Nejlepší podílové fondy podle Morningstar

Proces investování pomocí otevřených podílových fondů má pro běžné investory standardně několik kroků. Na začátku by měl být správně stanovený investiční horizont (na jak dlouho chci investovat), rizikový profil (jaké poklesy hodnoty portfolia snesu v průběhu investice) a referenční měna (měna, v níž měřím výkonnost). Následuje návrh portfolia podle tříd aktiv (akcie, dluhopisy) a užších sektorů v rámci jednotlivých tříd aktiv (například: dluhopisy CZK, akcie Evropa, akcie USA). Až na konec přichází výběr konkrétních fondů, které budou do portfolia nakoupeny.

Jak podvýkonnost poškodí

Existují studie dokazující, že neprofesionální práce investičního poradce v posledním kroku, tj. při výběru konkrétních fondů, nemá pro klienta tak tragické následky jako chyby při předchozích krocích.
Lze souhlasit s názorem, že výběr fondu, který je konstantně mírně podvýkonný oproti průměru konkurence, způsobí investorovi zpravidla méně škody než nevhodné sestavení portfolia na úrovni tříd aktiv a sektorů z důvodu chybného stanovení investičního horizontu, rizikového profilu nebo referenční měny. Zejména na dlouhých časových periodách je však i výběr konkrétního fondu z množiny konkurenčních fondů stejného zaměření velmi důležitým krokem.
Jako důkaz důležitosti výběru kvalitního fondu se často uvádí propočty tohoto typu: Ve fondu s průměrnou roční výkonností 6 procent bude mít investor po 25 letech o 20 procent nižší částku v porovnání s fondem s průměrnou roční výkonností 7 procent při jednorázové investici a o 15 procent nižší částku při pravidelném investování. Konečnému investorovi přitom může být jedno, zda je podvýkonnost fondu způsobena špatnými investičními rozhodnutími nebo vyššími poplatky na úrovni fondu.
Z uvedeného vyplývá, že schopnost analyzovat kvalitu jednotlivých fondů má pro klienty investičních poradců vysokou přidanou hodnotu. Potíž je v tom, že odhadnout šance fondu být do budoucna nadvýkonný v porovnání s ostatními fondy ze stejné skupiny (peer group), je velmi obtížné.

Minulost vs. budoucnost

Fondoví analytici a matematicky zdatnější finanční poradci zpravidla nemají velké problémy s hodnocením minulosti fondu. Fondy stejného zaměření lze srovnávat podle minulé výkonnosti za určité období (3, 5 nebo 10 let). Sofistikovanější metodou je porovnávání rizikově upravené výkonnosti, kdy se bere v úvahu i volatilita. Za vyšší volatilitu dostávají fondy "záporné body" a mohou se kvůli nim posunout v žebříčku dolů.
Řazením fondů podle rizikově upravené výkonnosti za uplynulé tři roky se zabývá tzv. ranking, někdy také nazývaný scoring. Agentur, které měří rizikově upravenou výkonnost fondů za uplynulou periodu a sestavují žebříčky nejlepších fondů podle rankingu, je celá řada.
Největší nevýhoda rankingu je v jeho zaměření pouze do minulosti. Neříká nic o tom, zda bylo u vítězných fondů dosaženo nadvýkonnosti kvalitním investičním procesem při řízení fondu, anebo náhodou, vývojem trhu. Neříká nic o šancích vítězných fondů uspět nejen v minulosti, ale také v budoucnosti. Četné studie ukázaly, že většina fondů, které v žebříčcích podle rankingu skončily v jednom období na špici, má tendenci se v následujících obdobích propadat dolů, a jen málo fondů se na špici výkonnosti udrží déle. O takové by měli investoři zájem, bohužel z rankingu nepoznají, které to jsou.
Pro vytváření odhadů šancí fondu být nadvýkonný i v budoucnosti nestačí kvantitativní analýza historických dat. Musí nastoupit ještě kvalitativní analýza investičních procesů při řízení fondu. Komplexní analýzou nadvýkonnosti fondu v minulosti a šancí na její pokračování v budoucnosti se zabývá rating.

"A" od morningstar (S&P)

V evropském fondovém byznysu byla až donedávna jedničkou v udělování ratingu fondům agentura Standard & Poor's, než ji koupila konkurenční agentura Morningstar, která je naopak známější v Americe. Divize udělování ratingu Standard & Poor's přešla letos na jaře pod Morningstar, nicméně žádné velké zvraty v roky propracovávané metodologii hodnocení kvality fondů a udělování ratingu se v blízké budoucnosti neočekávají.
Rating od Standard & Poor's, nyní Morningstar, může získat jedna pětina fondů v daném sektoru (peer group). Jsou to ty, které byly v minulosti lepší než ostatní a analytici agentury se domnívají, že si svoji kvalitu udrží i do budoucna. Fondy, které projdou ratingem, dostávají od agentury označení A, ty nejlepší z nich AA, případně AAA. Fondů s třemi A je velmi málo.

V ČR je áčkových fondů dost

Počet fondů s ratingem v ČR
Franklin Templeton	23
ABN Amro	12
MFS	11
Fortis	9
Raiffeisen	9
Pioneer	8
Creditt Suisse	6
KBC	5
Parvest	3
HSBC	3
ING	1
Volksbank	1
Celkem	91

Jak je na tom tuzemský investor, který se rozhodne řídit "systémem áček"? Lze říci, že dobře. Počet zahraničních fondů licencovaných pro prodej v ČR se v posledních letech zvýšil. S novými fondy přichází i řada těch, které se mohou ratingem od Morningstar pochlubit. Už je jich v ČR celkem 91. Nejvíce fondů s ratingem má Franklin Templeton, následuje ABN Amro. Je to dáno i tím, že obě společnosti mají v ČR registrováno velké množství fondů, čímž se zvyšují šance na větší počet fondů s ratingem.
Praktičtější členění než podle rodin fondů je členění podle sektorů (peer groups), což ukazují tabulky zde. V nejčastěji používaných skupinách, tzv. fondech pro hlavní pozice v portfoliu, jako jsou například "Akcie Svět", "Akcie Evropa", "Akcie Severní Amerika" a pro eurové investory i "Dluhopisy Eurozóna", je nabídka fondů s ratingem poměrně široká. Vedle toho jsou k dispozici i ratingované fondy používané zpravidla pro satelitní pozice v portfoliu, například "Akcie Latinská Amerika" nebo "Dluhopisy, rozvíjející se trhy".
Proces hodnocení fondu vedoucí k získání ratingu je zjednodušeně popisován v pěti krocích. Prvním krokem je kvantitativní hodnocení výkonnosti fondu. Podmínkou pro získání ratingu je historická nadvýkonnost oproti konkurenčním fondům. Čtyři pětiny existujících fondů neprojdou přes tento první krok. Druhým krokem je analýza portfolia, hodnocení konzistence s investiční strategií fondu deklarovanou ve statutu. Třetím krokem je kvalitativní analýza řízení fondu založená na rozhovorech s portfolio manažery a zaměstnanci fondu, hodnocení procesů. Čtvrtým krokem je rozhodnutí komise o udělení ratingu. Pátým krokem je trvalý dohled, sledování změn, které by mohly mít vliv na odebrání ratingu.

Funguje to?

Existují i kritikové ratingu. Zpochybňují jeho schopnost odhalit fondy, které budou v budoucnu nadvýkonné. Tvrdí, že je to celé jenom marketingové divadlo.
Pravdou je, že investiční společnosti za proces udělování ratingu platí a náklady to nejsou zanedbatelné. Neudělení nebo odebrání ratingu svému "chlebodárci" pro agenturu nemusí být jednoduché rozhodnutí. Dále je otázkou, zda je vůbec možné i při nejlepší vůli dostatečně objektivně zhodnotit kvalitu fondu. Zatím to však vypadá, že investoři na přidělená áčka dají. Investiční profesionálové zase více sledují odebírání ratingu, kterým se z pochopitelných důvodů fondy nechlubí.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 14/2007.

Do jakých podílových fondů investujete?