Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak zlepšit politický trh? Zrušme politikům pevné platy

Jak zlepšit politický trh? Zrušme politikům pevné platy
Jak rozetnout začarovaný kruh, kdy je stále větší část společnosti znechucena politiky a nevěří, že může něco ovlivnit? Z hlediska ekonomie je politika trh jako každý jiný. V současnosti je ovšem velmi regulovaný, je tedy třeba podpořit konkurenční boj. Jak? Zrušit pevně stanovené složky platů členů parlamentu a vlády. Zároveň odpovídajícím způsobem snížit daně z příjmu fyzických osob a zavést dobrovolné placení politiků občany.

Často slýcháváme z úst známých osobností i obyčejných lidí, jak jsou se současnou kvalitou na politickém trhu nespokojeni. Stěžují si, že není z koho vybírat, a že ať zvolí kohokoliv, stejně si politici nakonec chtějí pouze "nahrabat" a neusilují o blaho občanů, kteří jim ve volbách dali důvěru. Také nízká účast ve volbách svědčí o nespokojenosti občanů a ztrátě jejich víry v to, že svým hlasem mohou něco změnit. Možnost běžného občana ovlivňovat politiku je v dnešních demokratických systémech skutečně značně omezená. Problém tedy nespočívá v politicích samotných, nýbrž v nastavení stávajícího systému. Pro běžného člověka vytváří současný systém mnoho překážek v jeho snaze politiku ovlivnit. Pokud tedy pro ně chceme větší blaho, logicky musíme posílit jejich vliv, resp. odstranit regulace, které jejich možnosti ovlivňovat politiku značně redukují.

Díky historické zkušenosti snad již většina lidí pochopila, že stát není nic nezávislého, co by osvíceně vedlo společnost k lepším zítřkům. Je to pouze skupina lidí, která je vzorkem populace. Samozřejmě to jsou lidé, kteří museli prokázat určité nadprůměrné schopnosti, a proto jim společnost svěřila nadprůměrnou moc a nadprůměrné příjmy. Nicméně otázka, jestli současný systém nelze změnit k lepšímu, je vzhledem k současné situaci zcela na místě. Ekonomie nám v tomto případě poskytuje cenné poznatky, z kterých plynou jasné závěry.

Politik maximalizuje svůj prospěch, využijme toho

Za prvé, politik skutečně hledí především na svůj zájem, což je naprosto normální a je to dokonce jeden z předpokladů, na kterých je moderní ekonomická teorie založená. Neznamená to však, že se každý politik nutně chová sobecky a nemůže se chovat altruisticky. Podstatné je to, že ať je jeho jednání jakékoliv, snaží se tímto jednáním maximalizovat svůj užitek. Tento zdánlivě nepatrný rozdíl je pro pochopení ekonomických poznatků o chování lidí naprosto klíčovým.

Za druhé, každý vztah občan - politik je ze své podstaty úplatným vztahem. V principu neexistuje rozdíl mezi úplatkem ve formě odevzdaného hlasu ve volbách a stamiliónovým úplatkem při zadávání veřejné zakázky. V principu dokonce není rozdíl ani mezi korupcí a populismem. Společným jevem všech zmíněných příkladů je snaha určité části společnosti zvýšit si svůj užitek prostřednictvím státní moci. Je v zásadě jedno, dosáhnou-li toho prostřednictvím prosazení určitého zákona (lobby), obejitím právě účinných zákonů (v současnosti jediný, zákonem postihovaný druh úplatků), či prostřednictvím pro stát (a tedy pro všechny občany kromě uplácející strany a upláceného politika) nevýhodného nakládání se státním majetkem. Jak tedy rozlišit škodlivé úplatky od těch pozitivních a chtěných? Dá se říci, že úplatek je tím škodlivější, čím více poškozuje neuplácející část společnosti. Pravděpodobnost, že určitý úplatek bude škodlivý, přitom záleží na tom, jak velkou část společnosti tvoří uplácející strana. Neboli čím větší část společnosti tvoří uplácející strana, tím menší je pravděpodobnost, že půjde o úplatek pro společnost škodlivý. Krajní možností je tedy případ, kdy uplácející stranou je celá společnost. Pouze v takovém případě máme úplnou jistotu, že úplatek je pro společnost celkově prospěšný.

Za třetí, pokud se podíváme na politiku očima ekonoma, vidíme trh určitého druhu statků. Nic víc a nic míň. Nabízející stranu na trhu idejí tvoří politici, kteří nabízejí své představy toho, jak by mohla celá společnost lépe fungovat. Tito politici nám občanům nabízejí širokou škálu produktů. Od těch nejobecnějších a nejzásadnějších, jako jsou ideologie (které řeší otázku, jakou roli by vůbec stát měl ve společnosti hrát, tedy jestli a do jakých oblastí má stát zasahovat), až po jednotlivosti a drobné nuance toho, jak konkrétně má stát do společnosti zasahovat. Povšimněme si toho, že se chovají naprosto stejně, jako každá nabízející strana, tedy prezentují své produkty jako ty nejkvalitnější a nejlevnější na ideovém trhu. Poptávající stranou a spotřebiteli těchto výrobků jsou samozřejmě občané (voliči), kteří požadují co možná nejkvalitnější služby státu za co nejmenší cenu.

Za čtvrté, každý ekonom musí po prvním zběžném analytickém pohledu zkonstatovat, že jde o trh značně regulovaný. Společným rysem těchto regulací je potlačování konkurenčního boje. Jak je ale známo, konkurenční boj je jedinou hybnou silou, které vděčíme za dnešní životní úroveň. Pouze konkurence je schopna donutit výrobce poskytovat stále kvalitnější produkci za stále nižší ceny. Její absence tedy nevyhnutelně vede k horší kvalitě, se kterou se potom jako spotřebitelé setkáváme.

Konkurence politického trhu je omezena

Na politickém trhu jako na jakémkoliv jiném trhu můžeme rozlišit dva typy konkurence, a sice konkurenci na trhu a konkurenci o trh. Konkurence o trh určuje, kdo vůbec určitý druh statku bude vyrábět, konkurence na trhu potom určuje postavení jednotlivých producentů na tomto trhu. V případě politického trhu konkurenci o trh představují volby. I tato konkurence je v současnosti omezena, neboť ke konkurenčnímu boji zde dochází jednou za čtyři, resp. šest let. Pořádat volby každý den by však jistě znamenalo vyšší náklady, než by byly výnosy spojené s posílením konkurence mezi politiky a tento návrh se proto zmíněnou regulací nezabývá.

Druhou věcí je však omezení konkurence na trhu. Platy politiků jsou v současném systému zcela determinovány výsledky voleb. Na dobu volebního období tak mají všichni politici garantovaný příjem pro všechny ve stejné výši, nezávisle na kvalitě, kterou poskytují. Běžní občané jsou tak během volebního období postaveni mimo hru. Nemožnost přímo ovlivňovat politiku během volebního období je tím hlavním důvodem, proč čelíme v současnosti tak silnému a iracionálnímu volebnímu cyklu. Kvůli této deformaci politického trhu také získávají na síle úzké zájmové skupiny.

Budeme politiky platit přímo, a dobrovolně

Jak již bylo řečeno, u úplatků úzkých zájmových skupin je ale daleko větší pravděpodobnost, že budou pro společnost škodlivé. Zavedení dobrovolného placení proto představuje možnost, jak těmto úzkým zájmovým skupinám vytvořit protiváhu. Politik bude postaven před rozhodnutí, vezme-li si padesátimiliónový úplatek od jednotlivce (či firmy), nebo desetikorunový úplatek od pěti miliónů občanů. Možnost vydělat si nesrovnatelně více, než činí současné platy státních představitelů také do politiky může přitáhnout kvalitnější lidi, kteří jsou v současnosti lépe zaplaceni v soukromém sektoru. Snaha státních představitelů "nahrabat si" pro sebe tak nutně nemusí jít proti zájmům společnosti.

Někdo jistě namítne, že když nebudou mít povinnost, nebudou platit nic. Ano, je to možné, ale přinejmenším nepravděpodobné. Samozřejmě, kdyby celkově zaplatili politikům méně, riskují, že vliv úzkých zájmových skupin oproti současnosti vzroste. Byli by tak sami proti sobě a brzy by od tohoto jednání upustili. Uvědomili by si, že každou poslanou korunou posilují svůj vlastní zájem a své hodnoty.

Je pochopitelně možné systém úplné deregulace platů politiků zavést postupnými kroky, tzn. nejprve ponechat určitou povinnou minimální částku, kterou by byl každý občan nucen zaplatit. Zajímavé je se také podívat na to, kolik vlastně politikům platíme, tedy jakou část našich příjmů v současnosti politikům obětujeme. Pokud celkovou sumu vydělíme počtem občanů ČR starších osmnácti let, vyjde nám necelých 300 Kč ročně. Pokud by tedy občané v zájmu vyšší kvality byli ochotni podle svého uvážení rozdělit mezi státní představitele 600 Kč ročně (50 Kč měsíčně), byli by schopni zaplatit politikům v průměru dvakrát vyšší platy. Pokud chceme kvalitnější zboží, musíme za něj zaplatit vyšší cenu. Musíme však podporovat jen ty ideje, které jsou pro nás užitečné. Jediný, kdo je schopen toto rozlišit, jsme přitom my sami. Nikdo jiný nemůže vědět lépe co chceme.

Systém dobrovolného placení politiků v praxi
V praxi by systém dobrovolného placení probíhal tak, že každý jednotlivý politik (politická strana či libovolná koalice politiků) by měl svůj účet. Počet těchto účtů by přitom závisel pouze na vůli politiků. Mechanismus by fungoval tak, že prospěšnost toho či onoho zákona pro společnost by byla měřena absolutní výší sumy peněz, kterou by byli občané ochotni za prosazení zákona zaplatit. Pokud by zákon podporovalo nepřiměřeně málo politiků, dělila by se tato částka mezi relativně malý počet lidí a tito politici by za prosazování tohoto zákona pobírali vyšší platy. To by vedlo ostatní politiky k tomu, aby se na podpoře zákona a na penězích od občanů také podíleli. Rozložení sil v parlamentu by tak přesněji odráželo rozložení sil mezi samotnými občany.

Lidé by na tyto účty mohli posílat platby ze svých soukromých účtů. Aby byla zajištěna českým občanům určitá kontrola nad systémem, bylo by možno tyto platby provádět pouze ze zaregistrovaných účtů fyzických osob, občanů ČR, starších osmnácti let. Kvůli placení politiků by si občané nemuseli samozřejmě zakládat účet nový, nýbrž by mohli používat ten, který právě mají. Systém dobrovolného placení by měl ještě jednu důležitou pojistku, a sice všechny informace ohledně účtů politiků by byly veřejně přístupné. Občané i média by tak měli přehled o tom, kolik peněz na jednotlivých účtech je, či kolik peněz a od koho ten který politik dostal.

Kdyby tedy např. občan poslal neobvykle vysokou částku, musel by počítat s tím, že na sebe a na politika upře pozornost médií a že bude zkoumáno jeho propojení s činností politika. Zveřejňování všech informací by tak mělo zabránit využití systému dobrovolných plateb pro škodlivé úplatky.
Pokud si představíme např. firmu usilující o veřejnou zakázku, která chce ovlivnit ustavenou komisi, měla by tato firma na výběr dvě možnosti, jak k uplácení použít systém dobrovolných plateb. Pokud by tuto platbu provedla přes účet jedné nebo několika málo fyzických osob, byla by tato částka (částky) neobvykle vysoké. Potom by již stačilo, kdyby média odhalila, že se jedná o jakési "podivné platby". Propojení uplácející firmy s politikem by vůbec nemuselo být odhaleno, natož prokázáno a pro politika by takováto situace znamenala riziko, že mu občané přestanou důvěřovat a hlavně platit. Kdyby uplácející firma chtěla rozdělit úplatek mezi velký počet fyzický osob, aby byla "nenápadná", bude o úplatku zase vědět velký počet lidí a riziko, že někdo promluví, se velmi zvyšuje.

Na tomto příkladu jsme ukázali, že systém dobrovolných plateb neusnadní cestu škodlivým úplatkům. Umí však tento systém bojovat proti úplatkům, když budou prováděny mimo systém dobrovolných plateb? Odpověď zní: sice nepřímo, ale rozhodně lépe, než systém současný. Případné selhání jednoho politika totiž může mít daleko větší přímý dopad na celou politickou stranu. Zatímco nyní politik prakticky riskuje jen své křeslo a svůj pevně stanovený plat, nyní bude mít vliv jeho chování na renomé strany daleko přímější důsledky. Navíc pokud budou běžní občané ochotni platit více než 300 Kč ročně, budou zvyšovat závislost politiků na vůli a hodnotách občanů a snižovat jejich závislost na zájmech úzkých zájmových skupin.

Jak se vám navržený systém líbí? Chtěli byste takový systém Fungoval by? Kolik byste ročně politikům posílali? Nebo máte jiné řešení?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+7
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

2. 3. 2006 16:27

urcite souhlasim s tim ze soucasny system je nevyhovujici a ze by se mel zmenit,ale tato zmena je podle me prilis radikalni a cesti obcane na to nejsou pripraveni.neduvera v ostatni lidi je u nas prilis vysoka.a jako moznou obranu proti uplatkum-ano,urcite by to miru uplatku snizilo,ale myslim si ze by to dalo popud k dalsim uplatkum za jine veci,jako napr. k nezverejnovani informaci z uctu a nebo taky moznost rozdelit platbu uplatku politikovi do nekolika casti...to je podle me taky mozne a na to by se asi hur prichazelo.cesky narod je hodne vynalezavy,takze se bojim ze i sebe lepsi napad by si v nasich podminkach minimalne vylomil jeden zub...ale jinak se mi moc libi uvahy,ktere na svych strankach probirate.jen tak dal.preju hodne uspechu.Himl

Reagovat

 

+37
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

1. 3. 2006 13:02, SocPredator

Ale moc hezky jsme si tady zabásnili, že?
Ještě by to chtělo stranu, která s tím osloví voliče, protože jinak je to čirá utopie :-)

Reagovat

 

-17
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (19 komentářů)

15. 10. 2006 | 20:51 | Ivan

Měl bych k navrhovanému principu ještě několik námětů na možné úpravy: 1) Obsazovat ve státních úřadech jen tolik míst, kolik procent voličů by se dotavilo. Například při 25ti procentní účasti v senátních volbách by nastoupila...více

5. 3. 2006 | 13:31 | Jaroslav

Zajímavá úvaha. Na první pohled mě napadají některé nevýhody: 1. Příliš časté posílání drobných plateb by bylo velice příjemné pro banky, které by za každou drobnou platbu inkasovali poplatek. 2. Uvedený systém počítá s...více

2. 3. 2006 | 16:27

urcite souhlasim s tim ze soucasny system je nevyhovujici a ze by se mel zmenit,ale tato zmena je podle me prilis radikalni a cesti obcane na to nejsou pripraveni.neduvera v ostatni lidi je u nas prilis vysoka.a jako moznou...více

2. 3. 2006 | 10:59 | Jirka

Ten strop pro mikroplatby je už v podstatě vyřešen. Účty pro mikroplatby mají ze zákona limit (nevím z hlavy, ale je to pár tisíc). Takže posílat přes ně milion by bylo dost náročné.
Teď mě napadá taková zajímavá možnost....
více

2. 3. 2006 | 10:33 | Jirka

Ještě bych to s dovolením doladil: Počítal by se úhrn čistých příjmů zaměstnanců v nestátní sféře + úhrn čistých zisků OSVČ - úhrn vyplacených podpor v nezaměstnanosti - úhrn vyplacených dávek pro sociálně slabé. Výsledek...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Operativní leasing, Úrok, Dumping, telefónica, daňové úniky, operátoři, mobilní operátoři, ivnestice, index ekonomického sentimentu ZEW, nejhorší, čtvrtletí, lidl, Twist sadya, Evo Morales, progresivní splácení, zaknihované akcie, kim čong-un, ondřej šteffl

1P55559, 8P888888, 8P888888, 8P888888, 7B57338

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK