Češi pijí sice míň piva než dřív, stále však vévodí světovým tabulkám. Návyky pivařů se ale postupně mění. Na výsluní se derou piva z regionálních pivovarů, ochucená a nealkoholická piva, ale také levnější piva z dovozu. Velký vliv na chování konzumentů má přirozeně neutěšená ekonomická situace. Pivaři si v oblíbené hospůdce častěji propočítávají, kolik ušetří, když si dají o dva půllitry zlatavého moku méně, jiní dokonce návštěvy restauračních zařízení vzdali úplně a radši popíjejí lahvové doma na gauči u televize. „Od ledna 2010 se v České republice zvýšila spotřební daň a následkem toho tu došlo k osmiprocentnímu poklesu konzumace piva. Zvýšení spotřební daně také zapříčinilo částečný odliv hostů z restaurací a pivnic. Věříme ale, že lidé z hospod neodejdou a že unikátnost českého pivního trhu, kterou reprezentuje velký podíl čepovaného piva, zůstane zachována,“ říká Jiří Mareček, tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje. S dalším vysvětlením změn ve světě českých pivařů přichází také Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven: „Jde především o vliv dlouhodobých změn v životním stylu obyvatel, rostoucí tlak na pracovištích s cílem intenzivněji využívat pracovní dobu a v neposlední řadě také fakt, že generace velkých konzumentů piva postupně odchází.“
Z dílčího výzkum s názvem Pivo v české společnosti, který pravidelně od roku 2004 pořádá Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR, například vyplývá, že cena je v posledních pro konzumenty piva postupně čím dál důležitější, naopak význam chuti mírně poklesl. Zvýšil se také počet těch, kteří se rozhodují podle reklamy.
Stále více lidí se v rámci úsporných opatření přiklání k „no name“ pivům a laciným pivům, dováženým především z Polska. Experti se však shodují na tom, že tato piva mohou být dost šizená. Některým spotřebitelům to ale moc nevadí, jediné kritérium při výběru je pro ně totiž cena. „Když si zákazník koupí český ležák, tak ví, že bude mít jedenáctku nebo dvanáctku. V Polsku však ležák znamená to, že jde o pivo plzeňského typu. Polské pivo z obchodních řetězců tedy může být kvalitativně podstatně horší a mít třeba jen sedm procent extraktu,“ upozorňuje Jan Veselý. Tiskový mluvčí pivovaru Bernard Zdeněk Mikulášek k tomu ještě dodává: „Polsko má navíc levnější pracovní sílu, větší dotace do zemědělství, uvaří tedy pivo laciněji.“ Orientace podle ceny však naštěstí není jediné, co se ve světě českých pivařů mění.
O Češích se tvrdí, že jsou při konzumaci piva velmi konzervativní. Řadu z nich už ale tradiční značky piv omrzely, zkoušejí experimentovat a poznávat nové chutě. To dokládá rozvoj malých regionálních pivovarů a nejrůznějších pivních speciálů. „Unifikace je vyústění globálního vývoje, kdy se mnoho věcí ‚zprůměrován‘, pivo nevyjímaje. Pokud ovšem některé firmy ‚zprůměrovávají‘, je tu šance pro jiné, které se mohou vyhranit, konkrétně u piva výraznou chutí a vůní. Zákazník chce něco zajímavého, něco jiného, než je průměr. Proto rostou nové mikropivovary, a je dobře, že tomu tak je,“ připomíná Zdeněk Mikulášek z pivovaru Bernard.
Ve městech, jako jsou Praha a Brno, se také začínají objevovat restaurace pro pivní fajnšmekry. Ochutnat v nich často můžete klidně i dvacet druhů točených piv. Ke slovu se zde tak dostávají menší pivovary, jejichž pivo je chuťově odlišné od největších pivních značek z nabídky většiny hospod a restaurací. Jedním z podniků, který vyznává tuto koncepci, je i odborníky oceňovaná pivnice Zlý časy, kterou můžete najít v pražských Nuslích. „Zhruba před pěti lety jsem si uvědomil, že čeští pivaři jsou již otráveni velkými pivovary a mají zájem ochutnávat i jiné značky piv, které jsou mnohem rozmanitější. U regionálních piv je nádherné to, že každé chutná trochu jinak, takže člověk může stále objevovat nové chutě,“ vysvětluje provozovatel pivnice Zlý časy Jan Charvát. Ten hned vedle své pivnice provozuje i Pivkupectví, tedy obchůdek, ve kterém si zákazníci mohou vybírat z velkého množství lahvových piv nejen z České republiky, ale i z celého světa. V současné době je v nabídce přibližně 800 druhů piv.
Podle statistik, které sestavuje japonský potravinářský (a pivovarnický) komplex Kirin, jsou Češi v konzumaci piva jedničky. Ročně ho píváme kolem 150 litrů na hlavu. Druzí Irové ztrácejí kolem 20 litrů. Podle Českého statistického úřadu sice spotřeba piva v Česku zvolna klesá, ne ovšem tak, aby nás Irové v nejbližší době mohli o prvenství připravit. To by museli slavit den svatého Patrika aspoň jednou za čtvrt roku.
Bronzová příčka v pití piva patří Němcům, do první desítky se probojovaly jen dva mimoevropské státy – Venezuela a Austrálie.
Z výsledků studie Pivo v české společnosti, kterou vypracovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění, lze sledovat, že konzumentů piva v populaci pozvolna ubývá. I nadále však pivo konzumuje kolem 90 procent mužů a 55 procent žen. Podobně mírně, avšak dlouhodobě, klesá i množství piva, které u nás vypijí muži, zatímco u žen zůstává situace dlouhodobě neměnná. Průměrný počet vypitých půllitrů za týden tak u mužů klesl za posledních pět let z 9,5 na 7,7. Zároveň ubývá mužů, kteří pijí pivo každý den. Ženy pak stabilně pijí v průměru dva půllitry za týden.
Jedním z prvních, kdo se u nás zaměřil na širokou nabídku českých a zahraničních lahvových piv, je Filip Helan, který v Hradci Králové již několik let provozuje obchod Pivoňka. „Svět českých pivařů se mění zejména v tom, že v poslední době obrovsky narostla nabídka nových piv a pivních stylů. Až se domnívám, že občas převyšuje poptávku,“ říká Helan. Češi jsou však podle jeho názoru v pití piva stále velmi konzervativní. Občas se prý sice nechají přemluvit k ochutnání nové značky, ale hned se pak vracejí k ověřené klasice. K hlubším znalostem našeho národa o pivu je navíc poměrně skeptický: „Bohužel jsem postupně dospěl k názoru, že většina zákazníků nehledá nová piva a chutě, ale spíš je jen zajímá obal a možnost nákupu v malém obchodě mimo nákupní centra, kde se jim obsluha věnuje. Je jen velmi omezená skupina lidí, kteří si chodí pro pivo jako takové. Povědomí lidí o tom, že pivo je i něco jiného než ležák plzeňského typu je minimální.“ Otázkou tak zůstává, zda tento drahý špás, kterým objevování nových značek piv může být, nebude v době ekonomické krize na ústupu. „Já si takovéto věci vůbec nepřipouštím. Když lidé přestanou kupovat a chodit na pivo, tak si prostě najdu jinou práci. Stále ale věřím, že prohrají ti, kteří nenabízí nic zajímavého,“ uzavírá Jan Charvát z pivnice Zlý časy.
Na zvýšenou poptávku po jiných druzích piva, než jsou klasické ležáky, musí samozřejmě reagovat i velké pivovary. Ty proto na trh uvádějí nejrůznější pivní speciály, kterými se snaží oslovit především mladší konzumenty piva, ale také ženy. Jako příklad nám může dobře posloužit Staropramen Cool Lemon, tedy nápoj podobný německému radleru, jenž si u mladších cílových skupin získal velkou oblibu. Konkurenční Plzeňský Prazdroj zase kontruje se třemi variantami speciálu Master (polotmavý, tmavý a zlatý), ale také s polotmavým nealkoholickým pivem Birell či sladovým perlivým nápojem Frisco ve třech chutích. „Vzrůstající popularitu zaznamenává také nefiltrované pivo, které jsme dříve nabízeli pouze v pivovaru v ležáckých sklepích a vítali jsme jím vzácné hosty. Dnes mají pivaři možnost zajít do vybraných hospod na nefiltrovaný Pilsner Urquell, Gambrinus a na Moravě Radegast,“ dodává Jiří Mareček. Pozadu nezůstává ani pivovar Bernard. „Co se týká inovací, je nutné se přizpůsobit požadavkům trhu. Se světlým nealkoholickým pivem jsme šli na trh v roce 2006, o rok později přibylo jantarové nealkoholické pivo. V roce 2009 jsme vyzkoušeli úplně nový ovocný nápoj na bázi piva s ovocnou příchutí švestky. Ohlasy byly takové, že do roka přibyla višeň,“ říká Zdeněk Mikulášek.
Další jevem, který se rozšiřuje v českých restauracích, hospodách a pivnicích, je pivo z tanků. Z někdejších dvanácti „tankových“ hospod fungujících v České republice na začátku roku 1996 se jejich počet během 15 let zvýšil zhruba šedesátkrát. Dnes je u nás odhadem více než 700 tankových restaurací všech pivovarů a na prodejích čepovaného piva se podílejí asi jednou desetinou. Přibližně v 70 procentech z nich se čepují značky Plzeňského Prazdroje. „Tankovny vnímáme v Prazdroji hlavně jako způsob, při němž pivaři dostávají do půllitrů maximálně čerstvé pivo, v té nejlepší kondici. Proto tankovny vznikají v hospodách, které dlouhodobě vykazují dokonalou péči o sudové pivo a mají dostatečnou výtoč – většinou nejde o vznik zcela nových pivnic,“ dodává Jiří Mareček.
V posledních letech se také výrazně zvyšuje konzumace nealkoholického piva. V této oblasti však mají pivovary stále velký potenciál. Konzumenti piva totiž nepovažují za samozřejmost, že si například v době, kdy musí řídit, dají nealkoholické pivo a jako „náhradní“ nápoj volí něco jiného. Potvrzují to i statistiky Centra pro výzkum veřejného mínění. „I přes objektivně rostoucí spotřebu v posledních pěti letech se vnímání nealkoholického piva nijak dramaticky neproměnilo, a stále tedy platí, že nealkoholické pivo samozřejmou náhradou piva běžného pro české obyvatelstvo není. V situaci, kdy si normální pivo dát nemůže, automaticky zvolí pivo nealkoholické přibližně polovina mužů, mezi ženami by tak učinila dokonce méně než třetina,“ říká Jiří Vinopal, vedoucí CVVM.
Inovuje se ale také v oblasti balení. Například PET lahev byla ještě před dvěma lety zcela marginální, dnes má prodejní podíl kolem pěti procent. V tomto ohledu zabodovala značka Zlatopramen (patří do stáje Heinekenu), která přišla na trh s 1,5litrovou PET lahví svého piva. Ostatní pivovary ale nezůstávají pozadu a do stáčecích linek „do plastu“ investují významné prostředky. Lidé pivo v plastových lahvích využívají především v letních měsících, protože si ho snadno můžou vzít na výlet nebo dopravit na grilování na zahradě. A v příštím roce se dá očekávat další nárůst.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 12. 2011 6:38, karelS
Omezil jsem pití piva ne kvůli ceně nebo spotřební dani, ale kvůli chrlení tzv. europiva z velkých pivovarů, které zratily díky moudřejším zahraničním majitelům svou osobitost. Chlemtat takové pivo mi nic nedává.
Klidně to dávejte do PET lahví nebo do igeliťáku,přeju hodně štěstí. A co polský Plzeňský prazdroj? Dík, ne. Nechce se mi vybírat to nejméně špatné, chci pít pivo dobré. Ještě že tu existují malé pivovary, už jsem si chtěl pivo začít vařit sám.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.