Pojišťovny: není rating jako rating

Rating je komplexní a nezávislá analýza hodnoceného subjektu posuzující jeho schopnost a ochotu dostát včas a v plné míře svým závazkům. Nejprestižnější ratingové společnosti světa jsou Standard & Poor's (S&P) a agentura Moody's Investors Services, jmenujme ještě Demotech, Fitch IBCA nebo Duff & Phelps Credit Rating Company, Ward Financial Group nebo Weiss Ratings. Konečným výstupem takového mezinárodně srovnatelného hodnocení je ratingový stupeň (viz pravý sloupek), který charakterizuje schopnost podniku dostát svým závazkům.

(Ne)nutíme, (ne)žádáme…

Téměř polovina českých pojišťoven rating neuvádí, kromě tří společností (viz tabulku na konci článku) lze porovnávat pouze podle nevyžádaného ratingu. Jedná se o tzv. "public information" rating (ratingový stupeň nese označení "pi", např. BBB pi), který uděluje pouze agentura S&P. Náklady na takové nevyžádané hodnocení hradí ratingová agentura a vypracovává ho z vlastní vůle. Jak vyplývá z jeho názvu, je vytvořen na základě veřejně dostupných informací, a tudíž se stanoví pouze podle finančních ukazatelů. Jde zejména o výroční zprávy, zveřejňované finanční výkazy, popřípadě tiskové zprávy a další informace v médiích, nenese tedy hodnotu plnohodnotného ratingu – ratingu emitenta nebo ratingu finanční síly pojišťovny. "Jedná se pouze o vnější pohled ratingové agentury na hospodaření pojišťovny v rámci srovnání na relevantním trhu," říká Pavel Rudiš, senior analytik CRA Rating Agency, afilačního partnera Moody's Investors Service.
Vypracování takového ratingu slouží zejména jako marketingový nástroj ratingové agentury, jako prostředek prvního kontaktu s potencionálním klientem. Podle tiskového mluvčí Kooperativy Marka Vícha je to jen rychlejší a levnější varianta než plnohodnotný rating, vypovídací hodnota je však samozřejmě omezená.

Prezentace pi ratingem je podle Michaely Jandové, tiskové mluvčí Aviva životní pojišťovny, motivována obchodně-marketingovým hlediskem s cílem navodit pozitivní dojem a důvěru u konečného spotřebitele, který však není finančním odborníkem a snadno si proto může zaměnit význam zcela rozdílných pojmů "ratingu". Z hlediska profesionálního finančního analytika nebo partnera pojišťovny není takový rating nijak relevantní. Například na webových stránkách S&P je pro Allianz uvedeno hodnocení BB pi, čímž už se tato pojišťovna dostala do spekulativního stupně investičního hodnocení. Stupeň BB totiž vyjadřuje hraniční charakteristiky finanční bezpečnosti. "Nepříznivé obchodní podmínky mohou způsobit neschopnost pojišťovny dostát svým finančním závazkům vůči pojištěným klientům," uvádějí stránky. "Jedná se však o nevyžádané hodnocení opírající se pouze o veřejně dostupné informace. Ty pro takovéto hodnocení nejsou dostatečné," upozorňuje Milan Káňa, tiskový mluvčí Allianz.

S kůží na trh

Komplexní ratingový proces podstoupila jen Česká pojišťovna. Takový vyžádaný (tedy také placený) rating postihuje u hodnoceného subjektu veškerá agentuře známá rizika a stává se plnohodnotným podkladem pro rozhodování investorů, bank a obchodních partnerů o spolupráci s hodnocenou pojišťovnou. O kritériích hodnocení se lze leccos dočíst na webových stránkách ratingových agentur, co se dočíst nelze, jsou váhy přiřazované jednotlivým pozitivním i negativním faktorům. Pro vnějšího pozorovatele se jedná o jistý druh alchymie. Kritéria, na jejichž základě vzniká rating pojišťoven, uvádí levý sloupek.

"Idea nechat si vypracovat rating vznikla v tehdejším vedení ČP v roce 1998, cílem bylo dobrým ratingem posílit renomé ČP na českém trhu," říká její tiskový mluvčí Václav Bálek. Hlavním důvodem, proč ostatní pojišťovny o rating nepožádaly, je podle Milana Káni hodnocení České republiky, které jednotlivým podnikům neumožňuje dosažení hodnoty ratingu, která by odpovídala jejich mateřským společnostem Například mateřská Allianz AG obdržela ratingový stupeň AA-, přitom S&P snížila 3. 9. 2004 České republice hodnocení dlouhodobých korunových závazků o jeden stupeň na hodnotu A z dosavadního A+. Dodejme, že žádný subjekt v zemi nemůže dosáhnout lepší známky než země samotná. Případy, kdy je rating instituce působící v dané zemi na vyšší úrovni než je rating země sice existují, důvodem je ale garance zahraniční mateřské společnosti za veškeré závazky své dceřiné společnosti (samozřejmě v případě, kdy má tato mateřská společnost vyšší ratingové hodnocení než země, v níž působí její dceřiná společnost). "Příkladem může být v ČR působící První americko-česká pojišťovna AMCICO AIG Life, která od S&P obdržela rating AAA. Této společnosti v plném rozsahu garantuje závazky matka, jež je od S&P hodnocena také na stupni AAA," říká Pavel Rudiš.

Pojišťovací ústavy obecně preferují právě ratingy svých matek. "Pojišťovny jsou často členy větších finančních skupin, které poskytují klientům komplexní portfolio finančních služeb. Proto pro vyjádření své finanční síly používají spíše rating mateřské společnosti celé skupiny než individuální rating. Ty jsou využívány zřídka a ratingy založené na ´public information´ jsou pro tyto potřeby postačující," říká Martina Priegelhofová, tisková mluvčí Pojišťovny České spořitelny. Obdobně rating akcionáře upřednostňuje i Kooperativa. Té před dvěma lety agentura S&P zvýšila rating na BBB pi (důvodem byla podle zástupců S&P zejména dobrá solventnost, zlepšená likvidita a zlepšená pozice na trhu). "Za důležitější ale považujeme, že koncern Wiener Städtische, náš 89,28% vlastník, získal před několika měsíci od agentury S&P rating A s pozitivním výhledem," říká tiskový mluvčí Kooperativy Marek Vích.

Proč by o rating měly pojišťovny stát?

Rating určuje míru rizikovosti nesplnění závazků podnikem, a dává tak uživatelům hodnocení odborné a nezávislé doporučení k započetí, korekci nebo ukončení obchodní spolupráce. Důvodů pro zpracování ratingu mají pojišťovny hned několik. "V případě klasického ratingu emitenta je to klíčová informace pro investory, kteří poměřují výši ratingové známky, resp. ratingovou agenturou definovanou míru rizika a výnos spojený s investicí do emitovaného dluhového nástroje. Rating finanční síly pojišťovny je pak více orientován na klienty, jelikož hodnotí pravděpodobnost řádného a včasného vypořádání závazků pojišťovny ve vztahu k pojištěncům," vysvětluje Pavel Rudiš.

Náklady na zpracování ratingu se pojišťovnám v konečném důsledku zpravidla vyplatí. "Pokud totiž firma nezíská příznivé hodnocení své kredibility, pak investoři požadují vyšší rizikovou prémii. Pro podnik to znamená zdražení úvěru či vyšší kupón v případě obligací, jinými slovy dražší peníze," říká Václav Bálek. Příznivý rating může mít za následek např. příznivější emisní podmínky, a investice do vlastního hodnocení se zaplatila.
Dalším motivem, který vede k zadání ratingu vlastní firmy, mohou být marketingové důvody. Zveřejnění ratingu je pak důkazem informační otevřenosti a v podstatě nástrojem komunikace s investory a věřiteli. Výjimečně v některých zemích plní rating i regulační úkoly. Například v Austrálii nebo v Chile je udělení státní licence k provozování pojišťovny podmíněno ratingem od známé agentury.

Když jedna není jedna…

Každé vydané ratingové hodnocení od ratingové agentury je pouze názorem této agentury a tato hodnocení by neměla být porovnávána jako ekvivalentní. Ratingy jednotlivých agentur mají vlastní časovou řadu, jsou podepřeny vlastními defaultními studiemi a porovnatelné pouze v rámci dané agentury. "V Americe je naprosto běžné - a mimochodem v ČR například u sekuritizace pohledávek společnosti Home Credit Finance - že je dluhová emise hodnocena agenturou Moody’s a zároveň agenturou S&P. Nicméně z důvodu podobných analytických přístupů a konvergence defaultních řad není neobvyklé, že je dluhopis hodnocen od Moody’s na úrovni Baa2 a od S&P na BBB, tedy pro obě dvě agentury shodný počet stupínků pod pomyslným vrcholem Aaa, resp. AAA," uzavírá Rudiš.

Co si o ratingu pojišťoven myslíte? Ovlivňuje vás taková známka ve výběru pojišťovny? Mají ratingy význam?