Spoření a inflace - jak reálně nepřijít o peníze
Ještě doporučujeme:
Euro: co přineslo šest let jednotné měny
Eurozóna roste pomaleji než jiné ekonomiky, míra nezaměstnanosti zůstává vysoká, po vzniku EMU se podstatně změnil výkon jednotlivých zemí. Může za to zavedení jednotné měny? Má euro na ekonomiku eurozóny a jejích jednotlivých členů spíše kladný, nebo záporný dopad? V následujících řádcích jsme se na tuto otázku pokusili odpovědět.
Na první pohled lze jen těžko jednotnou měnu pokládat za obrovský úspěch. Konkrétně, od roku 1999, kdy Evropská měnová unie (EMU) vznikla, její ekonomický růst zaznamenal v průměru pouhých 1,8 %. Tedy o něco více než Japonsko, ale výrazně méně než USA (3,1 %) a Spojené království (2,6 %).
Průměrný roční růst HDP na hlavu za uplynulých 7 let dosáhl v eurozóně 1 %, tedy jen polovičního tempa, než které vykázaly USA a UK.
Relativně slabý růst srazil míru inflace eurozóny pod hodnoty většiny rozvinutých zemí, zároveň ale míra nezaměstnanosti zůstala hodně vysoko, a to na 9 % (ve srovnání s 5,2 % nezaměstnaných Američanů a 4,5 % Britů).
Ne vše jde na vrub eura
Tak jednoduše ale EMU odsoudit nemůžeme, z grafu 2 je třeba zřetelné, že eurozóna vytvořila od roku 1999 víc pracovních míst než USA a UK.
Navíc, vývoj regionu je také odrazem strukturálních problémů, které nemají s jednotnou měnou nic společného. Ekonomiky současné EMU dosahují neradostných výkonů již pár dekád, viz graf 3.
Co za těmito problémy stojí?
- Demografický vývoj: Nárůst práceschopné populace se zpomaloval, až se na konci 90. let zcela zastavil. Imigranti z východní Evropy sice mohou vývoj vylepšit, spoléhat na to ale nelze. Nehledě k tomu, že mnohé tyto země se samy potýkají se stejným demografickým strašákem.
- Produktivita práce: Již od začátku 90. let její růst produktivity v eurozóně zpomaluje, viz graf 4. (V USA naopak od poloviny minulého desetiletí zrychlil). Euroregionu se mimo jiné nepovedlo získat nějaké zřetelné výhody z nových technologií.
Co přineslo euro?
Vezmeme-li uvedené nešvary regionu v potaz, zkusme odpovědět na otázku, zda zavedení eura mělo na jeho ekonomiku pozitivní dopad.
| Podle Teorie optimálních měnových zón profesora Robert Mundella (A Theory of Optimum Currency, 1961) by měnová unie měla stát na několika předpokladech: 1. Absence častých velkých šoků. Takovým šokem byl třeba pro Finsko rozpad Sovětského svazu, který doslova přes noc způsobil kolaps finského exportu do SSSR. Vzhledem ke geografické poloze tento šok Finsku způsobil nejhlubší depresi v poválečné historii zemí OECD. 2. Vysoký stupeň různorodosti exportu - zmenšuje dopad možných šoků na úzké kategorie exportu. 3. Vysoká mobilita faktorů výroby - musí v případě šoku ovlivňujícího určitý region zastoupit vyrovnávací faktor, kterým by byl v zemi mimo měnovou unii pohyb měnového kurzu. 4. Politická unie: měna je výrazem národní suverenity. |
Podle údajů Evropské centrální banky se od vzniku EMU ani od předchozího vstupu do systému ERM v regionu nezvětšily rozdíly v růstu HDP ani ve vývoji inflace, viz grafy 5 a 6 ("euro 5" tvoří 5 velkých ekonomik: Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemí). Po přechodu na jednotné úrokové sazby někteří ekonomové prohloubení těchto odchylek čekali, předpoklady se ale nepotvrdily. Prezident ECB Jean-Claude Trichet dokonce prohlásil, že odchylky v růstu zemí eurozóny byly menší než mezi jednotlivými státy USA.
růstu HDP
se také nezvětšil
Statistiky ale bohužel někdy vedou k chybným závěrům. Ty výše uvedené např. poskytují neúplný obraz v tom, že ačkoli odchylky ve výkonu eurozóny nevzrostly, podstatně se změnil výkon jednotlivých zemí, viz graf 7.
-
Není překvapením, že Španělsko rostlo rychleji než evropští partneři. Zajímavé ale je, že ačkoli již vyčerpalo většinu potenciálu na dohonění eurozóny, jeho výkon prudce vzrostl až v uplynulých 3 letech.
-
Německo a Itálie dosahují politováníhodných výsledků. Itálie zažívá již 3. recesi. Německo v každé z uplynulých dekád zažilo minimálně jedno čtvrtletí, v kterém jeho HDP klesal. Od roku 1999 obě země vykazují menší růst HDP na hlavu než Japonsko.
-
Francie, která v druhé půli 80. a první půli 90. let výkonem nestačila ani na Německo ani na Itálii, obě země předehnala. Od roku 1999 dosáhla téměř dvojnásobného růstu Německa.
-
Nizozemí bývalo mezi nejvýkonnějšími zeměmi, v uplynulých 3 letech je na tom ale ze všech zemí eurozóny nejhůř. Podobně je na tom Portugalsko, které místo toho, aby své eurokolegy dohánělo, podává výkony velice slabé, viz následující tabulku.
| Kumulativní HDP na hlavu za posledních 3, 7 (vznik EMU), 10 a 20 let | ||||
| Poslední 3 roky | Posledních 7 let | Posledních 10 let | Posledních 20 let | |
| Německo | 0,2 % | 1,3 % | 2,0 % | 6,6 % |
| Francie | 0,6 % | 2,4 % | 3,5 % | 7,0 % |
| Itálie | 0,3 % | 1,7 % | 2,6 % | 6,9 % |
| Španělsko | 1,3 % | 3,8 % | 5,8 % | 11,7 % |
| Holandsko | 0,0 % | 1,5 % | 3,4 % | 8,0 % |
| Belgie | 1,1 % | 2,6 % | 3,9 % | 8,4 % |
| Rakousko | 0,7 % | 2,4 % | 4,0 % | 8,4 % |
| Portugalsko | 0,3 % | 1,9 % | 4,2 % | 12,5 % |
| Řecko | 2,1 % | 5,0 % | 6,4 % | 8,1 % |
| Finsko | 1,3 % | 3,5 % | 6,5 % | 8,1 % |
| Irsko | 1,9 % | 7,0 % | 11,9 % | 22,3 % |
| Eurozona | 0,5 % | 2,1 % | 3,3 % | 7,8 % |
| Velká Británie | 1,3 % | 3,2 % | 4,9 % | 9,6 % |
| Švédsko | 1,4 % | 3,9 % | 5,4 % | 7,8 % |
| Dánsko | 0,8 % | 2,2 % | 3,6 % | 6,7 % |
| Spojené státy | 1,7 % | 3,0 % | 4,8 % | 8,8 % |
| Japonsko | 1,4 % | 1,9 % | 2,5 % | 8,4 |
| Zdroj dat: Thomson Financial Datastream | ||||
V mnoha ekonomikách eurozóny také vznikly značné nerovnováhy. Některé, jako třeba ta německá, jsou taženy výjimečně silným exportem, zatímco jejich domácí poptávka je doslova nulová. Z následujících grafů (8 a 9) je zřejmé, že korelace mezi exporty a domácí poptávkou je záporná, před rokem 1999, tedy před vznikem EMU, ovšem byla kladná.
a domácí poptávkou od vzniku EMU
tak nebylo
Euru lze bez ostychů přisoudit následující makroekonomické dopady:
1. Chybná reálná úroková míra
Podívejme se na příklad Německa (a do určité míry i Nizozemí). Inflace je v Německu nižší než v dalších eurozemích, (_reálná úroková míra) je tedy vyšší než jinde a skoro jistě je tedy příliš vysoká. Vývoj je patrný na následujícím grafu.
2. Problémy s reálným měnovým kurzem
Protože je míra inflace v Německu nižší než u "eurokolegů", je Německo více konkurenceschopné, a proto více exportuje (od počátku EMU vzrostly německé exporty o 55 %, zatímco průměr eurozóny dosáhl 35 %). Přestože tedy jednotná měna znamená jednotný nominální kurzu eura, reálný kurz se uvnitř eurozóny významně liší (100 eur má jinou hodnotu v Německu a jinou třeba v Itálii).
3. Fiskální fiasko
Popsané problémy měnové politiky (bod 1 a 2) by teoreticky mohla vyrovnat politika fiskální, tedy rozpočtová politika vlády. Zemím, kde je inflační očekávání nízké, a tedy reálné úrokové míry vysoké, by pomohly mírnější fiskální zásahy. Zatímco tam, kde je inflační očekávání vysoké, by byla vhodná rozpočtová restrikce.
V rámci Paktu stability, tedy dohody mezi členy eurozóny o koordinaci jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky veřejných financí a veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura, je ovšem takové ladění monetárních problémů politikou fiskální obtížné až nemožné. Třeba právě Německo, které trpí velmi nízkým růstem produktu, a tedy vysokými deficity, si v rámci Paktu stability o volné fiskální politice může nechat jenom zdát. Naopak je na něj, jako na většinu dalších členů, vyvíjen ze strany Evropské komise tlak na silnou fiskální restrikci (dodejme ovšem, že i přes tento tlak Německo Pkat stability opakovaně porušuje).
Impulzem pro napsání tohoto článku byla studie HSBC Global Research European meltdown?. Tento text brzy předložíme předním českým ekonomům a požádáme je o jejich komentář k tématu. Jejich názory na vliv eura na ekonomiku eurozóny a výhody či nevýhody přijetí eura pro ČR si přečtete zanedlouho.
Zdroj studie: HSBC Global Research, publikace European meltdown?, s využitím grafů Thomson Financial Datastream
Co si o budoucnosti eura myslíte vy? Co všechno lze euro připsat na vrub? Za co naopak jednotná měna nemůže? A v kterých oblastech pomohla?
