Becherovka: likér z lékárny

Becherovka: likér z lékárny
Tradiční český likér vznikl jako výsledek experimentů anglického lékaře Frobriga a karlovarského lékárníka Josefa Vituse Bechera. Jak už lékárníkovo jméno napovídá, výsledkem jejich snažení byla Becherovka. Jak tento likér vznikl, jak se mu podařilo prosadit se na císařsko-královském dvoře, proč je označován jako 13. karlovarský pramen? Jakým zázrakem Becherovka přežila znárodnění komunisty a do jakých rukou byla v 90. letech zprivatizována?

Karlovarský lékárník Josef Becher provozoval počátkem 19. století v Karlových Varech vyhlášenou lékárnu. Ve svém měšťanském domě "U tří skřivanů" také často ubytovával význačné lázeňské hosty. Roku 1805 se u něj ubytoval hrabě Pletenberg-Mietingen, který přijel užívat léčivých karlovarských pramenů. Doprovázel ho jeho anglický lékař, doktor Frobrig.

Ten se brzy spřátelil s lékárníkem Becherem a trávili dny v lékárně mícháním směsí bylin, aromatických olejů a alkoholu. Po odjezdu doktora Frobriga našel Josef Becher na jedné směsi Angličanovu poznámku "s tímto jsem byl docela spokojen". V následujících dvou letech se tak Becher věnoval ladění tohoto receptu a roku 1807 začal ve své lékárně prodávat žaludeční kapky pod názvem Carlsbader Englisch Bitter (doslova Karlovarská Anglická Hořká).

Nejdříve je prodával v malých lékových lahvičkách, brzy je ale začal plnit do půllitrových lahví. Těm, kteří Becherovku nejdříve užívali jako kapky asi zachutnala a začali překračovat doporučené dávky. Výrobě a úspěšnému prodeji svého likéru se pak Josef Becher věnoval až do své smrti roku 1841.


Anglická Becherovka hořká

Utajovaná směs

Tajnou receptura na výrobu Becherovky, která se dříve dědila z generace na generaci, dnes znají dva lidé. Ti týden co týden vstupují do místnosti, která se od dob Becherů nazývá "Drogikamr" a připraví směs mnoha druhů bylin a koření, z nichž část je zahraniční a část roste v okolí Karlových Varů. Směs se poté týden louhuje v alkoholu, vzniklá tekutina se promíchá s vodou a přírodním cukrem a nechá dva měsíce zrát v dubových sudech oválného tvaru.

Pro úspěšnou výrobu je prý důležité i zrání v Karlových Varech, jednou prý výluh z bylin připravený podle tradiční receptury převezli ke zrání mimo Karlovy Vary a po dvou měsících chutnal jinak než jsme u Becherovky zvyklí.

Tajný recept na výrobu likéru prozradil Josef Becher svému synu Johannovi, který po něm převzal lékárnu a výrobu Englisch Bitter. Kromě tohoto názvu začali používat i název Becher Bitter. Johann se ukázal jako dobrý obchodník a začal výrobu značně rozšiřovat, nechal postavit novou továrnu s moderními technologiemi a v polovině 80. let 19. století ve spolupráci se svým švagrem vyvinuli plochou láhev ve které se Becherovka prodává dodnes.

Krátce na to dostala Becherovka svůj současný název, když Johannův syn Gustav nechal zaregistrovat obchodní známku Johann Becher jako ochranu před neumělými napodobeninami jejich likéru.


C. a K. dvorní dodavatel

Počátek 20. století s sebou přinesl nejen nového pána likérky, Rudolfa Bechera, ale i prosazení likéru za hranicemi Rakouska-Uherska a také novou etiketu v modré a žluté, kterou známe dodnes. Prodeji likéru pomohla skutečnost, že zachutnal tehdejšímu mocnáři, Františku Josefu I., díky čemuž se na lahvi mohlo objevit C. a K. dvorní dodavatel.

Za císařským dvorem, který odebíral 50 litrů likéru měsíčně, pak přece nemohl nikdo zaostávat, a tak samozřejmě vzrostl prodej. Další popularitě nápoje pomohly zvláštní dodávky pro armádu během první světové války.

I v rámci nově vzniklého Československa rodinná likérka prosperovala, dařilo se také pronikat na Evropské i zámořské trhy. Když se během hospodářské krize snažil Alfred Becher dostat na americký trh, aby nahradil menší poptávku doma, podařilo se mu to, nicméně brzy vyhlášená prohibice jej donutila se stáhnout. Posledním členem, respektive členkou rodiny, která stále v čele továrny byla Heda Becherová, dcera Alfreda Bechera. Ta vedla továrnu po celou druhou světovou válku.


Likér určený k likvidaci

Třináctý pramen
Kdy a kde vznikla přezdívka Becherovky jako třináctý pramen není známo. Nicméně pravděpodobně pochází ze skutečnosti, že Karlovy Vary byly známy 12 léčebnými prameny, tak žaludeční likér - Becherovka byl označen za ten třináctý. Přezdívka jí zůstala i poté, co v roce 1965 byl v Karlových varech otevřen další, tedy skutečně 13. pramen, který byl pojmenován "Druhý Václavův."

Po roce 1945 byla továrna znárodněna, prodej Becherovky upadal a v padesátých letech byl do vedení továrny vyslán Václav Lupínek s úkolem ukončit výrobu a továrnu zavřít. Místo toho se ten ale pokusil kdysi slavný likér zachránit. To se mu postupně podařilo, mimo jiné i díky tomu, že v továrně začal vyrábět i sodovky.

Brzy se Becherovka opět vrátila na výsluní mezi silné české značky a také jako zdroj deviz díky úspěšnému exportu. Dobré pozici likéru na českém trhu pomohl také rok 1967, kdy byl "uveden na trh" nový míchaný nápoj Beton - Becherovka s tonikem. Z likéru, který chtěli komunisté zrušit, se tak stal produkt, bez kterého se lázeňský host z Karlových Varů nemůže vrátit. K dalším takovým produktům pak samozřejmě patří lázeňské oplatky.


Podivná privatizace do dobrých rukou

Kdo je Pernod-Ricard

Současný vlastník Becherovky je jen o dva roky starší než slavný český likér. Roku 1805 začal Henri-Louis Pernod, švýcar žijící ve Francii, vyrábět svůj anýzový likér z hvězdicového anýzu a směsi bylin známý jako absint. Společnost Pernod Fils (Pernod a synové) se brzy stala nejznámějším výrobcem absintu ve Francii a okolních zemích. Továrna se úspěšně rozrůstala a na zákaz absintu v roce 1915 reagovala změnou výrobního programu na pastis, což je opět anýzový likér, tentokrát ale bez halucinogenu thujonu, který je obsažen v absintu. Společnost se v roce 1975 spojila s firmou Ricard, dalším francouzským výrobcem lihovin, a od té doby se díky dalším a dalším akvizicím stala skutečně globálním výrobcem.

Kromě Pastisu, Pernodu či české Becherovky pod něj ještě patří například koňaky Martell, vodky Wyborowa a Stolichnaya, whisky Chivas Regal, bourbony Four Roses nebo Jameson, likéry Malibu či Kahlua, giny Beefeater či Seagram nebo třeba rum Havana Club a také řada francouzských, australských či novozélandských producentů vín.

Ač tedy můžeme mít výhrady k privatizaci samotné továrny Becherovky, je třeba přiznat, že se alespoň dostala do dobré společnosti.

Další etapa továrny začala po roce 1989, kdy se začalo uvažovat o její privatizaci. Jako ostatně všechny privatizace úspěšných českých firem, i v případě Becherovky se objevila řada pochybností. O privatizaci se mluvilo od počátku 90. let, jen lidé z Becherovky podali několik privatizačních projektů.

Nakonec privatizaci uskutečnila poslední Klausova vláda jen několik měsíců před svým pádem. Už tehdy se objevovaly úvahy, proč se náhle s privatizací tak spěchá, když se předtím několik let váhalo. V srpnu 1997 ještě vláda tvrdila, že ve výběrovém řízení je šest zájemců a náhle během dvou týdnů bylo počátkem září rozhodnuto, že Becherovku získá společnost Value Bill, která za ni ve dvou splátkách zaplatila dohromady dvě miliardy korun.

Za obskurním názvem Value Bill se skrývali - Patria Finance, francouzský (spíše však nadnárodní) velkovýrobce alkoholických nápojů Pernod-Ricard a Karel Schwarzenberg, bývalý kancléř tehdejšího prezidenta Václava Havla. Pozornosti však téměř unikla skutečnost, že kromě Value Billu získal 5% akciový podíl ve firmě i její poslední ředitel Václav Lupínek (syn Václava Lupínka, který zachránil Becherovku v padesátých letech), a to navíc kupoval akcie za poloviční cenu za kus než Value Bill (dnes SALB). Tomu, že je jím dodnes, by svědčila i skutečnost, že je stále členem dozorčí rady.

Value Bill získal továrnu za značně výhodných podmínek. V roce 1997, kdy bylo o privatizaci rozhodnuto, koupila za třetinu celkové částky jen 30 % akcií a získala právo továrnu ovládat. Během čtyř let pak měla splnit řadu podmínek. To se jí sice povedlo, v roce 2001, kdy přišel čas koupit zbývající akcie, se ale k podpisu kupní smlouvy na majoritní podíl v továrně neměla. Požadovala totiž, aby stát převzal záruku za spor s podnikatelem Zdeňkem Hoffmanem, který tvrdil, že má také právo Becherovku vyrábět. Nakonec však přeci jen konsorcium SALB zaplatilo a továrnu ovládlo. Ač tedy můžeme narážet na řadu nejasností, stále můžeme vnímat jako pozitivní skutečnost, že Becherovka skončila v dobrých rukou (viz také sloupek "Kdo je Pernod-Ricard").

Máte rádi Becherovku? Co si myslíte o její privatizaci? Věděli jste, že je součástí globálního výrobce Pernod-Ricard?

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+44
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 9 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

7. 9. 2006 15:12, Pavel

Jameson je bourbon?

+33
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Baťa aneb boty pro každého

10. 8. 2006 | Petr Vykoukal | 28 komentářů

Baťa aneb boty pro každého

Značku Baťa není třeba představovat, znají ji i lidé v desítkách nejrůznějších zemí světa. O vznik úspěšné firmy se zasloužilo několik členů rodiny Baťů. Nebáli se dělat věci jinak,... celý článek

Sellier & Bellot aneb dva Francouzi v kapslovně

26. 7. 2006 | Petr Vykoukal | 2 komentáře

Sellier & Bellot aneb dva Francouzi v kapslovně

Byť zní Sellier a Bellot jako název cizí firmy, jde o společnost českou, s více než 180 letou tradicí ve výrobě střeliva. Za svůj cize znějící název vděčí dvěma Francouzům, kteří stáli... celý článek

Mattoni: minerálka od Itala

7. 7. 2006 | Petr Vykoukal | 8 komentářů

Mattoni: minerálka od Itala

To, co dnes známe jako Mattonku, pili obyvatelé Karlových Varů již ve středověku. Aby se ale stala minerálkou číslo jedna, musel přijít Němec italského původu Heinrich Mattoni. A o... celý článek

ČKD: pýcha a pád největšího výrobce tramvají na světě

26. 5. 2006 | Petr Vykoukal | 1 komentář

ČKD: pýcha a pád největšího výrobce tramvají na světě

Českomoravská-Kolben-Daněk, známá pod zkratkou ČKD, vznikla v roce 1927 z původních pěti strojírenských a elektrotechnických firem. Jména zakladatelů firmy Emila Kolbena a Čeňka Daňka... celý článek

Jak funguje státní kasa

28. 12. 2005 | Petr Vykoukal

Jak funguje státní kasa

Státní rozpočet. Dvě slova prakticky každodenně skloňovaná nejen politiky. Pro některé z nich je to dojná kráva, pro některé z nás zase naopak černá díra na peníze. Pojďme se podívat,... celý článek

Partners Financial Services