Čistá mzda tvoří pouhou polovinu nákladů na práci

Zájem zahraničních investorů, postavení domácího zboží i pracovních sil na mezinárodním a zejména evropském trhu jsou podstatně ovlivněny úrovní nákladů na materiální vstupy a práci. Náklady na suroviny jsou v rámci celoevropského trhu velmi podobné, s výjimkou neobchodovatelných produktů (tzv. nontradeables), což jsou zejména služby (spotřebovávané v místě a čase svého vzniku) a zboží s minimální dobou trvanlivosti, která jej vylučuje z možnosti skladování a přepravy. Naopak náklady na práci se významně liší napříč Evropou a jsou určovány především produktivitou práce.
O obecných charakteristikách nákladů práce a jejich výši u nás se můžete dočíst již dnes, jak na tom jsme ve srovnání s Evropou se dozvíte za týden. 

Co všechno tvoří náklady práce?

Náklady práce zahrnují všechny výdaje vynaložené zaměstnavateli na nábor a výchovu zaměstnanců, jejich mzdy a platy, krytí zákonně stanovených a dobrovolně poskytovaných nebo smluvně dohodnutých sociálních a personálních potřeb. Některé instituce (ČSÚ, EU) používají jako ekvivalentní pojem "úplné náklady práce". Podstatou je to, co si uvědomuje málokterý zaměstnanec a pociťuje téměř každý zaměstnavatel: mzda, zejména pak čistá, je jen částí celkových nákladů na zaměstnance – tedy převedení lidské práce do hodnoty konkrétního výstupu.

Co všechno musí zaměstnavatel uhradit

- Odměnu pro personální agenturu za nalezení vhodného pracovníka. Jinou možností jsou náklady na inzerci v médiích a náklady na organizaci pohovorů, jazykové testy apod., - Ihned po nástupu musí být zaměstnanec zapracován – náklady na školení a zaučení do požadované práce, náklady na další soustavné vzdělávání (zvyšování kvalifikace, jazykové kurzy), - Nezbytnou součástí mnoha profesí je pořízení často nákladného pracovního oděvu, - Mzdy a platy, zákonem stanovené náklady v případě zaměstnanecké dovolené, - Zákonem stanovené odvody za zaměstnance do fondů zdravotního a sociálního pojištění,  - Další náklady na tav. zaměstnanecké výhody (benefits) – příspěvek na stravování, zajištění nadstandardní zdravotní péče, příspěvky na rekreaci, regeneraci a aktivní využití volného času, - Další případné náklady plynoucí z kolektivních smluv mezi odbory a zaměstnavateli.

Vývoj jednotlivých složek nákladů práce je, jak ukazuje tabulka, v čase dosti stabilní. Mzdové náklady tvoří přibližně 70  %. V uvedené hodnotě jsou zahrnuty i odměny a náhrady mezd za neodpracovaný čas (dovolená). Přehled nákladů na práci naleznete v tabulce.

 

Úroveň, vývoj, struktura a diferenciace nákladů práce v ČR
	1994		2001		2002		Přírůstek (% 02/94)
	Kč	%	Kč	%	Kč	%
celkem	10 244	100,0	21 954	100,0	22 956	100,0	124
v tom: mzdy (přímé náklady)	7 240	70,7	15 228	70,5	16 170	70,4	123
soc. a pers. náklady (nepřímé náklady)	3 004	29,3	6 366	29,5	6 786	29,6	126
z toho: zákonné příspěvky zaměstnavatelů	2 551	24,9	5 525	25,6	5 905	25,7	131
sociální požitky	220	2,1	402	1,9	416	1,8	89
ostatní soc. náklady	64	0,6	174	0,8	224	1,0	250
soc. náklady úhrnem	2 835	27,7	6 101	28,3	6 518	28,4	130
personální náklady	169	1,6	265	1,2	268	1,2	59
Zdroj dat: ČSÚ

Z tabulky je možno vyvodit několik závěrů. Nominální peněžní úroveň nákladů práce na zaměstnance vzrostla za období 1994 - 2002 o 124 %, což představuje 10,6 % ročně. V porovnáním s nominálním růstem hrubého národního produktu rovněž v běžných cenách, který byl  8,5 %,  je dynamika růstu nákladů práce o něco vyšší
Příspěvky zaměstnavatelů do sociálních fondů plynoucích ze zákona představují 26 % celkových nákladů práce. Tím pro ostatní převážně dobrovolné sociální a personální náklady zůstává velmi malý prostor, něco kolem 4 %. Klesá podíl tzv. sociálních požitků, hlavní složkou zůstávají příspěvky na stravování a rostou náklady spojené s užíváním osobních vozů, ostatní výdaje stagnují.

Personální náklady - 2002 (v Kč měsíčně na zaměstnance)
nábor zaměstnanců	21
výchova a zapracování učňů	5
školení zaměstnanců	122
pracovní oděvy, ošatné	99
ostatní	21
celkem	268

V případě personálních nákladů, které jsou ve srovnání s EU značně poddimenzovány, došlo k poměrně významnému poklesu. Tyto výdaje jsou obvykle ze strany zaměstnavatelů stále více omezovány na minimální úroveň požadovanou právními předpisy. Není se čemu divit, protože náklady práce jsou nad čistou mzdu stále ještě o mnoho výše a zaměstnavatelé nechtějí zvyšovat uz tak dost vysoké náklady nad nezbytnou úroveň.
V podrobnější struktuře najdete personální náklady v tabulce vedle tohoto odstavce.

 

Čistá mzda je pouze polovina nákladů

Vycházíme-li z předpokladu, že mzdové náklady (tedy na hrubou mzdu) tvoří 70 % nákladů na práci, vypočteme, že příjem, který si zaměstnanec užije pro svou vlastní potřebu, je přibližně pouhá polovina z nákladů na práci. Konkrétně to dokládá náš příklad.

Bude-li zaměstnanec ochoten pracovat za 13 000 Kč měsíčně, bude tomuto platu odpovídat hrubá mzda ve výši 17 000. (Hodnoty jsou pro přehlednost zaokrouhleny, pro 17 000 Kč hrubé mzdy je čistá mzda 12 989 Kč). Aby zaměstnanec mohl získat hrubou mzdu ve výši 17 000 Kč, musí zaměstnavatel vynaložit 24 285 Kč (70 % z toho je hrubá mzda 17 000 Kč). Poměr čisté mzdy a celkových nákladů práce  je 53,5 %. Padesát procent znamená, že jeden pracovník ve firmě vytvoří hodnotu za více než dvojnásobek své čisté mzdy. Aby se firmě vyplatilo jej zaměstnat, musí být náklady na zaměstnance menší, než je výše jeho přínosu do firemní pokladny. A 53,5 % není není zrovna lichotivý poměr pro státní politiku, zároveň zaměstnavatelům nedává příliš prostoru pro motivaci zaměstnanců bez dodatečných nákladů.

Jak se dělí náklady na práci

Jako příklad jsme vybrali situaci blízkou průměrné mzdě. Pro přehlednost jsme na některých místech zaokrouhlovali. Představa zaměstnance o čistém měsíčním příjmu 13 000 Kč Odpovídající hrubá mzda: 17 000 (z toho čistá 12 989 Kč) Odvody: Povinně je odvádí zaměstnanec (2 125 Kč) i zaměstnavatel (5 950 Kč). Zaměstnanec navíc musí mzdu (příjem) zdanit (1 886 Kč). Přehled zákonných odvodů naleznete v tabulce. Odvody Zaměstnanec Zaměstnavatel Zdravotní pojištění 765 1 530 Sociální pojištění Nemocenské pojištění 187 561 Důchodové pojištění 1 105 3 315 Fond zaměstnanosti 68 544 Suma odvodů 2 125 5 950 Základ daně 11 800 Daň z příjmu 1 886 Čistá mzda 12 989 Kč Víme-li, že mzdové náklady (17 000 Kč) tvoří přibližně 70 % nákladů na práci, pak jsou celkové náklady na práci 24 285 Kč. Něco přes 40 % nákladů na práci tvoří odvody zaměstnanců a zaměstnavatelů do zákonných pojišťovacích fondů a daňové zatížení mzdy (část z toho spoluvytváří i mzdové náklady).

 

Co říci závěrem?

Státní politika, která je v praxi převedena do zákonů o zdravotním a sociálním pojištění a do zákona o dani z příjmů, nedává zaměstnavatelům (podnikatelům zaměstnávajícím jednotlivce) prakticky žádný prostor pro výraznější motivace zaměstnanců v podobě přesunu části mzdových nákladů jinam. Zaměstnavatel téměř nerozhoduje o tom, jak s náklady na práci naloží, když je nehodlá zvyšovat nad zákonné požadavky. A přesto jen polovinu z vynaložených nákladů získá zaměstnanec. Zaměstnavatel zaplatí 25 % nákladů na práci do státem určených fondů a teprve potom vyplácí hrubou mzdu, která je opět podrobena procesu odvodů do fondů a zdanění. Z tohoto pohledu je práce v ČR drahá a náklady na ní jsou do značné míry neefektivní. Jak jsme na tom ve srovnání se světem? O tom příští týden.

Informace poskytl Svaz průmyslu a dopravy

Jaký máte názor na státní politiku, která nutí zaměstnavatele platit dosti vysoké odvody, které zaměstnanec na své výplatní pásce ani nevidí? Je to tak správně, nebo je to podivuhodné maskování nenasytnosti státních financí a polostátních fondů? Nebylo by lepší, aby existovala jen jedna platba a každý tak viděl, o co kráčí? Zaměstnavatelé musejí stejně své náklady kalkulovat a mohli by vyplácet o to vyšší mzdy.