Alternativní fondy: může být Česko rájem investorů?

Až se výroba automobilů přesune z Česka dál na východ, bude to mít na naši ekonomiku zhoubný vliv. Nebezpečná je i silná závislost na vývozu do Německa. Jaké se ale domácímu hospodářství nabízejí jiné možnosti? Martin Hanzlík z firmy Atret Consulting věří, že by v Česku mohlo vzniknout jakési fondové centrum.

Druhým Lucemburskem nebudeme. Jak ale řekl Hanzlík na konferenci Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR (AFIZ), můžeme být středoevropským a východoevropským fondovým centrem a pro Rusko i další státy bývalého SSSR branou do Evropské unie.

Podobná vize působí na první pohled přinejmenším rozpačitě. Po zavedení nové evropské legislativy, která umožňuje přeshraniční fúze fondů – viz článek Velké stěhování fondů: budou korunové fondy spravované ze zahraničí – se naopak očekává, že české fondy budou postupně fúzovat s fondy spravovanými zahraničními bankami. Během několika měsíců tak mohou podle Hanzlíka na českém trhu zbýt jen dva domácí správci fondů s nepříliš velkým významem. Česká republika podle něj tento pomyslný boj prohrála před několika lety, aniž mohla výrazněji ovlivnit jeho výsledek.

Přilákáme alternativní investice?

ABC investora

Chcete vědět víc o pravidlech investování? V deseti lekcích Investičního kurzu serveru Peníze.cz se dozvíte, jakými zásadami se při investování řídit a jaká pravidla platí pro jednotlivé investiční nástroje. Ať už jde o akcie, dluhopisy, podílové fondy, či alternativní investice. Nakonec se můžete nechat inspirovat slavnými světovými investory.

Směrnice, která umožňuje zmíněné fúze, se ovšem týká standardních fondů, známých jako UCITS. A pokud má Česko šanci stát se fondovým centrem, je to podle Hanzlíkových slov díky jiné směrnici Evropské unie, totiž směrnici o alternativních investicích fondových manažerů (AIFMD), která reguluje aktivity alternativních fondů. Ta by mohla být přijata někdy v červenci a začít platit začátkem roku 2013.

Kdyby se Česko skutečně stalo fondovým centrem pro střední a východní Evropu, mohlo by pak vydělávat na různých administrativních poplatcích. Cizí peníze by tak financovaly třeba fondy privátního kapitálu, které slouží k různým investicím včetně aktivit začínajících firem, ale také třeba vědu a výzkum.

Aby to bylo reálné, je ovšem třeba splnit tři podmínky – mít dobrou legislativu, regulaci a daně. Hanzlík se domnívá, že důležité je nic nevymýšlet a tvrdě kopírovat zahraničí, například Lucembursko, a vytvořit standardy, na které jsou zahraniční investoři zvyklí.

Zatím se ovšem, jak varuje šéf pražské burzy Petr Koblic, řada aktivit finančního trhu postupně stěhuje jinam. Akvizice a fúze od 100 milionů eur například obvykle probíhají přes Frankfurt, Londýn či Varšavu. „Kdo nemá kancelář ve Varšavě, nemá při jednání o transakci v Polsku prakticky šanci,“ říká Koblic.

Co na to politici?

Abychom se stali finančním centrem, jako je dnes zmiňované Lucembursko nebo třeba Hongkong, je ovšem klíčový postoj představitelů státu. Lucemburský ministr financí tráví polovinu času na cestách, kde „prodává“ Lucembursko, podobně jeho hongkongský kolega, který označuje svou zemi za bránu do Asie. Vytvoření fondového centra chce navíc trpělivost. Lucembursku trvalo deset let, než zaznamenalo první významné finanční výsledky.

„Naše politika je diametrálně odlišná. Fondy kvalifikovaných investorů jsou brány jako pračky špinavých peněz,“ upozorňuje však Martin Hanzlík. A faktem je, jak podotýká právník Jakub Joska z advokátní kanceláře Vyroubal, Krajhanzl, Školout a spol., že v Česku se zatím fondů kvalifikovaných investorů, zabývajících se alternativními investicemi, poskrovnu a zaměřují se téměř výlučně na nemovitosti. Snad i proto, že se toto odvětví nejvíc cítí ohroženo dopady finanční krize, které je třeba řešit.

Jak dlouho vydrží hospodářství stát na jedné noze?

Zdeněk Husták z advokátní kanceláře BBH upozorňuje na jiný problém – v ČR zatím mohou mít fondy kvalifikovaných investorů jen podobu akciové společnosti nebo fondů bez právní subjektivity. V zahraničí je možné využít daleko více právních forem.

Legislativa se samozřejmě dá upravit, Petr Koblic z pražské burzy se ovšem obává postoje právníků, kteří tvrdí, že přece není možné opisovat cizí legislativu. Na nižší úrovni ministerstva může také vadit, že distribuce neodpovídá středoevropské formě. Proč také poskytovat fondům výhody, které jiná odvětví či resorty nemají, může znít další argument.

Argument pro zní ovšem poměrně jasně: je to možnost. Pro Lucembursko jsou transakce pod 100 milionů eur malé, pro Česko nikoliv, proč toho tedy nevyužít, zejména při znalostech regionu střední a východní Evropy? Je pochopitelné, že finančníci se berou především za svůj byznys. To ovšem neznamená, že z něj nemůže mít prospěch celá země. Spočítal někdo, jaký přínos může mít pro českou ekonomiku finanční sektor a jeho dostatečná podpora?

Jisté je ovšem jedno: ekonomice se dřív nebo později může tvrdě vymstít poskakování na jedné noze, kterou představují montovny, nízké mzdy a totální závislost na Německu.