie zpravidla drží tři až pět let, po nichž vyhodnocuje, jestli firma plní původní očekávání. Pokud ne, prodá ji. Nicméně v portfoliu má i titul, který koupil jeho předchůdce před 35 lety.
V průměru za rok obmění zhruba pětinu portfolia. Spoléhá se na to, že v dostatečně dlouhém období ceny akcií rostou tak, jak roste ekonomika. „Když se podíváte na jeho dlouhodobé výsledky, vypadá to, že jeho strategie funguje,“ hodnotí Careyho práci Annie Sorich, analytička společnosti Morningstar. Za posledních deset let s touto strategií porazil v průměrném ročním výnosu index S&P 500 o téměř jedno procento.
Po prudkém růstu všech akcií od loňského března nadchází doba, kdy si budou investoři muset lépe vybírat. „Končí ta část oživení na trhu, která táhne vzhůru všechny akcie bez ohledu na jejich kvalitu. Z předchozích zkušeností vyplývá, že tato fáze trvá zhruba deset měsíců,“ soudí Carey.
Kvalitní akcie vybírá Carey po pečlivém studiu ukazatelů o hospodaření firmy a podle historie firmy. Klíčové pro něj jsou hodnoty podílu čistého zisku na vlastním jmění, podílu čistého zisku na aktivech, vývoj marží či cash flow. Dostatečné a udržitelné cash flow umožní firmě růst a investovat, aniž by si potřebovala peníze půjčovat na kapitálových trzích nebo od bank. To bude podle Careyho důležité v příštích letech, kdy se čeká růst úrokových sazeb.
Kondici firmy lze odhadnout i z pohledu do rozvahy. Stačí sledovat vývoj pohledávek, závazků či zásob a tržeb. Pokud rostou pohledávky a závazky, něco není s firmou v pořádku. „Buď jí nejsou schopni platit zákazníci, nebo sama má problémy s placením faktur. Stejně tak když roste podíl zásob na tržbách, znamená to, že vyrábí víc, než kolik je schopná prodat,“ vysvětluje Carey. Výkazy je třeba sledovat za několik období, aby investor viděl změny a rozuměl jim.
Do portfolia fondu Carey bere jen historií prověřené tituly. Společnosti musely projít aspoň třemi hospodářskými cykly. Ty trvají v průměru čtyři roky. Zároveň nesmí firma během stejné doby růst díky fúzím či nákupům jiných firem.
Nyní by ekonomice a akciovým trhům pomohlo, kdyby banky zase začaly dělat svou tradiční práci, tedy půjčovaly peníze. „Americké banky se topí ve vkladech, za které neplatí skoro žádné úroky. Přitom firmám nepůjčují. Nic je k tomu nenutí. Aby si udržely plánovanou úrokovou marži, stačí, když vkladatelům dají úrok 0,25 procenta ročně a za jejich peníze nakoupí státní dluhopisy,“ soudí Carey. Lékem by mohl být růst krátkodobých úrokových sazeb. Banky by pak musely začít více riskovat, aby vydělaly. Místo státního dluhu by pak zase mohly začít financovat podniky.
Budoucnost akcií vidí Carey optimisticky. Firmy mají dost hotovosti, roste jim produktivita práce. Investoři mají ve srovnání s minulostí v akciích málo peněz. „To bude znamenat silnou poptávku po akciích v příštích letech,“ říká Carey. Tento zájem investorů potáhne vzhůru i ceny akcií. Na maxima z roku 2007 by se prý mohly dostat už za dva či tři roky.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
