Lidl – moje láska

A k tomu ještě: zimní dekové rukavice, meteostanici, prostěradlo, peřinu, flísovou soupravu, kombinačky, ručníky a jogamatku. Věšák na dveře.

Z Lidlu máme doma všechno. Ne, že bych to kdy plánovala nebo si to přála. Stalo se. A nějak mi přitom nevadí všechny ty aféry, o kterých ve svém nedávném článku pro Peníze.cz psala Petra Dlouhá.

Pasti, pasti, pastičky

Ten věšák na dveře mají ještě v nejmenovaném nábytkářském velkokrámě. Mám tam namířeno už půl roku – ale bez auta? V nejbližším katalogu od Lidlu je naštěstí znova. A tak nikam nemusím. Je to skvělé udělátko a od začátku lituji, že jich nemám víc. Prostěradla mají taky. Musím je dokola prát, jak jich máme málo. Mohla bych si tentokrát přivstat, aby na mě ještě zbylo (důchodkyně je rozeberou, jen se zapráší – v sedm patnáct je kolikrát pozdě!). S ranními rituály mám problém. Tohle mě nakopne a přes den toho potom víc stihnu. Navíc, když už tam v pondělí budu, vezmu si i brokolici. V reklamě říkali, že má víc vitamínu C než citron. Za tu cenu… no nekup to. Brokolicový krém jsem nedělala, už ani nepamatuju. A třešnička na dortu? Když milému k snídani přinesu čerstvé pečivo, mám zaděláno na týden snů.

Proč tento článek?

Nejčtenější článek na Peníze.cz za uplynulý měsíc? Proč Češi milují své tyrany a nakupují v Lidlu? od Petry Dlouhé.

Třikrát za sebou se stal Lidl Obchodníkem roku. Přitom se při svém nástupu do Česka uvedl aférou s kácením stromů kolem nově vznikajících obchodů – aby byly pěkně vidět reklamní poutače. Tím ovšem aféry nekončily.

Jak podotýkali naši čtenáři v debatě pod článkem, na každý řetězec by se – a nedalo by to moc práce – našlo něco podobného. Jistě, ale ne každý řetězec získá třikrát za sebou podobné ocenění, jako je Obchodník roku.

Je však dobré vidět věci z více úhlů...

Hledám ve svém plánu slabinu. Jak to, že vše tak zapadá? Lidl je přece zlý. Není možné, aby mi to s ním až doteď takhle vycházelo – aby má systematická mysl našla tolik radosti v nabízených možnostech a všechny mé spotřebitelské touhy byly uspokojeny. Lidl týrá lesy i zaměstnance! Může snad zákazníkům nastavovat tolik jinou tvář? Hledám aspoň výčitku ve svém nitru… stín lítosti nad vším špatným, co jiní kvůli Lidlu vytrpěli. Ale není tam. Zachráním snad strom, když si upřu jeden dveřní věšák? Vyřeším snad osobní finanční krizi paní pokladní, když si mixér koupím o dům dál? Naopak. Lidl beze mě zkrachuje a paní pokladní ztratí práci úplně.

Jsem psycholožka a před týdnem mě požádali, ať zkusím vysvětlit, či lépe řečeno uhádnout, proč je Lidl už potřetí obchodníkem roku. Došlo mi, že jsem v tom po uši. Ale nebylo těžké přijít na to proč.

Ani málo, ani moc

Jednoduché experimenty prokázaly, že si zákazníci spíše vyberou z nabídky několika typů produktů stejného druhu než ze záplavy možností. Když jim dáte ochutnat šest příchutí marmelády, ve finále si skleničku koupí víc lidí, než když budou muset zvažovat dvacet čtyři možností. To je ostatně také důvod, proč se v hypermarketu většina z nás utopí na dvě hodiny. Lidl tento princip plně respektuje – a dobře dělá. Místo abych byla paralyzovaná obřím regálem osmi set šedesáti sýrů, dívám se tu na dva eidamy a tři mozarelly. Vyberu si – a běžím dál.

Co se týká potravin, pod jednou střechou najdete vše, co potřebujete, a přitom tam toho není příliš. Člověk se ve čtyřech uličkách rychle a snadno zorientuje a při druhé návštěvě už dobře ví, kde co hledat. Nákup jídla je tu příjemná nuda, která mě cestou nezdržuje. Chraň vás nebe, abyste mi začali pod nohy strkat kindervajca jako v jiných prodejnách! Na kvalitu zboží si přitom (ve srovnání s konkurencí) nelze stěžovat. Některé „lidlí“ potraviny u nás nemají obdobu. Zdejší suchoučká šunka ze mě udělala závislou. Jinou už jíst nemůžu. A poněvadž nejsem bio, je mi jedno, kde ji berou a jak moc je umělá.

Kdo vyskočí z dortu?

Mohlo by to vypadat, že klíčem k úspěchu (k mému srdci!) je jednoduchost a předvídatelnost – rovné uličky, snadné volby, dobře známý sortiment. Lidl ale dokáže uspokojit i mou potřebu překvapení. Interval, ve kterém vycházejí letáky s akční nabídkou, mám pod kůží. První stranu s národními jídly letmo prohlídnu a už se pídím po jádru pudla: co pro mě Lidl vymyslel tentokrát? Jsem žhavá, jako když Pavlovovu psu rozsvítí. A jsem připravená kupovat.

Ve středních uličkách vzadu leží totiž každé čtyři dny jiný poklad. Prodávají se zde série věcí, které k sobě ladí a reagují na aktuální potřeby lidu českého. Vezměme si příchod jara. Co takový běžný zahrádkář? Měl by každou chvíli pro nové rukavice, nůžky nebo vertikutátor kamsi za město – ale nestihne ho to ještě ani napadnout, když Lidl koncem února nabídne toto všechno na sedmi metrech čtverečních. No nekup to! Stejně bys to koupil, jen bys ještě musel startovat stodvácu a trvalo by to dlouhé hodiny. Ještě údernější byla těsně po Vánocích nabídka sportovních potřeb (pro domněle zakulacené). Pro tričko bych jinak musela do obchodu se sportovními oděvy, pro jogamatku do obchodu s posilovacími stroji a pro bandáže do lékárny. Tady bylo vše na jednom místě – ve správnou dobu.

Teď, nebo nikdy, tady, nebo nikde

Nabídka ke všemu trvá jenom do vyprodání zásob. Díky tomu dobře víme, že se musíme rozhodnout rychle – jinak nám soused motorovou pilu vyfoukne. A to bychom přece nechtěli. Když jsem navíc devět minut po ranní otvíračce bojovala o poslední kusy pánské flísové soupravy, jakou si přítel přál, věděla jsem, za co válčím. Nikde jinde v republice tento artikl neshledávají potřebným. Zkrátka a dobře ji neseženete – ne jinde než tady. Stejně tak elektrickou dečku – ale s límcem na krční páteř a gumičkou kolem pasu.

Může se nám tedy stát, že první přijde nabídka a až potom vznikne poptávka. Začneme tou šikovnou věcičku chtít až poté, co ji vidíme na pultu – a rychle ji taky koupíme, abychom to stihli (vsadím se, že moji flísovku si koupili i maníci, co dříve nevěděli, že něco takového existuje). Nicméně většinou jsou to užitečné věci, které si dodatečně nevyčítáme. Nepořídili jsme přece kabelku za deset tisíc! Je to pánev za tři stovky, jejíž kvalita je často srovnatelná se značkovými výrobky dražšími třeba o třetinu.

Tečka

Co je tedy Lidl? Pro mě je to západní diskont s dobrými potravinami, který se nesnaží zákazníkovi strkat regály pod nohy a zdržovat pravidelnou reorganizací prostoru. Navíc víte, že tam dvakrát týdně najdete hezky kompaktní sadičku předmětů, které sednou vaší aktuální potřebě, a pokud ne, alespoň se zamyslíte, jestli to přece jen nepotřebujete – protože to tam už zítra nebude, a tak je třeba s rozhodnutím neotálet.

Že je to celé jedna velká reklama? Ještě aby ne. Lidl je obchodníkem roku zřejmě proto, že jeho dokonalá strategie si získala nejen mě.

Autorka vede poradnu na www.psychologie.cz