Jsou často jak dvojčata. Rodí se na stejné výrobní lince a jediný rozdíl mezi originálními a neoriginálními náhradními díly na auta spočívá ve vyraženém logu. Přitom podle nařízení EU, které je nejvíc známé jako „bloková výjimka“, mají spotřebitelé svobodnou volbu vybrat si pro opravy nejen autoservis (a to i v záruční lhůtě), ale rovněž autodíly, které použije. „Co k tomu Evropskou komisi vedlo? Zatímco v prodeji nových aut panuje léta čilá hospodářská soutěž, v sektoru oprav motorových vozidel tomu tak nebylo,“ vysvětluje příčiny nařízení Sdružení importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky, známé pod zkratkou SISA.
Nenechte se odbýt!
Jenže zavedení výjimky ještě neznamená, že se v servisech budou chtít roztrhnout, aby vám nabídli levnější díl. Naopak. Spíš budou prosazovat originální komponenty a mnohde se navrch ohánět, že přijdete o záruku a podobně. Na to existuje jediná rada – jít o dům dál.
Z nařízení EU totiž jasně vyplývá možnost výrobce náhradních dílů dodávat tyto součástky všem autorizovaným, ale také nezávislým obchodníkům. V Česku jsou hodně známé třeba Auto Kelly či Elit. A to nejen obchodníkům, ale i opravnám. Třeba autorizovaným servisům se nesmí při používání těchto dílů nijak bránit.
Srovnání cen originálních a alternativních dílů
Pokud jde o levnější díly, mají jejich výrobci jednu zásadní povinnost: musí být schopni kdykoli prokázat, že odpovídají kvalitě. S tím souvisí další zásada. Kvůli rovným šancím musí mít všichni zúčastnění k dispozici technické informace potřebné k provádění oprav a údržby. „Proto je základním principem této právní úpravy, že odmítnutí přístupu k technickým informacím bude řešeno přímo jako porušení pravidel hospodářské soutěže,“ vysvětluje opatření SISA.
Zničí to záruku? Nesmysl!
Porušením soutěže by bylo i to, kdyby výrobce vozidel podmínil zákonnou či prodlouženou záruku tím, že konečný uživatel nechá provést veškeré práce, na něž se nevztahuje záruka, pouze v rámci své autorizované sítě.
Spotřebitel má zkrátka právo používat jakoukoliv opravnu pro nezáruční opravy. „Je přece samozřejmé, že každý autoservis nese odpovědnost za odvedenou práci a výrobek. V případě, že vozidlo poškodí následkem nedbalé práce nebo použitím vadného dílu, je za takovou škodu odpovědný,“ říká k tomu SISA.
Heslo dne: jasně identifikovat
Aby toho nebylo málo, loni v červnu EU přijala další nový zákon. Ten reguluje přístup k elektronickým identifikačním údajům náhradních dílů těm, kteří nejsou součástí sítě výrobce vozidel. Mezi ně patří například opravny nezaměřené na konkrétní značku vozidla, nezávislí velkoobchodníci dílů, silniční asistenční služby, výrobci diagnostických nástrojů, ale i dodavatelé dílů.
Pro ukázku: na úrovni celé Evropy se jedná o 885 000 podniků zaměstnávajících přes čtyři a půl milionu lidí. „Tento zákon ukládá výrobcům aut povinnost uvolnit elektronické údaje, které umožňují přesnou identifikaci dílů. S ohledem na čím dál větší složitost aut i rozmanitost dílů v rámci jedné série totiž bylo pro nezávislé provozovatele obtížné fungovat,“ upřesňuje SISA.
Jednoduše řečeno: hrozilo vytvoření monopolu na straně výrobců vozidel, a tedy i vyšší ceny placené řidiči.
Počítače na kolech
„Z vozidel se stávají počítače na kolech a o počítačích všichni víme, že zádrhel je obvykle někde v hloubi uvnitř. Již není možné dále vědět, jaké náhradní díly použít. Vozidla tak vyžadují moderní metodu identifikace náhradních dílů na základě genetického kódu každého vozidla – identifikačního čísla VIN,“ vysvětluje SISA.
Nový zákon nařizuje výrobcům aut poskytovat vztah mezi VIN a takzvaným číslem OE (číslo konkrétního náhradního dílu z katalogu automobilky) také na nezávislém trhu. „Pryč by tak měla být doba, kdy se těžko hledala dílna, která by pátrala po dílu od nezávislého dodavatele, když měla servírovaný na zlatém podnosu díl od výrobce vozidla – i když za vyšší cenu,“ uzavírá SISA.
Sdílejte článek, než ho smažem