Plat budeme pobírat tehdy, pokud budeme odměňováni z veřejných prostředků, tedy například jako zaměstnanci státní správy, samosprávy, státních fondů nebo jako učitelé. Rozhodování mezi mzdou a platem nám potom usnadní skutečnost, že obě formy odměny mají některé shodné rysy. Plat je taky (pravda většinou) odměnou za vykonanou práci, což tedy znamená, že je splatný až po vykonání této práce, sjednán ale musí být už před jejím započetím. I pro plat platí, že za tutéž práci by měli různí lidé dostávat stejné ohodnocení; nesmí být také nižší než minimální nebo zaručená mzda. V den nástupu do práce je zaměstnavatel povinen předat zaměstnanci platový výměr.
Zatímco mzdu si můžete se zaměstnavatelem sjednat v téměř libovolné výši, u platu se musí zaměstnavatel řídit některými právními předpisy navíc.
Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy (těch je celkem šestnáct) podle nejnáročnějších úkolů, které bude zaměstnanec vykonávat v rámci práce, kterou má sjednanou ve smlouvě. Vedoucí zaměstnanec pak bude zařazen do platové třídy podle nejnáročnějších úkolů, které řídí nebo sám vykonává. V rámci platové třídy je pak zaměstnanec zařazen do platového stupně, a to především na základě dosažené praxe. Zaměstnanci pak přísluší platový tarif podle platového stupně v rámci platové třídy.
U zaměstnanců zařazených do třinácté a vyšší platové třídy může zaměstnavatel přistoupit ke sjednání takzvaného smluvního platu. Smluvní plat je pevná měsíční částka, v níž jsou zohledněna všechna kritéria, podle kterých by zaměstnavatel jinak zaměstnanci určoval složky jeho platu (platová třída, příplatky k platu atd.). Na tyto složky nemá pak zaměstnanec vedle smluvního platu nárok s výjimkou odměny a cílové odměny.
Minule jsme mluvili o příplatcích ke mzdě a existují i příplatky k platu. Některé jsou stejné, jako byly v případě mzdy. Zaměstnanci přísluší za hodinu práce v noci příplatek k platu ve výši dvaceti procent průměrného hodinového výdělku (v případě mzdy to bylo nejméně deset procent). Za práci v sobotu a v neděli je to 25 procent průměrného hodinového výdělku (u mzdy to bylo nejméně deset procent). Za hodinu práce přesčas činí příplatek dvacet pět procent průměrného hodinového výdělku, a pokud byla práce přesčas konána v den nepřetržitého odpočinku v týdnu, pak činí příplatek dokonce padesát procent (u mzdy to bylo dvacet pět procent). Za práci ve ztíženém pracovním prostředí pak příplatek činí alespoň pět procent základní sazby minimální mzdy (v případě zaměstnanců odměňovaných mzdou to bylo deset procent).
V případě platu se však můžeme těšit na daleko větší množství možných příplatků, než tomu bylo v případě mzdy. První příplatek, který zná patrně každý (alespoň z doslechu) je příplatek za vedení. Příplatek za vedení náleží nejen vedoucím zaměstnancům (definici obsahuje § 11 zákoníku práce), ale za určitých okolností může náležet i osobám zastupujícím vedoucího zaměstnance nebo dokonce zaměstnancům, kteří mohou pouze vydávat závazné pokyny a organizovat, kontrolovat nebo řídit práci jiných zaměstnanců. Příplatek za vedení se určí metodou uvedenou v § 124 odst. 3 zákoníku práce, jeho výše se odvíjí v zásadě od stupně řízení a náročnosti řídící práce.
Zvláštní příplatek přísluší těm zaměstnancům, kteří pracují v podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života nebo zdraví nebo obtížnými pracovními režimy. Výši příplatku a podmínky pro jeho poskytnutí stanoví vláda nařízením.
Osobní příplatek pak může dostat ten zaměstnanec, který dlouhodobě dosahuje dobrých pracovních výsledků a plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. V tomto případě dosahuje příplatek až padesáti procent platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě. Pokud je však zaměstnanec dokonce všeobecně uznávaným odborníkem, může tento příplatek dosáhnout až sta procent.
Příplatek za rozdělenou směnu ve výši třiceti procent průměrného hodinového výdělku přísluší pak tomu zaměstnanci, jehož směna je rozdělena na dvě nebo víc částí. Rozdělenou směnou se myslí taková směna, ve které je práce přerušena souvisle na dvě hodiny nebo na stejnou dobu v souhrnu všech přerušení.
Zákoník práce pak hovoří o dvou druzích odměn, které mohou dostat zaměstnanci, kteří pobírají plat. Odměna může být obecně přiznána za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu – vágní formulace tady přímo trkne. Daleko lepší je postavení zaměstnance u takzvané cílové odměny. Jak už název napovídá, je vyplacení této odměny závislé na tom, zda byla splněna hodnotitelná a měřitelná kritéria určená zaměstnavatelem zaměstnanci před započetím zadaného náročného úkolu. Pokud by však pracovní poměr skončil před splněním zadaného úkolu, cílová odměna zaměstnanci nepřísluší.
Rovněž zaměstnancům, kteří jsou odměňováni platem, přísluší náhrada platu v případě, kdy na jejich normální pracovní den připadá svátek. Pokud zaměstnanec ve svátek pracuje, má nárok na náhradní volno nebo na příplatek ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu vykonané práce ve svátek.
Mzda nebo plat nejsou to jediné, na co se lze v práci těšit. Mnoho zaměstnanců zajímají ještě takzvané náhrady. O těch bude řeč příště.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
