Recepty na léčbu recese už pár týdnů leží v poslanecké sněmovně. Hádky se vedou o šrotovné či o sazby sociálního pojištění. Nikdo však neřeší, jak se jednotlivá opatření promítnou do životů mužů a žen. A to přesto, že se Česko členstvím v Evropské unii zavázalo, že všechny vládní dokumenty budou tuto oblast sledovat.
Ženy vstupují do recese v horší situaci než muži. Podle Petra Pavlíka z Fakulty humanitních studií UK na snížení přímých daní vydělali muži, na zvýšení nepřímých daní prodělaly ženy, změny ve zdravotnictví zasáhly také více ženy, míra nezaměstnanosti žen na konci roku 2008 činila 7,2 procenta, u mužů to bylo 5 procent. S nepříznivým postavením žen souvisí také nedostatek míst v předškolních zařízeních péče o děti a diskriminace rodičů, resp. matek.
V České republice je nejvyšší rozdíl z EU v zaměstnanosti žen, které mají a které nemají děti. Alena Křížková, vedoucí oddělení Gender a sociologie v Sociologickém ústavu Akademie věd ale vnímá krizi jako příležitost: „Krize je příležitostí, abychom přestali plýtvat ženským potenciálem a odmítli diskriminaci a nerovnosti na trhu práce a v rodině. Je obdobím pro podporu rovných příležitostí a odklon od familiasmu (nátlaku na ženy, aby zůstaly v domácnosti). Umožňuje také zavedení inovativních opatření – jako např. podporu péče mužů o děti.“ Dvoupříjmové rodiny jsou ohroženy krizí méně než domácnosti jednopřijmové, je tedy důležité v období krize podporovat dvoupříjmový model rodiny.
V době ekonomické krize je nutné mít na paměti koncept nediskriminace. Poslanci a poslankyně Českého parlamentu by právě teď měli přijmout antidiskriminační zákon, aby dali občanům najevo, že diskriminace nebude tolerována.
Kvůli recesi vzrostl počet nezaměstnaných a klesá počet nabízených míst. Zaměstnavatelé se zbavují tzv. rizikových skupin – osob v předdůchodovém věku, zaměstnanců a zaměstnankyň pracujících na dobu určitou, matek po rodičovské dovolené. Eliminují se částečné úvazky. Do pozadí se u zaměstnanců a zaměstnankyň dostávají kritéria jako sladění osobního a pracovního života a rovnost platů. V některých sektorech, např. pohostinství a obchodu, jsou ale přednostně propouštěni muži, protože nejsou ochotni přistoupit na zhoršené pracovní podmínky a snížení platu tak jako ženy. Ty jsou na nižší platy zvyklé i z dob ekonomické prosperity.
Na ženy dopadají zprostředkovaně problémy v průmyslu, kde jsou více zastoupeni muži. Marie Bílková, vrchní ředitelka sekce politiky zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí, tvrdí, že kvůli recesi průmyslové firmy méně nakupují administrativní služby, kde zase pracuje více žen.
Firmy kvůli recesi začaly šetřit na motivačních systémech. Podniky většinou neustupují od již existujících méně nákladných programů, ale osekávají finančně náročné programy, jako jsou např. původně plánované firemní zařízení péče o děti.
Krize ukázala, že firmy s rozmanitými týmy z hlediska pohlaví a věku jsou odolnější než firmy s týmy „jednobarevnými“. Rušení programů na podporu rovných příležitostí a sladění osobního pracovního života proto nedává ekonomický smysl. Některé firmy se rovným příležitostem záměrně věnují, protože pro ně jejich rozvoj znamená konkurenční výhodu.
Krize bude mít velký dopad na ekonomickou situaci samoživitelek bez výživného, matek na mateřské a rodičovské dovolené závislých na sociálních dávkách, naroste tlak na odchody do předčasných důchodů, porostou předsudky o zaměstnávání žen.
O opatřeních, která mají ekonomiku vyvést z recese, se toho namluvilo hodně. O analýzách, které by ukázaly, jaké budou mít navrhované programy dopad na různé sociální skupiny a zejména na ženy a muže, se mlčí. Recese i záchranná opatření mají rozdílný vliv na ženy a na muže , jenže ani NERV (Národní ekonomická rada vlády), ani nikoho dalšího tento fakt zjevně nezajímá.
Autorka je odbornice v oblasti rovných příležitostí žen a mužů z o.p.s. Gender Studies
Sdílejte článek, než ho smažem