Novinářky Zuzana Vlasatá a Petra Pospěchová minulý týden nezávisle na sobě upozornily na to, že dva oblíbení výrobci farmářských potravin prodávají pod svými značkami produkty středních a velkých zemědělců, včetně firem spadajících pod Agrofert. Pokud uvěříme vysvětlením prodejce a prvního i druhého výrobce, vypadá to, že ke šméčku ani v jednom případě nevedlo jediné velké ďábelské rozhodnutí klamat zákazníky, ale dlouhá řada malých ústupků vzrůstající poptávce při omezené výrobní kapacitě. Dva příběhy jak z knihy Chyby se staly (ale ne mou vinou) nebo ze seriálu Perníkový táta.
Poklesky Ježkova statku a biofarmy DoRa tak zákazníkům farmářských trhů a obchodů připomněly příslovečného slona v místnosti, o kterém se moc nemluví. Totiž že celý trh s potravinami malých místních zemědělců stojí na nepřiměřené důvěře zákazníků. Nepřiměřené s přihlédnutím k tomu, jaký magnet musí obor být na nepoctivé podnikatele a jak málo konkurenceschopní v něm zvládnou být ti poctiví.
Za prvé, za farmářské potraviny se platí víc než za ty průmyslové: třeba za vejce i víc než dvojnásobně. Za druhé, farmářské potraviny jsou stále oblíbenější: tržby dvou největších řetězců se každým rokem bezmála zdvojnásobují a dá se předpokládat, že podobně na tom bude celé několikamiliardové odvětví. Malí zemědělci naopak z definice nedovedou zvyšovat výrobu geometrickou řadou a počet těch, kteří by mohli přestat prodávat velkým distributorům a přeorientovat se na farmářské trhy a obchody, je taky omezený. Za třetí, trh s farmářskými potravinami se vyznačuje obrovskou informační asymetrií: většině zemědělců do ohrad a do skladů nevidíte, kontroly provádějí jen některá tržiště, dají se obejít a rozdíl v kvalitě většiny produktů pozná málokdo.
Nemusíte proto být cyničtí škarohlídi, abyste uvěřili, že dvě virtuální farmy jsou jen kapkou v moři toho, čemu zakladatel Sklizena říká „realizace části výroby u partnerů“. Bezva obchodnický bulšit: jestli na vás někdy praskne nevěra, zkuste to podat tak, že jste prostě realizovali část svého pohlavního života u partnerů.
Všechno je rozumnější než nosit peníze do kasina
Co si má tedy počít člověk, který z morálních nebo zdravotních důvodů poptává jídlo vyrobené v regionu, s úctou k tradicím a živým tvorům, bez účasti velkých firem? Nabízí se několik možností, které se navzájem nevylučují.
Můžete začít zahradničit. Někoho to prý baví, potom budiž. Snad ale nejsem sám, koho rozčiluje představa, že bych měl v jednadvacátém století dolovat obživu ze země stejně namáhavě a s podobnými riziky neúrody nebo krádeže jako za Marie Terezie. Pěstování čehokoliv jiného než bylinek by se mělo posuzovat stejně jako jízda na kvadrocyklu: roztomilý koníček, ale moc práce a málo z toho.
Druhá možnost je družstevnictví: společný pronájem pozemků pro komunitní zahradu i společná péče o úrodu. Ušetří se trocha úsilí oproti solitérskému zahradničení, případná neúroda nebo krádež nemusí tolik bolet.
Třetí cestou je pečlivě a pravidelně prověřovat přímo v terénu zemědělce, od kterých kupujete. I to ale stojí čas a peníze, hlavně strávníky z měst. Navíc přibývá nejistota, že si farmář v nouzi vypomůže nákupem od jiného farmáře a tak dál, až se do toho někde přimíchá zelenina z Maroka a kuře, které nevidělo slunce.
Jestliže po farmářských potravinách sháníte hlavně z morálních důvodů, je tu ještě čtvrtá, rouhačská možnost. Zaujmout postoj, že připlácet si za ty potraviny, u kterých si nemůžete být jistí původem, je příliš drahý a přitom vysoce nejistý způsob péče o životní prostředí nebo konání dobra obecně. Ušetřených několik stovek nebo i tisíc měsíčně můžete investovat se stejným cílem i transparentněji a jistěji. Koupit úspornější spotřebiče a staré darovat někomu, kdo je má ještě neekologičtější. Podporovat člověka, který se nezištně stará o opuštěná domácí zvířata. Přispívat na zdravotní pomůcky lidem z okolí.
Nejhorší možnost je zatvrdit se. V duchu počítat, kolik už jste za farmářské potraviny utratili, a nepožadovat důkazy o jejich původu, abyste z toho nevyšli jako hejlové. Znamenalo by to dělat stejnou chybu jako gambleři, kteří nosí další a další peníze do kasina.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 8. 2015 7:17, D
Na farmářských trzích unikají Babišovi milióny na daních, stejně jako v prodejnách Vietnamců. Nikdy tam nikdo nedá žádnou účtenku. Dále tam kvete nešvar zelinářů ze socializmu - pěkně se tam šidí na váze. Ceny bývají přemrštěné a zboží bývá z velkoskladů. Ale je to hit dnešní doby a lidé jsou patřičně zblblí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
14. 8. 2015 12:47, Veterán
Je vidět, že STB byla k ničemu, když človíček, který se k ní radostně i dnes hlásí ani neumí porozumět psanému textu! Pomalu si přeslabikujte část první věty mého příspěvku: "Pořád lepší dát peníze ověřenému malému zemědělci". Provedeno? Tak ještě párkrát zopakovat a pak jistě i STB pochopí význam slova "OVĚŘENÉMU".
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.