Dostávat od hostů patnáct procent z útraty jako odměnu za perfektní servis nemusí přinášet jen radost. Peníze se vám budou hromadit. Lidé závidět. A třeba by se vás ještě někdo snažil přetáhnout někam do čtyřhvězdičkového hotelu.
Jen málo životních drah je tak bezstarostných jako kroutit si to za šedesát korun na hodinu v záři herních automatů, se startkou v koutku pucovat sklínky a domů odcházet s čistou hlavou. Přinášíme patnáct tipů, jak u toho zůstat až nadosmrti.
- Nezdravte. (A neděkujte a nelučte se. To už o dýško sice nehrajete, ale musíte si dávat pozor, ať nevypadnete z formy.)
- Lžete o tom, co nabízíte. Pro celiaky je lžíce mouky v jídle to samé jako vaše „nic“ a lidé s alergiemi se budou radostí z oříšků, které do zákusků „určitě nedáváme“ svíjet po zemi.
- Nebo to pro jistotu odmítejte zjistit. Jste tady jen na pár měsíců, takže koukat pár hodin kuchařům přes rameno nebo si na etiketách přečíst, které víno se k čemu hodí, je ztráta času. A kdybyste hostům řekli Nevím, ale jdu se zeptat, měli by vás přece za blbce. Pokud je na vás kouzelná věta To nevím příliš dlouhá, prostě jen na dotazy krčte rameny.
- Ohulte své oblíbené rádio. Čím míň se bude do podniku hodit, tím líp. Evropa 2 v romantické kavárně, která chce připomínat Paříž, Impuls v lepší restauraci… vy víte jak na to. Důležité je neustoupit hostům, když to chtějí ztišit nebo přeladit – ať si to zkusí, stát tady celý den bez pořádný muziky, že.
- Dávejte přednost pravidlům a strojům před lidmi. Co na tom, že hospoda mává peněženkami, protože za tři minuty jede z návsi autobus. Šéf vám řekl, že se záchody musí kontrolovat vždycky ve tři – tak ať se ten porcelán leskne. Fronta u baru? Nejdřív zády k lidem přeleštit skleničky a vyčistit kávovar, pořádek musí být.
- Kouzelné zaklínadlo? „To nejde.“ Otevřít okno, donést poloviční porci, udělat virgin mojito namísto normálního, přírodní řízek bez trojobalu, srazit stoly? To nejde! Na otázku A proč to nejde? neodpovídejte, firemní tajemství obecní hospody jsou svatější než návod na výrobu vodíkové pumy.
- Dávejte hostům okatě najevo, že jste chytřejší než oni. Šéf vám přece zaplatil baristické školení jen proto, abyste mohli na vidláky vypravivší se do města povýšeně bafnout Preso nevím co je, ale udělám vám vám espresso nebo To jste měl ale čekat, že to bude malý, když jste si nedal lungo! Kdepak něco vlídně vysvětlovat – nejste ničí rodiče.
- Okrádejte majitele hospody. Proč by někdo měl k vašemu kilu nebo dvěma do kapsy bez účtenky ještě přidávat jediný halíř spropitného?
- Pomáhejte majiteli krást. Masožrouti nepoznají tatarák z rozmražené svíčkové, pivaři desítku prodávanou jako ležák. Nestyďte se lidem tvrdit, že jsou jen popletení. Dneska krade každej, to byste jinak byli blbí.
- Čím hlasitěji a vulgárněji se budete bavit s kolegy, tím líp. Špikujte to voly a krávami. Volte negativní a osobní témata – rozchody, nevěry, konflikty s „blbci“.
- Buďte nekorektní. Nadávejte si u stolu štamgastů na „kurvy podnikatelský“, když vedle sedí podnikatel s rodinou. Vykládejte oplzlé mačistické vtipy, když jsou v doslechu ženy. Máme přece svobodu slova.
- Nepacifikujte otravy. Že vám někdo přebral a teď reje do ostatních hostů? To ať si každý porychtuje sám.
- Místo toho komandujte hosty, kteří nedělají nic špatného. Děti, které lepí nos na vitrínku se zákusky. Turisty, co si rozloží zmoklé mikiny na radiátor. Odvážlivce, co si v úplně prázdné kavárně půjčí židli od vedlejšího stolu. Čím horší putyka, tím ostřeji po lidech vyžadujte, aby se tam chovali jako v Hiltonu – tím z toho ten Hilton totiž uděláte.
- Tajný tip: braňte se očnímu kontaktu. Jakmile někdo ukradne váš pohled, když probíháte kolem jeho stolu, už by něco chtěl. A tomu je nutné zabránit.
- Zkrátka: zapomeňte na to, že jsme všichni lidi. Empatie, upřímná snaha ostatním pomoci, nedejbůh jim zpříjemnit den, do restaurace nepatří, tam se přece chodí jíst a pít. Nemůžete sice potom moc čekat, že budou hosté empatičtí a vstřícní k vám – ale co vám to povídám. Pokud předcházejících čtrnáct pravidel svědomitě dodržujete, už dlouho máte nápadné „štěstí na blbce“, viďte?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 7. 2012 10:20, pepik
No já tuto situaci vnímám podobně. "dýško" beru jako odměnu za něco navíc - když mě obsluha donese v putyce čaj s medem a citronem ( nikoli kyselinou citronovou ) nebo když nám v restauraci přinesou pro psa misku s vodou, aniž bych je o to žádal ap. prostě něco co nemají naceněné v jídelním lístku a je v tom vidět ochota a úsluha vůči hostům.
Rozhodně ode mě bohužel nemůžou čekat, že když si dám meníčko za 65,- a mattonku za 25 tak budu zaokrouhlovat na kilo..., to spíš při té židovské ceně pití odmítnu a půjdu si za poloviční cenu koupit pětinásobné balení vedle do sámošky ( platí u meníček přes oběd, kde se rychle potřebuju najíst ) posedět večer s partnerkou na víně nebo na pivě je něco jiného - tam jde o to pití a společnost.
Teď řeším u zahrádek takový rozšířšnější způsob, jak dle mého "maximalizovat" spropitné a to kasírovat po každém přineseném pití. Toto jsem vyřešil jednoduše. Nedávám nic a spropitné dám až si objednávám poslední pivo.
A jestě jedna perla k té "šedé ekonomice" byl jsem v jednom "nóbl" podniku, kde jsem po útratě potřeboval pro zaměstnavatele potvrzení o pohoštění. No řeknu vám, že se do toho zaangažoval téměř celý hotel, nechali si z restaurace vyjet přesný účet a na můj dotaz zdali tam mohou připsat i to spropitné, které bylo téměř 250,- mě suše odpověděli, že nemůžou. Toto byl dańový doklad prosím. Takže příště bez korunky navíc...
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
12. 11. 2012 20:26, Tomáš
Ono by to pane šedá ekonomiko chtělo asi trochu se vyznat v gastronomii a vzít si zvyklosti i jiných zemí. Neukazovat trapně na ČR a uvědomit si, že třeba v USA a Austrálii je hranice pro dýška 20%, u nás 10%. Pokud na to někdo nemá ať do slušných restaurací a barů neleze ať si jde stoupnout ke stánku nebo do bufáče.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (27 komentářů) příspěvků.