Zachránce wampumu a spasitel New Yorku

Frederick Philipse se narodil v nizozemském Frísku v roce 1626. Ve stejném roce Peter Manuit jménem holandské Západoindické společnosti koupil od Indiánů Lenapů (Delawarů) ostrov Manhattan a založil na něm kolonii Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam). Jména Philipsových rodičů historie nedochovala - podle rodinné tradice to byli čeští protestanští šlechtici, kteří do Holandska utekli po porážce stavovského povstání na Bílé Hoře. Pokud tomu tak bylo, museli přijít téměř o všechno, protože Philipse se roku 1647 vylodil v Novém Amsterdamu v Severní Americe jako pouhý tesař.

Zámořská kolonie ho překvapila různorodostí, jeden francouzský kněz v ní tehdy napočítal 1 000 obyvatel, kteří se domlouvali 18 jazyky. V porovnání s Evropou, kde zuřila třicetiletá válka protestantů s katolíky, vynikala náboženskou tolerancí. Hlavním důvodem byl fakt, že zatímco ostatní severoamerické kolonie (puritánská Nové Anglie, kvakerská Pensylvánie, katolický Maryland) vznikly proto, aby jejich obyvatelé mohli vyznávat svou víru, pragmatičtí osadníci Nového Amsterdamu takové ideály neměli. Šlo jim jen o obchod a peníze.

Hnacím motorem ekonomiky Nového Amsterdamu byl obchod s bobřími kůžemi. Osadníci je kupovali od Indiánů a jako luxusní zboží vyváželi do Evropy. Hned první evropská zásilka přinesla Západoindické společnosti 125% zisk a zcela splatila náklady na založení kolonie ve výši 20 000 zlatých. Nezůstalo však jen u bobřích kůží, ve městě se brzy začalo obchodovat s moukou, dřevem, železem, otroky, rumem, cukrem, tabákem a řadou dalších komodit, spojujících Nový Amsterdam s trhy v Severní Americe, Evropě, Karibiku, Středomoří a Indickém oceánu. Město se brzy stalo nejbohatším v Severní Americe.

Philipse se v kolonii rychle uchytil. Byl jedním z tesařů, kteří na příkaz guvernéra Petera Stuyvesanta postavili po vypuknutí britsko-holandské války v roce 1652 u okraje města palisádu s ochranným valem. Podle opevnění se pak jedné z přilehlých ulic začalo říkat Wall Street.

Tesařem Philipse nezůstal. Vzal si bohatou vdovu Margaret a s jejími penězi začal v roce 1662 podnikat. Nejprve se vrhnul do obchodu s hřebíky, což byl v tehdejší době dřevěných severoamerických staveb výnosný a bezpečný artikl. Pak začal prodávat manželkám zbohatlých osadníků růže. Výnosy z hřebíků a růží investoval do sítě krčem, čímž vyšel vstříc i mužským vášním. Díky sňatku a podnikání se zařadil k bohatším lidem v kolonii - hvězdná chvíle ho však teprve čekala.

V Novém Amsterdamu obíhaly zlaté a stříbrné španělské, holandské i anglické mince, dokonce i zlomky těchto mincí ("čtvrťák" znamenal doslova jednu čtvrtinu holandského guldenu). Indiáni, dodávající kolonii bobří kůže, však žádnou z těchto mincí neuznávali. Místo nich si nechali platit vlastním platidlem - wampumem, korálky ze sladkovodních mušlí. Korálky ovšem používali i běloši.

V roce 1650 mělo šest bílých anebo tři černé korálky cenu jedné dvacetiny holandského zlaťáku (čili pětníku). Pak se ale mušlí urodilo příliš, wampum zasáhla inflace a v roce 1659 stál jeden pětník šestnáct bílých korálků. Současně s poklesem cen korálků vyletěla vzhůru cena bobřích kůží a s nimi i cena ostatního zboží. Guvernér Stuyvesant se pokusil čelit inflaci kontrolou cen. Byla to stejně neúspěšná snaha, jako kdykoliv později, kdy se vlády k podobnému kroku odhodlaly.

V září 1664 se před kolonií objevila britská eskadra a Stuyvesant na žádost městské rady kapituloval bez boje. Město bylo u příležitosti narozenin následníka britského trůnu, vévody z Yorku, přejmenováno na New York a správu kolonie převzali Britové. S inflací wampumu si však neporadili o nic lépe než Holanďané.

A pak se do věci vložil Frederick Philipse. Za uspořené britské, holandské i španělské mince skupoval korálky, které pak tajně zakopával v sudech na zahradě. Během několika týdnů trh ovládl. Nedostatek korálků zvýšil jejich cenu. Protože Philipse pokračoval v nákupech, rostla cena čím dál víc, takže v roce 1666 stál pětník už jen tři bílé korálky. Ve srovnání s rokem 1659 se zvýšila cena korálku více než pětinásobně a proti roku 1650 dvojnásobně. Wampum se stalo vyhledávanou měnou a Philipse se díky korálkům v zakopaných sudech stal nejbohatším mužem ve městě.

Aniž si to uvědomoval, začal Frederick Philipse působit jako centrální banka wampumu. Stahoval z oběhu korálky, když jejich cena klesala, a uvolňoval je na trh, když jejich cena rostla. Činil tak dva roky předtím, než ve Švédsku vznikla Riksbank, oficiálně první centrální banka světa, a 28 let předtím, než v Británii založili Bank of England.

Po Margaretině smrti se Philipse v roce 1692 podruhé oženil. Jako nejbohatší muž New Yorku se Frederick Philipse, lord z Philipse Manor, dožil 76 let a zemřel v roce 1702.

Korálky po jeho spekulaci platily v New Yorku ještě dalších sto let. Pak Američané vymysleli stroj na jejich umělou výrobu a trh wampumu se zhroutil. Philipsovi potomci během americké revoluce zůstali věrní britské vládě a po britské porážce v roce 1783 o všechno přišli. Ale to je už docela jiná historie.

Daly by se podobné spekulace provádět ve velkém i dnes?