Dow Jones překročil 11 000 bodů již dvacetkrát. Pokoří konečně další laťku?

Nejstarší index amerického akciového trhu Dow Jones Industrial Average (profil, názory) překonal v lednu letošního roku hranici 11 000 bodů. Hovoříme o cenovém indexu, který je nejčastěji uváděn v médiích. Cenový index zohledňuje pouze nárůsty cen akcií z báze indexu bez vlivu dividend. K překonání hranici 11 000 bodů došlo již po dvacáté v historii. Přitom po devatenácté to bylo před čtyřmi a půl lety, když se v roce 2001 po splasknutí bubliny vydal index směrem dolů a dosáhl minima na 7 198 bodech.

Poprvé dosáhl americký akciový index hranice 11 000 bodů v květnu roku 1999. Jedná se o jistou psychologickou hranici, která by mohla dát impuls směrem k dalšímu růstu. V historii se to nepotvrdilo a trh vždy "ztratil dech".

V minulosti překonal index hranici 11 000 bodů vždy v průměru na sedm obchodních dní a nejdéle na 24 obchodních dní. Doba, po kterou se nyní drží index nad hodnotou 11 000 bodů, je proto nejdelší v historii, a to i přesto, že na konci února index chvilkově pod tuto psychologickou hranici poklesl.

Bude tedy pro tentokrát překonání hranice 11 000 bodů tím správným impulsem? Z vývoje indexu lze tedy vypozorovat skutečnost, že index dokázal vymazat ztráty, které investoři utrpěli při splasknutí technologické bubliny. K dosažení historického maxima z ledna 2000 chybí cenovému indexu jen něco málo přes 4 %.

Indexy celkové návratnosti

Cenové indexy ovšem nejsou pro investory relevantní. Investoři by se měli zajímat především o indexy celkové návratnosti (total return), tedy o indexy, které ve své výkonnosti zohledňují i vyplácené dividendy a dále je reinvestují.

Výrazná odlišnost je velmi dobře patrná z grafu 2. Index celkové návratnosti (TR) má z důvodu reinvestování dividend logicky vyšší hodnotu než index cenový. Díky dividendám zároveň dosahuje vyšší dynamiky růstu, případně mírnějších ztrát, když ceny akcií klesají.

V grafu je pěkně vidět, že index zohledňující dividendy překonal historická maxima z roku 2000 díky růstovému trendu již v roce 2005. Zatímco cenový index na svá nová maxima teprve čeká, index celkové návratnosti je již pokořil. Pro ilustraci jsme v grafu znázornili psychologickou hranici 15 000 bodů, kolem které výkonnost indexu v období let 1999 až 2002 kolísala a od které se v loňském roce dokázala díky růstovému trendu odpoutat. Vliv dividend je dobře vidět v grafu 3, kde je znázorněno zhodnocení indexu Dow Jones Industrial Average v jeho cenové podobě i v podobě absolutní návratnosti. V růstových letech dosahuje "dividendový" index vyšší výkonnosti ve ztrátových letech naopak ztráty tlumí.

Odhad výkonnosti

Graf 3 není zajímavý jen z pohledu vlivu dividend, ale lze z něj vypozorovat i jinou zajímavost. V období od roku 1987 do roku 2005 dosahuje cenový index amerického akciového trhu (Dow Jones Industrial Average) ročního zhodnocení 9,4 %. Index celkové návratnosti má roční zhodnocení dokonce v úrovni 12,3 %.

Zhodnocení obou indexů v jednotlivých letech (graf 3) je od těchto dlouhodobých průměrů velmi odlišné. Jen v minimu případů se roční výkonnost pohybovala kolem deseti procent. Je to samozřejmě způsobeno vysokou volatilitou akciových indexů. V růstových trendech dosahují indexy v jednotlivých letech dalekovyšších zhodnocení přesahujících 20% úrovně, naopak ve ztrátových letech mohou skončit indexy meziročně hluboce v záporu.

Podobná situace je i u evropských akcií. Evropský akciový index MSCI Europe dosáhl v cenové variantě ročního zhodnocení v období 1969 až 2005 ročního zhodnocení 4,9 %. Ve variantě celkové návratnosti činilo zhodnocení 8,6 %. I v případě evropských akcií je dlouhodobá roční výkonnost odlišná od zhodnocení indexů v jednotlivých letech.

K mírnému zkreslení výkonnosti dochází, bereme-li pro měření roční výkonnosti rozdílné periody. Vzhledem k tomu, že v devadesátých letech měl trh nadprůměrnou dynamiku, je výsledek roční výkonnosti indexu Dow Jones Industrial Average v období let 1987 - 2005 nadprůměrný. Týká se to především cenového indexu, který vykázal roční nárůst 9,4 %. Dlouhodobější periody totiž ukazují, že cenové indexy mají potenciál výkonnosti daleko nižší. Například širší americký index S&P 500 (profil, názory) dosáhl ve své cenové variantě na periodě od roku 1800 ročního zhodnocení "jen" 3,1 %. Již zmiňovaný cenový index Dow Jones Industrial Average si drží roční zhodnocení od roku 1896 do současnosti na úrovni 5,5 %. Jako bernou minci můžeme brát výkonnost indexu celkové návratnosti MSCI World na periodě od roku 1900. Roční výkonnost indexu do současnosti dosáhla 9,6 %, což je mezi výkonností indexu MSCI Europe (TR) v období 1969 - 2005 (8,6 %) a výkonností indexu Dow Jones Industrial Average (TR) v období 1987 - 2005 (12,3 %).

Z této úvahy vyplývá jednoduchá skutečnost. V případě odhadů výkonnosti akciových trhů velmi často slýcháme odhady na úrovni historického ročního zhodnocení. Analytici si tímto způsobem vytváří určité alibi a snaží se odvozovat budoucí výkonnost na základě historie.

Graf 3 ale jasně dokladuje, že roční výkonnost akciových indexů ve většině případů nekončí na úrovni roční dlouhodobé výkonnosti, a proto jsou tyto odhady ve většině případů zcela mylné. V případě pozitivního výhledu na daný rok, by proto měli investoři počítat s vyšším zhodnocením, než je roční výkonnost na dlouhé periodě. Jinými slovy pokud jde o dlouhodobou investici (více než deset let) není třeba se zajímat o zhodnocení v jednotlivých letech a je reálné odvozovat výkonnost od historického ročního zhodnocení, naopak při predikcích výkonnosti v krátkém horizontu je třeba kalkulovat s volatilitou a nevázat odhady na dlouhodobou výkonnost.

Pozor na září

Z historických dat indexů se dají vypozorovat i další skutečnosti. Krátkodobým spekulantům by se mohla hodit informace, že mezi nejztrátovější měsíce patří v průměru srpen a září měřeno na historických periodách. Tento závěr je výsledkem určité sezónosti, která se projevuje jak na akciovém trhu v Evropě, tak i na trzích v USA.

Tato informace ovšem nemá význam pro dlouhodobé investory, protože ztráty, které indexy pravidelně zaznamenávají v srpnu a září, jsou smazány v jiných měsících roku. Růstový bývá v průměru závěr roku. Akcie rostou v listopadu i prosinci. Za růstový měsíc bývá tradičně označován i leden, kdy se sezónost projevuje pravidelněji. "Lednový efekt" je často používaným burzovním pojmem. Toto pravidlo částečně potvrdila i naše zjednodušené analýza. Kromě ledna rostou akcie i v únoru, březnu a dubnu. Upozorňujeme ovšem, že se jedná o zjednodušené průměrování historické výkonnosti.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP.

Podle čeho investujete vy? Jak důležitou roli pro vás hraje historický vývoj? Riskujete, nebo jste opatrní?