Šedesát korun na hodinu stačí. Patnáct způsobů, jak se připravit o dýško

Michal Kašpárek | rubrika: Jak na to | 4. 7. 2012 | 27 komentářů
Praktický návod nejen pro ty, kteří si na léto našli práci na baru.
Šedesát korun na hodinu stačí. Patnáct způsobů, jak se připravit o dýško

Dostávat od hostů patnáct procent z útraty jako odměnu za perfektní servis nemusí přinášet jen radost. Peníze se vám budou hromadit. Lidé závidět. A třeba by se vás ještě někdo snažil přetáhnout někam do čtyřhvězdičkového hotelu.

Jen málo životních drah je tak bezstarostných jako kroutit si to za šedesát korun na hodinu v záři herních automatů, se startkou v koutku pucovat sklínky a domů odcházet s čistou hlavou. Přinášíme patnáct tipů, jak u toho zůstat až nadosmrti.

  • Nezdravte. (A neděkujte a nelučte se. To už o dýško sice nehrajete, ale musíte si dávat pozor, ať nevypadnete z formy.)
  • Lžete o tom, co nabízíte. Pro celiaky je lžíce mouky v jídle to samé jako vaše „nic“ a lidé s alergiemi se budou radostí z oříšků, které do zákusků „určitě nedáváme“ svíjet po zemi.
  • Nebo to pro jistotu odmítejte zjistit. Jste tady jen na pár měsíců, takže koukat pár hodin kuchařům přes rameno nebo si na etiketách přečíst, které víno se k čemu hodí, je ztráta času. A kdybyste hostům řekli Nevím, ale jdu se zeptat, měli by vás přece za blbce. Pokud je na vás kouzelná věta To nevím příliš dlouhá, prostě jen na dotazy krčte rameny.
  • Ohulte své oblíbené rádio. Čím míň se bude do podniku hodit, tím líp. Evropa 2 v romantické kavárně, která chce připomínat Paříž, Impuls v lepší restauraci… vy víte jak na to. Důležité je neustoupit hostům, když to chtějí ztišit nebo přeladit – ať si to zkusí, stát tady celý den bez pořádný muziky, že.

Dýško, nebo díško? Jazykové okénko

Kdybychom sledovali a měli pak pořád na vědomí, kde se slovo dýško vlastně vzalo, psali bychom ho asi s měkkým i. Dýško (nebo tedy díško) je totiž zkrácená diškrece, kteréžto slovíčko máte určitě fixované aspoň z filmů pro pamětníky. A pokud vám slovo diškrece nápadně připomíná diskrétnost, jste – aspoň podle některých jazykovědců – na správné stopě. Skutečně prý hosté obsluze platili za diskrétnost. Za to, že se nikdo nedozví, o čem se mluvilo u stolu, kdo spal na stole a kdo pod stolem, kdo si nedůstojně potřísnil kazajku a komu seděla na klíně slečna Kitty.

Jak o tom tedy bude řeč ještě níž: dýško je odměna určená obsluze, výškou spropitného nedáváte najevo, jak jste byli spokojeni s kuchyní.

  • Dávejte přednost pravidlům a strojům před lidmi. Co na tom, že hospoda mává peněženkami, protože za tři minuty jede z návsi autobus. Šéf vám řekl, že se záchody musí kontrolovat vždycky ve tři – tak ať se ten porcelán leskne. Fronta u baru? Nejdřív zády k lidem přeleštit skleničky a vyčistit kávovar, pořádek musí být.
  • Kouzelné zaklínadlo? „To nejde.“ Otevřít okno, donést poloviční porci, udělat virgin mojito namísto normálního, přírodní řízek bez trojobalu, srazit stoly? To nejde! Na otázku A proč to nejde? neodpovídejte, firemní tajemství obecní hospody jsou svatější než návod na výrobu vodíkové pumy.
  • Dávejte hostům okatě najevo, že jste chytřejší než oni. Šéf vám přece zaplatil baristické školení jen proto, abyste mohli na vidláky vypravivší se do města povýšeně bafnout Preso nevím co je, ale udělám vám vám espresso nebo To jste měl ale čekat, že to bude malý, když jste si nedal lungo! Kdepak něco vlídně vysvětlovat – nejste ničí rodiče.
  • Okrádejte majitele hospody. Proč by někdo měl k vašemu kilu nebo dvěma do kapsy bez účtenky ještě přidávat jediný halíř spropitného?
  • Pomáhejte majiteli krást. Masožrouti nepoznají tatarák z rozmražené svíčkové, pivaři desítku prodávanou jako ležák. Nestyďte se lidem tvrdit, že jsou jen popletení. Dneska krade každej, to byste jinak byli blbí.
  • Čím hlasitěji a vulgárněji se budete bavit s kolegy, tím líp. Špikujte to voly a krávami. Volte negativní a osobní témata – rozchody, nevěry, konflikty s „blbci“.
  • Buďte nekorektní. Nadávejte si u stolu štamgastů na „kurvy podnikatelský“, když vedle sedí podnikatel s rodinou. Vykládejte oplzlé mačistické vtipy, když jsou v doslechu ženy. Máme přece svobodu slova.
  • Nepacifikujte otravy. Že vám někdo přebral a teď reje do ostatních hostů? To ať si každý porychtuje sám.
  • Místo toho komandujte hosty, kteří nedělají nic špatného. Děti, které lepí nos na vitrínku se zákusky. Turisty, co si rozloží zmoklé mikiny na radiátor. Odvážlivce, co si v úplně prázdné kavárně půjčí židli od vedlejšího stolu. Čím horší putyka, tím ostřeji po lidech vyžadujte, aby se tam chovali jako v Hiltonu – tím z toho ten Hilton totiž uděláte.
  • Tajný tip: braňte se očnímu kontaktu. Jakmile někdo ukradne váš pohled, když probíháte kolem jeho stolu, už by něco chtěl. A tomu je nutné zabránit.
  • Zkrátka: zapomeňte na to, že jsme všichni lidi. Empatie, upřímná snaha ostatním pomoci, nedejbůh jim zpříjemnit den, do restaurace nepatří, tam se přece chodí jíst a pít. Nemůžete sice potom moc čekat, že budou hosté empatičtí a vstřícní k vám – ale co vám to povídám. Pokud předcházejících čtrnáct pravidel svědomitě dodržujete, už dlouho máte nápadné „štěstí na blbce“, viďte?
 

Jak se dýška dělí – a jak vysvětlit, že to bude tentokrát bez něj?

Anketa

Necháváte si někdy vrátit do koruny?

S citlivým tématem radí Matouš Petráň, restauratér a provozovatel Gastrosemináře.

V kurzech společenského chování nás učí, jak nechat spropitné. Jak jej ale nenechat? Když jsme byli velmi nespokojeni, je slušné si bez mrknutí oka nechat vrátit vše do koruny, nebo se čeká, že svoje rozhodnutí zdůvodníme? Někomu jako satisfakce stačí nechat si beze slova vrátit do koruny. Bohužel je to pro „cílovku“ článku jen signál, že je host akorát držgrešle a obsluha nemá pocit, že je s jeho prací něco v nepořádku. Pokud se to stane mně, tak rád vysvětlím, čím si nulu vysloužil, a že mohlo být lépe. Pokud je ten člověk či celý podnik opravdu ztracený případ a splňuje alespoň tři čtvrtiny vašich bodů, tak si nechám vysázet do koruny a s jakýmkoliv feedbackem se neobtěžuji. Hospoda je pro mě v tomto případě definitivně mrtvá.

Jak si vlastně personál v běžné české restauraci rozděluje trinkgelt?

Jdou všechny peníze tomu, kdo nás obsluhoval? Nebo se dostane i na kuchaře?

V tomto případě neexistuje něco jako „běžná česká restaurace“. Opravdu jsou podnik od podniku jiná pravidla a záleží jen na majiteli, jaké nastaví ohledně spropitného zákony. Kuchaři mají jiný základ než obsluha, jinak se počítají procenta strhávaná z dýšek na karty, jinak brigádníkům a jinak stálému personálu a tak dále… Třeba speciálně brigádníci mají dýška minimální nebo eventuálně vůbec žádná. Záleží vždy, na jakém postu v podniku jsou.

Mně se nejlépe osvědčil systém, kdy se dělí dýško stylem, že se vytvoří o dva díly víc, než je obsluhujících, s tím, že jeden díl putuje na bar a jeden díl do kuchyně. Šéfkuchař si spropitné nechává u sebe a na konci měsíce rozdělí při inventurách. Celkem slušný motivační nástroj. Důležité je zmínit, že host odměňuje svým dýškem obsluhu a ne kvalitu kuchyně. Tudíž pokud je servis fajn a kuchyň nic moc, dávám slušné dýško. V případě, že je to naopak, tak minimalizuju nebo nedám vůbec.

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+20
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 27 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

4. 7. 2012 10:20, pepik

No já tuto situaci vnímám podobně. "dýško" beru jako odměnu za něco navíc - když mě obsluha donese v putyce čaj s medem a citronem ( nikoli kyselinou citronovou ) nebo když nám v restauraci přinesou pro psa misku s vodou, aniž bych je o to žádal ap. prostě něco co nemají naceněné v jídelním lístku a je v tom vidět ochota a úsluha vůči hostům.
Rozhodně ode mě bohužel nemůžou čekat, že když si dám meníčko za 65,- a mattonku za 25 tak budu zaokrouhlovat na kilo..., to spíš při té židovské ceně pití odmítnu a půjdu si za poloviční cenu koupit pětinásobné balení vedle do sámošky ( platí u meníček přes oběd, kde se rychle potřebuju najíst ) posedět večer s partnerkou na víně nebo na pivě je něco jiného - tam jde o to pití a společnost.
Teď řeším u zahrádek takový rozšířšnější způsob, jak dle mého "maximalizovat" spropitné a to kasírovat po každém přineseném pití. Toto jsem vyřešil jednoduše. Nedávám nic a spropitné dám až si objednávám poslední pivo.
A jestě jedna perla k té "šedé ekonomice" byl jsem v jednom "nóbl" podniku, kde jsem po útratě potřeboval pro zaměstnavatele potvrzení o pohoštění. No řeknu vám, že se do toho zaangažoval téměř celý hotel, nechali si z restaurace vyjet přesný účet a na můj dotaz zdali tam mohou připsat i to spropitné, které bylo téměř 250,- mě suše odpověděli, že nemůžou. Toto byl dańový doklad prosím. Takže příště bez korunky navíc...

+31
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

12. 11. 2012 20:26, Tomáš

Ono by to pane šedá ekonomiko chtělo asi trochu se vyznat v gastronomii a vzít si zvyklosti i jiných zemí. Neukazovat trapně na ČR a uvědomit si, že třeba v USA a Austrálii je hranice pro dýška 20%, u nás 10%. Pokud na to někdo nemá ať do slušných restaurací a barů neleze ať si jde stoupnout ke stánku nebo do bufáče.

Zobrazit celé vlákno

-72
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (27 komentářů) příspěvků.

Oblíbená témata

obsluha, restaurace, spropitné

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Svátek práce 2.0: Udělejte něco drzého nebo aspoň nechejte dýško

1. 5. 2012 | Michal Kašpárek | 4 komentáře

Svátek práce 2.0: Udělejte něco drzého nebo aspoň nechejte dýško

Jak vrátit smysl dělnickému svátku, když dnes lidé většinu peněz vysedí před počítačem v ekonomice znalostí a služeb? Zkuste vystoupit ze zajetých kolejí. Nebo se alespoň zamyslete... celý článek

Školní jídelny: dotovaný standard nevoní každému. Zavedeme nadstandardy?

29. 2. 2012 | Petra Dlouhá | 8 komentářů

Školní jídelny: dotovaný standard nevoní každému. Zavedeme nadstandardy?

Nevábná vůně mléčné polévky nebo UHO na talíři, soudružka učitelka-kontrolorka v zádech. Vzpomínáte? Jak fungují a „chutnají“ jídelny dvacet let po revoluci? Zlepšily se minimálně o... celý článek

Tomáš Karpíšek: Potravinářský průmysl nás všechny šidí

17. 9. 2011 | Ondřej Tůma | 3 komentáře

Tomáš Karpíšek: Potravinářský průmysl nás všechny šidí

„Možná pomůže, až se pan Babiš a podobní podnikatelé rozhodnou pro nějakou dobrou věc. Až si řeknou, že je čas, aby si vylepšili jméno investicí do něčeho poctivého, tradičního a opravdu... celý článek

Český restauratér dobývá Ameriku. Exkluzivní rozhovor s Tomášem Karpíškem

10. 9. 2011 | Ondřej Tůma | 4 komentáře

Český restauratér dobývá Ameriku. Exkluzivní rozhovor s Tomášem Karpíškem

V rozhovoru s majitelem sítě restaurací Ambiente se dozvíte, jak těžké je otevírat podnik v New Yorku, že v Americe jsou taky složitá pravidla, ale nikdo se je nepokouší obcházet, ale... celý článek

Proč jíme odpad a je nám to jedno?

3. 8. 2011 | Ondřej Tůma | 46 komentářů

Proč jíme odpad a je nám to jedno?

V obchodních řetězcích se prodávají potraviny pochybné kvality. Podle řady odborníků jsme odpadkovým košem Západu. Českému spotřebiteli to ale – zdá se – nevadí. Hlavně že je to v akci…... celý článek

Partners Financial Services