Výpočet čisté mzdy 2012
Ještě doporučujeme:
Zaměstnanecké benefity. O kolik vás připraví?
Ne, titulek je v pořádku. Příspěvky zaměstnavatele vážně nejsou vždycky k dobrému. Finanční terorista dokáže dobré úmysly proměnit obratem ruky ve zbraň hromadného ničení úspor. Držte se, další příběh přímo z terénu je tu. A tentokrát jde o miliony.
Před třemi roky vlétli do našich kanceláří dva vysocí, dobře oblečení pánové, pod paží oranžové desky ING pojišťovny. Bez pozdravu na mě vypálili otázku: „Kde tady máte ředitele? Jdeme mu nabídnout zaměstnanecké benefity!“
Ti lidé si vůbec nedělali hlavu, že nemají domluvenou schůzku. Ani si neuvědomovali, kam přišli. Tedy do finančněporadenské firmy, která pod tyrkysovým logem se sloganem Finanční poradenství jinak prodává, pokud je to pro klienty výhodné, i jejich pojištění. Na otázku, zda vědí, že jsme obchodní partneři, se jen udiveně zeptali: „Vy už naše zaměstnanecké benefity využíváte?“ Zadržel jsem ještě na chvíli smích a doprovodil je zpátky k výtahu.
Jdou po vašich penězích
Tohle setkání ještě k smíchu bylo, takoví hromdopolice se ostatně najdou v každé firmě. Jenže jiná setkání taková zdaleka nejsou. Představa, že takhle bezmyšlenkovitě se sjednávají příspěvky na životní pojištění či penzijní připojištění, je děsivá. Už u středně velké firmy jdou totiž roční příspěvky do statisíců. A nejsou to ledajaké peníze. Jakožto mzdové náklady jsou to peníze de facto patřící zaměstnancům.
Ačkoli finančním poradenstvím se živím už pěknou řádku let, musím se k něčemu přiznat: v oblasti účetnictví jsem úplný laik, i když jsem z něj maturoval. Mysleli jste, že dobrý finanční poradce musí být i dobrým účetním? Omyl! A neplatí to ani naopak. Účetní rozumějí své práci na stranách „má dáti“ a „dal“, vědí, co dát do nákladů a co odepsat. Srovnání výhodnosti finančních produktů je však pro většinu z nich španělská vesnice.
Proto ani dobrý účetní kolikrát nedokáže zabránit finanční katastrofě, kterou svou návštěvou způsobí jeden drzý a bezpáteřní dealer. Ukážu vám nedávný příklad z praxe, příklad, jak to opravdu nemá vypadat.
Pekelný příklad ze života
Firma z východních Čech má padesát stálých zaměstnanců. Průměrný hrubý plat se pohybuje okolo 23 tisíc. Protože se firmě v roce 2009 velmi dařilo, rozhodla se poděkovat zaměstnancům, přidat jim dva tisíce. Samozřejmě počítá i s tím, že tak obnoví jejich motivaci a zvýší loajalitu.
Paní účetní vypočítává, že aby mohli zaměstnancům přidat dva tisíce hrubého, musí z té sumy odvést ještě sociální a zdravotní pojištění. To samé musí udělat zaměstnanec a navíc odvést zálohu na daň. Takže by firma vydala Kč 2 680, aby zaměstnanec obdržel 1 378 korun čistá ruka.
Naštěstí stát velice podporuje spoření do životního pojištění a penzijního připojištění. V připravované daňové reformě navíc tuto výhodu neplánuje škrtnout, nýbrž posílit. Pro zaměstnavatele se tu nabízí cesta, jak zaměstnanci přidat, aniž by musel odvádět státu horentní sumy. A pro zaměstnance to pořád bude příjemná a motivující finanční odměna, byť si na ni nebude moci sáhnout okamžitě.
Naše firma se vcelku přirozeně rozhodla potěšit své zaměstnance příspěvkem na státem podporovaný finanční produkt. Čert ovšem nikdy nespí a peklo doručilo přes pár známostí zástupce pojišťovny. Ten při krátké prezentaci poukázal na správnost rozhodnutí přispívat zaměstnancům na pojištění. Každý rok firma oproti přímému zvýšení mzdy ušetří 408 tisíc. Ovšem nejen to, pokud si vyberou právě teď a právě tuto pojišťovnu, a navíc přimějí zaměstnance k tomu, že sami budou přispívat dalších 500 korun měsíčně, dostane firma odměny ve výši 13 procent z celkového zaplaceného pojistného za první rok, osm procent za druhý a třetí rok a tři procenta za každý další rok. To firmě vrátí jen za první tři roky dalších 435 tisíc. Dámy a pánové, tak to se vyplatí!
Skandální matematika: 60 tisíc rovná se nula!
Ředitel jásá, účetní nechápe, ale také jásá, pojišťovák jásá ze všech nejhlasitěji, zaměstnanec jásá, ale bohužel ne dlouho.
Není to totiž řecká firma. Zde platí, že to někdo zaplatí. Uděláme rychlou rekapitulaci:
- Firma je spokojena – přidala efektivně zaměstnancům, a ještě navíc dostává odměny od pojišťovny
- Pojišťovna je spokojena – určitě by se do obchodu nevrhla, pokud by se jí nevyplatil
- Pojišťovák je spokojen – uzavřel veliký obchod, provize v řádu stovek tisíc ho nemine
- Zaměstnanci – ano, ach ti zaměstnanci...
Ačkoli celý obchod nesl honosný název zaměstnanecké benefity, jsou to právě zaměstnanci, kdo spláče nad výdělkem. Oni totiž, aby mohli získat dva tisíce navíc, museli vytasit pět set korun ze svého. A jak dobře známo, pojištění není a nikdy nebude „takové lepší spoření“. Zvláště když se z něj musí zaplatit vysoká provize, každoroční bonusy pro firmu, a ještě musí být ziskové pro pojišťovnu. Není tedy překvapení, že po dvou letech „spoření“ – to do něj firma spolu se zaměstnancem vložili už 60 tisíc – mají zaměstnanci na svém „spořicím pojištění“ k dispozici částku nula korun českých. A teprve nyní se s každým dalším vkladem hodnota líně odlepuje ode dna. Tak se zaměstnanci stali nedobrovolnými (a nevědomými) sponzory celého obchodu. Ten zaměstnanec, který by řekl, že se radši spokojí s tisícovkou čistého, by měl dneska o 36 tisíc víc.
Tento příklad ukazuje, jakým způsobem se dá z dobrého úmyslu zaměstnavatele a státem podporovaného způsobu spoření v rukou zločince udělat zbraň hromadného ničení úspor.
Rozhodně netvrdím, že životní pojištění je ve všech případech špatným řešením zaměstnaneckých benefitů. V příštím článku ostatně ukážu, jaké benefity se hodí v jaké situaci.
Autor je finanční poradce Partners For Life Planning
