Minulý týden jsme se bavili o tristním způsobu čerpání dotací z evropských fondů. Pojďme se k tomu ještě vrátit. Kde to v minulosti nejvíc vázlo a jak to teď zachránit?
Pokud jde o zachraňování uplynulého období, tam jde už jen co nejrychleji vypsat poslední výzvy a najít něco, kde víme, že jsme to schopni „profinancovat“. V tomto ohledu se udělalo maximum možného a prostor na další záchranu tam už moc není.
Je nutné ale nevnímat nedočerpání dotací z fondů Evropské unie jako neúspěch, jedná se o standardní situaci, že členský stát prostě nevyčerpá všechno, co případně mohl. Na vině mohou být procesní záležitosti, personální fluktuace, fungování resortů. Vezměte si, kolik vlád vládlo v minulém dotačním období 2007 až 2013 –. Musíme se dívat na okolnosti, ne jen kritizovat, a jak jsem řekl, emocionálně hanobit všechno, co se naopak díky Evropským fondům dokázalo a co přes vlnu kritiky není vidět.
Na fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze vystudoval mezinárodní obchod a mezinárodní politiku a diplomacii. Na Open University získal titul MBA.
V roce 2000 založil finanční portál Peníze.cz, který následující čtyři roky řídil. Poté působil tři roky jako náměstek ministra financí Bohuslava Sobotky se zaměřením na analýzu a legislativu finančního trhu, fiskální politiku, zavedení eura a mezinárodní vztahy. Následující čtyři roky byl v představenstvu finančněporadenské společnosti Partners. Od konce roku 2012 působil ve Washingtonu ve Světové bance a se svým týmem se věnoval oblasti finančních služeb a regulace v evropském a středoasijském regionu.
V únoru roku 2014 nastoupil do funkce státního tajemníka pro evropské záležitosti. Státního tajemníka můžete sledovat i na Twitteru.
A jaký tohle všechno mělo vliv na přípravu nového období 2014 až 2020?
Především to ubírá omezené kapacity. Ukončování období 2007 až 2013 jde ruku v ruce s přípravou období 2014 až 2020. Je klíčové nové období správně nastavit. Snížil se počet operačních programů, nejsou už jednotlivé regionální operační programy, ale pouze jeden velký integrovaný. Rádi bychom tím předešli problémům, které tu byly v minulosti.
Neznamená to ale, že všechny krajské programy byly špatné. Řada z nich byla naopak velmi dobrá, a čerpala dokonce lépe než některé centrálně řízené. Nesmí se to ale přehánět a dávat peníze tam, kde je dopředu jasné, že poptávka nebude. Chtěli bychom to dovést do stavu, kdy den poté, co přijde z Bruselu dopis s oznámením, že program je schválený, bude stačit už jen vyhlásit připravenou výzvu a může se všechno hned rozjet. Souvisí to s informačním systémem, metodikami a celkově s řízením a dohledem nad čerpáním evropských fondů. V tomto ohledu je velká tíha na Ministerstvu pro místní rozvoj, které ukazuje při celkové přípravě nového období neskutečné nasazení.
V tuto chvíli jsem velmi rád, že máme téměř hotovou Dohodu o partnerství. Chybí nám vypořádání posledních připomínek z Evropské komise, předpokládáme schválení někdy po létě či počátkem podzimu, poté budou moci být schvalovány ze strany Evropské komise i operační programy. Komise je v tomhle velice pečlivá a podmínky pro období 2014 až 2020 jsou mnohem striktnější než pro minulé období.
Nebojíte se toho, že se budou ještě nějakou dobu objevovat kostlivci ve skříních a peníze z dotací se budou muset dál vracet?
Počítáme s tím, že nějaké vracení ještě určitě bude. Řeší se kolik, zkouší se zachraňovat, co se dá, kolegové z Ministerstva pro místní rozvoj i dalších ministerstev pracují naplno, aby co nejvíce peněz ještě zachránili. Vláda má dnes k dispozici dobrý tým lidí, kteří zkoušejí u konkrétních věcí vysvětlovat, kde byl zádrhel a proč k němu vůbec došlo.
Dospěla vaše studie k deseti letům členství v Evropské unii také k tomu, o kolik peněz jsme se neefektivním čerpáním dotací připravili?
Není tam jedno konkrétní číslo. To by bylo moc zjednodušené. Problém totiž nebyl jen v tom, že se nečerpalo málo nebo vůbec, ale také že se čerpalo pozdě. Jestli peníze nalijete do ekonomiky v roce 2008 nebo až v roce 2012, je obrovský rozdíl. To vše souvisí s tím, že systém na programové období 2014 až 2020 musí být nastaven včas a především tak, aby zamezil chybám při vyhlašování prvních výzev, kdy se počátkem období 2007 až 2013 všichni učili a chyby nasekané v počátcích přinesly právě i nemožnost vše dočerpat.
V minulém roce zveřejnila Transparency International studii, ze které vyplývá, že výherci veřejných zakázek, hojně i z evropských fondů, bývají často firmy z daňových rájů s neprůhlednými vlastnickými poměry. Nemělo by se proti tomu víc bojovat?
Větší tlak na potírání daňových rájů je bezpochyby nutný. Podle mě ale není řešení v tom, že by firma z daňového ráje nesměla automaticky dostat zakázku. Je potřeba spíš rozkrývat koncové majitele firem. Některé země o tom jen mluví, jiné proti tomu i něco dělají. Postupně ale dochází k vyměňování informací mezi zeměmi tak, aby byla potřebná data o majitelích firem k dispozici. Zároveň ale musíme tlačit na to, abychom dokázali dohledat skutečné majitele, a ne jen nastrčené bílé koně. Musí proto fungovat spolupráce s finančními úřady. Navíc i Evropská komise žádá, aby u projektů z evropských fondů byli transparentně uváděni všichni vlastníci firem a podniků.
Funguje něco takového u nás?
Pracuje se na tom. Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí řeší nový projekt Kobra, který by měl jít po krku daňovým únikům. Je to i otázka tolik diskutovaného registru bankovních účtů, který opravdu není od toho, aby se lidem kontrolovaly zůstatky. Je ale potřeba vědět, kdo má účty v jakých bankách. Dodnes podobné kontroly fungovaly hodně kostrbatě a administrativně náročně. Bylo potřeba obeslat všechny banky a zeptat se, jestli u nich má dotyčná osoba účet, a pak ty banky, kde účet je, žádat o další informace. Ve chvíli, kdy bude existovat databáze, ze které to půjde přímo vyčíst, se budou moci vyšetřovatelé konečně věnovat reálné práci, ne jen šoupat jen papíry.
Dalším zásadním tématem, kterému se média často věnují, je náš případný vstup do eurozóny. Přijetí eura si ale příliš Čechů nepřeje.
Veřejné mínění tady bylo bývalými vládními politiky dlouho ovlivňováno v tom smyslu, že se nesmíme nechat připravit o korunu a že euro je zlo. Já tvrdím, že když se budeme bavit o vstupu do eurozóny, tak to musí být o číslech a o boření nesmyslných ekonomických mýtů.
Jako třeba?
Jedním z největších mýtů je tvrzení, že když se přijme euro, tak automaticky vyskočí inflace. V žádné zemi, která vstoupila do eurozóny, se to nestalo. Jako argument se to ale používá vesele dál, protože je to krásná výhružka, kterou se dá strašit velká část populace.
Jak to ale změnit?
Nemít euro je pro zemi stojící na obchodu s eurozónou špatně. Musíme víc mluvit o přínosech. Když se zeptáte podniků a zástupců průmyslu, tak vám všichni řeknou, že euro chtějí. Stačí se podívat na poslední analýzy Svazu průmyslu a dopravy.
Další věc, kterou bychom si měli uvědomit, je to, že se na nás taky nebude čekat věčně. Někteří evropští politici se už občas vyjadřují v tom smyslu, že Evropská unie je dost velká, takže by se dál mohlo integrovat pouze v rámci eurozóny. Zbylé země by nebyly tolik zapojeny a zůstávaly by čím dál tím víc pozadu. Nad něčím takovým může mávnout rukou třeba Velká Británie, která eurozónu nepotřebuje. Pro Českou republiku, která je ekonomicky závislá na zdraví eurozóny, by to ale byl velký problém.
Hnát se do eurozóny hned a za každou cenu ale přece taky není rozumné…
Neříkám, že bychom do eurozóny měli vstupovat hned příští rok. Termín 2019 nebo 2020 už je ale realistický. Vláda si uvědomuje, že to není otázka jejího aktuálního mandátu. Na druhou stranu chce všechno zodpovědně technicky připravit tak, aby příští vláda mohla vstup rychle dotáhnout.
Ministr financí Andrej Babiš ale po volbách do Evropského parlamentu mluvil v pořadu České televize Hyde park trochu jinak. Říkal, že se nechce víc integrovat a že o euro teď rozhodně nestojí. Nevzniká tím ve vládě názorové schizma?
Každá debata by měla stát na dobré analýze a úlohou administrativy je politikům připravit co nejlepší podklady pro jejich rozhodnutí. Když jsem přišel na Úřad vlády, čekal jsem, že tu na mě budou čekat stohy ekonomických analýz s tvrdými čísly, podle kterých se mohly minulé vlády ve vztahu k Evropské unii řídit. Nic takového tu ale nebylo. Pokud vláda nemá precizně vypracovanou dopadovou analýzu, tak jak se pak může rozhodovat? Jedním z prvních kroků nové vlády proto bylo zpracování dopadové studie k debatě o energetické a klimatické politice, připravuje se podrobná analýza k bankovní unii, dani z finančních transakcí a podobně.
Odpůrci eura argumentují také tím, že se země vstupem do eurozóny vzdává měnové suverenity a následné možnosti ovlivňovat strádající hospodářství pomocí devalvace domácí měny.
Myslím si, že je naopak velmi dobře, že některé země eurozóny měnovou suverenitu nemají. Cestou devalvace by totiž nešlo jenom Řecko. Následovalo by ho Španělsko, Portugalsko a taky Itálie. Do roka a do dne by v Evropě zuřila kurzová válka.
Ideální příklad toho, že devalvace je možná rychlé, ale rozhodně ne efektivní řešení, je Německo. To bylo před deseti lety nemocným mužem Evropy, ale už nemělo možnost pohodlné devalvace, takže muselo jít cestou zefektivnění ekonomiky a vytvoření flexibilnějšího pracovního trhu. Bylo to drsné a bolestivé, ale dneska je Německo díky tomu tak silné, jak nikdo nečekal. Dalším příkladem je třeba Irsko, které restrukturalizovalo celou ekonomiku a dostalo se tím z nejhoršího ven.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 7. 2014 13:13, jp
Není nic jako „evropské“ či jiné dotace, které se jen tak ocitnou na světě. Jsou to peníze, vybrané na daních a jiných poplatcích pod hrozbou násilí (vězení) od občanů s konkrétními jmény bez ohledu na národnost. Zůstat v rukou těchto občanů, tak by byly utraceny lépe z pohledu každého z těchto občanů. Takto se peníze sejdou v jednou balíku a „vševědoucí vláda“ a její úředníci vymýšlejí, co by „profinancovali“. Výsledkem je jen větší moc úředníků, pokřivený trh, přihrávání malých domů, utrácení za nesmysly, korupce, odměňování těch, co umějí žádat o dotace, namísto těch, co přináší hodnotu zákazníkovi. Zrušit dotace a ve stejné míře snížit daně, ať každý sám rozhodne, koho svými penězi podpoří a koho ne.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.