Spořicí produkty – ať máme na mysli spořicí účty nebo termínované vklady – sotva drží krok s inflací. Vlastně ho leckdy nedrží. V lepším případě je tedy můžeme maximálně použít jako uchovatele hodnoty. Lepší výsledky nám může přinést státem podporované stavební spoření; stavebko má ovšem své limity – a limity může mít také vůle státu dál ho podporovat. Hovořilo se také o tom (a kdykoli se to může znovu objevit na stole), že státní příspěvky by se mohly používat jen přísně účelově – na bydlení, případně na několik dalších věcí, každopádně ne na cokoli.
Pokud chceme peníze dělat peníze a nechce se nám třeba zakládat firmu nebo nést starosti spojené s vlastnictvím nemovitostí, nezbývá než investovat.
| Parvest Equity Turkey EUR... | 13,51 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 13,30 % |
| Franklin Gold and Precious... | 13,22 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 12,79 % |
| ESPA Stock Istanbul VT – Erste... | 12,25 % |
| ESPA Stock Istanbul VT EUR... | 11,91 % |
| HSBC GIF Turkey Equity EUR... | 11,72 % |
| BlackRock World Gold USD –... | 11,56 % |
| Franklin Gold and Precious... | 10,41 % |
| Franklin Gold and Precious... | 10,39 % |
| * měsíční výkonnost | |
Ale pozor! Nezapomínejte, že to, že se fondu daří dnes, neříká nic o zítřku!
Jedna věc jsou státem podporované investiční produkty k zajištění na penzi. O důchodovém spoření už asi nemá cenu se dnes bavit, současný druhý pilíř penzijního systému zkrátka skončil jako téma pro archeology, kteří se chtějí prohrabovat popelem spálených šancí. „Staré dobré“ penzijní připojištění má tu zásadní vadu, že peníze nezhodnocuje – pokud přináší nějaké peníze, jsou to peníze ze státního příspěvku a peníze ze státního příspěvku číslo dvě – tak bychom mohli nazvat daňovou úlevu pro zaměstnavatele, tedy peníze, které by si jinak stát nárokoval. Jak se bude vyvíjet nástupce penzijka, doplňkové penzijní spoření, na to si ještě počkejme. Je pravda, že nabízí levné fondové investování – konzervativní, ale i odvážnější – a státní příspěvek a daňové úlevy pro zaměstnavatele navrch. Peníze, které v něm ale investor má, nemůže pružně vybírat, kdy by se mu zachtělo.
A tak se pomalu dostáváme k investicím bez státních podpor. Člověk samozřejmě může kupovat přímo podíly ve firmách, tedy akcie, může nakupovat dluhopisy nebo se dokonce pouštět do obchodování s komoditami. Vyžaduje to ovšem peníze, tedy víc peněz, než běžný člověk dokáže utrhnout z běžné výplaty, a čas. Dost času na studium i na hlídání trhu.
Pro obyčejné lidi pak jako rozumná možnost vychází investice do podílových fondů. Nákupem podílu v takovém fondu člověk nakupuje část akcií a/nebo dluhopisů a dalších aktiv takového fondu. Nakupuje v podstatě balík už diverzifikovaných aktiv, je tedy částečně chráněný proti propadům. Ovšem samozřejmě ne stoprocentně. Výhodou je také možnost investovat už od relativně malých částek v řádu stokorun měsíčně. Nevýhodou pak samozřejmě je, že správce fondu za své služby chce slušně zaplatit. Velmi často i tehdy, když se fondu nedobře daří…
Problematice investování a podílových fondů zejména se soustavně věnuje náš Velký investiční seriál, který vřele doporučujeme vaší pozornosti. Pokud jde ale o kvalitní informace, nikdy jich není dost. A tak se ptáme chytřejších a zkušenějších –
A pokud se v názorech liší, jedině dobře, plastický obraz přece vzniká díky tomu, že se naše oči na věci dívají pod různým úhlem.
specialista investičního plánování Partners
Dobrý podílový fond především nemá příliš vysoké náklady. Obecně řečeno čím vyšší jsou náklady fondu, tím nižší budou výnosy. Existují výjimky, je jich ovšem velmi málo. Fond by také neměl příliš často obchodovat. Čím víc obchodů, tím vyšší poplatky spojené s nákupem a prodejem cenných papírů. Manažer fondu by se také neměl chovat jako ovce. Některé aktivně řízené fondy se jako aktivně řízené jen tváří, ovšem ve skutečnosti pasivně sledují index. Poplatky ale zpravidla zůstávají na úrovni aktivně řízených fondů.
A historická výkonnost? Je důležitá, ale investor by ji měl sledovat na delším časovém horizontu a vždy porovnávat výkonnost daného fondu s výkonností vhodného benchmarku (indexu) a výkonností konkurenčních fondů v dané kategorii. Dále je dobré pamatovat na to, že vysoce výkonné fondy včerejška se až příliš často stávají zítřejšími zaostalci. V neposlední řadě je důležité sledovat, do jaké míry je fond volatilní. Řečeno laicky, výnosy jsou fajn, ale otázkou zůstává, za jakou cenu jich bylo dosaženo.
investor a podnikatel
Dobrý i špatný podílový fond se pozná podle opakovaného výkonu a toho, kolik čistého připadne po všech poplatcích na podílníka. Překoná-li fond, nejlépe opakovaně, burzovní index, jedná se o skvělý fond, přesněji řečeno o skvělého manažera fondu. Ten nakupuje a prodává cenné papíry. Naopak, dokáže-li manažer fondu vykázat opakovaně ztrátu i přes výrazné zisky burzovního indexu, nezbývá než ho vykopnout.
Ačkoliv nejsem příznivec podílových fondů, musím uznat, že pro pasivní investory, kteří navíc nechtějí svoji investici sledovat, může být podílový fond správná volba. Fond bych vybíral akciový, rozhodně ne dluhopisový, pokud možno s co nejmenšími poplatky, zejména za správu. O zisk bych se chtěl dělit jen při zachování reciprocity v případě ztráty. A určitě s patřičnou historií investiční společnosti, která fond spravuje.
ředitel prodeje Conseq
Prvním krokem je samozřejmě vědět, do čeho chci investovat. Potom si z fondů, které jsou zaměřené na danou třídu aktiv, vybírám podle několika parametrů. Prioritní by měla být investiční strategie, především jestli odpovídá plně nebo jen částečně mým záměrům – základní informace je ve sdělení klíčových informací (KIID), podrobnější informace v prospektu (statutu). Dále záleží na tom, jak jsou nastaveny investiční limity, což hodně napoví o míře podstupovaných rizik. Další položkou jsou potom náklady – informace o celkové nákladovosti (TER) jsou uvedené ve sdělení klíčových informací (KIID), abych si nevybral zbytečně drahý fond. A nakonec by mě měla zajímat historie fondu, především relativní, tedy jak investiční manažer dokázal překonávat trh (index, srovnávací benchmark), případně konkurenci.
generální sekretář Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky
To rozhodně není jednoduchá otázka. V první řadě bych se zajímal o to, kdo fond spravuje, jak dlouho na trhu působí a tak dále. Pak je třeba nahlédnout do statutu na investiční strategii a vybrat si fond, který investuje tam, kde chci mít investováno. V dalším kroku je dobré se podívat na historii. Platí sice zlaté pravidlo, že výnosy v minulosti negarantují výnosy budoucí, ale přesto je dobré se podívat, jak se fond choval v dobách, kdy se kapitálovému trhu v daném sektoru příliš nedařilo, a podívat se, jak portfolio manažer takové období ustál s ohledem na konkurenční fondy – samozřejmě je třeba porovnávat porovnatelné, tedy fondy, které mají podle statutů obdobné investiční strategie. Jistým vodítkem může být i objem prostředků fondem spravovaný: fond s větším objemem je méně ohrožen případnými většími požadavky na zpětné odkupy, portfolio manažer nemusí dělat nevýhodné obchody jen za účelem zajištění dostatečné hotovosti. A v neposlední řadě je dobré se zajímat o veškeré poplatky spojené s nákupem, správou a prodejem podílových listů fondu.
hlavní ekonom Roklen24
U každého podílového fondu existují jen dvě skutečně podstatné věci: náklady a osoba portfolio manažera – i když ta jenom částečně. Začnu od konce. Portfolio manažer dosahuje výnosů, které předčí trh, buď díky štěstí, nebo díky svému umu. Samozřejmě, někdy díky obojímu najednou. Je velice obtížné, ne-li nemožné, detekovat, zda fond zaznamenává nadstandardní výnosy „náhodou“ nebo prozíravým investováním. Toto dilema ale musí klient řešit vlastně pouze v případě investice prostřednictvím výnosově orientovaného fondu. V případě investice prostřednictvím růstově orientovaného fondu (kterých je v Česku většina) totiž, jak odhaluje aktuální rozsáhlý výzkum, dosahují portfolioví manažeři nadstandardních výnosů výlučně na základě štěstí.
Je tedy patrné, že osoba portfolio manažera je skutečně určující z hlediska očekávané výnosnosti fondu pouze u jedné podmnožiny fondů, u těch výnosových. Zůstávají tedy náklady – ty jsou určující v případě všech podílových fondů. U růstových fondů je „ternem“ nalezení takového fondu, který bude co nejlevněji kopírovat výkonnost celého trhu (protože portfolio manažeři nejsou s to systematicky překonávat trh), kdežto u těch výnosových je „ternem“ nalezení fondu, jehož manažer „umí“ (překonávat trh) a který je zároveň relativně levný. Hledáme tedy nejlepší poměr cena/výkon (um). Vstupní poplatky přitom nejsou tak podstatné jako poplatky manažerské a užitečným ukazatelem nákladovosti fondu je takzvaná celková nákladovost (TER – total expense ratio), a to zvláště ještě při zohlednění transakčních nákladů.
šéf analytického týmu X-Trade Brokers
Pokud jde o tradiční fondy, které provozují velké a zavedené finanční instituce, jsou v podstatě všechny stejné. Jeden může být zaměřen na bezpečnější aktiva, jiný může být o něco agresivnější. Jinými slovy, liší se jen ve velikosti beta koeficientu. Podstatné je, že drtivá většina fondů má betu pozitivní a tedy relativně silnou korelaci s trhem, který často kvůli poplatkům a podobně ani nejsou schopny překonat. Pokud tedy investujete prostřednictvím podílového fondu, je třeba si uvědomit, že se vezete s trhem na jedné lodi a nejste nijak chránění proti případným negativním šokům, které jsou do budoucna, vzhledem k nastavení měnové politiky a výšky zadlužení, stále více pravděpodobné.
privátní investiční poradce FINEZ Investment Management
Nejde jednoduše říct, který fond je dobrý a který špatný. Ale co jde jednoduše porovnat, je historická výkonost, výše poplatků, stálost managementu a různé statistické ukazatele (alfa, beta, sharp ratio, R-squared apod.) Osobně velkou váhu při výběru fondů přikládám také tomu, jak moc se jeho investiční strategie shoduje s mými názory a jak otevřená je komunikace s managementem fondu. Ale to už je hodně subjektivní. Klientům vždy doporučuji pouze fondy, u kterých vím, do čeho investují a proč do toho investují. Preferuji fondy, které mají aktivní přístup ke správě a jsou dostatečně flexibilní (nesmí být příliš velké). Ideální pak je, když se odměna správce fondu odvíjí od výsledků fondu, když si fond strhává co nejnižší fixní manažerský poplatek a místo toho si bere výkonnostní odměnu.
Pokud někdo říká, že takové fondy neexistují, tak ať si přečte Šest zažraných mýtů o podílových fondech. Každopádně ještě důležitější než výběr konkrétního fondu je samotné nastavení investiční strategie, tedy zda investovat do akcií, dluhopisů nebo nemovitostí. Zda volit klasické kapitalizační třídy fondů reinvestující výnosy, nebo fondy, které vyplácí ze zisku dividendy. Případně jestli volit dluhopisový fond s vyšší nebo nižší průměrnou durací dluhopisů a tak dál. Proto si myslím, že je vždy lepší své záměry konzultovat se zkušeným poradcem, který pak podle nastavené investiční strategie dovede vybrat i kvalitní fondy.
Pokud už jste zjistili, že jenom šetřit nestačí, a chtěli byste se začít rozkoukávat ve světě investic pro obyčejné lidi, je tu právě pro vás náš nový Velký investiční seriál:
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
