Garanční fond: dobrý nápad, katastrofické provedení

Na první pohled se zdá, že je vše v pořádku - Garanční fond vybral od obchodníků prvních pět milionů korun a najal si generálního ředitele, který začne rozlepovat obálky s nároky klientů Private Investors a Bradley, Rosenblatt & Co. Až rozlepí všechny obálky a sečte všechny nároky, zjistí jednu nemilou skutečnost - pohledávky budou mnohonásobně vyšší než majetek Garančního fondu. Nebude-li fond schopen zajistit pokrytí těchto pohledávek, měla by správní rada fondu na nejbližším zasedání učinit jedno jediné - poslat Garanční fond do konkursu.

Chcete namítnout, že Garanční fond je státní orgán, který do konkursu podobně jako třeba ministerstvo poslat nelze? Omyl. V zákonu o konkursu a vyrovnání je sice vyjmenována řada výjimek, na které konkurs vyhlásit nelze, včetně organizačních složek státní správy, ale mezi výjimkami není výslovně uveden Garanční fond obchodníků s cennými papíry - a do zákona o Garančním fondu nikdo nenapsal, že fond je organizační složkou státní správy.

A že by si fond měl na pohledávky klientů půjčit a vše bude vyřešeno? Ano, zákon o cenných papírech na takovou situaci dokonce pamatuje paragrafem 81d, odstavcem 4, ve kterém se praví: "V případě, že prostředky Fondu nepostačují k vyplacení zákonem stanovených náhrad, poskytne 50 procent potřebných peněžních prostředků do Fondu stát ve formě návratné finanční výpomoci a v rozsahu 50 procent potřebných peněžních prostředků přijme Fond úvěr od banky." Zhruba do roka bude Garanční fond potřebovat na výplaty klientů Private Investors, Bradley, Rosenblatt & Co., Finnex a KTP Quantum zhruba tři miliardy korun, které nemá. Polovinu mu dle zákona půjčí stát - ale druhou polovinu peněz nesežene.

Předseda správní rady Petr Koblic možnost úvěru pro Garanční fond u bank již sondoval a zjistil, že banky fondu úvěr neposkytnou. V podstatě všechny banky řekly Ne, pouze dvě přislíbily, že by žádost zvážily - ovšem jen v případě, že půjčku bude garantovat stát, což se nedá očekávat, protože to by mohl rovnou zaplatit škodu klientům v plné výši sám. A ať už jde o politické rozhodnutí bank (kterým se samozřejmě nelíbí povinné odvody do Garančního fondu) nebo o odmítnutí pro přílišnou rizikovost půjčky, jedno je jasné. Buďto stát zadotuje celý Garanční fond (což odporuje zákonu a je otázka, kde ony tři miliardy vzít) nebo se klienti zkrachovalých obchodníků svých zákonem zaručených náhrad nedočkají.

Nechejme se tedy překvapit. A na závěr jen jednu perličku: pokud by si měl Garanční fond půjčit u bank zhruba miliardu a půl, nebudou jeho příjmy z poplatků obchodníků stačit ani na splátky úroků takové půjčky…

Co podle vás čeká Garanční fond? Myslíte, že přežije letošní rok? Je vůbec potřeba? Podělte se s ostatními o své názory!