► Mrtví
Do okamžiku uveřejnění tohoto článku, čili přesně 00.05 hodin, v Česku zemřelo na následky požití methanolu v pančovaném alkoholu dvacet tři lidí. Ti z vás, kteří čtou později, už dost možná vědí, že toto číslo nebylo konečné.
► Češi
Spousta lidí, kterým si ministr zdravotnictví dovolil sáhnout na jejich sklenku, se náhle probudila z agonie, v níž vězela dlouhé roky až po kolena. A začali se dožadovat svých elementárních svobod a brojit proti nepřípustné regulaci. Jen škoda, že se nedokážeme tak zásadně a principiálně vymezit i jindy. Škoda, že většinu času držíme hubu a krok a vůči společenským problémům, otázkám svobody a občanské společnosti jsme lhostejní. Že nám musí od pusy odervat sklenku, abychom si začali tříbit názory.
► Peníze
Státní rozpočet kvůli výpadku na daních údajně přichází až o dvacet pět milionů denně – první týden prohibice tedy stát vyjde na sto sedmdesát pět milionů. Účet jistě Miroslav Kalousek vystaví nám všem.
Restaurace a bary prý denně přicházejí celkově až o dvě stě milionů korun. Což tedy na Čechy a jejich játra vrhá zajímavé světlo... Nicméně poctiví podnikatelé zcela oprávněně hájí svůj byznys. Jsou obětí uplatnění kolektivní viny. Drobní hospodští bědují a bojí se o přežití svého podniku. Stali se obětí tsunami, kterou nezavinili, ani nepřivolali – a stejně přišla a smetla je.
► Úřady, inspektoři a policisté
Tvrdí, že dělají, co můžou, a s největším možným nasazením pátrají po zdroji alkoholu zabijáku. Spekulace o větších a menších rybách, které mají policisté v síti či na mušce, čile proudí éterem. Ale ve výsledku je všem jasné, že přetrvává chaos, který nedává žádnou záruku, že se lavinu otrav podaří rychle nadobro zastavit.
► Heger
Na pranýři všeobecného vzteku i kreativních vtipů, se kterými Češi jako obvykle rychle přispěchali, se ocitl ministr zdravotnictví Leoš Heger. Nevinně. Se situací v oblasti výroby a prodeje alkoholu nemá mnoho společného, nepatří do gesce jeho ministerstva. Jen chtě nechtě v nastalé situaci musí kočírovat zdravotní rizika.
► Chytráci
Experti už dali k dispozici své pohledy na věc. Václav Klaus junior, syn slavného profesora, národu objasňuje, že ve skutečnosti nezabíjí metanol, ale vysoké daně. S týmž názorem se záhy pyšní i kdekterý „mediální ekonom“ a nakonec vše potvrdí souhlasným pokýváním i profesor sám. A něco na tom ostatně je: čím víc stát zdaňuje a přiškrcuje, tím víc podněcuje k hledání postraních cestiček. Dál už se ovšem Klausovi juniorovi dá přitakat těžko:„Zakážeme zítra auta, provazy na oběšení, cigarety a bůček? Tento článek však nechci věnovat prohibici, ani ministru Hegerovi, který se v řešení problémů shlédl v přitroublém sebestředném králi z pohádky Sůl nad zlato,“ rýpe na svém blogu.
Také kolibřík Pavel Bém, původním povoláním lékař, prohibici sestřelil a diagnostikoval problém s precizností sobě vlastní: metylalkohol už podle něj přiotrávil i českou ekonomiku a svobodu. „Pokud je skutečně možné, že ti, kteří jdou na skleničku, riskují, že dostanou panáka šmrncnutého polským ostřikovačem oken, je něco velmi otráveného ve státě českém,“ konstatuje lékař znalý Hamleta ve svém komentáři. Prohibici hodnotí jako viktoriánské opatření vlády, která vstoupí do dějin jen tímto krokem – zvláštní, že byl s tak neschopnou sebrankou ještě nedávno v jednom šiku. Celá situace je podle něj důsledkem „laxnosti státu, který nemá výrobu a prodej alkoholu pod kontrolou, na což odborníci upozorňují už léta“. Poslední věta se mu povedla, s tou musíme souhlasit. Jen škoda, že to nevymyslel – to přece už vědí úplně všichni. A dvojnásobná škoda, že se o napravení situace jakožto odborník na závislosti v parlamentu sám nezasadil – když věděl, jak je zle.
Když přijde tsunami, spoléhat na zdravý rozum nestačí
Když se přižene tsunami, můžeme sice uvažovat o tom, že hlavní příčinou je globální oteplování, a vytknout vládě, že proti němu nedělala dost, ale stejně bude třeba především rychlostí blesku z ohrožené oblasti všechny evakuovat – o všem ostatním si můžeme popovídat potom.
Totéž platí pro metanolovou tsunami v Česku. Vytýkat ministrovi Hegerovi, že bezprecedentně zasahuje do našich osobních svobod – protože místo toho, aby jednoduše vyšetřil, ze kterého směru přesně se na naši ves tsunami řítí, a postavil jí hráz, nás drze vytrhne z našich domovů a lifruje do evakuačních autobusů – je padlé na hlavu.
Ale samozřejmě – mohl také prohibici nevyhlásit. Mohl zkrátka jen důsledně informovat občany o tom, jaká jsou rizika, a přiznat jim, jaká je situace: nevíme toho dost, metanol může být kdekoli a v čemkoli, každá láhev, kterou si odteď otevřete, může být vaše poslední. Znamenalo by to dát lidem možnost informované volby a spoléhat na jejich zdravý rozum – což bývá hodně ožehavá hra. Obětí by dost možná bylo ještě víc. I v éře internetu a všeprostupných médií musíme navíc připustit, že se k někomu varovná zpráva nedostane – nebo ji nepochopí.
Ti, kteří všech pět pohromadě mají, by si po obdržení takové informace, svou skleničku „něčeho tvrdšího“ na nějakou dobu odepřeli. A hle – rázem bychom tu měli stejné devastační dopady na byznys lihovarů, prodejců alkoholu, barů, restaurací i malých náleven. Pokud tedy mají Češi všech pět pohromadě. Prosperovaly by jen nálevny, které mají za štamgasty sebevrahy.
Ministr Heger zjevně všech pět pohromadě má. A tak vyhlásil (částečnou a časově omezenou) prohibici. Nesnaží se nás napravovat, umravňovat ani odrazovat od pití, jen chce zabránit tomu, aby umírali další lidé. Všeobecně omílaná přirovnání k prohibici ve Spojených státech a Sovětském svazu („historie nás několikrát poučila o tom, že prohibice je živnou půdou pro černý trh s alkoholem,“ píše například výše zmíněný kolibřík), jsou tedy úplně mimo mísu.
Co potom? O to tady běží
Otázkou do diskuze je: Co potom? Co dělat, až ničivé akutní dopady metanolové tsunami odezní a zavládne tišivé bezvětří.
Pak přijde čas, abychom vybrousili své postoje a názory, abychom hájili principy a zásady, abychom zakládali facebookové diskuze i občanské iniciativy, abychom křičeli – a tlačili na politiky, aby rozbujelý černý trh s alkoholem dokázali vrátit do mantinelů, jež nás nebudou ohrožovat na životě.
Nebo se jen všichni spokojeně vrátíme ke své sklence?
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno