Platební karty: Dodrží banky doporučení ČNB?

V minulém týdnu jsme v článku Jak to chodí s blokacemi karet otevřeli téma ztráty platební karty a problémů s tím spojených. Dnešní stav jsme charakterizovali slovy "standard neexistuje". Nové podmínky a de facto sjednocení postupu jednotlivých bank by mohla přinést novela zákona o platebním styku, která platí od počátku letošního roku. Podle ní vydala Česká národní banka vzorové obchodní podmínky, které upravují vzájemná práva a povinnosti vydavatelů a držitelů elektronických platebních prostředků, kam patří také platební karty.

Od dubna letošního roku budou muset banky ve svých obchodních podmínkách uvádět, zda odpovídají vzoru centrální banky anebo se od něj odlišují. V těchto týdnech si všechny finanční domy lámou hlavu nad tím, do jaké míry návrh ČNB vydaný v prosinci loňského roku převzít. Ten totiž není závazný a obsahuje navíc několik bodů, se kterými banky nesouhlasí.

Stačí jen zavolat

Prvním zásadním problémem je stanovení způsobu oznámení ztráty karty. ČNB navrhuje, aby stačilo pouhé nahlášení telefonem. Navíc má být banka schopna poskytnout klientovi důkaz o tom, že ztrátu takto nahlásil. Pro polovinu bank to znamená vzdát se požadavku dodatečného písemného potvrzení blokace karty (viz. tabulka). Argumentují přitom tím, že pouhý telefonát jim neposkytuje dostatečnou jistotu, že kartu blokuje její skutečný držitel.

Technické řešení přitom již existuje. "Telefonáty jsou nahrávány a přijetí požadavku na blokaci je navíc i protokolárně zaznamenáno," popisuje přístup HVB Bank (profil, názory) Renáta Pintravová. Identifikace klienta je možná buď kontrolními dotazy, například na jména příbuzných klienta, anebo jednoznačně osobním heslem určeným ve smlouvě o vydání platební karty. Nahrávka telefonátu pak může sloužit jako důkaz. Vše tedy nasvědčuje tomu, že v tomto bodu banky navrhované znění podmínek přijmou.

Klient ručí jen omezeně

Pokud dnes ztratíte kartu a oznámíte to bance, zbavíte se odpovědnosti za možné ztráty z jejího zneužití až po určité době (více informací zde). Návrh ČNB jde na ruku klientům a omezuje jejich odpovědnost na čtyři a půl tisíce korun do okamžiku oznámení ztráty karty, poté je zbavuje odpovědnosti úplně. Právě toto ustanovení je pro banky trnem v oku.

Takový přesun odpovědnosti na banku po nahlášení ztráty je u elektronických karet oprávněný. Spolehlivá blokace je otázkou několika desítek sekund. Problematické jsou karty embosované, které jsou potenciálně zneužitelné i několik dnů po jejich uvedení na stoplist. Banky si ale za vedení "embosek" účtují podstatně vyšší poplatek, který by jim mohl riziko ztráty eliminovat.

Co je však částečně nepřekonatelným problémem, je omezené ručení klienta i v době před nahlášením ztráty karty. Proč jen částečně? To proto, že se netýká všech transakcí. Tam, kde je vyžadován PIN, tedy u výběrů z bankomatů a některých plateb u elektronických terminálů, ručí i v navrhované verzi vždy a v plné výši klient. Zbývají tedy platby bez zadání PINu, které znamenají nezanedbatelný prostor pro možné zneužití. Jediným důkazem, že platbu neprovedl oprávněný držitel karty, zůstává podpis na účtence. Ale ten se může zloděj naučit. Představa, že prodavač s lupou v ruce kontroluje každý záhyb v písmu, aby se vyvaroval přijetí karty od zloděje, je přece nesmyslná. Celý problém může rozlousknout jen vyžadování PINu u všech elektronických plateb, které přijde za pár let s nástupem čipových karet. Embosované karty zůstávají stále nevyřešené.

Na obranu bank ještě dodejme, že je zachování odpovědnosti držitele karty před v době její blokací hojně diskutovaným a dosud neuzavřeným tématem i v zemích EU. Obecně je považováno za základní motivaci klientů k dostatečné opatrnosti, stejně jako výjimka z ručení banky pro PINové transakce.

Harmonizace s EU? Ne tak úplně …

Cílem zákonodárců a ČNB byla harmonizace národní legislativy se stavem v Unii, kde je již několik let vydáno obdobné doporučení. Praxe států unie je ale trochu jiná. Jak totiž vyplývá ze speciálních studií, které si nechala zpracovat Komise EU, většina členských států se hlavně v ožehavých otázkách odpovědnosti za zneužití platební karty od doporučené úpravy odlišuje. Proto se v současné situaci nejeví plná implementace prvních Vzorových obchodních podmínek ČNB příliš reálně. Pokud by totiž byly bankami přijaty v navržené formě, znamenaly by pro ně významnou obchodní nevýhodu oproti bankám většiny členských zemí unie.

Jak to tedy dopadne?

	Pojištění karet ČSOB v kostce
	kryje výdaje za blokaci nebo stoplistaci karty a její nové vydání kryje ztráty ze zneužití karty 24 hodin před blokací a dále až do okamžiku převzetí odpovědnosti bankou netýká se transakcí se zadáním PINu výše spoluúčasti klienta 10 %, min. 300 korun roční pojistné podle výše krytí od 150 do 1300 korun

Banky na náš dotaz k akceptaci návrhu ČNB téměř sborově odpověděly, že o míře převzetí vzorových podmínek stále jednají a nemohou poskytnou jakékoli informace. Jak vyplývá z výše uvedených argumentů, pravděpodobnost úplného převzetí návrhu je mizivá. Úplné odmítnutí všech bodů, které zlepšují postavení klienta, by ale mohlo být veřejností špatně vnímáno.

Řešením tedy bude střední cesta. Nahlášení telefonicky a převzetí plné odpovědnosti po nahlášení ztráty karty "projde" jistě u elektronických karet, u embosovaných je to nejisté. Transakce provedené před nahlášením budou s nejvyšší pravděpodobností nadále účtovány držiteli karty s tím, že banky spolu s pojišťovnami připraví pojistné produkty, které kryjí ztráty ze zneužití karty určitý počet hodin (obvykle 12 nebo 24) před nahlášením. Takové pojištění, ovšem se spoluúčastí klienta, nabízí u nás ČSOB Pojišťovna (profil, názory) pro karty vydané Československou obchodní bankou (profil, názory).

Myslíte si, že je správné, aby klienti nesli odpovědnost za zneužití platební karty až do okamžiku nahlášení ztráty v plné výši? Jak byste postupovali, kdybyste byli v roli banky? Přidejte do diskuse svůj názor.