Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Centrální bankéř ve slevě nenakoupí, počká si na větší

| rubrika: Komentář | 31. 3. 2015 | 15 komentářů
Bankovní rada České národní banky v případě dlouhodobého posílení tlaků na pokles cen a obnovení rizik deflačního vývoje posune kurzový závazek z 27 korun za euro.
Centrální bankéř ve slevě nenakoupí, počká si na větší

Česká národní banka neukončí intervence dřív než v druhé polovině roku 2016, oznámil její guvernér Miroslav Singer. Zároveň dodal, že v případě rizika deflace banka dál znehodnotí korunu. Ta reagovala poklesem o téměř dvacet haléřů vůči euru.

Proč vlastně Česká národní banka s kurzem koruny manipuluje? A proč všechny hlavní světové centrální banky provádějí podobné manévry s cílem ovlivnit měny a ceny dluhopisů?

Protože systém moderního centrálního bankovnictví nefunguje.

Protože selhala moderní ekonomie.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

Vlády vládnou jako nikdy dřív

Selhal především keynesianismus, protože politici si z učení Johna Maynarda Keynese vybrali jen dvě třešničky: zaprvé to, že povzbuzení ekonomiky veřejnými výdaji je báječná věc, i když je na dluh; zadruhé zásadu, že když už není možné se zadlužit, stačí zvýšit daně. Hlavně nešetřit na výdajích!

Tato politika vedla k obrovskému nárůstu moci státu. Nikdy v mírové době stát nevybíral na daních a neutrácel tolik jako v současnosti. Nikdy po roce 1945 se hospodaření vlád nevrátilo do předválečného normálu: výdaje i daně rostly ve většině vyspělých zemí až do 90. let, kdy už nebylo kam růst. Tehdy se expanze veřejných výdajů zastavila. Politická levice od té doby žehrá na úsporná opatření a na údajnou likvidaci sociálního státu.

Požírač dluhů

Koncem 90. let přišla na pomoc měnová neboli monetární politika. Už dřív sloužila vládám jako rozpouštědlo státních dluhů. Příklad. V roce 1909 se v tisku objevila zpráva, že policie v Libni zatkla padělatele pětikorun. Tehdy se vyplácelo padělat pětikoruny: za pět korun bylo možné koupit dva kilogramy pravého uheráku nebo jednodušší zlatý prstýnek. Kde je kupní síla pětikoruny dnes? A to ani neuvažujeme státní bankrot spojený se zrušením měny v roce 1953.

Jiný příklad. V roce 1935 bylo možné koupit rodinný domek v Londýně v cenovém rozpětí 300 až 700 liber. Inflace způsobila, že dnes je třeba za stejný domek zaplatit zhruba 300 až 700 tisíc liber, v některých čtvrtích ještě víc. Ale hodnota státního dluhu ze třicátých let – některé britské dluhopisy z té doby dodnes existují – byla reálně zredukována na tisícinu.

Podívejte, jak s námi cvičila inflace v posledních letech

Další šikovné grafy základních makroekonomických ukazatelů – nezaměstnanost, HDP, průměrné mzdy a další – hledejte na Peníze.cz v sekci Makroekonomika.

Čáry na papíře

V devadesátých letech se ovšem zdálo, že inflace je zkrocena díky monetární politice. Centrální banky proto začaly snižovat úrokové sazby, a otevřely tak cestu obrovské dluhové expanzi v soukromém sektoru. Banky začaly půjčovat hlava nehlava. Světová ekonomika měla zase dost „šťávy“, aby rostla ještě zhruba deset let.

Ve skutečnosti ovšem inflace byla zkrocena jen částečně, a to z velké části díky dvěma statistickým trikům. Prvním trikem bylo vynětí cen bytů a domů z cenových indexů. Ceny nemovitostí tradičně rostou rychleji než ceny spotřebního zboží, neboť ve stavebnictví nelze doposud uplatnit roboty a nemovitosti není možné levně dovážet z Číny. I vymyslela se obezlička, že byt není zboží konečné spotřeby, nýbrž investice: tudíž formálně nepatří do koše zboží a služeb, podle kterého se počítají spotřebitelské ceny!

Tento geniální vynález inflaci znatelně snížil. Sice jen papírově, ale čísla začala vycházet „hezky“ nízká. Další důmyslnou inovací bylo zavedení takzvaných hédonických úprav. Příklad. Za novou televizi zaplatíte stejně jako za starou, ale nová má větší obrazovku, takže podle statistických výpočtů je vlastně levnější. (Že vydrží jen rok po záruční lhůtě, již statistiky nezajímá.) Zaplatíte tedy stejně, ale inflace opticky klesá.

Propojeno!

Na Českou národní banku, její vedení a její politiku má názor i Miloš Zeman. Je to tak správné, protože je to ostatně on, kdo jmenuje členy bankovní rady. Co ale možná tak docela správné není – nebo je to minimálně nestandardní –, je to, jak nahlas centrální banku kritizuje a jak dopředu vyhlašuje, koho do ní časem jmenuje. 

Na výroky prezidenta a jeho osobní měnovou politiku jsme se ptali v pravidelné anketě:

Chyba: Věříme statistikám, které sami zfalšujeme

Oficiální inflace v USA dosahovala od ledna 2000 do ledna 2008 průměrné hodnoty 2,9 procenta ročně. Pokud bychom ovšem spočítali skutečnou inflaci se započtením nemovitostí a bez započtení větších televizorů a větších počítačových pamětí, ceny rostly průměrným pětiprocentním ročním tempem. Významný rozdíl!

Centrální banky ovšem tvoří měnovou politiku výhradně podle oficiálních údajů. Stalo se, že americký Fed a Evropská centrální banka nastavily úrokové sazby příliš nízko, a nafoukly v důsledku úvěrovou bublinu.

Důsledky známe: bankovní krize, záchrany bank, prudké omezení tvorby úvěrů, hospodářská recese a tak dále.

Monetarismus selhal, protože centrální banky při jeho praktické aplikaci používaly chybné měřítko inflace. Tím však výčet chyb ještě nekončí.

Anketa

Máte radost z nízké inflace?

Neotravujte s realitou

Všichni centrální bankéři četli v zásadě stejné učebnice. V nich je formulována hypotéza, že při poklesu cen spotřebitelé odkládají nákupy v naději, že ceny poklesnou ještě více. Tato hypotéza nebyla ani jednou empiricky potvrzena, ovšem mnohokrát empiricky vyvrácena: při cenové akci v supermarketu se zajisté prodá více zboží než před akcí. Spotřebitelé nečekají, že supermarket udělá ještě větší slevu. Během krize ovšem ceny klesají, neboť lidé nemají peníze a poptávka klesá. Příčina a důsledek jsou přesným opakem toho, čemu bankéři věří.

Centrální bankovnictví je ale jiný svět, kde logika ze supermarketu neplatí, kde modely mají přednost před realitou a kde je oficiální statistika pokládána vždy za pravdivou.

Proto, když už úrokové sazby nelze dále snižovat, centrální bankéři se předhánějí v kreativitě a manipulují se vším, co se dá. Dostaví-li se oživení, radostně je vydávají za své dílo. Pokračuje-li stagnace, tvrdí, že manipulací ještě nebylo dost.

Údajná potřeba dalšího oslabování koruny je tedy zčásti výsledkem zmanipulovaných statistik, zčásti vadně koncipovaných modelů. Neradostná skutečnost.


Psáno pro MF Dnes
  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+119
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

31. 3. 2015 9:59, martin

V zásadě souhlas, jen dvě poznámky. Daně - zejména pro firmy a bohaté lidi - citelně klesly (za 20 let o polovinu) a také zesílilo využívání daňových rájů. Proto zbytky sociálního státu, který pomáhá hlavně chudým a bohatým (aby je nazačala chudina v zoufalství plenit) drží nad vodu zbytky středních vrstev, které platí jak mourovatí. Druhý vážný problém kapitalismu je, že soukromé banky mohou tvořit umělé peníze z dluhu přes úvěry pouze hrou čísel v počítači. Reálných peněz (bankovky) jsou na světě jen 3 % z celkové peněžní zásoby. Dobře o tom píše Ilona Švihlíková v knize Přelom. Přeji hezký den.

Reagovat

 

+18
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

31. 3. 2015 14:39, Jirka

S panem Kohoutem většinou souhlasím, co se ale týče té deflace a odkládání spotřeby, není to tak jednouduché. Důležité určitě je, čím je deflace tažena. Pokud je vůbec možné spotřebu odkládat - např. spotřebu energie nikdo neodloží... Ale ta paralela se supermarketem není úplně dobře, protože sleva naláká lidi právě v prostředí inflace (resp. očekáváné inflace). Pokud se ale jedná o výraznější deflační očekávání v celé ekonomice, pak je to něco jiného... Ale nemluvím o tom, zda ČNB v tomto případě udělala dobře, zda hrozba deflace byla opravdu tak vážná, to nevím a nezbývá mi nic jiného, než věřit orgánu, který má největší analytický aparát, že udělal dobře...

Reagovat

 

-3
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (15 komentářů)

2. 4. 2015 | 8:08 | Pavel

Ale vždyť i zlato v sejfu se rozmnožovalo. Banka měla v sejfu 10 zlaťáků, devět pujčila starostovi, ten si za to koupil novou almaru, truhlář si těch devět zlaťáků opět uložil do banky, banka tak měla v sejfu zase deset zlaťáků,...více

1. 4. 2015 | 17:47 | lajos

veru pobavil jste me!
a aniz bych se chtel jakkoliv zastavat neskutecne Svihlikove - prosim, prozradte mi kdo jsou ti "skutecni ekonomove".
rad bych se od nich dozvedel konecne pravdu. neco mi rika, ze jejich...
více

1. 4. 2015 | 16:17

Možná stačí to, že ty peníze mohou vzniknout, ale nikdo toho nevyužívá. Proč? Nejsou potřeba:). více

1. 4. 2015 | 16:01 | bubu

Tak to se pleteš. V minulosti bankéř mohl půjčit zlata pouze tolik, kolik ho měl v sejfu. Banka tiale v dnešní době díky frakčnímu systému udělá z uloženého milionu milionů 10. A to je setssakra rozdíl. Zlato nikdo takto...více

1. 4. 2015 | 15:18 | Badatel

Komu devalvace prospívá a jakou to má přidanou hodnotu ?Kolik to stojí občany ČR, to že při výměně valut zaplatím 1000.-Kč a dostanu hodnotu 850.-v cizí měně,tak jak na tom vydělám.Dostane to cizí subjekt a dá nám to na sociální...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Poplatek při odkupu, Veřejný rozpočet, Kotace, elektronická evidence tržeb, psd2, karel havlíček, marta nováková, václav stárek, SVT Energie, iveta kulhánková, prskavky, PRAŽSKÉ SLUŽBY, erotika, záruční oprava, státní úředník, Brokeři (obchodníci s cennými papíry), optimální správa, RIF

3L67611, 2T53520, 3E70774, 4T34443, 2T53520

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK