Union banka: konkurs nebo vyrovnání?

Připomeňme si fakta (nebo alespoň to, co se objevuje v médiích); o Union banku bojují dvě hlavní skupiny, různě doplňované dalšími skupinami, které svou podporu pružně přelévají sem a tam podle aktuální situace. První skupině, tvořené především Invesmartem, můžeme říkat "Italové", druhou viditelnou skupinu tvoří majitel Setuzy a ústecký boss Tomáš Pitr. Italům se podařilo získat důležitého spojence, investiční banku Goldman Sachs, které se v ČR zatím příliš nedaří, a proto usilovně hledá zajímavé transakce. Pitrova strana zase těží z dlouhodobé přípravy (například postvávrovský ředitel Roman Mentlík je obecně považován za Pitrova člověka) a z mnohaletých vazeb na české byznysmany, politiky i státní správu.

Po selhání původní snahy Union banku (UB) zachránit a ovládnout Italy i Pitrovci (či v případě Pitrova plánu UB přeměnit na banku pro zemědělce a oklikou tak ovládnout další velký kus českého zemědělství) se zdálo, že jediným řešením situace je návrh na konkurs UB. Konkurs byl navíc novou šancí pro antiitalskou stranu, která první kolo boje prohrála. Češi předpokládali, že budou schopni lépe ovlivnit soud i jmenování konkursního správce než Italové a banku tak ovládnout oklikou.

Konkurs vs. vyrovnání

Čím se vlastně liší konkurs a vyrovnání? Podstatou konkursu je, že konkursní správce postupně rozprodává majetek zkrachovalé firmy a z výtěžku prodeje uspokojí věřitele - ovšem bez záruky, jak vysoké může uspokojení být. U vyrovnání nejprve dojde k dohodě o výši a času uspokojení věřitelů (v případě UB mají věřitelé získat do dvou let 30 procent svých pohledávek) a poté se majitelé firmy snaží spravovat či rozprodat majetek zkrachovalé firmy tak, aby byl výnos co nejvyšší.

A zde je to největší kouzlo vyrovnání pro Italy - v případě vyrovnání zůstane UB stále v jejich moci, sami si budou rozhodovat o tom, kdy a za kolik prodají majetek UB a jak intenzivně budou vymáhat jednotlivé úvěry. To jim - a Goldman Sachs, který Italům slouží jako důvěryhodná zástěrka - umožní nejen ovládat řadu dlužníků Union banky, ale také slušně vydělat. Auditor UB, firma HZ Praha, odhadl, že za aktiva banky z konce února by bylo možno při rychlém prodeji získat osm až jedenáct miliard korun. Tento odhad předpokládá, že by se konkursní správce snažil prodávat rychle a pod tlakem, tedy za nižší ceny, než jaké budou moci získat Italové při prodeji v průběhu několika let. V případě, že by soud i věřitelé schválili vyrovnání, by navíc museli Italové (prostřednictvím Goldman Sachs) věřitelům vyplatit pouze necelých šest miliard korun a jakýkoliv výtěžek nad šest miliard by již byl jejich ziskem. Dostat několik miliard za to, že nechám padnout banku, není vůbec špatný byznys…

Hlavně neodkrýt karty!

Vyrovnání má pro Italy vedle enormního zisku ještě jednu obrovskou výhodu - nebudou se muset nikomu zpovídat a vše zůstane v jejich režii. Pokud bychom mohli předpokládat, že by opravdu nezávislý soudce (a ne někdo typu ústeckého soudce Jiřího Berky a jeho oblíbeného konkursního správce Daniela Thonata, kteří figurují v řadě podezřelých kauz) jmenoval schopného konkursního správce, čekala by Italy řada problémů. Jedním z prvních kroků konkursního správce by jistě byla snaha získat od Invesmartu téměř tři miliardy korun, které Italové Union bance dluží. Invesmart by se také vystavoval nebezpečí rozporování půl roku starých transakcí, na které má konkursní správce nárok. A v situaci, kdy Union banku řídí Guiseppe Roselli, který podle tisku Union bance dluží a nesplácí zhruba 140 milionů korun, by mohl konkursní správce najít podezřelých transakcí víc než dost…

Zisk v řádu několika miliard, udržení moci nad zbytky Union banky, možnost rozhodovat o majetku a nesplácených úvěrech a bezpečí před kontrolou již učiněných kroků jsou velmi silnými důvody, proč se Italové snaží prosadit vyrovnání. Konečné rozhodnutí bude záviset především na Fondu pojištění vkladů, který je největším věřitelem Union banky. Pravděpodobnost úspěchu Italů výrazně zvýšilo angažování Goldman Sachs, i když jde spíše jen o využití jména této investiční banky než o její opravdovou angažovanost v celé transakci, nechejme se ale překvapit. Ostatní skupiny, brousící si zuby na mršinu Union banky, jistě ještě neřekly poslední slovo a není pochyb o tom, že soudce rozhodující o vyrovnání či konkursu se dostane pod nesmírně silný tlak mnoha různých stran.

Konkurs by byl pro věřitele Union banky bezpochyby výhodnější - tedy alespoň v ideálním světě, kde by o celé transakci rozhodovali nezávislí a neúplatní soudci a konkursní správci ji prováděli v zájmu věřitelů a nikoliv svých kamarádů. Rozhodnutí soudu a práce případného konkursního správce se jistě dostanou pod nebývalý drobnohled, neboť kauza Union banky se zřejmě stane nejsledovanějším konkursem roku. A to nemluvě o vlivu řady silných skupin s protichůdnými zájmy, které byly až dosud zvyklé na to, že jim v Čechách vše bez problému procházelo.

A co vy? Volili byste konkurs, nebo vyrovnání? Nebo je to podle vás jedno? Máte v boji o Union banku svého favorita? Jak to podle vás dopadne? Připojte svůj názor! 

Pokud si chcete oživit vývoj v kauze Union banky, podívejte se sem.

S využitím materiálu připraveného pro pořad Na vlastní oči TV Nova, vysílaný v úterý 22. dubna 2003.