Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Becherovka: likér z lékárny

Becherovka: likér z lékárny
Tradiční český likér vznikl jako výsledek experimentů anglického lékaře Frobriga a karlovarského lékárníka Josefa Vituse Bechera. Jak už lékárníkovo jméno napovídá, výsledkem jejich snažení byla Becherovka. Jak tento likér vznikl, jak se mu podařilo prosadit se na císařsko-královském dvoře, proč je označován jako 13. karlovarský pramen? Jakým zázrakem Becherovka přežila znárodnění komunisty a do jakých rukou byla v 90. letech zprivatizována?

Karlovarský lékárník Josef Becher provozoval počátkem 19. století v Karlových Varech vyhlášenou lékárnu. Ve svém měšťanském domě "U tří skřivanů" také často ubytovával význačné lázeňské hosty. Roku 1805 se u něj ubytoval hrabě Pletenberg-Mietingen, který přijel užívat léčivých karlovarských pramenů. Doprovázel ho jeho anglický lékař, doktor Frobrig.

Ten se brzy spřátelil s lékárníkem Becherem a trávili dny v lékárně mícháním směsí bylin, aromatických olejů a alkoholu. Po odjezdu doktora Frobriga našel Josef Becher na jedné směsi Angličanovu poznámku "s tímto jsem byl docela spokojen". V následujících dvou letech se tak Becher věnoval ladění tohoto receptu a roku 1807 začal ve své lékárně prodávat žaludeční kapky pod názvem Carlsbader Englisch Bitter (doslova Karlovarská Anglická Hořká).

Nejdříve je prodával v malých lékových lahvičkách, brzy je ale začal plnit do půllitrových lahví. Těm, kteří Becherovku nejdříve užívali jako kapky asi zachutnala a začali překračovat doporučené dávky. Výrobě a úspěšnému prodeji svého likéru se pak Josef Becher věnoval až do své smrti roku 1841.


Anglická Becherovka hořká

Utajovaná směs

Tajnou receptura na výrobu Becherovky, která se dříve dědila z generace na generaci, dnes znají dva lidé. Ti týden co týden vstupují do místnosti, která se od dob Becherů nazývá "Drogikamr" a připraví směs mnoha druhů bylin a koření, z nichž část je zahraniční a část roste v okolí Karlových Varů. Směs se poté týden louhuje v alkoholu, vzniklá tekutina se promíchá s vodou a přírodním cukrem a nechá dva měsíce zrát v dubových sudech oválného tvaru.

Pro úspěšnou výrobu je prý důležité i zrání v Karlových Varech, jednou prý výluh z bylin připravený podle tradiční receptury převezli ke zrání mimo Karlovy Vary a po dvou měsících chutnal jinak než jsme u Becherovky zvyklí.

Tajný recept na výrobu likéru prozradil Josef Becher svému synu Johannovi, který po něm převzal lékárnu a výrobu Englisch Bitter. Kromě tohoto názvu začali používat i název Becher Bitter. Johann se ukázal jako dobrý obchodník a začal výrobu značně rozšiřovat, nechal postavit novou továrnu s moderními technologiemi a v polovině 80. let 19. století ve spolupráci se svým švagrem vyvinuli plochou láhev ve které se Becherovka prodává dodnes.

Krátce na to dostala Becherovka svůj současný název, když Johannův syn Gustav nechal zaregistrovat obchodní známku Johann Becher jako ochranu před neumělými napodobeninami jejich likéru.


C. a K. dvorní dodavatel

Počátek 20. století s sebou přinesl nejen nového pána likérky, Rudolfa Bechera, ale i prosazení likéru za hranicemi Rakouska-Uherska a také novou etiketu v modré a žluté, kterou známe dodnes. Prodeji likéru pomohla skutečnost, že zachutnal tehdejšímu mocnáři, Františku Josefu I., díky čemuž se na lahvi mohlo objevit C. a K. dvorní dodavatel.

Za císařským dvorem, který odebíral 50 litrů likéru měsíčně, pak přece nemohl nikdo zaostávat, a tak samozřejmě vzrostl prodej. Další popularitě nápoje pomohly zvláštní dodávky pro armádu během první světové války.

I v rámci nově vzniklého Československa rodinná likérka prosperovala, dařilo se také pronikat na Evropské i zámořské trhy. Když se během hospodářské krize snažil Alfred Becher dostat na americký trh, aby nahradil menší poptávku doma, podařilo se mu to, nicméně brzy vyhlášená prohibice jej donutila se stáhnout. Posledním členem, respektive členkou rodiny, která stále v čele továrny byla Heda Becherová, dcera Alfreda Bechera. Ta vedla továrnu po celou druhou světovou válku.


Likér určený k likvidaci

Třináctý pramen
Kdy a kde vznikla přezdívka Becherovky jako třináctý pramen není známo. Nicméně pravděpodobně pochází ze skutečnosti, že Karlovy Vary byly známy 12 léčebnými prameny, tak žaludeční likér - Becherovka byl označen za ten třináctý. Přezdívka jí zůstala i poté, co v roce 1965 byl v Karlových varech otevřen další, tedy skutečně 13. pramen, který byl pojmenován "Druhý Václavův."

Po roce 1945 byla továrna znárodněna, prodej Becherovky upadal a v padesátých letech byl do vedení továrny vyslán Václav Lupínek s úkolem ukončit výrobu a továrnu zavřít. Místo toho se ten ale pokusil kdysi slavný likér zachránit. To se mu postupně podařilo, mimo jiné i díky tomu, že v továrně začal vyrábět i sodovky.

Brzy se Becherovka opět vrátila na výsluní mezi silné české značky a také jako zdroj deviz díky úspěšnému exportu. Dobré pozici likéru na českém trhu pomohl také rok 1967, kdy byl "uveden na trh" nový míchaný nápoj Beton - Becherovka s tonikem. Z likéru, který chtěli komunisté zrušit, se tak stal produkt, bez kterého se lázeňský host z Karlových Varů nemůže vrátit. K dalším takovým produktům pak samozřejmě patří lázeňské oplatky.


Podivná privatizace do dobrých rukou

Kdo je Pernod-Ricard

Současný vlastník Becherovky je jen o dva roky starší než slavný český likér. Roku 1805 začal Henri-Louis Pernod, švýcar žijící ve Francii, vyrábět svůj anýzový likér z hvězdicového anýzu a směsi bylin známý jako absint. Společnost Pernod Fils (Pernod a synové) se brzy stala nejznámějším výrobcem absintu ve Francii a okolních zemích. Továrna se úspěšně rozrůstala a na zákaz absintu v roce 1915 reagovala změnou výrobního programu na pastis, což je opět anýzový likér, tentokrát ale bez halucinogenu thujonu, který je obsažen v absintu. Společnost se v roce 1975 spojila s firmou Ricard, dalším francouzským výrobcem lihovin, a od té doby se díky dalším a dalším akvizicím stala skutečně globálním výrobcem.

Kromě Pastisu, Pernodu či české Becherovky pod něj ještě patří například koňaky Martell, vodky Wyborowa a Stolichnaya, whisky Chivas Regal, bourbony Four Roses nebo Jameson, likéry Malibu či Kahlua, giny Beefeater či Seagram nebo třeba rum Havana Club a také řada francouzských, australských či novozélandských producentů vín.

Ač tedy můžeme mít výhrady k privatizaci samotné továrny Becherovky, je třeba přiznat, že se alespoň dostala do dobré společnosti.

Další etapa továrny začala po roce 1989, kdy se začalo uvažovat o její privatizaci. Jako ostatně všechny privatizace úspěšných českých firem, i v případě Becherovky se objevila řada pochybností. O privatizaci se mluvilo od počátku 90. let, jen lidé z Becherovky podali několik privatizačních projektů.

Nakonec privatizaci uskutečnila poslední Klausova vláda jen několik měsíců před svým pádem. Už tehdy se objevovaly úvahy, proč se náhle s privatizací tak spěchá, když se předtím několik let váhalo. V srpnu 1997 ještě vláda tvrdila, že ve výběrovém řízení je šest zájemců a náhle během dvou týdnů bylo počátkem září rozhodnuto, že Becherovku získá společnost Value Bill, která za ni ve dvou splátkách zaplatila dohromady dvě miliardy korun.

Za obskurním názvem Value Bill se skrývali - Patria Finance, francouzský (spíše však nadnárodní) velkovýrobce alkoholických nápojů Pernod-Ricard a Karel Schwarzenberg, bývalý kancléř tehdejšího prezidenta Václava Havla. Pozornosti však téměř unikla skutečnost, že kromě Value Billu získal 5% akciový podíl ve firmě i její poslední ředitel Václav Lupínek (syn Václava Lupínka, který zachránil Becherovku v padesátých letech), a to navíc kupoval akcie za poloviční cenu za kus než Value Bill (dnes SALB). Tomu, že je jím dodnes, by svědčila i skutečnost, že je stále členem dozorčí rady.

Value Bill získal továrnu za značně výhodných podmínek. V roce 1997, kdy bylo o privatizaci rozhodnuto, koupila za třetinu celkové částky jen 30 % akcií a získala právo továrnu ovládat. Během čtyř let pak měla splnit řadu podmínek. To se jí sice povedlo, v roce 2001, kdy přišel čas koupit zbývající akcie, se ale k podpisu kupní smlouvy na majoritní podíl v továrně neměla. Požadovala totiž, aby stát převzal záruku za spor s podnikatelem Zdeňkem Hoffmanem, který tvrdil, že má také právo Becherovku vyrábět. Nakonec však přeci jen konsorcium SALB zaplatilo a továrnu ovládlo. Ač tedy můžeme narážet na řadu nejasností, stále můžeme vnímat jako pozitivní skutečnost, že Becherovka skončila v dobrých rukou (viz také sloupek "Kdo je Pernod-Ricard").

Máte rádi Becherovku? Co si myslíte o její privatizaci? Věděli jste, že je součástí globálního výrobce Pernod-Ricard?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+10
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

7. 9. 2006 15:12, Pavel

Jameson je bourbon?

Reagovat

 

+33
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

20. 3. 2016 | 23:07 | Duckym

Dobrý den nevěděl by mi někdo poradit kde v Brně zajit do lekarny, aby tam měli nejen klasicke medikamenty ale třeba i bylinky? více

8. 1. 2012 | 16:05 | SZrádce

Naše vláda všecko zprivatizuje, je to stejná vláda, jako pobělohorská vláda Valdštejn-Lichtenštejn-Dietric hštejn,všecko pěkně zpeněžit a rozkrást stát, neříkám, že taková naše vláda je, ale taková byla pobělohorská, neříkám,...více

20. 9. 2006 | 13:54 | Certified irish whiskey taster (Dublin 2002)

Jameson je whiskey, irové to takhle rozlišují od skotské (či jiné) whisky. Jako hlavní surovina pro výrobu je ječmen. Bourbon je destilát z kukuřice (obvykle americký). více

13. 9. 2006 | 12:44 | suchoparj

Becherovka (pravá) je vskutku ušlechtilý nápoj, spíš lék. Fernet je hrubší, česky má mnoho názvů, "černý švihák" ho docela ´vystihuje. Pokud jste vypili něco předtím, švihne s Vámi a druhý den to hodně pocítíte. Na rozdíl...více

12. 9. 2006 | 16:23 | G94003

Jameson je whisky... více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Ceteris paribus, Monopol, Celkový náhradový poměr, jan bureš, jan raška, eet, zbyněk stanjura, architektura, konkurz, formulace, pronájem počítače, pojistná složka, Generální ředitelství cel, AdWords, dodatečné náklady, zákony, nová drachma, tunelování

6B72551, 3AM3721, 4AU5382, 6B72551, 3AE0651

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK