Druhý květnový čtvrtek roku 1873 naděje amerického bankéře Jay Cookea, že se zbaví těžko prodejných dluhopisů Severní pacifické železniční společnosti, výrazně pohasly. V ten den se zhroutila burza ve Vídní. Krátce nato se zřítil trh v Berlíně a výrazně oslabily cenné papíry v Paříži a Londýně. Evropu zachvátila panika. Ceny všech aktiv, včetně státních dluhopisů padaly. Americké státní dluhopisy natož emise Severní pacifické železniční společnosti v tu dobu v Evropě nikoho nezajímaly.
Je 25. června 1876 a bývalý generál občanské války (nyní podplukovník) Georgie Armstrong Custer hrdinně, leč neúspěšně čelí náporu Siouxů, Čejenů a Arapahů v bitvě u Little Big Horn. Konflikt o železniční trať Severní pacifické právě vrcholí.
Po zhroucení evropských trhů se z USA vypařil zahraniční kapitál. Spolu s ním se do Evropy začalo přesouvat i zlato. Aby si ho americké banky mohly podržet a vydávat vlastní peníze, zvýšily úrokové sazby – u spekulativních úvěrů až na 180 %. A s cílem snížit rizikovost portfolia, vypověděly krátkodobé úvěry. Úvěr se stal nedostatkovým zbožím, krátkodobé úrokové sazby začaly růst a peněžním trhem se začal šířit chaos. V USA té doby nebyla žádná centrální banka a jediný způsob, jak se kdykoliv dostat k penězům, byla půjčka zaručená státními cennými papíry od některé z vládou autorizovaných tzv. národních (National) bank. Ceny státních dluhopisů kvůli zvýšené poptávce začaly růst. Zatímco se banky zbavovaly všech rizikových aktiv, dělali totéž i jejich klienti, aby mohli splácet náhle svolané krátkodobé úvěry. A jejich ceny kvůli tomu padaly.
V portfoliu banky Jay Cooke & Co. však stále trčel zlověstný 7,3% dluhopis Severní pacifické. Aby se ho banka zbavila, použila poslední trik. V novinách se objevily inzeráty oznamující, že Severní pacifická bude nadále vydávat dluhopisy už jen s 6% úrokem. Teď však činí výjimku a do oběhu uvolňuje posledních 9 milionů dluhopisu se 7,3% úrokem. Zároveň zvýšila provize prodejcům na 17 % nominální hodnoty. Jenže ani to nedokázalo dluhopis prodat.
Začátkem září 1873 začal americký kapitálový trh mlít z posledního. Banky si nepůjčovaly jinak než oproti zástavě státních dluhopisů a z oběhu mizely peníze. Jay Cooke & Co. zděšeně sledovala, jak její likvidita klesá k nule. Teď už nešlo o nějaký železniční projekt, ale o holé přežití. A tak Cooke vytáhl z rukávu poslední kartu.
Ve čtvrtek 18. září 1873 pozval na své sídlo v Ogontzi v Pennsylvánii amerického prezidenta Ulyssea S. Granta a požádal ho o státní pomoc. Američtí prezidenti té doby však neuměli zachraňovat banky – na to neměli moc ani prostředky. Cooke i Grant stále ještě obědvali, když se Jay Cooke & Co. začala hroutit. V 11:00 zavřela pobočka v New Yorku. O chvíli později zavřela centrála ve Philadelphii. Ve 14:30 byla zpráva o krachu největší americké banky veřejně oznámena na burze v New Yorku. Chvíli vládlo na parketu překvapené, nevěřícné ticho. Pak vypukl ohromný řev. Denní úroková sazba přesáhla 1 800 procent a trh se zřítil.
Krach Jay Cooke & Co. byl natolik neuvěřitelný, že v Pittsburghu zatkli novinového kolportéra vyřvávajícího tuto novinku za šíření poplašné zprávy. V pátek 19. září již měli všichni jasno – nejprve se zřítily trhy v Evropě a poté pád pokračoval i v Americe. Trhy se hroutily i v sobotu. Pak se poprvé v historii newyorská burza na deset dní zavřela, ale příliš to nepomohlo. Sen o americké prosperitě skončil a nastala deprese.
Dluhopisy Severní pacifické nebyly bezpečné jako americké státní dluhopisy. Po 18. září 1873 jejich cena klesla o desítky procent a pak padala dál, než se dluhopisy staly součástí nové reorganizované společnosti. Ochrana věřitelů ve formě hypotéky anebo směnitelnosti za zlato se ve světle problémů společnosti ukázala jako značně iluzorní.
Severní pacifická zkrachovala 30. června 1875. Dva roky předtím však kvůli ní padla kanadská vláda. Cookeův podíl ve společnosti koupili za zlomek peněz baron Mount Stephen a lord Strathcona, kteří postavili Kanadsko-pacifickou železnici. Severní pacifická nebyla dostavěna 18. června 1877, jak určovala koncese, ale až 8. září 1883. Trať se nikdy nestala úplně soběstačnou a bankrotovala téměř při každé větší krizi. V roce 1970 jí pohltila Burlingtonská severní železniční společnost.
Evropské lodě se nikdy nepodařilo přesměrovat do Duluthu, zboží kanadského a amerického průmyslu si našlo jinou cestu do Tichomoří a tak se Duluth nestal ani Paříží ani Chicagem. Dnes má necelých 90 tisíc obyvatel a v USA je symbolem opravdového Zapadákova.
Cookeova nová Paříž či Chicago aneb Duluth, jak vypadá dnes.
Severní Dakota patří k americkým státům z nejmenší hustotou obyvatel - na území o ploše 183 272 km2 žije pouze 642 tisíc obyvatel. Přesto stále nese stopy Cookeovy kolonizační politiky – navzdory dvěma světovým válkám se hlavní město jmenuje Bismarck a 43,9 % obyvatelstva má německé předky.
Stejně jako spousta jeho klientů přišel Jay Cooke v roce 1873 úplně o všechno. Jeho banka nebyla nikdy obnovena (a vedoucí roli v americkém finančnictví zaujal J. P. Morgan), Cookeovo monumentální sídlo v Ogontzi se stalo součástí konkursní podstaty a bankéř ztratil dobrou pověst, vliv i své miliony. Na konci sedmdesátých let investoval drobnou částku peněz do stříbrného dolu v Utahu. Ukázalo se, že zásoby stříbra v dole přesahují původní očekávání a Cooke byl schopen svůj podíl prodat za jeden milion dolarů. Do roku 1880 splatil všechny své dluhy, koupil zpět rezidenci v Ogontzi a přeměnil ji v dívčí školu. Zemřel 8. února 1905 v 84 letech jako relativně bohatý člověk. Na rozdíl od jeho klientů, Jaye Cookea štěstí nikdy zcela neopustilo.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
