Ptejte se Jaromíra Soukupa ze Strany zelených!

Jak ukázala před několika týdny v Lidových novinách publikovaná analýza, verbálně jsou obyvatelé Česka horlivými ochránci přírody a zastánci ekologických principů. Jakmile však dojde na konkrétní činy, dá se situace zhodnotit klasickým "skutek utek".

Strana zelených, která před půl rokem doslova povstala z popela, si toho je zřejmě dobře vědoma, a proto se prezentuje jako subjekt, který má recepty na řešení jakýchkoli problémů. "Jsme univerzální politickou stranou, která má praktické návrhy řešení pro všechny klíčové oblasti politiky a ekonomiky. Budeme důsledně a systematicky při politickém rozhodování dbát na kvalitu života dnešní i příštích generací," píše v předmluvě volebního programu Strany zelených (SZ) její předseda Martin Bursík.
Podívejme se tedy, jaké konkrétní plány mají Zelení v oblasti ekonomiky.

Kdo odpoví na vaše otázky?

Mgr. Jaromír Soukup se narodil 22. února 1969 v Mariánských Lázních. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil v. r. 1993. Od ukončení studií působil jako ekonomický poradce a od r. 1994 taktéž jako daňový poradce, je členem Komory daňových poradců ČR. Je předsedou představenstva a jediným akcionářem MÉDEA, a.s., která se zabývá marketingovým poradenstvím, plánováním médií a reklamními službami. Do skupiny MÉDEA patří i další konzultační společnosti zabývající se ekonomickým a daňovým poradenstvím. Obrat skupiny MÉDEA přesáhl v r. 2005 2 miliardy Kč. Je ekonomickým expertem Strany zelených.

Ekologická daňová reforma: vlajková loď Zelených

Jedním z nejdůležitějších bodů, který se prolíná prakticky celým volebním programem, je ekologická daňová reforma (EDR). Její základní princip je jednoduchý: jde o přesun od zdanění lidské práce ke zdanění surovin a energií a užití motorových vozidel. Zelení chtějí vyššími daněmi zatížit zdroje energie, které ničí životní prostředí, podporována by naopak měla být výroba energie z obnovitelných zdrojů.

Tato reforma by ale měla být fiskálně neutrální, takže stát sice získá vyšší výnosy ze zdanění fosilních paliv, ovšem zároveň sníží odvody na sociální a zdravotní pojištění. Zatížení práce je totiž podle Zelených v Česku neúměrně vysoké (celková sazba odvodů je 47,5 %) a podporuje daňové úniky.

Zelení jsou si vědomi, že některé sociální skupiny nemohou využít snížení odvodů jako kompenzaci za růst cen energií (důchodci). Ulevit ovšem hodlají i jim, zřejmě nějakou dávkou (program nespecifikuje) a pro tento účel chtějí využít část výnosů reformy.

V programu se dále píše, že kvantifikovaný dopad zdražení energií na podniky bude nevýznamný. Ty totiž vydávají na elektřinu v průměru 2 % z celkových nákladů a po plném zavedení EDR se tento podíl zvýší na 2,6 %. Z čeho ovšem tyto údaje vycházejí a kdo dopady počítal, se z programu nedozvíte. Reforma pak prý navíc vytvoří nezbytný ekonomický tlak na konkurenceschopnost českého průmyslu.

Zrušíme minimální daň pro živnostníky i registrační pokladny

Zelení chtějí přesměrovat státní podporu od velkých investorů k malým a středním podnikům se zvláštním zřetelem na rozvoj regionů. Efektivní způsob podpory podle nich není udílení mnohaletých daňových prázdnin vybraným investorům, ale spíše podpora rozvoje služeb. Namísto staveb na zelené louce pro nové investory chtějí provádět revitalizace starých průmyslových areálů.

Procesní audit ve státních úřadech by měl pomoci zredukovat byrokratické požadavky státu na živnostníky a malé podniky, což by mělo vést kromě jiného ke zjednodušení zakládání živností. Podnikatele jistě potěší plán zrušit povinnost platby minimální daně a používání registračních pokladen.

Zjednodušíme daňový systém

Strana zelených se domnívá, že nízká míra celkového zdanění sama o sobě není zárukou stabilního ekonomického růstu, chce nicméně dosáhnout snížení celkové daňové kvóty na úroveň 35 % HDP (ta vloni dosáhla neradostného rekordu 38,7 %).

Plánuje také zjednodušení daňové soustavy, např. nahrazení zákona o dani z příjmů výrazně jednodušší verzí. U daně z příjmu fyzických osob by měla být daňová pásma valorizována podle růstu průměrné mzdy, pravidelnou valorizací by měly procházet i odčitatelné položky ze základu mzdy. Jak už bylo zmíněno výše, SZ podporuje snížení odvodů pojistného a přesun části zdanění od přímých daní k nepřímým.

Zelení se rovněž staví proti vyvlastňování soukromých pozemků za účelem jejich prodeje soukromým investorům.

Ochraňujme spotřebitele

Zajímavým a v tuzemsku originálním prvkem je ochrana spotřebitelů ve volebním programu Zelených. Spotřebitelé se totiž podle SZ každodenně setkávají s nepřehlednou nabídkou, matoucím uváděním vlastností výrobků, nedostatečným označením atd. Standardní situací je u nás např. neuznání reklamace obchodníkem. Stát v této oblasti selhává a různá občanská sdružení mají jedinou kompetenci: zastupovat spotřebitele v právním sporu, přičemž doposud prý byly podány dvě žaloby.

Proto chtějí Zelení předložit komplexní novelu zákona o ochraně spotřebitele, kterým bude zřízen Úřad pro ochranu spotřebitele. Úřad bude zastupovat zájmy spotřebitelů s cílem informovat, radit, podporovat a poskytovat právní ochranu spotřebitelům, např. je bude zastupovat v konkrétních právních sporech

Ceny elektřiny měly klesnout, ne naopak

Zelení prohlašují, že ČR je jedinou zemí v Evropě, ve které vedlo vytvoření "konkurence" ve výrobě a obchodování s elektřinou nikoli k poklesu cen, ale k jejich růstu. Je to podle nich jasný důkaz toho, že v Česku se konkurenční prostředí vytvořit nezdařilo.
Růst cen je navíc podle Zelených neopodstatněný. Zdůvodnění ČEZu vývojem evropských cen, zejména německých, neobstojí. ČEZ nemá nedostatek elektráren, ale přebytek. Růst cen zemního plynu jej nezajímá a růst cen obchodovatelných emisních povolenek nebude ČEZ stát ani korunu, protože jich dostal od vlády nadbytek (v minulém týdnu navíc ceny povolenek poklesly, příčinou byly informace o tom, že jich firmy mají víc, než potřebovaly).

Viníkem tohoto neradostného stavu je Ministerstvo průmyslu a obchodu, které prosadilo model superČEZu. Ten totiž nemá v oblasti výroby elektřiny de facto konkurenci a kontroluje většinu distribuce i obchodu. Stát prý zcela selhává v obhajobě zájmů spotřebitelů, protože se zajímá především o co nejvyšší dividendy a těší se na výnos z privatizace.
Řešením je podle SZ privatizace ČEZu po částech, s cílem vytvoření konkurenčního prostředí.

Jak vylepšit sociální systém a snížit nezaměstnanost

Zelení konstatují, že vysoký růst výdajů na sociální zabezpečení je "jedním z důvodů deficitnosti státního rozpočtu" (touto zvláštní větnou konstrukcí chtějí zřejmě říct, že státní rozpočet je ve schodku i kvůli rostoucím výdajům na sociální zabezpečení). Navrhované řešení zní ovšem poněkud vágně - strana chce do systému veřejné správy začlenit "poptávkový" princip, který vychází ze skutečných potřeb občanů. To znamená, že lidé by měli mít programy šité na míru, vyšší adresnost pak strana hodlá zabezpečit "rozvojem sociální práce, která upřesní diagnózu sociální situace občana a navrhne způsoby jejího řešení". Pokud si ale chcete udělat konkrétnější představu, jak to vlastně Zelení myslí, ve volebním programu nehledejte.

Na řešení problému nezaměstnanosti mají Zelení několik konkrétních receptů. Nedostatek možností výdělku chce strana řešit přijetím zákonné úpravy, která přinese daňovou podporu práce na částečný úvazek. Podporovat také bude vznik flexibilních pracovních smluv, které umožní snadněji a bez nutnosti obcházení zákonů zaměstnávat pracovníky na přechodnou dobu. A podporovat chce i začlenění nezaměstnaných do vzdělávacích a veřejně prospěšných činností, což by měla být nutná podmínka pro pobírání příspěvků za účelem snížení závislosti lidí na pomoci od státu.

S touto problematikou ovšem souvisí i jiné části volebního programu. Zelení např. chtějí prosadit samostatný zákon na podporu výrobu tepla z obnovitelných zdrojů energie: pěstování biomasy podle nich vytvoří nová pracovní místa a navíc je alternativou pro venkov.

Několik dalších bodů ekonomického programu Zelených v bodech:

• zvýšení platů učitelů a finančních prostředků pro školy,
• nesouhlas se školným: "problém financování neřeší, ale ztíží přístup ke vzdělání pro studenty z rodin s nižšími příjmy", přístup na VŠ bez přijímacího řízení,
• stanovování výše nájmu na základě principů místně obvyklého nájemného podle německého modelu (více viz např. zde),
• rehabilitace nájemního bydlení, které "musí poskytovat jednoduchou a srozumitelnou formou jistoty pro skupinu obyvatel, srozuměnou s tím, že nejsou schopni si v dané životní situaci zajistit vlastní byt",
• změna Občanského zákoníku, který musí zajistit vyrovnání práv a povinností vlastníků a nájemců bytů,
• důchodový systém by měl být třípilířový, se smíšeným financováním (do průběžného systému by plynulo 25 % pojistného, a to v případě dobrovolného přesměrování 3 % do druhého, fondového pilíře - k tomu by ovšem pojištěnec musel přidat další 3 % z vlastních úspor) - celková sazba by tedy byla 31 % vyměřovacího základu; věk pro odchod do důchodu by měl být zvýšen na 65 let pro muže i ženy (ženy by měly této hranice dosáhnout podle počtu dětí o něco později).

Kritici nezahálejí...

Když před několika týdny v předvolebních průzkumech Strana zelených nečekaně překročila 5% hranici nutnou pro účast v Parlamentu ČR, zapůsobilo to na některé analytiky a komentátory jako červený hadr na býka. A hned se vyrojilo množství kritik.

Nutno ovšem říct, že některé z nich jsou zřetelně motivovány jinými cíli, než "jen" provést skutečnou analýzu programu, potažmo chování představitelů strany. Např. poradce prezidenta republiky Michal Petřík v Hospodářských novinách vyvozuje z historie zeleného hnutí, u jehož zrodu byla revoluční doba a problémy 60. let minulého století, že "uhlazenější tvář (oproti ´Patočkům, Uhlům a Beránkům´) bývalého ministra Bursíka nic nemění na radikální levicové podstatě strany". Pojďme se ale věnovat smysluplné kritice.

Ekologická daňová reforma

Nekompromisní jsou k EDR liberální ekonomové. Podle Terezy Urbanové z Liberálního institutu jim vadí princip, kdy stát identifikuje nějakou neřest, kterou nás chce odnaučit. A příklady zemí, kde EDR již funguje, jsou důkazem skeptického postoje k ní, napsala Urbanová pro týdeník Respekt. V Německu a Dánsku prý sice v důsledku zavedení ekologické daňové reformy vznikla nová pracovní místa, ovšem jiná zase zanikla, výroba se přesouvá do méně produktivních oblastí, kde by se za normálních okolností neprosadila. To má za následek pokles ekonomického růstu, a tím i pokles potenciálních investic do šetrných technologií, myslí si Urbanová.

Podobná reforma míří především na chudší část obyvatelstva, která má nejstarší, nejméně ekologické a tedy nejvíce zdaňované automobily. "Zavedením daně se přitom odkládá jejich schopnost koupit si modernější auta," domnívá se Urbanová.

Neshoda na akademické půdě

Výhrady k navržené EDR (jedná se o verzi, kterou pro Ministerstvo životního prostředí připravil tým vedený šéfem Zelených Martinem Bursíkem) má také tým autorů z fakulty elektrotechnické ČVUT a národohospodářské VŠE (Tereza Urbanová je ovšem součástí tohoto týmu). Podle jejich poznatků výše navrhovaných daní výrazně překračuje minimální sazby požadované ve Směrnici 2003/96/ES, která nám nařizuje nejpozději k 1. 1. 2008 zavést novou spotřební daň z elektřiny, uhlí, zemního plynu a centrálního tepla. Návrh Zelených přitom požadavky určené Směrnicí překračuje 1,5 až 3krát, v některých případech více než 10krát.

Reforma by pak podle těchto autorů vedla k razantnímu zvýšení cen tepla a elektřiny a k růstu přerozdělování v rámci státního rozpočtu. Zároveň by nejvíce zasáhla nízkopříjmové skupiny obyvatel, kterým by narostly životní náklady o zhruba 4 % (MŽP navrhuje jako jednu z variant kompenzovat toto zvýšení sociálními dávkami, což autoři studie nepovažují za efektivní).

Autoři se domnívají, že by EDR nepřispěla k ochraně životního prostředí, zejména ovzduší. A namísto poptávkově orientované ekologické daňové reformy zdražující ceny energie navrhují cestu nabídkově orientované strategie, tj. různých forem osvobození od daní či slev na daních pro ty, jež využívají k životnímu prostředí šetrné technologie a energie.

Ne všichni jsou ale kritičtí. Ekologickou daňovou reformou se dlouhodobě zabývá Centrum pro otázky životního prostředí UK (COŽP), které vede Bedřich Moldan, stínový ministr životního prostředí ODS. Jeho výzkumníci např. spočítali, že v roce 2002 vyrobily uhelné elektrárny proud za 50 miliard Kč, vnější dopady v podobě nepřímých nákladů, tzv. externality, byly ovšem více než dvojnásobné. Přes 60 miliard stály dopady, které dosud nikdo nevyčíslil: na průměrnou délku života, zdraví lidí, životní prostředí. Na jednom ze seminářů, které na téma ekologická daňová reforma COŽP uspořádalo, zaznělo, že podle ekonomické teorie nejsou splněny podmínky pro to, aby k napravení těchto externalit došlo bez zásahů státu. Jediným řešením je státní regulace, která by měla být provedena pomocí ekonomických nástrojů, tedy EDR, řekl ve své přednášce Milan Ščasný z COŽP.

Ekonomové chválí, ale i kritizují

Česká tisková kancelář nedávno oslovila několik ekonomů a požádala je o zhodnocení ekonomického programu Strany zelených. Podle Pavla Kohouta jsou některé body vysloveně dobré, jako např. snížení celkové daňové kvóty, snížení odvodů na pojistném či zrušení minimální daně a zjednodušení podmínek pro podnikání.

Petr Sklenář ze společnosti Atlantik Finanční trhy pak upozornil na nedocenění nákladů vyplývajících ze zavedení ekologických řešení, financování zdravotnictví, školství a vědy a zároveň na přecenění výnosů či výrazné proklamace bez navrženého řešení (snížení byrokracie a korupce). Sklenář ovšem také řekl, že to odpovídá podobě klasického předvolebního programu.

Jaromír Soukup dnes  (a pouze dnes) čeká na vaše dotazy týkající se ekonomické části volebního programu Zelených!