České firmy: zbytečně přeautováno

Nejen podle názoru personalistů patří Česká republika (a celá střední Evropa) k místům s nejvyšší koncentrací služebních aut. V západní Evropě či USA firmy vůbec takové množství služebních vozů neposkytují. V těchto zemích má služební vozy pouze top management firmy a ti, kteří většinu či podstatnou část pracovní doby tráví v terénu. Služební auto pro někoho, kdo s ním ráno přijede do práce a večer s ním odjede domů, je nemyslitelné.
U nás je však možné najít podobná "služební" auta v řadě velkých (nejen českých společností). Důvod je prostý - služební auto bylo a je mnoha kandidáty a pracovníky na pozicích středního managementu považováno za samozřejmost a pokud firmy nechtějí zaostávat na trhu, musí se přizpůsobit. Původ tohoto středoevropského fenoménu leží podle Petra Žídka, senior konzultanta ze společnosti Synergie Recruitment, na počátku devadesátých let, kdy auto bylo pro řadu lidí symbolem statusu a pro firmy to byl nástroj, jak získávat pracovníky. Ač se pohled společnosti na auto změnil, kandidáti jsou na služební auta zvyklí a při změnách míst neradi slevují.

Někteří už kladou odpor

Změny mohou přijít dvěma cestami. Řada mezinárodních firem působících na našem trhu totiž ve všech zemích uplatňuje stejnou politiku v oblasti platových benefitů. A pokud ve většině zemí auto na některých pozicích neposkytují, pak je nechtějí dávat ani v České republice. Podle názoru Dity Závorové, division managera ze společnosti Robert Half International, si tak ale zhoršují svou pozici na trhu při vyhledávání kandidátů. Ze zkušenosti Renaty Součkové, konzultantky z firmy HILL International, ale vyplývá i jiný poznatek. Kandidát byl ochoten ustoupit ze svého požadavku na auto výměnou za vyšší plat. Důvod, proč firma nechtěla kandidátovi auto dát, byl prostý. Na všech ostatních trzích služební auto neposkytují a pokud by se například neměcký kolega dozvěděl, že v Čechách je se stejnou pozicí spojen vůz, mohl by ho chtít také.

Někdy se to může vyplatit

Trošku jiný náhled na problematiku aut má Jiří Vacek, ředitel lidských zdrojů v Nestlé ČR. Dát zaměstnanci auto je podle něj pro firmu daňově výhodnější, než mu připlatit tak, aby si ho mohl dovolit sám. Pokud by se měl dostavit tlak na změnu, přijde podle něj spíše ze strany státu, protože ten ztrácí významné částky na zdravotní a sociální pojištění. Co se týká vnitrofiremní politiky v Nestlé, pobočka je v rámci národního trhu nezávislá na podmínkách v ostatních pobočkách, odměňování a benefity pouze musí odpovídat situaci na pracovním trhu.
Pokud je tedy na podobné pozici auto běžné (k posouzení toho, co je běžné se používají platové průzkumy, například společnosti ze sektoru FMCG využívají většinou analýz Hays International), pak ho společnost kandidátům nabízí. Navíc jsou přesně definovány parametry takového vozidla a lidé na podobné úrovni tak mají úplně stejné typy aut se shodným vybavením (doladěno až do detailů jako je elektrické stahování oken apod.). Předchází se tak sporům typu "proč ten to má a já ne?" Pracovník na pozici středního managementu má podle Vacka většinou vozidlo v hodnotě okolo půl milionu korun. Podle Ivy Šubrtové, specialistky na personalistiku ze společnosti PriceWaterhouseCoopers, je navíc při volbě značky vozidla znát, že se přece jen více posouvá od benefitu do pozice pracovního nástroje. Zatímco dříve bývala služební auta většinou zahraničních značek, dnes dochází k posunu ke škodovkám.

Myslíte, že auto jako součást pracovní odměny u nás do budoucna přežije? Myslíte, že je správné, aby služební vůz měli i ti, kteří jej k práci vůbec nepotřebují? Podělte se o své názory s ostatními.

Více o tématu najdete v naší speciální příloze Platí vám dost?