Minulý díl jsme zakončili tím, že za Marcem Crassem přišli s nabídkou tajné spolupráce publikáni (tajné proto, že podle zákona Crassus jako senátor ve výběru daní podnikat nemohl). Již jsme se ale nedostali k tomu, o co jim konkrétně šlo...
Asijský projekt
Šlo o výběr daní v provincii Asie, lidnatém a bohatém kraji, ležícím na křižovatce obchodních cest mezi Evropou a Asií a zabírající území dnešního západního Turecka. Publikáni se Crassovi zmínili o provinčním zemědělství, přírodních zdrojích, barveném textilu a především o obchodu. Zcela určitě se nezapomněli zmínit, že to byla právě Asie, jejíž čtyřletý daňový pronájem za Gaia Graccha položil základy rozvoji publikánských společností.
Poslední z oněch nepřátel, pontský král Mithridates, totiž před nedávnem spáchal v exilu na Krymu sebevraždu a jeho krymský nástupce, král Farnaces, okamžitě uzavřel s Římany mír. Poražený Pontus se stal součástí provincie Galatia- Kappadokia, kterou stejně jako Asii a Sýrii ovládalo římské vojsko pod Pompeiem Velikým. Kdysi nepřátelská Arménie byla Pompeiem zpacifikovaná, stejně jako Parthská říše, která s Římany uzavřela mír. Dokonce i kilikijští piráti přestali být hrozbou. Asie samotná byla politicky i společensky roztříštěna mezi řadu samostatných měst a bývalých království, neschopných se proti Římu sjednotit. Zkrátka a dobře, dlouholetá a vše ničící válka skončila a nyní nastává věk prosperity.
Přesvědčili Crassa?
Možná, že se Crassus zeptal na ekonomické a administrativní zajištění celé akce. V tom případě dostal jména vedoucích výběrčích, lidí jezdeckého stavu ve vedení, možná, že i publikáni prozradili podplacené lidi v římské správě, ohromili Crassa počty pracovníků, prozradili, jak bude výběr daní organizován, na co se zaměří a kdo a kdy bude kolik platit. Odhadli, jak velký zisk od celé akce očekávají. Na závěr nejspíš řekli, kolik bude projekt stát a jak velký podíl z toho na Crassa připadá.
Musela to být velká suma. Možná, že Crassa zarazila a on zkusil od akce couvnout. Pak publikáni použili další fintu, když řekli, že není sám, od koho prostředky žádají, a pak naznačili, kdo vše jim už peníze slíbil anebo dodal. Publikáni byli politicky stejně přizpůsobiví jako Crassus (také jim šlo o peníze), a tak dodali jména z obou částí politického spektra. Jedním z nich musel být Ciceronův bratr, senátor, praetor a budoucí správce provincie Asie. Druhým možná Cicero sám. Rodina řečníka, který Crassa obviňoval z demagogie a toho, že se snaží politiku využívat k vlastnímu zisku, se podílela na projektu, který politiku jednoduše použil k vlastnímu prospěchu. Pokud nic jiného, pak toto zcela určitě rozhodlo. Crassus publikánům kývl.
Pole neorané...
Těžko říct, zda si uvědomil, že tento projekt je opravdu spekulace. Nemovitosti byly jeho zálibou, s kterými obchodoval desítky let, a málokdo se v nich vyznal tak dobře jako on. Mohl se v nich opřít o svůj instinkt, který mu většinou napověděl, že se děje něco špatného a z transakce bude lépe vycouvat, než v ní utopit peníze. Ve výběru daní však byl nováčkem, zcela odkázán na jiné.
Možná si neuvědomil, že jen málokterá vynikající investice se dopředu ohlašuje jako "skvělá". To, co dělá investici vynikající, je její neočekávaný růstový potenciál - který je prostě a jednoduše "neočekávaný", tedy pro většinu investorů neznámý. Jestliže se o něčem už dopředu všeobecně ví, že to bude skvělé, dá se očekávat, že růstový potenciál je znám a není tedy neočekávaný. Možná by to byla vynikající investice před patnácti, deseti či pěti lety anebo i loni...
Crassova spekulace neměla být výjimkou. Publikáni chtěli peníze a politické krytí - od Crassa dostali obojí. Na oplátku slíbili zisky. Dodali však debakl. Do očí bijící výhodnost investice se stala její zhoubou.
Příliš mnoho kohoutů na jednom smetišti
Bylo to po dlouhých letech poprvé, co se v Asii mohly daně vybírat bez problémů. Přítomnost Pompeiových armád, bezmoc římských nepřátel, vzpomínky na mírová léta, kdy se asijské zlato valilo na výběrčí proudem, to vše působilo na publikánské konglomeráty jako světlo na noční můru.
Za normálních okolností si každá publikánská firma pečlivě střežila monopol na svém území a žádného vetřelce na něj nepouštěla. V Asii však monopol neexistoval - předchozí kontrakty skončily kvůli válkám a nepokojům hrozivými ztrátami. Nebyl nikdo, kdo by měl na výběr výsostné právo, a tak si ho chtěli uzurpovat všichni. Velké množství poptávajících v prostředí jediné nabídky hnalo cenu automaticky vzhůru.
A aby to bylo ještě horší, svou roli začala hrát i psychologie účastníků. Pro konglomeráty se stalo získání kontraktu prestižní záležitostí, které v určitém okamžiku přerostlo do stavu, kdy bylo nutné získat kontrakt za každou cenu. Cílem už nebyla výhodnost zakázky, ale jen a pouze zakázka sama.
Crassus jako častý kupující a pozemkový spekulant tyto stavy samozřejmě znal. Jako úspěšný podnikatel se jim však dokázal vyhnout anebo je aspoň potlačit. Být na místě publikánů, už dávno by z řízení vycouval. Z jeho hlediska byl důležitý zisk, nikoliv prostředek, kterým peníze vydělá. Bohužel však na místě publikánů nebyl - od té doby, co jim svěřil peníze, o jejich užití rozhodovali oni. A publikány zvyklé pracovat v relativně málo konkurenčním prostředí přítomnost cizí konkurence vydráždila k nepříčetnosti.
A tak Crassus s hrůzou v očích sledoval, jak cena kontraktu stoupá vzhůru...
Pokračování příště.
Víte další zajímavosti ze života Marca Crassa, o kterých jsme vás v našem seriálu ještě neinformovali? Využijte
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
