I čert ve Werichově pohádce Až opadá listí z dubu přece říká: „Ni kuře zadarmo nehrabe, pane Čupero.“ Pokud už jsme se tedy s potenciálním zaměstnavatelem domluvili na náplni práce v pracovním poměru, místě výkonu práce a dalších nezbytnostech, o kterých jste se mohli dočíst v díle Pracovní poměr na dobu určitou a na dobu neurčitou, nastává vhodná chvíle říci si, co za to.
Možnost dohodnout se se zaměstnavatelem, jak budeme za svou práci odměňováni, máme především v soukromé sféře, kde za svou práci dostáváme mzdu. Pokud zamíříme do „státní sféry“, budeme pobírat plat. V případě platu je zaměstnavatel limitován ustanoveními zákona, která mu přesně říkají, jakým způsobem může plat určit. Mzda tedy není to samé co plat. V dnešním díle se podíváme na mzdu a plat si necháme do dílu příštího.
Mzda je v první řadě odměnou za práci. To tedy znamená, že je splatná až poté, co je práce vykonána, musí být ovšem sjednána ještě před jejím započetím. Mzdu je možno určit v pracovní smlouvě, vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo může být určena mzdovým výměrem. Zaměstnavatel vydá zaměstnanci mzdový výměr nejpozději v den nástupu do práce, a to písemně. Ze mzdového výměru se pak zaměstnanec musí dozvědět, jakým způsobem bude jeho práce odměňována a rovněž kde a jak si může svou výplatu vyzvednout (pokud tyto údaje už neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis).
I když je možno se na mzdě domluvit, zaměstnavatel je v tomto případě usměrňován několika ustanoveními zákoníku práce. Prvním z nich je § 110, ve kterém se říká, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda (plat, nebo odměna z dohody). Zda se jedná o stejnou práci nebo o práci stejné hodnoty, se pak posoudí s přihlédnutím ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, pracovním podmínkám, pracovní výkonnosti a pracovním výsledkům (zákoník práce tyto pojmy pak dále rozvádí). Důležité ovšem je, že se poměřuje odměna za stejnou práci pouze v rámci jednoho zaměstnavatele, bez ohledu na to, zda je odměna za práci vyplácena ve formě mzdy, platu nebo odměny z dohody. Jestli ve vedlejší fabrice berou víc, už tedy nehraje roli.
Zákoník práce zaměstnavatele dále krotí pomocí minimální a zaručené mzdy. Minimální mzda je stanovena pro zaměstnavatele, u nichž je mzda zaměstnanců sjednána v kolektivní smlouvě. Výši minimální mzdy stanoví vláda nařízením, zpravidla k začátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a cen. Základní sazba minimální mzdy pak činí v současnosti nejméně 8500 Kč za měsíc nebo 50,60 Kč za hodinu. Zaměstnanec má nárok alespoň na minimální mzdu, přičemž se neberou v úvahu příplatky za práci v sobotu a v neděli, ve svátek, v noci a ve ztíženém pracovním prostředí. Stejně tak se nepřihlíží ke mzdě vyplacené za práci přesčas. Pokud mzda zaměstnance nedosáhne minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci rozdíl doplatit.
Zaručená mzda je pak určena pro zaměstnavatele, u nichž není mzda zaměstnanců sjednána v kolektivní smlouvě. I zaručenou mzdu stanoví vláda nařízením. Zaručená mzda nesmí být nižší než mzda minimální. Zaměstnanci, který nedosáhl na zaručenou mzdu, přísluší rovněž doplatek.
Ve svém rozsudku 21 Cdo 810/2010 Nejvyšší soud nejdříve připomněl, že mzda musí dosahovat alespoň výše minimální mzdy. V dalším je však možné, aby si zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodli podle své úvahy mzdu „jako mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, jako mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů, hospodářských výsledků zaměstnavatele nebo jiných hledisek, jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků, odměn apod.; uvedené způsoby samozřejmě lze i kombinovat“.
Určitá část mzdy pak může být stanovena tak, aby měla motivační charakter. Pak může dojít ke dvěma případům. V prvním z nich mohou být podmínky pro přiznání této motivační složky stanoveny obecně formulovaným příslibem a závisí jen na zaměstnavateli, zda dojde k závěru, že byly tyto podmínky naplněny (slovní spojení jako „dlouhodobě nadprůměrné pracovní výsledky“ atd.). V druhém případě jsou pak podmínky vyjádřeny pomocí objektivně měřitelných kritérií. Nárok na motivační složku mzdy potom vzniká automaticky, pokud jsou tato kritéria splněna (prodeje dosáhly za měsíc určitých hodnot, výroba stoupla o stanovená procenta atd.) a rozhodnutí zaměstnavatele má jen deklaratorní charakter. Ovšem i zde je třeba dávat pozor, protože kritéria mohou být sice objektivně měřitelná, nemusejí být ale zaměstnancem nutně ovlivnitelná. Pokud tedy bude např. stanoveno, že zaměstnanci přísluší určitý podíl ze zaplacené ceny prodaného výrobku, pak vznikne nárok až v okamžiku, kdy bude cena skutečně zaplacena, i když na zaplacení ceny má zaměstnanec už jen malý nebo žádný vliv. Z tohoto rozsudku si lze odnést ponaučení v tom smyslu, že pokud je část naší mzdy stanovena motivační složkou, pak je třeba, aby kritéria byla jednak objektivně měřitelná, za druhé pak abychom jejich splnění mohli až do konce ovlivnit.
K motivační složce mzdy se vztahuje ještě jeden rozsudek NS a to rozsudek ve věci 21 Cdo 3185/2010. Zaměstnavatel podle tohoto rozsudku není povinen pravidelně písemně informovat zaměstnance po skončení pracovního poměru o tom, zda byly splněny dodatečně podmínky na motivační složku mzdy (např. zda došlo opožděně přeci jen k zaplacení kupní ceny).
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Zaměstnanec, který pracuje přesčas, má nárok na náhradní volno nebo na mzdu za tuto dobu společně s příplatkem ve výši nejméně 25 procent průměrného výdělku. Náhradní volno pak musí být poskytnuto zaměstnanci do tří měsíců. Pokud však byla naše mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, máme smůlu, protože v tom případě nám nárok na náhradní volno ani na zaplacení práce přesčas nevzniká!
Obdobně je to s prací ve svátek. Zaměstnanec, který pracuje ve svátek, má nárok jak na dosaženou mzdu, tak na náhradní volno, v průběhu kterého mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnanec a zaměstnavatel se však mohou dohodnout, že zaměstnanci bude za práci ve svátek vyplacen namísto toho příplatek ve výši průměrného výdělku. Dobrá zpráva je, že pokud připadne svátek na den, ve kterém obvykle pracujeme, přísluší nám náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
V sobotu a v neděli se do práce taky nikomu příliš nechce. Zákoník práce na tom pak moc nezmění, když zaměstnanci dává nárok na příplatek ve výši nejméně desíti procent průměrného výdělku.
Za práci v noci zaměstnanci přísluší příplatek ve výši nejméně deset procent průměrného výdělku.
Příplatek dostaneme rovněž za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ten ale činí nejméně 10 procent základní sazby minimální mzdy.
Na problémy spojené se splatností mzdy si možná vzpomínáte z dílu tohoto seriálu Tak tady už mě nikdo neuvidí, končíme v práci. Mzda je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo její složku (třeba i tu motivační). Pokud je mzda určena hodinově, přísluší zaměstnanci mzda i za zlomky hodin, které odpracoval. Pokud je mzda splatná v době, kdy má zaměstnanec dovolenou, je zaměstnavatel povinen zaplatit mu mzdu (nebo alespoň přiměřenou zálohu na mzdu) před nástupem na dovolenou. Obdobně je zaměstnavatel povinen zaplatit zaměstnanci mzdu (nebo přiměřenou zálohu na mzdu) při skončení pracovního poměru v den skončení pracovního poměru, avšak pouze pokud o to zaměstnanec požádá.
Mzda se vyplácí v zákonných penězích a zaokrouhluje se na celé koruny směrem nahoru. Část mzdy může však zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance vyplatit i naturálně. Vždy však musí v penězích vyplatit alespoň minimální mzdu nebo zaručenou mzdu. Naturální plnění pak může být poskytnuto pouze v rozsahu přiměřeném potřebám zaměstnance, a to ve zboží, službách, pracích nebo výkonech. Nelze však vyplácet mzdu v lihovinách, tabákových výrobcích nebo návykových látkách. Takovému pytli brambor už tedy nestojí nic v cestě, na rozdíl od bitcoinu, který do žádné z výše uvedených kategorií nespadá. Po posledních událostech s Mt. Gox to už ale bude trápit zase o něco méně lidí.
Zaměstnavatel je povinen při měsíčním vyúčtování mzdy vydat zaměstnanci doklad o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Pokud o to zaměstnanec požádá, je zaměstnavatel povinen předložit zaměstnanci doklady, na jejichž základě mzdu vypočetl.
Chtěli byste namísto mzdy dostávat plat? Tak s rozhodnutím si raději počkejte do příštího dílu.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
