Kdy se vám vyplatí výběr z bankomatu
Ještě doporučujeme:
A kdo platí ty pobočky na každém rohu, Tomáši?
Reklamám na Českou spořitelnu se nedá utéct. A také se – aspoň podle těch reklam – nedá utéct jejím pobočkám. Jsou na každém rohu, vedou do nich každé třetí dveře. Kolikpak asi provoz těch domů stojí? Kdo ho platí? A nejsou zbytečné?
Reklama České spořitelny nás už pár měsíců „masíruje“ na internetu, v tisku i televizi. Spořitelna se postará se doslova o každého Čecha – včetně Petra Čecha, kterého v Chelsea platí tak špatně, že si musí pořídit hypotéku. Dokážou si také poradit s předčasně vyspělou holčičkou, která místo problémů ve vztazích mezi Barbie a Kenem řeší už v raném školním věku důchod. A určitě jste narazili i na chudáka Tomáše, který pracuje v České spořitelně a ráno nemůže trefit do té správné pobočky, protože jich je po tom světě zkrátka rozeseto příliš.
Je největší trouba Tomáš?
Jednoho dne se možná Tomáš mezi všemi těmi pobočkami ztratí a bídně zajde hlady někdy v zadní uličce u popelnic. Zemře ale za správnou věc: čím víc poboček mají klienti k dispozici, tím přece lépe pro ně, tím jsou služby dostupnější a oni šťastnější. Zatím ho ale ještě každý den vídáme v televizi, zatím žije – a tak se nemusíme držet pravidla, že o mrtvých jen dobře. Takže si to můžeme povědět na rovinu: Tomáš je trouba, co netrefí do práce. Jenže já mám vážné podezření, že není jediný trouba v tomhle příběhu...
Nač totiž lidé dneska vlastně potřebují pobočky? Schválně, kolikrát jste za poslední rok byli na pobočce své banky? A proč? Ze své pětileté praxe vím, že klienti chodí na pobočku banky průměrně jednou ročně, a to převážně kvůli novým občanským průkazům, změně telefonu, ztrátě platební karty, nebo dokonce jenom kvůli tomu, že jim z banky zavolají, že je potřeba obnovit podpisový vzor. V době elektronického bankovnictví už zkrátka veliká část klientů v podstatě nemá k návštěvám poboček bankovních ústavů objektivní důvod. Klienti na pobočky nechodí – a tak Tomáš celou pracovní dobu nacvičuje hod buřinkou na cíl.
Zdroj: YouTube
Co se týká poboček, víc většinou znamená – víc. Pobočky a jejich chod stojí spoustu peněz. Čím víc poboček, tím víc peněz. Je to jednoduchá matematika, kterou má banka samozřejmě v malíčku – a asi proto v září roku 2010 proběhla v České spořitelně výrazná změna sazebníku poplatků: výhradně směrem vzhůru. Všechny poplatky, které se týkají úkonů spojených s pobočkovými operacemi, šly razantně nahoru. Např.: výběr hotovosti na přepážce – dnes 65 Kč (dřív 15–45 Kč), změna/zrušení trvalého příkazu – 55 Kč (dřív 30 Kč) apod. Ve skutečnosti se Česká spořitelna snaží, aby se klienti tolik propagované husté síti jejích poboček hleděli vyhnout. A ještě si za ni nechá dobře zaplatit.
Češi jsou držáci
Na rozdíl od Tomáše v práci skutečně pracuji a relaxačním aktivitám spojeným s nácvikem postřehu a přesnosti (a střídmou konzumací škodlivin) se věnuji až ve večerních hodinách a v zařízeních k tomu určených. Chodím si zkrátka občas zahrát kulečník. Jednak si u toho člověk odpočine, jednak si pěkně popovídá a občas taky něco vyslechne. Při jedné z nedávných partií seděla nedaleko našeho stolu skupinka lidí, kteří se bavili o bankách a poplatcích. Nejstarší a nejhlasitější diskutující byl horlivým zastáncem České spořitelny. Jeho mladší spolusedící se mu snažili vysvětlit své názory na banky, u kterých mají vedené své účty, a důvody, proč je tomu tak. Jenže na toho žádné argumenty neplatily, závěrem je všechny smetl se stolu prohlásiv, že „je tam každej, tak proč bych chodil jinam“.
A to je podle mě hlavní důvod, proč Česká spořitelna zůstává bankou s největší klientskou základnou. Češi jsou držáci, bojí se změn obecně, natožpak změny banky. Než by se probírali argumenty, že by jim jinde třeba bylo líp, raději je shodí pod stůl. Natož aby něco zařizovali... Ostatně sousedovic Máňa je tam taky, i strejda Richard, a to je študovanej člověk, ten si to ohlídá, dokonce i ten fotbalista v tankistický helmě je u nich. Česká spořitelna je prostě ideální banka pro – Čechy. Zůstane největší, protože je největší.
Samozřejmě jsou možné i jiné scénáře. Podle jednoho z nich se něco v národní povaze změní a přijde exodus. A nebo si – i když je to snad ještě míň pravděpodobné – ta masa klientů řekne, že když je ta banka ta veliká, určitě by i pro ně mohla taky někde najít aspoň menší výhody a udělat něco navíc.
