Ani dva týdny na suchu nestačily k tomu, aby v komentářích věnovaných prohibici převládl střízlivý tón. Za šestadvacet mrtvých můžou vysoké daně, volají jedni. Nepřijde jim při tom divné, že ze všech zemí Unie metylalkohol ukrytý v nevinně vyhlížejících lahvích hromadně kosí zrovna v té, kde je spotřebka jen průměrná, ne v alkodaní výrazně postiženějších irských rašeliništích nebo na březích finských jezer:
Může za to málo regulace a špatně fungující stát, kontrují druzí. Vytěsňují informace o selhání prohibice v USA i logický předpoklad, že by tedy měly být otravy pančovanými lihovinami ještě častější tam, kde stát funguje hůř než v Česku. Třeba v Rumunsku nebo Rusku:
Po stopě pravých, mnohem hlubších příčin „alkocidy“ se můžeme vypravit v kterémkoliv obchodě, ať už prodává tuzemák pravý, nebo pančovaný. U dveří vás nejspíš přivítá cedule UMOŽNĚTE OBSLUZE NAHLÉDNOUT DO TAŠEK, a když si k pokladně donesete pastu Colgate, prodavačka pro jistotu koukne do krabičky, jestli jste si tam neschovali dražší Paradontax. Nevěří vám. A protože hned vedle misky na drobné stojí PŘEPOČÍTEJTE SI VRÁCENÉ PENÍZE HNED U POKLADNY, NA POZDĚJŠÍ REKLAMACE NEBUDE BRÁN ZŘETEL, hezky si po dlani přejedete každou vrácenou mincí, protože ta nedůvěra je vzájemná a nezakrývaná.
Ne, tohle není příčina samotná. Jen jiné důsledky stejného prvotního problému. Nemůže být náhoda, že se metylalkoholem tolik lidí otráví právě v zemi, kde jméno farmářských trhů zničili podvodníčci prodávající na stáncích průmyslové potraviny. Kde se burčák připravuje z hrušek. Kde v jídelních vozech dostávají cizinci lístky s vyššími cenami. V zemi, kde jsme si na tyhle sviňárny zvykli a zařizujeme se podle nich. Kde si číslo občanky „pro jistotu“ opisuje kdejaká hajzlbába. V zemi promořené nedůvěrou.
Flaška tuzemáku byla po desetiletí pevným bodem v křivícím se světě. I na ni došlo. Přinejmenším několik z těch šestadvaceti mrtvých věřilo, že okolkovaná lahev koupená v kamenném obchodě s vyvěšeným živnosťákem bude obsahovat normální líh. Mýlili se. A část reakcí se nese v tónu „dobře jim tak“.
Žijeme totiž úplný opak znalostní ekonomiky. Jsme mistři ve vydělávání na tom, že víme něco, co ten druhý neví. Odborníci na zneužívání důvěry. Tu roztomilé, tu smrtící chytračinky a podvůdky v Česku vítězí nad dlouhodobým budováním vztahů, ať už se bavíme o obyčejných lidech, o živnostnících, o velkých firmách nebo o vládě. Ta za krizi důvěry sice nemůže, ale prohlubuje ji: každý den ministři slíbí pijanům i likérkám jiné datum, kdy prohibice skončí, i podmínky, za kterých se tak stane. A jako země, které se nedá věřit, jsme se v posledních letech projevili několikrát i navenek, když jsme se pod různými záminkami pokoušeli vyvléct z už dojednaných mezinárodních závazků.
Metanolová tragédie je zkrátka jedním z mnoha projevů toho, že bereme mezilidskou důvěru jen jako další šumavskou slať k pokácení a vytěžení. Dál než tentokrát už snaha ochcat druhého snad jít nemůže: vždyť ani drogový dealer zbytečně nezabije věrného zákazníka.
Pokud v tom marastu někde hledat naději, pak snad v tom, že nikde jinde v západní a střední Evropě není pro podnikatele tak snadné vyčnívat. Stačí vám nemluvit se zákazníky jako se zloději. Vyrábět buřty z masa. Burčák z vína. A teď i lihoviny z lihu. Jen musíte doufat, že vám to bude ještě někdo věřit.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
