Napadlo by vás, že si můžete vytisknout pojízdné šlapací kolo nebo hrad z písku? Tyhle dvě mety technologie „trojrozměrného tisku“ padly v posledních týdnech – a inženýři si brousí zuby na obyvatelný dům.
Co že to ten trojrozměrný tisk je? Tak jako vaše domácí inkoustovka stříká na papír malé kapičky inkoustu a ven z ní nakonec vyleze fotografie nebo stránka s textem, 3D tiskárny podobně vrství tuhnoucí materiály – od umělých hmot přes kovy až po čokoládovou polevu. Stačí jim z počítače zadat, co vytisknout, jak a čím. Zatím s touhle technologií pracují hlavně designéři, radující se z rychle vytvořených funkčních prototypů věcí, které se snaží navrhnout.
A proč vám to říkám? Protože cena trojrozměrných tiskáren padá dolů, k řádu tisícovek dolarů, tedy desítek tisíc korun. I když to nevypadá, že ji budete mít za pár let doma vedle inkoustovky, dost možná si ji budete moci pronajmout v copycentru na rohu. A pro spotřebitele i společnost to může znamenat zajímavé změny.
Už jste si asi zvykli na to, že řada počítačových aplikací má svou „alternativu zdarma“. Místo Microsoft Office si můžete stáhnout OpenOffice, místo Photoshopu třeba Gimp – nebývá to sice ono, ale většině uživatelů alternativy postačí.
A teď si představte, že si můžete zdarma stáhnout stále víc věcí k vytištění – držák na telefon do auta, frťana i dětské boty. Dostupný je také „zdrojový kód“ některých 3D tiskáren. Slovy fascinujícího reklamního sloganu: „Pokud máte RepRap, můžete si vytisknout spoustu užitečných věcí. A taky další RepRap pro kamaráda.“
Spotřebitel by měl mít z rozšíření 3D tisku teoreticky jasné výhody: z řetězce „design – surovina – továrna – velkoobchod – maloobchod“ by u mnoha produktů, hlavně plastových pomůcek do domácnosti, odpadl minimálně jeden článek. To by snížilo cenu i ekologickou stopu.
V praxi to tak ale není a v dohledné době nebude. Jakpakto? Plastový prášek do tiskárny je stále drahý, stěží jej seženete pod tisícikorunu za kilo. Ovládání tiskáren je složité. Navíc se loudají: aby se onomu copycentru investice vrátila, muselo by si teď říct o pár stovek za hodinu, během které ale tiskárna vyprodukuje jen několik málo desítek kubických centimetrů. K levnějším a rychlejším systémům čeká vývojáře ještě dlouhá cesta (a spousta vytištěných prototypů). Takže – v čem jsou ty závratné změny pro spotřebitele?
Trojrozměrný skener dokáže přesně zaměřit libovolný objekt (zmenšenina chrliče vlevo), počítač vytvoří jeho model (na monitoru) a trojrozměrná tiskárna ho věrně replikuje. Obrázek publikovaný pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported. Autor: ALoopingIcon.
Fyzické výrobky se dlouho vyráběly ručně jako unikátní kusy, byly ale šíleně drahé. Pak přišla sériová výroba a radikální zlevnění zboží, jenže to tím zas ztratilo svoji duši. 3D tisk už dnes umožňuje relativně levně vyrábět po jednotlivých kusech unikátní výrobky – nemusíte přeštelovávat stroje, stačí v počítači upravit pár věcí tak, jako když vám ve fotolabu tisknou na hrnek fotku z dovolené. První pokusy s personalizovanými výrobky vypadají fantasticky. Účastníci letošní portugalské technologické konference TEI byli zachyceni do originální plastiky – stačilo při tom postát před obyčejnou herní konzolí Kinect, která dovede snímat prostor před sebou. Na webu Shapeways si zase můžete objednat některý z drobných dárků navržených ostatními uživateli. Nebo také svůj vlastní návrh prstýnku či krytu na telefon, vybrat si materiál a těšit se, že vám „výtisk“ za pár týdnů přistane v poště (expedují i do Česka).
Představte si, kam to může vést – klidně k manžetovým knoflíčkům vymodelovaným podle 3D snímků dětí nebo – v tuzemském případě – k celým rodinám zvěčněným v plastické podobě zahradních trpaslíků.
Nemusíme samozřejmě zůstávat u blbin, které nemají jinou funkci, než vyloudit hlasité „vau“. Kolikrát už jste museli nějakou věc vyhodit jen proto, že se v ní porouchala jediná součástka, která se už před lety přestala vyrábět? Stačilo by si při tom stáhnout a vytisknout kopii vytvořenou dalšími nadšenci a vesele přístroj používat dál. Dobrá zpráva pro rodinné rozpočty, špatná pro výrobce produktů nastavených na životnost jen o krátko přesahující dvouletou záruku.
Tím se ale dostáváme k problematickým otázkám, na které nám odpoví až příští roky. Prvním je samozřejmě ochrana duševního vlastnictví. Před pár týdny jsme si tu řekli, k jakým absurditám vede vydavatelská lobby u hudby a filmů. Výrobci techniky by samozřejmě taky neměli radost, kdyby si někdo pro náhradní součástky místo do jejich drahého servisu chodil do nejbližšího copycentra – a dá se čekat, že by se ozvali o svá práva.
Radost z technologie 3D tisku nemůže mít ani Česká obchodní inspekce a další úřady ochraňující spotřebitele. Roky se piplají s bezpečnostními normami: „Franto, dáme tam osm, nebo devět milimetrů fóra?“ – „Radši rovnou deset.“. Pak si někdo vytiskne naprosto blbě navrženou, ale zato originální a levnou přilbu na kolo, flašku pro kojence nebo kouli na řadicí páku. Můžeme tedy čekat nový závod úředníků s technologickým vývojem – a snad i další hvězdičky televizního zpravodajství předvádějící, jak snadno si můžou děti vytisknout funkční flusbrok a vystřelit si oko („a trvalo jim to jen tři dny!“).
Podobnou morální paniku už způsobil (a stále způsobuje) internet, se kterým ostatně 3D tisk snese srovnání – slibuje totiž další podobnou změnu v našem přemýšlení nejen o technice, ale taky o práci, o věcech, a samozřejmě o penězích.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
